Osvobození/probuzení/duchovní osvícení

[Motýlek]

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli maros za tento příspěvek:
Gorodeckyj


ROFL!

Dyť jsem ho pochválil i slovně...

no mě se ta pochvala opravdu moc, moc, líbila :

Hezký. Tos mi to teda nandal. Fakt. Ještě zkus říct, proč si to myslíš, a už to bude úplně super.

[maros]

No, keby sme si chceli zafilozofovať, tak by som to poňal asi takto: Goro vlastne poďakovať musel, a tým, že sa to stalo, potvrdil svoju autentičnosť, teda, že to, o čom hovorí i naozaj žije. MAŤ pravdu je potreba ega, pokiaľ však vie, že ON je tou pravdou-je autentický. Keby tu bol vostálpeťo, tak by určite použil jeden zo svojich fajnových prímerov o snovej osobe, ja ho síce nenahradím, ale inšpirovaný ním poviem, že snová osoba Goro sa uvedomil ako snová osoba a tým hneď precitol, kým ja/ s menšou gurážou/ síce tuším, že precitnúť je možné, ale zotrvávam v polospánku a len občas pozriem na budík, či už netreba vstávať, a v polospánku trénujem lucidné snenie, čiže si krásne snívam a len dávam pozor, aby som nezaspal ako buk. A je jasné, že sa mi to veľmi nedarí, a zaspím častejšie, než je to potrebné.

[maros]

Krutá pravda o GOROBUDÍKU....fíha....

[Gorodeckyj]

Ano, pekne vystihnuté, ale Goro svojou otázkou ide po podstate, tak sa pokúsim odpovedať. Myslím Goro, že máš zo svojho uhlu pohľadu pravdu, keď označuješ, to, v čo verím, za lož. Ale skúsim sprostredkovať môj pohľad, aby som mohol povedať, že odtiaľto to lož byť nemusí. Pozrime sa na to, kto je tvorcom svojej reality, a prečo. Určite budeš súhlasiť, že sú to deti. Dieťa sa hrá, ale pre neho je to naozaj. A zabúda na čas/žije v prítomnom okamihu, ktorý je kľúčom k vedomému žitiu/. Z pohľadu dospelého však žije v ilúzii.

Nechápu co to s tím má společného. V jaké iluzi žijí děti?

Ďaľšou kategóriou sú zaľúbení. Je jedno, či je to pohlavný pud, alebo hormóny, alebo čo. Zaľúbený chlapec otvorí knihu a jednu stranu číta dve hodiny. Čo robí naozaj-sníva o svojej milej, vytvára ilúziu, že je s ňou naozaj. A zase zabúda na čas.
Asi by sme našli viacero kategórií ľudí, ktorí síce nie sú osvietení, resp. realizovaní, ale aj tak v danej etape života žijú v prítomnom okamihu. Čo všetkých spája? Vytvárajú si ilúziu svojho života. Sú to čistí stvoritelia, tvorcovia svojej reality. Z technického hľadiska nie je rozdiel medzi nimi a bohom.

Jako vážně? Tomuhle opravdu věříš? Jak jsi na to proboha přišel? Asi nemá vůbec cenu ti to vyvracet, protože by to k ničemu nebylo a nic z toho co si řekl není argumentem proč žít ve lži, natož proč věřit v já, takže se posunem. Jen tě upozorňuji, že život v přítomném okamžiku není probuzením a naopak.

Ja si chcem tvoriť tiež svoju ilúziu, tam to Ja patrí a hotovo.

Přesně - je to jen iluze.

Tvoja voľba. Ja sa chcem hrať. A preto mi nevadí, že verím v lož.

Není to moje volba, to jen tak naokraj. Chceš si hrát? Na co si chceš hrát? Že existuje osobnost, scénář, podle kterého se máš chovat, která tě omezuje na každém kroku, říká co všechno nesmíš, nemáš rád, neměl bys dělat? Zajímavá hra. Po pár letech může být celkem otravná, ale když tě to baví...

Je to naozaj lož? Znovu sme pri tom, či máme právo na absolútnu pravdu. Ak sa prikloníme k tomu, čo tvrdím ja-že nie, tak nič nemôže byť ani pravda, ale ani lož.

