Anselm Grün - Štěstí souznění

[Monika]

„Nic lidského, nic pozemského ani nic kosmického mi není cizí.

Všechno má ve mně své místo.

Všechno smí být.

V jednotě s protiklady se cítím smířen sám se sebou.

Rozšiřuje to mé srdce.

Dokážu obejmout celý svět.

Cítím se zajedno se vším co je.“


Z knihy Anselma Grüna "Štěstí souznění" http://www.kosmas.cz/knihy/129010/stesti-souzneni/

[Monika]

"Kdo z nás by si nechtěl udržet zkušenost sjednocení a souznění?

A přesto se nám to nepodaří. Po nejkrásnějším prožitku harmonie nás zkritizuje náš soused. A okamžitě se dostaví pocit rozpolcenosti. Nebo nás rozčílí komáří štípnutí. Okamžitě jsme vyvedeni z naší krásné jednoty.

Kdo by ji chtěl zakoušet neustále, musí se učit snášet napětí, které přináší život. K našemu životu totiž patří trvalé kolísání mezi sjednocením a rozpolceností, mezi jednotou a rozdělením, mezi napětím a sounáležitostí všech protikladů. Je to náš úděl. Kdo se mu snaží vyhnout, začne se povyšovat nad lidskou existenci. Ze sjednocení udělá pouhou ideologii. Pouze se domnívá, že je sjednocen.

Skutečnost je ale taková, že zatím ještě nikdy nezakusil sám sebe v celistvosti a jednotě. Raději se utíká ke kosmickému vědomí a k regresnímu splynutí."

[Monika]

„Ten, kdo je sám se sebou zajedno, dokáže také přijmout sebe a svůj život.

Přestává se bouřit proti své minulosti nebo se vzpírat svému charakteru.

Začne si uvědomovat: Dobrá, ať je tedy všechno tak, jak to je. Nejsem dokonalý. A také ani nemusím být. Mám své stinné stránky. Ale připouštím je. Také ony mají právo na život. Tím, že je přijímám, rozšiřuji svůj obzor.

Harmonie a jednota nejsou nějaká beztvará kaše. Souznění spočívá spíše v tom, že přijímám své protiklady.

Vyžaduje to odvahu. My bychom totiž byli mnohem radši jednoznačně kladní, než abychom přijali své stinné stránky a smířili se s nimi: se svou potlačenou agresivitou a vztekem, se svými podvědomými potřebami.

K souladu, ale můžeme dospět pouze za předpokladu, že dokážeme v sobě přijmout všechno protikladné a přivítat to jako skutečnost patřící k našemu životu.“

[Zero]

Ten, kdo je sám se sebou zajedno, dokáže také přijmout sebe a svůj život.

Souznění může vzniknout, až když ustane potřeba manipulovat. Sebe nebo druhé - v tom není rozdíl.
Teprve pak můžeme začít naslouchat. Sobě i druhým.

[Monika]

Ten, kdo je sám se sebou zajedno, dokáže také přijmout sebe a svůj život.

Souznění může vzniknout, teprve když se naučíme naslouchat. Sobě i druhým.
Je to ustání potřeby manipulovat. Sebe nebo druhé - v tom není rozdíl.

jj, to je pravda

proto je třeba být velmi pozorný, protože to spolu velmi úzce souvisí, dala jsem ty citace současně

viz Štěstí pozornosti viewtopic.php?f=98&t=1886&p=12942#p12942 :

"Ten kdo je pozorný, je také v souladu se vším, co dělá. A je na to soustředěný. Spojuje sám sebe se vším, čeho se dotýká. Je ale soustředěný i sám v sobě. Sjednocuje v sobě to, co má jinak odstředivou tendenci. Nepřipustí nesoustředěnost, nýbrž je sám v sobě a v kontaktu se sebou i s tím, co je. Má to něco společného s jemností. Jemný člověk je v dobrém souladu s ostatními. Žije s nimi v pokoji. Vnímá jednotu se vším, co dělá a čeho se dotýká."

