honzam píše:Z pohledu nějaké "dračí bytosti", která má za úkol chránit lidi před příliš rychlým duchovním postupem, je to vhodné duchovno, které je dobře udržuje na úrovni dítěte. Vhodné za předpokladu, že nějaké malé zlo působené z nevědomosti bude menší než újma způsobená příliš rychlým postupem.
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Co se týče nebezpečí, nic dramatičtějšího, než se stalo, už se podle mě nestane. Pokud to bereš v pohodě, tak se nic neděje. Je to Tvoje zkušenost, která byla zřejmě potřeba. Co se objevilo, tak jako tak zmizí.
Nic píše:Co se týče nebezpečí, nic dramatičtějšího, než se stalo, už se podle mě nestane.
Tak to se asi mám na co těšit.
Tak dobře. Tak jedno drama přeci jen přijde, ale bude dramatem jen pro toho Antikrista. Podlehneš touze dotknout se té krásy, podlehneš touze znovu se napít nektaru srdce který jsi již okusil. Možná Antikrista obětuješ i proto, aby se všichni osvobodili od hříchu a viny.
Aby byl život jen radostí a štěstím. Aby v Tobě na věky znělo:
honzam píše:Všichni patří lásce, kterou jsem. To je tak krásné.
Stane se to, čeho se možná ještě děsíš.
honzam píše:
Ale neboj, nebolí to. Zmizíš v té láskyplné něze, necháš se pohltit a přijdeš o všechny tvary, formy, zásluhy i viny. Antikrist zemře a narodí se to, kým jsi nikdy nepřestal být.
Stejně je lepší provádět koncentraci, když už, do chodidel nohou a odtud pomalu zdvihat energii až k té nejvyšší čakře....a případně zase zpátky.... a ještě lepší je, když už se dotkneme nějaké té čakry, tak si vzít pomyslný kartáč a kýbl vody s mydlinkami a každou čakru, jednu po druhé, pořádně vydrhnout a opláchnout, až bude celý systém čaker zcela čistý ... a pak teprve zkoušet, co která čakra dovede...
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
a ještě lepší je, když už se dotkneme nějaké té čakry, tak si vzít pomyslný kartáč a kýbl vody s mydlinkami a každou čakru, jednu po druhé, pořádně vydrhnout a opláchnout,
Ježiš, ty jsi ale brutální! To já bych spíš čistila pěkně jemně zlatavým světlem.
a ještě lepší je, když už se dotkneme nějaké té čakry, tak si vzít pomyslný kartáč a kýbl vody s mydlinkami a každou čakru, jednu po druhé, pořádně vydrhnout a opláchnout,
Ježiš, ty jsi ale brutální! To já bych spíš čistila pěkně jemně zlatavým světlem.
No co, co, co - dělávala jsem to přece pro sebe. jo a místo obyčejného kartáče jsem používala rejžák....a pořádně přitlačila.....
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
honzam píše:1) Trini mě brání a naznačuje, že mi něco vnucuješ.
Máš také pocit jako Trini, že je potřeba tě bránit a že ti něco vnucuji?
Rozumím tomu tak, že mě směřuješ nebo i přibližuješ tomu, co na základě své zkušenosti považuješ za skutečné a hodnotné, protože jsem tomuto vzdálený a polapený ve fantaziích a duchovních prožitcích, které sám nedokážu správně nahlédnout jako omezující a škodlivé. Pocitově to vnímám tak, že mě v tom nechceš nechat úplně samotného.
Třeba, že štěstí Tvých dětí je Tvým štěstím, tak si proto přeješ, aby byly všechny bytosti šťastné? Aby jejich život byl plný klidu, míru, pohody a lásky?
Jenže jako Antikrist si teoreticky přeješ asi opak, ne?
Tohle asi ne, neuvažuji nad takovými věcmi jako nad něčím, po čem mám právo toužit nebo co si mohu dovolit přát. Jakmile se to týká obecně druhých, necítím se sama za sebe být povolaná si pro ně něco skutečně přát.
V tuhle chvíli je to asi přání moci létat volně v prostoru jen pomocí vlastního těla a pak se uvidí, co dál.
honzam píše:Tohle asi ne, neuvažuji nad takovými věcmi jako nad něčím, po čem mám právo toužit nebo co si mohu dovolit přát. Jakmile se to týká obecně druhých, necítím se sama za sebe být povolaná si pro ně něco skutečně přát.
Dát tomu všemu svobodu je jedna z nejúžasnějších věcí.