Ano, je to naozaj lož. Jestli se mi snažíš naznačit, že pro tebe subjektivně může já existovat, tak ne. V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ. Pořád je to jen koncept. Není to reálné, neexistuje to. Takže říkej si co chceš, tohle prostě neokecáš, i kdybys do toho zatáhl další děti, zamilované, starce, chůvy, matky, kohokoli. Já je naprostá lež a neexistence já je naprostá pravda - můžeš se sám přesvědčit.

[maros]

Goro, napísal som: z pohľadu dospelého žijú v ilúzii. Čítaj poriadne!
Moje tvrdenie :deti nežijú v ilúzii, to len dospelí si myslia , že žijú v ilúzii. Deti žijú v jedinej realite, ktorá existuje: v realite, ktorú si tvoria sami. Sú to malí bohovia. Kým mi toto nevyvrátiš, sme obaja niekde inde a debata je bezcenná.

[Gorodeckyj]

Goro, napísal som: z pohľadu dospelého žijú v ilúzii. Čítaj poriadne!
Moje tvrdenie :deti nežijú v ilúzii, to len dospelí si myslia , že žijú v ilúzii. Deti žijú v jedinej realite, ktorá existuje: v realite, ktorú si tvoria sami. Sú to malí bohovia. Kým mi toto nevyvrátiš, sme obaja niekde inde a debata je bezcenná.

Stále nechápu co to s tím má společného. Proč bych ti to vyvracel? Je to něco čemu věříš, věř si klidně tomu, že děti jsou malí bohové. Je mi to fuk. Jak se to vztahuje k tomu, jestli existuje já, nebo neexistuje? Co touhle vírou dokazuješ nebo vyvracíš? Zareagoval jsi na to nejmíň důležité z toho příspěvku.

[Radek]

http://mozaika.bloguje.cz/877958-jake-je-to-zit-probuzeny-zivot.php

[malpan]

http://mozaika.bloguje.cz/877958-jake-je-to-zit-probuzeny-zivot.php

výstižné

[maros]

Zareagoval jsi na to nejmíň důležité z toho příspěvku.

Pre mňa je to dôležité.
Bavíme sa totiž už chvíľu nie o tom, či existuje ja, tam je s tebou plný súhlas, odkedy som čítal Tolleho, teraz ide o to, či existuje Ja. Ty vo všetkých svojich odpovediach hovoríš o neosobnom vedomí, ja tam mám individualizovaný kúsok toho vedomia, ktoré volám Ja.Mimochodom, prečo i Tolle hovorí o spoznaní pravého Ja?
A keďže podľa Teba/aspoň som to tak pochopil/ neexistuje ani Ja/iba vedomie/, a moje presvedčenie o existencii Ja/nie ja/ si nazval životom v lži, tak som Ti odpovedal, že je to v pohode a dokážem tak žiť, i keby ani Ja neexistovalo, pretože si svoju realitu tvorím aj tak len ja, a teda to asi život v lži nebude. A či je to len vedomie, alebo individualizovaný kúsok vedomia/Ja/, to sa asi nedozvieme, keďže podľa Tolleho podstatu vedomia/bytia, boha a pod./ my pochopiť nemôžeme, s čím súhlasím, keďže čiastočka nikdy nemôže pochopiť celok.
Alebo som ušiel niekde počas našej debaty a nevšimol si to? Ak áno , ospravedlňujem sa, ten môj nemec mi dáva občas zabrať.
A vďaka za trpezlivosť, vážim si to.

[Motýlek]

.

[Gorodeckyj]

Bavíme sa totiž už chvíľu nie o tom, či existuje ja, tam je s tebou plný súhlas, odkedy som čítal Tolleho, teraz ide o to, či existuje Ja. Ty vo všetkých svojich odpovediach hovoríš o neosobnom vedomí, ja tam mám individualizovaný kúsok toho vedomia, ktoré volám Ja.Mimochodom, prečo i Tolle hovorí o spoznaní pravého Ja?
A keďže podľa Teba/aspoň som to tak pochopil/ neexistuje ani Ja/iba vedomie/, a moje presvedčenie o existencii Ja/nie ja/ si nazval životom v lži, tak som Ti odpovedal, že je to v pohode a dokážem tak žiť, i keby ani Ja neexistovalo, pretože si svoju realitu tvorím aj tak len ja, a teda to asi život v lži nebude.

