Martin

[Martin Danes]

Om
Neznělé Om představuje živé ticho, ze kterého vše vyvěrá.
Znělé Om pak představuje vše živé, stvořené a projevené. Aby se to, co je jedním mohlo projevit, musí se projevit jako dvojí, mužské a ženské, jako kontrast světla a tmy.
Om představuje vibraci a vibrace je pohyb mezi mužským a ženským.
“O“ představuje jednotu, ze které vyvěrá vibrující “M“ symbolizující sinusoidu.
Když zpíváte “Om“ můžete vnímat boha, který objevuje a oslavuje sám sebe. Zpívá “O“ tolik krásy, tolik vznešenosti, tolik velkoleposti. A zakončuje “M“ vše je tak dobré, tak příznivé, takové blaho. Je to zcela nadšené “O“ a zcela spokojené “M“.
Zpívejte “Om“ a ponořte se do pocitu boha, který projevuje sám sebe a oslavuje sebe sama. Martin

[Martin Danes]

Některé realizované bytosti hovoří poměrně dosti vážně a jiné realizované bytosti zcela nevážně. Je tedy opět a jen na vás, co si vyberete. Práci, řeholi, doktrínu, nebo tanec v nevinnosti a štěstí. Martin

[Martin Danes]

Víte, úplně nejjednodušší by bylo, rozhodnout se pro štěstí, nebo ještě lépe, být šťastní právě teď. Každý z nás to dokáže. Přesto vidím, že to lidem nejde. Potom prostě lidé musí chodit na očistné rituály, terapie, meditace. Nebo prostě jen v této době vzestupu trpělivě čekat a nechat život pracovat. Posledních pět tisíc let to byly mrtvé rituály a nic nefungovalo. Byla to spíše záležitost náboženství, než cokoli praktického. Dnes rituály ožívají, fungují, pracují, čistí. Boží přítomnost citelně ožívá. Energie vzestupu a transformace na Zemi pracují.
Štěstí je tedy cíl, který tu již je. My jsme vtělení štěstí. Brání tomu strachy. Pokud nemůžeme být šťastní právě teď, zcela jistě jsme ve víru energií, které tyto strachy rozpouštějí, je to proces. Martin

[armin]

Víte, úplně nejjednodušší by bylo, rozhodnout se pro štěstí, nebo ještě lépe, být šťastní právě teď.

Taky nechápu. proč se lidé většinou rozhodují být nešťastní a ještě hůře, být nešťastní právě teď, třeba když jim zemře milované dítě.
Co je k tomu asi vede?

[Nic]

Víte, úplně nejjednodušší by bylo, rozhodnout se pro štěstí, nebo ještě lépe, být šťastní právě teď.

Taky nechápu. proč se lidé většinou rozhodují být nešťastní a ještě hůře, být nešťastní právě teď, třeba když jim zemře milované dítě.
Co je k tomu asi vede?

Shodou okolností před pěti dny v pondělí 13. 8. umřelo dítě, které bylo jako mé vlastní. Tohle samo by mohlo být zdrojem spousty bolestných zoufalých myšlenek, ale protože se má pozornost neupíná k tomu, kým není, ale k tomu, kým je, s překvapením jsem si uvědomila, že ty představy, myšlenky, nemají vůbec žádnou moc vyvolávat nějakou bolest a pocit neštěstí.

Neoplakávala jsem jeho tělo, ale v mém srdci zůstává oslava toho, jakou je láskou, která je živá. Je tady vděk za to, že to dítě prošlo mým životem. Je tady vděk za každý šťastný záblesk v jeho očích, který jsem měla možnost poznat.

Upřímně řečeno, ta láska, kterou je, zůstává stále nedotčená a krásná.

A díky za to.

F..jpg (103 KiB) Zobrazeno 25376 krát

[Trini]

Víte, úplně nejjednodušší by bylo, rozhodnout se pro štěstí, nebo ještě lépe, být šťastní právě teď.

Taky nechápu. proč se lidé většinou rozhodují být nešťastní a ještě hůře, být nešťastní právě teď, třeba když jim zemře milované dítě.
Co je k tomu asi vede?