pak odpadává nejen potřeba manipulovat, ale i potřeba psychologické obrany ... výsledkem toho je bezpodmínečná otevřenost bez ochranných bariér ... člověk je sice zranitelný, ale zároveň volně průchozí ... takže bolest z projevů destruktivního jednání, se sice pocítí, ale není s ní rozpor, když k tomu dojde, je vítaná jako dobrý host a nechá se v sobě dojít klidu, nevede to zahořklosti ani k uzavřenosti s tím, že už nic takovýho nechci zažít, že radši zůstanu v bezpečí svých ochranný zdí, kam si pustím jenom to co je mi příjemné ... protože je tu jasné uvědomění, že takováto separace vede k pocitům opuštěnosti a k mrtvolnosti, výsledem čehož jsou deprese z nenaplněnosti a nesmyslnosti vlastního život

poetickým vyjádřením - s pozornou účastí lze procházet peklem, které se díky síle uvědomění transformuje v nekonečný smír a hřejivost bez hranic ...

takže máš pravdu Zero, pokud si pozorně nenasloucháme, nemáme šanci si dopřát vlastní blízkost a je to přesně jak píše AG - "Tím více toužíme po blízkosti druhých lidí. Jakmile se ale k nám někdo přiblíží, nedokážeme tu blízkost snést."

i v tom, že není rozdíl v tom, jak přistupujeme k sobě, že přesně tak přistupujeme k druhým

[Monika]

ještě se vracím k tomu co to bylo zmíněno od Zera o důležitosti pozorného naslouchání ...

je to skutečně hluboká pravda a přímý směr pro všechny co se touží po naplnění smyslu bytí a to je tichý mír celistvosti sebe sama ... totální sebepřijetí ve smyslu INTEGRACE, čemuž se říká zralost

pozorné naslouchání vede k souznění a výsledkem je celistost



všechno je v těch citacích od AG - Štěstí pozornosti - Štěstí souznění - Být úplným člověkem



včera jsme po prázdninové přestávce načali další cyklus systematických konstelací a toto téma se ukázalo naprosto zásadním, podle toho s čím tam přicházeli lidé ...

nemožnost celistvého uvědomění pramení ze strachu vrátit se k nezpracované bolesti pramenící z vnitřních zranění, která vznikla z toho, že jsme ve stavu otevřenosti k někomu nebo k něčemu byli manipulováni, zneužíváni a odmítáni - a je jedno jestli v psychologické rovině nebo fyzické rovině ... takhle nezpracovaná bolest se bude neustále hlásit o pozornost a aby se zviditelnila, tak se pak zrcadlí do pohledu na svět a na druhé lidi a do vztahů - to je to zkreslení a osobní filtry přes které je nemožné se skutečně setkávat a sdílet se, i když nám to pak tak hrozně chybí ...

pokud si ale dovolíme projít tímto peklem bolesti a všemi následnými pocityy, které s tím mají souvislost - strach, odpor, bezmocnost, vztek apod. v plné pozornosti s něžnou účastí a pochopením, tak se dostane až k jádru sebe sama - ke spojení s esencí vlastní podstaty ... naplnění z toho je tak nesmírné, že se to nedá slovy vyjádřit ... stojí to za to,za ty chvíle bolesti co se může zdát až k nesnesení ... otevřený život kdy každý okamžik je vzácným a čerstvý svým vlastním způsobem, být v míru sám se sebou, položit se do proudu života s důvěrou a nechat se nést ... to je velké naplnění života samého ...

a je skutečně jedno jakou formou to projde, jestli přes konstelace, regresní terapie, metiční techniky, ajuhasku nebo cestou těžkých depresí ...

[Zero]

bolest z projevů destruktivního jednání se sice pocítí, ale není s ní rozpor, když k tomu dojde, je vítaná jako dobrý host a nechá se v sobě dojít klidu, nevede to zahořklosti ani k uzavřenosti s tím, že už nic takovýho nechci zažít, že radši zůstanu v bezpečí svých ochranný zdí, kam si pustím jenom to co je mi příjemné ...

Doplňuje se to s přirozným instinktem každého zdravého člověka, který si nesedne do mraveniště... nedotkne se rozpálené plotny... když zažil na vlastní kůži bolestné důsledky, ke kterým to vede, nebo pozoroval u někoho dalšího, k čemu to vedlo, a uvědomuje si příčiny, které zranění způsobily: nevzniká v něm potřeba podstupovat bolestné zážitky v přesvědčení, že takovou zkušeností se prohlubí jeho schopnost přijímat bolest.

Bylo by to nejen proti zdravému rozumu, ale i proti zdravému instinktu vnitřního Dítěte. S ochotou přijímat a uvědomovat si svou zranitelnost i bolest se současně rozvíjí schopnost - kterou Krishnananda Trobe nazývá - "účinně se bránit zneužívání, necitlivosti a negativnímu formování, a přitom si zachovat silný pocit sama sebe a svého středu."