Dýcháš ty, nebo je to dýchání? Je potřeba já k dýchání?
Vidíš ty, nebo je jen vidění? Je potřeba já k vidění?
Slyšíš ty, nebo je jen slyšení? Je potřeba já k slyšení?
Kdo řídí tvůj život? Kdo se dívá tvýma očima? Kdo rozhoduje?
Na tyhle otázky si odpověz.

[Gorodeckyj]

No já nevím, ale tak nějak myslím, že otázka jestli já ano nebo ne, není vůbec podstatná? Nebo je? A pokud ano, proč? V čem? Může mě zjištění zda já existuje nebo ne posunout někam dál? Kam?

Je to možná ta nejpodstatnější otázka, na kterou se tě kdy kdo zeptal. Ptám se tě, jestli si celý život nelžeš. Jestli to, čemu říkáš já, není jen iluze, která ve skutečnosti neexistuje. Když už v životě děláš téměř všechno pro já, když už skrz něj vnímáš svět, když už věříš, že to co obsahuje jsi opravdu ty, jestli je to opravdu tak. Jestli to náhodou není jen výplod fantazie, parazit, největší nepřítel.

[maros]

Dýcháš ty, nebo je to dýchání? Je potřeba já k dýchání?
Vidíš ty, nebo je jen vidění? Je potřeba já k vidění?
Slyšíš ty, nebo je jen slyšení? Je potřeba já k slyšení?
Kdo řídí tvůj život? Kdo se dívá tvýma očima? Kdo rozhoduje?
Na tyhle otázky si odpověz.

Ach, jo:
nedýcham, nevidím, netrávim, nepočujem. Je len dýchanie, videnie,trávenie, počúvanie. Ja s malým j k tomu nie je potrebné.
Som Ti vravel, že Tolle je môj obľúbenec.
Ale môžem i svojimi slovami. Život, ktorý vnímame v tejto hmotnej realite je len hra foriem, ktoré sú pominuteľné. Ten, kto to všetko pozoruje, to je VEDOMIE. Bránou k takémuto videniu reality je prítomný okamih TU A TERAZ. Prítomný okamih je ako plátno, na ktorom sa premieta oná hra foriem. Atď atp.
Je to tak správne? Ale áno, ale o čom to svedčí? Som osvietený, alebo som len prebral a opakujem "spirituálne žvásty", ako si Ty v nejakom svojom príspevku vznešene nazval všetko ostatné, než to, o čom Ty chceš hovoriť.
K Tollemu som sa dostal, pretože som mal podobný príbeh. Jeho knihy, jeho videá a všetko, čo som našiel , som doslova hltal. Mal som totiž vlastnú skúsenosť s tým ako moje emočné telo silnelo, keďže som si skoro polroka prehrával tie najnegatívnejšie scenáre ohľadom jedného človeka a skoro som z toho zošalel. Pochopil som. Dnes po hodne dlhom čase odvtedy/roky/ som pozitívne zmýšľajúca entita, teším sa zo života, vnímam hru foriem a často sa do nej zapájam, pričom som chvíľu akoby vo sne, aby som zase precitol. Vieš, ako to myslím.
Bohužiaľ nie som v priamom kontakte s Tollem, s Isha Judd, s Moojim a pod., takže sa nemám ako spýtať, čo ma zaujíma. A do toho si prišiel Ty, a zdáš sa byť autentický, zdá sa, že si mal naozajstný zážitok priameho vhľadu. Tak sa zase pýtam ja teba:
ako si predstavuješ pozorovateľa, len ako vedomie, len ako pozorovanie, alebo si vieš predstaviť oné Ja s veľkým J. Telo ducha, teda dušu v ktorej individualizovaný kúsok vedomia prežíva a vyvíja sa naprieč inkarnáciami v hmote a možno i v iných dimenziách.
Ja som Ti odpovedal, odpovieš i Ty mne?

[rosada]

btw: Moojiho, se lze zeptat mailem, odpovídá na svých stránkách video- příspěvkem. http://www.mooji.org/mooji_answers.html

[maros]

Ďakujéééém!
Ale má to chybičku krásy-nejde mi otvoriť ani jedna odpoveď...

[Monika]

...