Shodou okolností před pěti dny v pondělí 13. 8. umřelo dítě, které bylo jako mé vlastní.

Takže jsi s ním byla každý den od narození až do smrti, starala ses o něj, koupala, krmila, ukdládala do postele, předčítala mu pohádky, hrála sis s ním atd. atd. - akorát jsi ho neporodila? A to ti ted vůbec nechybí?
Ramana, který žádné dítě neměl, věděl, že je to největší bolest, která člověka může potkat - a ty nic? Místo srce máš zřejmě kámen.

[Trini]

Ale vzpomínám si, jak jsi plakala, když zemřel ten chlapec, kterého jsi znala jen pár dní, který ti dal před smrtí nádherný dar. Bohužel jsi ho dodnes nepochopila. Ale aspon na chvíli se dotkl tvého srdce - takže se na moment otevřelo. Opravdový zázrak. Musel mít vyjímečnou duši, když tohle dokázal.

Je opravdu příšerné pozorovat, jak ti není stydno používat smrt dítětě, které tobě vůbec nic neznamenalo, k dokazování svých lásky-prázdných a Boha-prázdných hypotéz. Tvoje zvrácenost, kterou se chráníš před bolestí, roste čím dál tím větší rychlostí.

[Trini]

Je zcela přirozené, že milující rodič má obrovskou bolest, když dítě zemře a ztratí tím možnost se radovat ze světa, hrát si s kamarády, učit se nové věci, dělat nové zkušenosti, prožít celý život - dospělost a stáří.
Ta bolest je tak velká, že se obvykle změní ve velké utrpení. Ale utrpení je cesta k Bohu (Ramana). Kdo se bolesti a utrpení za každou cenu vyhýbá, Boha nenalezne.

[Nic]

Takže jsi s ním byla každý den od narození až do smrti, ...

Se svými dětmi jsi určitě také nebyla každý den od narození až do smrti. Tyhle prázdniny jsme až do jeho smrti byli spolu skoro každý den.

[Trini]

Takže jsi s ním byla každý den od narození až do smrti, ...

Se svými dětmi jsi určitě také nebyla každý den od narození až do smrti.

Bohudík jsou naživu. V dětství jsem s nimi byla každý den, to je snad jasné. Ty jsi nechala své děti vyrůstat u někoho jiného?

Tyhle prázdniny jsme až do jeho smrti byli spolu skoro každý den.

Jeho rodiče ti ho svěřili do opatrování? A ono zemřelo?

[honzam]

Některé realizované bytosti hovoří poměrně dosti vážně a jiné realizované bytosti zcela nevážně. Je tedy opět a jen na vás, co si vyberete. Práci, řeholi, doktrínu, nebo tanec v nevinnosti a štěstí. Martin

Víte, úplně nejjednodušší by bylo, rozhodnout se pro štěstí, nebo ještě lépe, být šťastní právě teď. Každý z nás to dokáže. Přesto vidím, že to lidem nejde. Potom prostě lidé musí chodit na očistné rituály, terapie, meditace. Nebo prostě jen v této době vzestupu trpělivě čekat a nechat život pracovat. Posledních pět tisíc let to byly mrtvé rituály a nic nefungovalo. Byla to spíše záležitost náboženství, než cokoli praktického. Dnes rituály ožívají, fungují, pracují, čistí. Boží přítomnost citelně ožívá. Energie vzestupu a transformace na Zemi pracují.
Štěstí je tedy cíl, který tu již je. My jsme vtělení štěstí. Brání tomu strachy. Pokud nemůžeme být šťastní právě teď, zcela jistě jsme ve víru energií, které tyto strachy rozpouštějí, je to proces. Martin

[Nic]

Je zcela přirozené, že milující rodič má obrovskou bolest, když dítě zemře a ztratí tím možnost se radovat ze světa, hrát si s kamarády, učit se nové věci, dělat nové zkušenosti, prožít celý život - dospělost a stáří.
Ta bolest je tak velká, že se obvykle změní ve velké utrpení. Ale utrpení je cesta k Bohu (Ramana). Kdo se bolesti a utrpení za každou cenu vyhýbá, Boha nenalezne.

