mnich Sarana » čtv 08. lis 2018 7:18:35
Vytahování je negativní české slovo, které používám v případě, že se jedná o neurčitou nadřazenou schopnost, která se nedá učit či předávat.
Takže třeba když někdo mluví o tom, kolik let se věnuje spirituálnímu rozvoji (a to už se omlouvám za a jestli jsem překroutil původní význam) aniž by byl/byla schopný/á vysvětlit kolik hodin denně, jakým konkrétně způsobem, co konkrétně ten rozvoj přinesl, a sdílet to, pak to považuji za vytahování. Osobně nejsem příznivec těch, kdo počítají hodiny meditace (ano, nemluvila jsi o meditaci
) a nebo roky svého studia aby tím argumentovali. (A neříkám, že mi to občas taky neujede!)
To samozřejmě pochází z toho, co jsem se naučil ze spisů Páli. Buddha dosáhl Buddhovství a několik let po tom se jej postarší brahmín (tj. duchovní hinduismu) zeptal, proč si Buddha nestoupne a nenechá starší brahmíny sednout. (Předpokládám, že byl v lese nedostatek míst k sezení... Představuji si, že Buddha seděl na plochém kameni, ale jiný kamen na sezení už nebyl, a tak si navštěvující starší brahmíni sedali na zem.) Buddha pak vysvětlil, že pokud by si stoupnul aby nechal brahmína si sednout, pukla by brahmínova hlava na sedm kusů.
To je, co? (!!!)
No nic, jen jsem napsal v češtině to, co jsem se naučil v jazyce Páli nazpaměť. A samozřejmě k tomu mám svůj vztah, protože jsem to z paměti zarecitoval snad tisíckrát. Nevím, jestli tohle Buddha opravdu "vyslovil", ale máme co máme. K mé praxi meditace mi to ani nepomáhá ani mě to neodrazuje, takže to nechávám jak je.
Nicméně, zpátky k tématu - vytahování. Buddha tedy neměl moc let "spirituálního rozvoje" ani meditace, v té době kdy řekl co řekl měl za sebou tak možná dvacet, třicet let, zatímco ti brahmíni kteří ho navštívili mohli mít 60, 80 let spirituálního rozvoje za sebou. Někteří samozřejmě i víc, podle spisů jeden brahmín byl 140 let starý, když Buddhu navštívil...
To je slov k takové maličkaté záležitosti. Měl jsem záměr vysvětlit, že pokud se bavím o neomezené, ničím nebráněné milující dobrotivosti zářené vůči všem bytostem bez rozdílu, kterýkoliv moment, v jakékoliv situaci, jedná se o pozvání. Když to říkám, mám radost z toho, že jsem dosáhl něčeho, co mi pomáhá být šťastný a spokojený, a zároveň rád zvu ostatní k tomu, aby za mnou přišli a naučili se to ode mě. Dělá mi obrovskou radost když se něco naučím a pak to mohu sdílet s ostatními. A v takovém případě slovo "vytahování" není vhodné, protože se jedná o něco, co mohu ukázat, prokázat, projevit, procítit, naučit, vysvětlit, nejen do "určité úrovně", ale do té samé úrovně kam jsem se dostal sám.
Přestože se mniši a mnišky nesmí zmiňovat o svých nadpřirozených schopnostech, schopnost milující dobrotivosti do takových schopností nepatří. Věřím, že i když to není přímo zmíněné v našich spisech (a nebo se nepamatuji, že bych to tak četl), že by Buddha souhlasil aby mniši laikům přímo zmiňovali, že jsou schopní všechny bytosti zaplnit, zahalit, zaplavit, prostoupit, zaplavit nejmocnější milující dobrotivostí bez rozdílu, bez výjimky, bez zábrany, bez podmínky.
========================================================================
No počkej, Miroslave, i Buddha přece mluvil o ultimátní rovině.
Jestliže o ní mluvil Buddha, tak pak bych - pokud s vámi sdílím co jsem se od "Buddhy" naučil - rozhodně měl mít schopnost alespoň odpapouškovat co o ní Buddha řekl.