Bohužiaľ nie som v priamom kontakte s Tollem, s Isha Judd, s Moojim a pod., takže sa nemám ako spýtať, čo ma zaujíma. ...

například do Prahy v říjnu přijedou dva lidé se kterými lze vést rozhovor na téma co tě zajímá a to buď veřejně v rámci satsangu nebo si lze dohodnout i soukromou schůzku ... konkrétní pozvánky jsou uvedeny zde: viewtopic.php?f=36&t=1582, ještě má přijet Marta Jansen viz http://bytismartou.blog.cz/

[rosada]

Ďakujéééém!
Ale má to chybičku krásy-nejde mi otvoriť ani jedna odpoveď...

Tak to bude chtít technickou poradu...nějaký plug-in nebo co.
Používám Firefox nebo Chrome a v obojím to spustím.

[Gorodeckyj]

Ale môžem i svojimi slovami. Život, ktorý vnímame v tejto hmotnej realite je len hra foriem, ktoré sú pominuteľné. Ten, kto to všetko pozoruje, to je VEDOMIE. Bránou k takémuto videniu reality je prítomný okamih TU A TERAZ. Prítomný okamih je ako plátno, na ktorom sa premieta oná hra foriem. Atď atp.
Je to tak správne? Ale áno, ale o čom to svedčí? Som osvietený, alebo som len prebral a opakujem "spirituálne žvásty", ako si Ty v nejakom svojom príspevku vznešene nazval všetko ostatné, než to, o čom Ty chceš hovoriť.

Problém je v tom, že přítomný okamžik tě k probuzení nedovede. Nedovede tě k němu ani to, že budeš znát teorii. To je zásadní problém. Většina lidí si řekne - ok, takže ego neexistuje, já neexistuje, jsem jen projev života, část vědomí bla bla. Ale co dál?

ako si predstavuješ pozorovateľa, len ako vedomie, len ako pozorovanie, alebo si vieš predstaviť oné Ja s veľkým J. Telo ducha, teda dušu v ktorej individualizovaný kúsok vedomia prežíva a vyvíja sa naprieč inkarnáciami v hmote a možno i v iných dimenziách.
Ja som Ti odpovedal, odpovieš i Ty mne?

Nic si nepředstavuji. Promiň, ale asi to všechno vidím trochu méně spirituálně, než ostatní. Čistě vědecky, všichni a všechno je složeno z atomů, atomy jsou z 99,9999999999999% jen prázdný prostor. Hmota se zformuje aby vytvořila člověka a pak se vrátí zpět do prázdnoty. Oddělení forem je jen krátká iluze. To co nazýváš vědomím je všechno. Všechno je ale zároveň nic. Asi to nedává moc smysl, co?

[maros]

Asi to nedává moc smysl, co?

Ale dáva. Potvrdil si len to, čo píše a hovorí každý, ktorý niečím takým, ako je "osvietenie" prešiel.
Asi najlepší opis som našiel u Marty Jansen:

Spojení s učením Rameshe Balsekara vyvstalo jako hluboký souhlas s její vlastní dlouhodobou životní zkušeností, týkající se poznání, že lidská osobnost nevlastní žádnou svobodnou vůli.
Po přečtení vědeckého článku týkajícího se tématu "Svobodné vůle" došlo při pohledu z okna zcela znenadání k hlubokému proražení jejího osobního vědomí nepodmíněnou vertikální realitou. Tento čin Milosti vedl k jasnému vnitřnímu poznání, že Marta nikdy neexistovala jako individuální od Boha oddělená osobnost.

Tímto nemilosrdným a zdrcujícím poznáním se rozplynulo osobní já v nekonečném oceánu věčného Bytí - Vědomí. Ryzí Srdce její přirozenosti - Čisté Bytí za časem a prostorem vystalo napovrch.

Probuzením v Tady a Teď se navždy rozplynula otázka "Kdo jsem" a otázka svobodné vůle člověka. Jediná realita byla navždy odhalena.

VŠE, CO EXISTUJE JE BYTÍ-VĚDOMÍ.

Ďakujem Ti za Tvoju úprimnosť.
Nedá mi však nepovedať, že som zatiaľ celkom spokojný s tým, že mňa ešte Boh nepovažuje za hodného takéhoto aktu milosti/a možno práve pre takúto moju "spokojnosť" /.
Dúfam, že to nie je rúhanie.