Možná tady se může rozkrývat odpověď na otázku:

Taky nechápu. proč se lidé většinou rozhodují být nešťastní a ještě hůře, být nešťastní právě teď, třeba když jim zemře milované dítě.
Co je k tomu asi vede?

Pokud zkoumám, jakou láskou jsou naše děti, bez ohledu na to jestli se nám narodily, byly osvojené nebo se jen tak připletly do našeho života, tak ta láska sama o sobě je v té největší čistotě bez mentálních projekcí vždycky úplně stejná. Není v ní žádný rozdíl.

S připoutaností k tělu, mysli, rolím ta láska začne být podmiňovaná a pak může opravdu bolet a být zdrojem utrpení.

Netvrdím, že to tak je špatně a že by to tak nemělo být. Jen si uvědomuji, že osvobozující od všeho druhu utrpení, je poznávání pravdy.

[Trini]

Je zcela přirozené, že milující rodič má obrovskou bolest, když dítě zemře a ztratí tím možnost se radovat ze světa, hrát si s kamarády, učit se nové věci, dělat nové zkušenosti, prožít celý život - dospělost a stáří.
Ta bolest je tak velká, že se obvykle změní ve velké utrpení. Ale utrpení je cesta k Bohu (Ramana). Kdo se bolesti a utrpení za každou cenu vyhýbá, Boha nenalezne.

Možná tady se může rozkrývat odpověď na otázku:

Taky nechápu. proč se lidé většinou rozhodují být nešťastní a ještě hůře, být nešťastní právě teď, třeba když jim zemře milované dítě.
Co je k tomu asi vede?

Pokud zkoumám, jakou láskou jsou naše děti, bez ohledu na to jestli se nám narodily, byly osvojené nebo se jen tak připletly do našeho života, tak ta láska sama o sobě je v té největší čistotě bez mentálních projekcí vždycky úplně stejná. Není v ní žádný rozdíl.

S připoutaností k tělu, mysli, rolím ta láska začne být podmiňovaná a pak může opravdu bolet a být zdrojem utrpení.

Netvrdím, že to tak je špatně a že by to tak nemělo být. Jen si uvědomuji, že osvobozující od všeho druhu utrpení, je poznávání pravdy.

Tvoje hypotéza ma jeden zásadní zádrhel - to zemřelé dítě nedostalo žádnou šanci poznávat pravdu. Ale při tvém sobectví to vůbec neudivuje. Furt se vytahuješ, že tobě "Bůh"( ) slíbil krásný život, ale že dětem bere možnost jakéhokoliv života, ti vůbec nevadí. Je to opravdu na pozvracení.
Bud' tak hodná a piš si ty bezcitné, lásky-prázdné, Boha-prázdné nesmysly na Poradně.

[Trini]

V tvé hypotéze se zřejmě jedná o nějakou nadřazenou "lásku", které "Bůh" slibuje dlouhý, krásný život, a o nějakou méněcennou "lásku", které "Bůh" bere život hned ze začátku. Prostě i zde nějaké třídní rozdělení.

A podle Abrahama jsi stvořila "Boha", který ti slíbil krásný život, a zemřelé dítě si stvořilo smrt. To jsou takové blbiny.

[Nic]

V tvé hypotéze se zřejmě jedná o nějakou nadřazenou "lásku", které "Bůh" slibuje dlouhý, krásný život, a o nějakou méněcennou "lásku", které "Bůh" bere život hned ze začátku. Prostě i zde nějaké třídní rozdělení.

A podle Abrahama jsi stvořila "Boha", který ti slíbil krásný život, a zemřelé dítě si stvořilo smrt. To jsou takové blbiny.

Bůh je sám tou Láskou, Bytím, jsoucnem. Když poznáš kým skutečně jsi a co říka N. Maharadž tím: "Nikdy jsem se nenarodil, nikdy nezemřu", tak poznáš i kým jsou všichni ostatní.

