Použiji příklad šimpanze, protože jsou člověku asi nejpodobnější ze světa zvířat. Nyní si představme, že šimpanzi mají v genech zakódováno, že se mohou dostat na lidskou úroveň. Berme to především z hlediska lidské kultury – řeč, hudba, humor, humanita všeobecně. Ale stále jsou na opičí úrovni a nemůžou se z toho příliš vyhrabat. Jeden moudrý člověk se z lásky k nim narodí jako jeden z nich, aby jim dal příklad, jak postupovat.
1) Do věku dospělosti se chová jako jeden z nich, dělá to, co každé šimpanzí mládě. I když si je pořád vědom své lidské podstaty (Viz JK ve 12 letech:“Cožpak nevíte, že musím být v tom, co je mého otce.“)
2) V určité fázi života se odtrhne od své šimpanzí rodiny a začne ukazovat své lidství. Vybere si 12 dalších opic a začne je učit a vychovávat. I ostatní šimpanzy má velmi rád, pomáhá jim od bolesti i jinak bez očekávání nějakého vděku nebo uznání.
3) V další fázi, když vidí, že své učedníky dostal na nejzazší možnou úroveň poznání svým osobním vedením, tak sám sebe úmyslně zmaří, aby je mohl neosobně vést dále a vytvořil trvalý odkaz pro všechny ostatní šimpanze.
O co se neustále snaží lidstvo je to, že trochu chytřejší opice vede méně chytrou opici. Což do určité fáze může stačit, ale protože ani ta chytřejší opice nemá zkušenosti s nejvyššími metami, je to jako když slepý vede slepého a nakonec oba spadnou do jámy.
No a to je důvod, proč si myslím, že následování JK je rozumné. Takže pokud nejste spokojeni se svou opičí úrovní, cesta je připravena.