[Monika]

... Potvrdil si len to, čo píše a hovorí každý, ktorý niečím takým, ako je "osvietenie" prešiel.

...

hmmm ne tak docela ...

potvrzuje z přímého zření to, že soubor naimplementovaných a převzatých záležitostí za které jsme považovali sami sebe je iluzí ... v tom je to shodné ... to je Pravda, vyjadřuje to brilantním způsobem to všechna čest, naprosto nepochybuji, že by tam nebylo přímé zření ...

ovšem jeho to z nějakého důvodu, kterému nerozumím, vede k přesvědčení, že neexistuje namísto k sebe-uvědomění, jakožto beztvarého a ničím neohraničeného "vědomí - bytí - čiré inteligence - Já - zdroje - živoucího prázdna, či jak to kdo nazývá" ve kterém probíhá (který je podkladem) pohyb samotného žití a který je vnímán - pokud je zde přítomen uvědomující se činitel ... a ohledně toho se mu na všemožných fórech dostává nesouhlasných reakcí a poukázání na to, kdo je tedy ten, kdo přímo nazírá na neexistující já ? Gorodeckyj odpoví, že je tu pouhé nazírání, že neexistuje nikdo kdo by nazíral a hotovo, jenže ono to pokračuje dál protože tu je evidentně NĚCO nebo NĚKDO kdo si to nazírání uvědomuje ... a to je teda CO nebo KDO ? protože tu cosi takového evidentně je, protože tu je i svědectví o tomto UVĚDOMĚNÍ ...

podle mne zdařilý popis tohoto prostého sebe-uvědomění, které není ničím jiným než naším přirozeným stavem, nezkresleným převzatými omezeními a pocitem oddělenosti jednoho od druhého říká Jean Pier Gomez:

"To je to, na co je poukazováno celou tu dobu – živoucnost, Život v nás.
Jeden Život, který funguje skrze nás všechny, Jedna Síla, Jedna Esence, Jedno právě teď, bez jediné vteřiny, Jedno Já, Jedno srdce.

To je naše pravá podstata, která je tak jednoduše a zřetelně stále přítomna. Nemůžeme se od Toho oddělit. Je to zde, v tento okamžik. Jaké úsilí musíme vynaložit, abychom dýchali, viděli, slyšeli? Vše se děje bezusilovně každým okamžikem. Je zde vědomí, uvědomující si každý okamžik, uvědomující si všechno jako celek bez jakéhokoli úsilí či nutné snahy z naší strany.

Toto vědomí, tato čistá inteligence je stále přítomna, nedbajíc zda tu jsou nebo nejsou myšlenky.

Toto vědomí je v každém a ve všem.

Díky této Energii čisté inteligence obíhá planeta kolem slunce, mění se roční období, rostliny kvetou, ptáci zpívají, zvířata ví, co dělat, aby přežila.

Je to vědění ve všem, je to síla ve všem, je to přítomnost ve všem, je to jeden Život ve všech vesmírech.

To je to, co jsem rozpoznal, že JÁ JSEM TO. Je to NE-věc (NIC) a vše je NE-věc (NIC).

Každý a všechno je tato esence/přítomnost, tato inteligentní životní energie, tato síla. Jediná...

Mysl se stále dívá někam ven, hledá a hledá... A vždy mine to očividné – že jsi tím co hledáš.

Jsi to, nech myšlenky, ať tu jsou, nech tu vše jak to je, věz jen že nejsi těmi myšlenkami.

Myšlenky jsou jen stavy, objevující se z prázdnoty a zas do ní mizící.