A kromě mentální projekce neexistuje nic, co by Tě od kohokoliv a čehokoliv mohlo doopravdy oddělit.

Když láska říká: "Jsem vším," tak to není jen nějaká Maharadžova teorie, kterou si odsouhlasíme a jdeme na další teorii pro pokročilejší.

Je to ta skutečnost, která je jediná pravdou a ta jediná neumírá.

Pokud to dítě není ve Tvém srdci láskou, která je živá, tak ho vůbec neznáš.

Co bys chtěla k tomu přidávat?

[Trini]

V tvé hypotéze se zřejmě jedná o nějakou nadřazenou "lásku", které "Bůh" slibuje dlouhý, krásný život, a o nějakou méněcennou "lásku", které "Bůh" bere život hned ze začátku. Prostě i zde nějaké třídní rozdělení.

A podle Abrahama jsi stvořila "Boha", který ti slíbil krásný život, a zemřelé dítě si stvořilo smrt. To jsou takové blbiny.

B......................................................................................

Tvůj nesmyslný, mentální kolovrátek mě nezajímá. Běž si s ním na svou Poradnu.
A hlavně se přestan bezcitně a nestydatě otírát o zemřelé děti, které ti ve tvé bezmezné sobeckosti bez jakékoliv lásky nic neznamenají.

[Nic]

Běž si s ním na svou Poradnu.

Trini, jestli sis nevšimla, tak webmaistrem tohoto fóra nejsi Ty a toto vlákno patří Martinovi.

Jinak bezcitnost produkuje zatemněná mysl podmiňující lásku výjimečností.

Osvícená mysl lásku nijak nepodmiňuje.

[Trini]

Běž si s ním na svou Poradnu.

Trini, jestli sis nevšimla, tak webmaistrem tohoto fóra nejsi Ty a toto vlákno patří Martinovi.

A co má být? Máš svoje forum pro ten kolovrátek, tak si tam bud a vem Martina s sebou, když o to bude mít zájem.

P.S. Poradnu sis zařídila pro ten svůj kolovrátek. Že jsi už skoro všechny dřívější uživatele svojí bezcitností a bezohlednosti z Poradny vyštvala, je tvoje záležitost. Nemáš tam ted na koho reagovat, a tak chodíš sem.
Ale s tím - před pár dny zemřelým dítětem, které ti nic neznamenalo - jsi to definitivně přehnala. Na jednu stranu tě lituju, protože to musí být strašné mít místo srdce kámen, ale vzhledem k tomu dítěti a těm, kterým něco znamenalo, je to neuvěřitelná krutost, že o tom tady vůbec můžeš tímto způsobem psát.

[Trini]

Běž si s ním na svou Poradnu.

Trini, jestli sis nevšimla, tak webmaistrem tohoto fóra nejsi Ty a toto vlákno patří Martinovi.

A co má být? Máš svoje forum pro ten kolovrátek, tak si tam bud a vem Martina s sebou, když o to bude mít zájem.

P.S. Poradnu sis zařídila pro ten svůj kolovrátek. Že jsi už skoro všechny dřívější uživatele svojí bezcitností a bezohlednosti z Poradny vyštvala, je tvoje záležitost. Nemáš tam ted na koho reagovat, a tak chodíš sem.
Ale s tím - před pár dny zemřelým dítětem, které ti nic neznamenalo - jsi to definitivně přehnala. Na jednu stranu tě lituju, protože to musí být strašné mít místo srdce kámen, ale vzhledem k tomu dítěti a těm, kterým něco znamenalo, je to neuvěřitelná krutost, že o tom tady vůbec můžeš tímto způsobem psát.

Kdybys byla bývala vyvinula soucit pro zemřelé děti a pro bolest jejich nešt'astných rodičů, místo abys z toho vinila Boha, tak by tě to zřejmě přivedlo k Poznání.
Soucit je druh lásky, který způsobuje bolest. (Niasargadatta)

[Nic]

Můžeš mít soucit s mrtvým tělem a plakat nad ním, že v něm není život.

Můžeš mít soucit se skutečným pravým Já milovaného, které se nerodí a neumírá, a radovat se z Božího království.