Jednota s Ďáblem - na vlastní nebezpečí!

[armin]

zářící blaho vědomé své příčiny. To blaho samo v sobě obsahuje utrpení jiných bytostí, ze kterého skrze mne povstává. Je to ďábelský stav vnímat to spojení obojího jako své rohaté tělo.

Takhle to asi prožíval Hitler a jemu podobní.

[Trini]

zářící blaho vědomé své příčiny. To blaho samo v sobě obsahuje utrpení jiných bytostí, ze kterého skrze mne povstává. Je to ďábelský stav vnímat to spojení obojího jako své rohaté tělo.

Takhle to asi prožíval Hitler a jemu podobní.

To je naprostý nesmysl.

[armin]

[Alaja]

A co to avizované dnešní rande? Už jsi tam byl, nebo teprve na něj půjdeš?

[honzam]

zářící blaho vědomé své příčiny. To blaho samo v sobě obsahuje utrpení jiných bytostí, ze kterého skrze mne povstává. Je to ďábelský stav vnímat to spojení obojího jako své rohaté tělo.

Takhle to asi prožíval Hitler a jemu podobní.

Hitler asi těžko, protože ten byl ve spojení s Boží prozřetelností. Spíš Stalin, ten Ďábla označil za svého spojence a dobrého soudruha nebo Mao, který učil, že náboženství je opium lidstva.

[armin]

zářící blaho vědomé své příčiny. To blaho samo v sobě obsahuje utrpení jiných bytostí, ze kterého skrze mne povstává. Je to ďábelský stav vnímat to spojení obojího jako své rohaté tělo.

Takhle to asi prožíval Hitler a jemu podobní.

Hitler asi těžko, protože ten byl ve spojení s Boží prozřetelností. Spíš Stalin, ten Ďábla označil za svého spojence a dobrého soudruha nebo Mao, který učil, že náboženství je opium lidstva.

To sis ještě nevšiml, že většina těch, co si myslí a prohlašují, že jsou ve spojení s Boží prozřetelností, jsou služebníci Ďábla?
Že jsou v jednotě s Ďáblem, kterého cítí (jejich nafouknuté ego) jako Boží prozřetelnost? Proto se jejich napojení na "prozřetelnost" realizuje genocidami, nenávistí, mučením, způsobováním utrpení druhým, což jim přináší tu tebou zmiňovanou ďábelskou blaženost.

"Po ovoci poznáte je."

[Trini]

A co to avizované dnešní rande? Už jsi tam byl, nebo teprve na něj půjdeš?

''
Ale kdež, radši ji bude mučit a působit utrpení a přitom cítít d'ábelskou blaženost svého nafouknutého ega, jak to dělá správně.

[armin]

Ale kdež, radši ji bude mučit a působit utrpení a přitom cítít d'ábelskou blaženost svého nafouknutého ega, jak to dělá správně.

[honzam]

Ale kdež, radši ji bude mučit a působit utrpení a přitom cítít d'ábelskou blaženost svého nafouknutého ega, jak to dělá správně.

Po ovoci známe Tě.

[Alaja]

Co jsem našla na netu....



https://www.youtube.com/watch?v=cfjb_TffNYE

Co jsem viděl ve tmě

[armin]

A co to avizované dnešní rande? Už jsi tam byl, nebo teprve na něj půjdeš?

[Alaja]

Vypadáš spokojeně...

[Nic]

Honzame, zkoumala jsem Tvé věty:

Zároveň si však myslím, že ostatní bytosti tohle vyzařování mohou vnímat úplně jinak a vyvolává v nich lásku k mojí osobě, kterou mě mohou často i zaskočit, protože sám nic takového vůbec necítím. Jejich reakce a náklonnost mi nepřijdou adekvátní tomu, co právě dělám.viewtopic.php?f=22&t=3978&start=0

Když vědomí klesne do srdce, zmizí a nastává nová skutečnost, kde není prostor ani pozorovatel, ale jen já, krása a blaženost.http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=265&t=30

Zkoumala jsem, jak je to možné, že i když pro kritickou osobní mysl můžeš být naprosto nepřijatelný, že ve vědomí srdce nemáš vůbec žádné viny, žádné rohy, žádný ocas, žádný tvar a je tady jen Tvé pravé Já, které je láskou a je to pro to, že když vědomí klesne do srdce, zmizí a nastává nová skutečnost, kde není prostor ani pozorovatel, ale jen krása a blaženost, jen Já, které je vším.