Ale ŽIVOT, pocit bytí, přítomnosti nebo Vědomí, který nemizí, je naše pravá podstata, náš Přirozený Stav. Tak blízko, tak zřetelný a očividný, tak jednoduše přehlédnutelný...Je stále Zde...stále přítomný. Stále jasný a zářící jako slunce. Jsi TO ty."



viz http://mozaika.bloguje.cz/158198-jsi-to ... -gomez.php

no a Gorodeckyj tvrdí, že ty nejsi vědomím ... že neexistuješ ... že Já neexistuje ... a nevidí, že právě díky tomu Já se věci dějí a to tak jak se dějí ... a že je tu jen to jediný Já ...

no a třeba Tolle to nazývá Bytím ... :

"Za nesčetným množstvím životních forem, které se rodí a umírají, existuje jeden věčný a všudypřítomný Život... já jej často nazývám Bytím. Slovo Bytí nic nevysvětluje, stejně jako slovo Bůh. Bytí má však tu přednost, že to je otevřený pojem. Nesnaží se redukovat neviditelnou nekonečnost na konečnou entitu... Nikdo není výlučným vlastníkem Bytí. Bytí je přítomnost, kterou bezprostředně vnímáte jako svou vlastní přítomnost. Takže od slova Bytí je jen krůček k prožitku bytí."

Marta Jansen to popisuje zase takto:

"Probuzení z osobního, individuálního pohledu znamená náhlé, vnitřní (nikoli intelektuální) a jasné poznání imaginární podstaty světa a skutečnosti, že nic a nikdo neexistuje. Člověk objeví svoji fiktivní existenci a realizuje, že nikdy neexistoval jako nezávislá bytost. Pozná, že je jen instrumentem vyšší moci a nemá žádnou svobodnou vůli. Veškeré myšlenky, emoce a impulsy, které považoval za své vlastní, jsou produktem Bytí-Vědomí. Najednou je jasné, že všechny bytosti jsou pouze vysněné objekty Vědomí, které mají zdánlivou samostatnou osobně-individuální existenci, a že "ten kdo sní" a "to co je vysněné" je jedno a totéž. Zároveň dochází k poznání, že člověk sám nikdy nebyl vůbec schopen existovat jako na bohu nezávislý jedinec, a že vše a zároveň jediné, co existuje, je absolutní Bytí-Vědomí."

takže to není jenom o zření A ale i sebe-uvědomění B ... je to tedy celé záležitost chybné identifikace a následném ztotožnění s tím co nejsme ... to jsme převzali od rodičů a společnosti ... máš pravdu marosi v tom, že malé dítě ještě tuhle chybnou identifikaci nemá, také si lze povšimnout, že se o sobě malé děti vyjadřují ve třetí osobě, respektive ony nemají ještě zkreslené vnímání vlastní přirozenosti, proto je tak velmi občerstvující přítomnost dítěte a pohled do jeho očí, nebo pozorování ho při hře ... to až postupně dochází k implementaci idenfikace s osobním identitou tedy s já ... zdařilý popis tohoto procesu vyjadřuje například Richard Lang zde http://www.mozaika.bloguje.cz/848283-co ... entitu.php i on se nakonec dopracováná k sebe-uvědomění:

"Jednoho dne jsem poznal, kdo skutečně jsem. Realizoval jsem, že je zde rozdíl mezi tím, kdo jsem pro ostatní, a kdo jsem pro sebe. Seriózně jsem přijal, co vidím z mého vlastního pohledu – bezhlavý zdroj a nádoba pro svět!

Zároveň, na rozdíl od malých dětí, jsem si vědom, jak vypadám. Už se rozpoznám v zrcadle! A také vím, že jsem individualitou ve společnosti s vlastními předpoklady k práci.

Uvědomil jsem si, že mám 2 tváře: pro ostatní (a pro své sebe-přemítání) jsem osobou s tváří 'jedinec ve společnosti', pro sebe jsem prostorem pro všechny tváře, všechny tváře jsou ve mě. Tato realizace kombinuje dětský pohled (pohled ven) a dospělí pohled (pohled dovnitř).

Když jsem začal žít vědomě ve vědomí, kdo skutečně jsem, postupně to hluboce ovlivnilo můj život. Stres vyvstávající z vidění sebe jen zvenku – jako zranitelná věc – začal mizet. Teď vidím, že jsem absolutně a vždy v bezpečí jako ne-věc/každá-věc. Zřením, že všechny věci jsou uvnitř mě, získávám nekonečné bohatství. Jsem v důvěrném vztahu s každým a pro všechno jsem nesmrtelným zdrojem všech věcí. Místo pocitů ztráty a beznaděje cítím pocit domova kdekoliv a kdykoliv. Prožíváním života ve vědomém uvědomění, kdo opravdu jsem, objevuji nekonečnou moudrost a dobrotu mé skutečné přirozenosti."