Petr Chobot

[vostalpetr]

[Selma]

A znáš někoho ze známých osobností, která je podle tebe probuzená?

[Dagmar]

Jináč jestli ne, tak prosím paní Dagmar aby dala vědět, kde ji najdu jinde, když tu to obsadil Vostál.

VoPetra beru takového, jaký je.
Blíží se úplňková meditace PCH - informace na http://www.petr-chobot.eu/novinky.htm

Přeji hezký zážitek z meditace.
Zdravím všechny. Dáša

[vostalpetr]

[vostalpetr]

[Selma]

Nojooo, když ty se pořád ještě snažíš o realizaci. Mně už toto nezajímá, chovám se jako realizovaná, ať už to je či nikoliv, stejně to nikdo nedokáže posoudit, jenom všichni soudí a to je mi k ničemu, co si kdo myslí o mé realizovanosti. A nezajímá mně to už ani u jiných. Když si budem hledět do očí (po té co si sundáš brejle) budem na chvilku realizovaní oba ))
Ty jsi usoudil, že Chobot astrálně cestuje. O ničem takovém jsem se nedočetla. Pokud vím, tak když nabízí společnou meditaci z nějakého hezkého místa, tak se tam obtěžuje i se svým tělem a neodchází z toho místa svým astrálním tělem či co, během té meditace. Astrální cestování je vůbec pojem, který si vymyslel nějaký cvok aby byl zajímavej. Lidská pozornost cestuje neustále, na co se zaměří, tam se ocitne. A zachraňování světa, to je fakt furt dokola. Když Turija píše své úvahy na Jitřní zemi tak tím sleduje co? Chce se jenom vykecat nebo v koutku své realizované mysli doufá, že tím někomu prospěje? Pravděpodobně to vůbec neposuzuje. Ale ty činnost jiných posuzuješ a cpeš do těch škatulek, které jsi opatřil nápisem NEZAJÍMAVÉ protože NEREÁLNÉ. Jasně, nenech se nikým zajímat, ale spolupráce není ostudou pro nikoho, ani pro toho nejrealizovanějšího mistra ve vesmíru.

[Selma]

No vida, tak když jsem psala, tak ty jsi taky psal ... takže tak

[Ladislav]

Dobré ráno, je zábavné a pro mě velmi poučné sledovat jak si tu navzájem masírujete ega. Díky

[Selma]

áááááááá další nestranný pozorovatel, jinak lidově řečeno zbabělec )))))

[vostalpetr]

[vostalpetr]

[vostalpetr]

[Ladislav]

áááááááá další nestranný pozorovatel, jinak lidově řečeno zbabělec )))))

ještě jednou dík další pravda, jsem zbabělec, kdybych nebyl, hledal bych UVNITŘ (...a ne na internetu... ) díky Selmo

[vostalpetr]

[Selma]

Jj, podívat se sám sobě do ksichtu (obrazně řečeno) je ten nejstrašnější zážitek. Ale pak přijde takové to ... a přece jsem docela sympaťák ))

[Ladislav]

Ovšem tvoje řešení toho, jak nebýt zbabělcem mě poněkud překvapuje,
myslíš, že to zabere?

Kdyby jo, tak napiš, zkusil bych to u zubaře, a kdyby to zabralo na zubaře, zkusil bych to pak později i na tu zubatou holku...

[/quote]

...zkus kytičku..., jestli jsi si jistý, že je to holka (zubatá)...

[Selma]