[Nic]

A tahle blaženost není z toho, že bys kvůli ní musel nějak trpět nebo že by kvůli tomu musel trpět někdo druhý, pramení z poznání pravdy, kým skutečně jsi.

[honzam]

A tahle blaženost není z toho, že bys kvůli ní musel nějak trpět nebo že by kvůli tomu musel trpět někdo druhý, pramení z poznání pravdy, kým skutečně jsi.

Uděláš lépe, když o tom budeš psát na poradně těm, které to oslovuje. Díky Tobě, ale bez Tvého vědomí, se tak utrpení bude šířit dál. Tady je to k ničemu.

[Eva Nada]

A tahle blaženost není z toho, že bys kvůli ní musel nějak trpět nebo že by kvůli tomu musel trpět někdo druhý, pramení z poznání pravdy, kým skutečně jsi.

Uděláš lépe, když o tom budeš psát na poradně těm, které to oslovuje. Díky Tobě, ale bez Tvého vědomí, se tak utrpení bude šířit dál. Tady je to k ničemu.

Pro Honzama:

Na začátku cesty, kdy jsem začínala duchovní "rozum" brát, jsem měla období, kdy jsem se cítila za své MYŠLENKY zodpovědná. S pocitem viny..
Např.: letělo letadlo, zvedla jsem hlavu a v mysli se objevila myšlenka: teď spadne, možná i s podtextem, aby spadlo... naštěstí se tak nestalo....
Byla jsem z těchto situací hodně špatná, ty myšlenky na katastrofu se objevovaly zcela nekontrolovaně, najednou tu prostě byly a já se cítila jako viník...
Svěřila jsem se s tím kamarádovi, on mi poradil, abych ty myšlenky (nic jiného to totiž není,, než myšlenky), abych je JEN pozorovala, objeví se, zmizí, následuje další, jiná, zmizí....po celkem krátké době takového pozorování myšlenek se ztratil pocit odpovědnosti, lépe řečeno konatelství a tím i pocit viny..., hodně se mi ulevilo...

[Eva Nada]

V té době, např., se mi zdál jeden z těch živých snů, na které se nezapomíná, protože PROŽITKEM se ti, jakoby, vpálí do mysli...

Byl to sen, ve kterém jsem byla vrahem (se všemi k tomu pocity) a také obětí... zažila jsem si obě dvě polarity .... vlastně nevím, proč se mi ten sen zdál, snad abych zažila pocity, emoce obou dvou stran, ale hlavně, což se mi zdá to nejdůležitější, také stav jakéhosi pozorovatele v pozadí těch dějů, pocitů....., jehož stavem je neutrální pozorování toho, co probíhá...

K tomu pocitu, že jsem konatel...., s tím spojený polarity - dobro, zlo, je těžké tento stav (přesvědčení?) opustit...., protože nám tento postoj dává pocit jistoty, že EXISTUJEME jako samostatné bytosti (jsem středobodem vesmíru) a vytvářím svět....

Je to ale naopak...

Vyměnit tento pohled tak, aby byl žitý (!), také se někdy píše jako o obrácení světel...., změně těžiště vnímání..... se nedá UDĚLAT...., nastolit, to se "musí" stát, musí to vyplynout z pochopení...

Možná bych to ještě mohla doplnit zkušeností, prožitou, zase ve snu, bylo to v Liberci, na krátké dovolené, první noc v motelu (zdravím skřítka)...
Bude to těžké popsat... protože se jedná o prožívaný stav... plus... a mínus...., hodiny, ručičky na hodinách.... byla mi dána možnost prožít stav ROVNOVÁHY (obrazně, ručičky na odinách, obě jsou v zákrytu, na dvanáctce)... neskutečný stav klidu a míru....
Vzápětí mi byla dána možnost prožít stav vychýlení z rovnováhy - jak doleva, tak doprava.... velká bolest, pocit ztráty...