Mniši nemají povoleno "prozradit" jestli ultimátní roviny dosáhli, tedy ne určitými výrazy o kterých tu myslím ani nebyla řeč. Je to trochu složité. Ve stručnosti, mniši by neměli mluvit o svých nadpřirozených dosaženích za účelem získat jído, róby, obydlí, či léky od tak-dojatých podporovatelů.
A ne, už mám tolik podpory, že někdy přemýšlím se někam schovat, spíš než se předvádět abych měl víc.
Co se tedy týče ultimátní roviny, je to právě jak Míra zmínil -
Nicméně je pojem "ultimátní rovina" vhodná příležitost předvádět se se svoji "duchovní" úrovní (přímo ultimátní
), přihlásit se k ní se svými zkušenostmi či názory.
Je to přesně tak, ale je to ještě trochu složitější. Ono totiž mniši/mnišky již od doby Buddhy až do dnes, pokud s druhým sdílejí učení Buddhy, a pokud rozumí o čem to ten Buddha mluví - nejlépe skrze vlastní zkušenost - tak obvykle o ultimátní rovině mluví. Jenže, přestože to je právě většinou schopnost těch, kdo už ultimátní rovinu "znají", je třeba aby posluchač/čtenář byl velice pozorný a neustále porovnával to, o čem mnich/mniška mluví s tím, jestli je to v souladu se zmírněním a posléze odstraněním tendencí chamtivosti, nenávisti, a zaslepenosti.
Největší problém je ten, že jsou mniši a mnišky, a byli už od doby Buddhy, kteří se považovali za osvícené přestože osvícení nebyli. Věřím, že to je právě důvod proč by se mniši a mnišky neměli o svých nadpřirozených dosaženích přímo zmiňovat. Je to také důvod proč je nejlepší aby se posluchači/čtenáři, které toto téma zajímá, odebrali do meditačního centra a vyzkoušeli si rady a vedení mnicha/mnišky sami, aby sami zjistili jestli jim ty rady pomáhají k vyššímu poznání.
Např. "Dosáhl jsem ... ", "Dosahuji ... ", "... bylo mnou dosaženo" jsou přímo druhy vět, které, pokud dotyčný mnich/mniška pravdivě prohlásí o jednom ze stupni osvícení či džhány komukoliv kdo sám není mnichem/mniškou, tak je vinen/vina z porušení jednoho ze středně závažného pravidla a musí to pak přiznat při recitaci pravidel, na kterou se shromáždí všichni mniši a mnišky v každém klášteře každý nov a úplněk. Obvykle jeden mnich je vybrán aby recitoval všechna pravidla a ostatní poslouchají a zpytují své svědomí. Zrovna včera jsem ta pravidla recitoval před mnichy našeho kláštera.
Přestože na jednu stranu osvícení je téma těch, kteří jsou osvícení, ve spisech si všimneme, že se o osvícení rozpráví mnoho mnichů i mnišek běžným lajkům, asketům, tázajícím, doslova bez rozdílu. Nevím jestli je třeba toho, kdo o osvícení - a tedy probuzení - a tedy o ultimátní rovině - třeba "nařknout" z toho, že se předvádí. Možná by bylo chytřejší nenařknout a mít tak k dispozici další zdroj (neřkuli zajímavé) informace.
A to by probuzený nikdy nedělal, protože to k ničemu nepotřebuje ani by to nikomu jinému k ničemu dobrému nebylo.
A to si ale ani mniši, mnišky, ani Buddha asi nemysleli, protože se o ultimátní rovině hodně rozprávěli.
Dokonce o ultimátní rovině máme celý velký Páli spis, jmenuje se Abhidhamma ("vyšší učení"). Je to učení o ultimátní úrovni. Jeden učenec napsal, že pokud by se ty knihy rozepsaly i se všemi repeticemi, vyšlo by to na tolik knih kolik by se dalo nahromadit na celý jeden kravský povoz. (V barmě tedy pouze volský.)
http://newsightsmm.com/wp-content/uploa ... age-10.jpg
Ne, žádné strachy, nebudu to tady všechno kopírovat-vkládat.
Ono z toho v češtině není skoro nic...
Budu věnovat ultimátní rovině speciální diskuzní vlákno.