No a tu se dostáváme k tomu, co hlásá Chobot a co nemá ze své hlavy. "Vše je v pořádku", což mohu také vyjádřit činnou větou "Mohu si dělat, co chci". I kdybych se denně realizovala a denně upadala zpět to nevědomosti, i kdyby se to stávalo každou vteřinu a i kdyby se to stávalo v každém okamžiku obojí zároveň, co se vlastně děje? Nic. I kdyby se celý vesmír v jeden jediný okamžik budil ve velkém třesku a zároveň v tentýž okamžik hroutil sám do sebe, co se děje? Nic. A vše. Tudy cesta nevede. Jestliže jsme ve své podstatě natolik svobodní, že nic z toho nemá význam, proč jsme v tělech, proč jsme si společně vytvořili všechny tyto zákonitosti jakože musíme dýchat, jíst, musíme se rozmnožovat, nemůžeme létat či procházet zdí atd. atd. ? Pravděpodobně zcela dobrovolně jsme se staly nevědomými a tady chápu ty, kteří přišli s tím, že naše existence zde je jenom hra. Pikantní na tom je, že já sama v sobě nevím, jak to je. Nemohu stoprocentně říct, ano, zbudovala jsem si toto tělo a tento svět dobrovolně, abych si ozkoušela co všechno svedu. Na nic takového si nepamatuji, ale zas na druhou stranu se přesně takto chovám. Všechno co v životě dělám dělám proto, že mi přišlo zajímavé to vyzkoušet, vyzkoušet si sebe sama, své hranice a možnosti. Realizace se dá "udělat". Třebas hned. Ale když si sednu a řeknu si tak teď, přicházejí na mysl ta dohodnutá omezení znící třeba takto: "A co bude s tvým světem, když přestaneš hrát tuto hru? Co bude s tvými blízkými, kteří ji stále hrají? Jak budeš mezi nimi žít s vědomím, že dokážeš cokoliv, co dokážeš vymyslet?" Není vůbec snadné tuto bariéru překonat. Ačkoliv je to bariéra, kterou jsem postavila já. Tak chytrá jsem, že nedokážu přechytračit sama sebe. Ano, jedině láska to dokáže. Nebýt jí, nikdo z nás by tu nebyl. Takže praktikovat lásku je stejná pitomost, jako se snažit o realizaci. To láska drží atomy v pospolitosti. Ale láska je síla, která umožňuje, není to existence sama. Nyní začíná velké drama pro moji mysl. Bylo těžké vyvážit a spojit v sobě všechny síly, ale vyvážit a spojit všechny síly v každém jednotlivci na celé planetě zároveň, kurňa to bych byla zvědavá co by se stalo. Asi to bude trvat ještě hodně dlouho, ale chci u toho být, páč to bude fakt řacha ))

[vostalpetr]

[vostalpetr]

[Selma]

Nooo ano přesně. Ta snová osoba je pro mně vlastně jen produktem mysli. Mysl je jen jedna a je rozdělena do mnoha kousků, přičemž ta osoba je jakési telefonní číslo nebo něco podobného, aby mohlo docházet k těm vzájemným interakcím, z nichž jednu tu právě předvádíme k pobavení publika.
K té druhé části, které nerozumíš a ani já moc ne, proto píšu abych byla nucena to nějak rozumně zformulovat. Zkusím nějaký konkrétní příklad. Třeba by ses rozhodl, že zkusíš levitaci. Určitě jsi měl nějaký lítací sen a možná sis v tom snu i uvědomoval, jak jsi to udělal, že jsi to tělo zvednul a nechal letět. Je to jeden konkrétní pocit, někde v prostoru solar plexu, tedy sídla té osoby. V podstatě šlo o to se v tom místě těla jakoby urvat a vyvoláním pocitu jakéhosi nadšení se "pozvednout". Ani ve snu to nemusí být zrovna jednoduché, neboť to vypadá reálně a strach z pádu je i tam přítomný. No ale povedlo se a letěl jsi. A teď to chceš zkusit za bdělého stavu. Pohroužíš se tedy do meditace, zapomeneš na okolní svět s jeho zákony gravitace a budeš zkoušet se vznést tak, jak si to zažil ve snu. Nevím, zda jsi to někdy zkoušel, ale i když už máš pocit, že ti nic nebrání, tak v ten moment, kdy už bys i uvěřil, že se dokážeš vznést se začne mysl ozývat se svým: to je přece blbost, to nejde, měl bych přestat blbnout a jít dělat něco užitečného atp. Člověk toto dělá furt. Bojí se oslovit ženu (muže), bojí se skočit padákem, bojí se zubaře, bojí se smrti. Ale každému se taky stalo, že uvěřil že něco zvládne a taky to pak zvládl. Kde je ta hranice toho, co člověk dokáže a co už ne? Zatím to vypadá, že jde jen o pravidla, která nastavila ta velká společná mysl, protože jako lidstvo jsme dokázali věci, kterými sami sebe neustále překvapujeme. Chápeš? Jestli jo, tak budu pokračovat v kecání.