Tolik jsem měla potřebu napsat k vaší debatě

[Nic]

A tahle blaženost není z toho, že bys kvůli ní musel nějak trpět nebo že by kvůli tomu musel trpět někdo druhý, pramení z poznání pravdy, kým skutečně jsi.

Uděláš lépe, když o tom budeš psát na poradně těm, které to oslovuje. Díky Tobě, ale bez Tvého vědomí, se tak utrpení bude šířit dál. Tady je to k ničemu.

Všiml sis, že ďábel je ďáblem právě proto, že probouzí pocit viny? Pokud se Ti podaří probudit v někom pocit viny, získáváš nad ním moc. Můžeš mu čmajznout jeho energii.

"Jakmile Ti bude dobře, budeš šťastný, budeš poznávat blaho vědomé Jednoty, budou kvůli Tobě trpět ostatní. Ale když budeš trpět, tak díky tomu bude moci být šťastný ďábel, který tě nemá rád a kterému dělá dobře, že trpíš."

Takhle to je správně?

Touhle myšlenkou, pokud se Ti ji podaří vsugerovat, můžeš z dětí a i dospělých bytostí, které jsou v láskyplném prostředí přirozeně šťastné, pokud by Ti uvěřily, ty nejnešťastnější bytosti. Můžeš s touhle myšlenkou proměnit každé prostředí, ve kterém budeš takhle působit, v nejnešťastnější místo na světě.

Ale jak zařídíš, aby někde jinde díky tomu byli jiní lidé šťastní? Nebo stačí, že díky neštěstí lidských bytostí je šťastný ďábel?

Šťastní lidé se v nadměrné míře nacházejí například kolem Moojiho, způsobuje nějak Mooji utrpení jiných lidí?

[Eva Nada]

A do třetice, jak je mým zvykem... píšu to hlavně pro Honzama, je to jeho (žité) téma...

Další sen....

Byla jsem ŽENOU, mladou, dlouhá sukně, halena, nespoutanost, dlouhé, havraní vlasy...., byla jsem doma a najednou jsem slyšela "přicházet čerty".... zase se jedná o prožívaný dstav.... řinčení řetězů, zvuky spojené s čerty, peklem,,,,, vzrušení, mrazení v zádech, vše se začalo soustředit na tyto zvuky, na příchod něčeho Velkého, NĚKOHO velkého.... obrazně a možná i skutečně - nozdry se začaly rozšiřovat, celé tělo se chvělo v extázi a očekávání toho, KDO měl přijít.... a On přišel...., byl to samotný belzebub, ďábel (?), satan, Pán.... a já se mu oddala.... ve vířivém tanci emocí, odevzdání, odevzdání, odevzdání...

Dlouho ten sen ve mě zůstával a jakousi výslednicí byla ve mě Síla.....

Všechno to jsou obrazy, je to pryč..., v jisté době se objevily a pak zmizely.... a je to tak dobře..., není dobré na tom ulpívat a ujíždět....

[honzam]

Díky za sdílené zkušenosti. Jak jsem psal, vnímám myšlenky i odpovědnost za ně jako část sebe sama. Navíc jsem ve stavu, kdy nedokážu rozlišit, jestli myšlenky sám vytvářím nebo samy vznikají. Přijde mi to stejné. Popsal bych to jako takový samočinný soulad vůle s myšlením. Navíc se musím hodně soustředit, abych myšlenky mohl vůbec vnímat. Ze své zkušenosti si pamatuji, že jsem dřív myšlení byl schopný přirozeně pozorovat jako nějaký odehrávající se děj a že to tak fungovalo, dokud byli hadi rozdělení a ten mužský ukotvený zezadu do hlavy. Měl jsem i období, kdy jsem myšlenky vůbec nevnímal, jen takové světlo, ze kterého trochu vystupoval svět. Bylo to v době poté, co se mužský had oddělil od hlavy.