Co je naše vnitřní Dítě a jak se navracet do vlastního středu procházením oblastí vlastní zranitelnosti, vysvětluje Trobe na
viewtopic.php?f=88&t=1299

[Monika]

bolest z projevů destruktivního jednání se sice pocítí, ale není s ní rozpor, když k tomu dojde, je vítaná jako dobrý host a nechá se v sobě dojít klidu, nevede to zahořklosti ani k uzavřenosti s tím, že už nic takovýho nechci zažít, že radši zůstanu v bezpečí svých ochranný zdí, kam si pustím jenom to co je mi příjemné ...

Doplňuje se to s přirozným instinktem každého zdravého člověka, který si nesedne do mraveniště... nedotkne se rozpálené plotny... když zažil na vlastní kůži bolestné důsledky, ke kterým to vede, nebo pozoroval u někoho dalšího, k čemu to vedlo, a uvědomuje si příčiny, které zranění způsobily: nevzniká v něm potřeba podstupovat bolestné zážitky v přesvědčení, že takovou zkušeností se prohlubí jeho schopnost přijímat bolest.

to je snad jasný

psala jsem to v kontextu toho, že i když bude docházet ze strany lidí k dalším pokusům o manipulaci, zneužití, odmítnutí, že může dojít k bolestné reakci, ale že odpadne tendence se uzavírat ... a že odpadne tendence někomu něco vymlouvat, obhajovat se nebo vracet stejnou mincí - ty mně tak, tak já tobě taky tak

[Zero]

že může dojít k bolestné reakci, ale že odpadne tendence se uzavírat ... a že odpadne tendence někomu něco vymlouvat, obhajovat se nebo vracet stejnou mincí - ty mně tak, tak já tobě taky tak

, už nás neovládají reakce typu "útok nebo útěk."

Neznamená to, že se už neobjeví; ubývají úměrně tomu, nakolik dokážeme rozpoznávat svoje skutečné motivace.

[Monika]

že může dojít k bolestné reakci, ale že odpadne tendence se uzavírat ... a že odpadne tendence někomu něco vymlouvat, obhajovat se nebo vracet stejnou mincí - ty mně tak, tak já tobě taky tak

, už nás neovládají reakce typu "útok nebo útěk."

Neznamená to, že se už neobjeví; ubývají úměrně tomu, nakolik dokážeme rozpoznávat svoje skutečné motivace.

přesně tak

přestáváme být ve vleku spontánních reakcí "útok, útěk, zamrznutí v šoku" to jsou reakce na bolest, když nás někdo nebo něco zraní ... takže bolest se objeví, ale nemusí to být následováno automatickou reakcí obranného mechanismu a pokud se objeví, je to uvědoměno, takže to opět velmi rychle odezní, je to spíš takový závan ...

a moje zkušenost je, že i když ta bolest může být v té chvíli hodně velká, tak velmi rychle odezní v tichosti míru a je to provázeno velkou mírou pochopení (v podstatě soucítění nejen se sebou, ale i s někým, kdo se projeví destruktivním způsobem neboť je to provázenu uvědoměním, že on tak jedná z vlastní velké nezpracované bolesti a vůbec s celou tou situací)

asi není možné, aby člověk nereagoval bolestně například na to, když je přítomen, že někdo kopne jen tak do někoho (psa, člověka, podané ruky ... )

taky mám další opakovanou zkušenost, že když se člověk skutečně stává více a více otevřenějším (zvyšuje to vibrační kmitočty), tak to dle zákona přitažlivosti začne přitahovat lidi co se pohybují v podobných kmitočtech a když se něco bolestivého přihodí, dostane se mu ve velmi krátké době účinné podpory a někdy dostane i dárek na víc (to se stalo mně v podobě nečekaného setkání, které okamžitě ukázalo, že podobnou záležitost lze vnímat a prožít skutečně různými způsoby, takže jestli ještě u mne setrvaly nějaké pochybnosti, tak mi to Vesmír jednoznačně ukázal přímo v praxi a mohla jsem si konečně pořádně odpočinout a vyspat a to v kvalitě, jako na satsangu s Gáiou, já totiž jsem byla poslední dva měsíce totálně vyčerpaná )