honzam píše:Nic píše:Spokojený?
Díky. Chci se vyhnout nedorozuměním. Už bych si nebyl vůbec jistý, o jakou pomoc vlastně žádáš.
Možná, kdyby k té pomoci došlo, tak by to bylo obráceně, možná by nebylo jasné, kdo komu vlastně pomáhá.
Ten chlapec kreslil kdysi podobné obrázky jako Ty. Měl v sobě dva - jednu bytost krásnou subtilní až éterickou, podobnou jeho mamince a druhou drsnou, pro něj stejně nepřijatelnou, jako byl pro jeho maminku jeho otec.
Nemohl dospět v chlapa, který je celý po tátovi. Nedokázal splňovat podmínky, které by v jeho představách mohly být pro jeho maminku přijatelné.
Drogy byly únik, ale o to byl silnější ten ďábel obludné mysli, který ho obžalovával a vinil z toho, že nemá právo být takový, jaký je.
Zůstává v mém srdci stejnou láskou, jakou jsi Ty, Honzame. Nevinný a krásný, nedotčený jakoukoliv polaritou. V mém srdci je štěstím, kdykoliv se objeví myšlenka na něj, je vlastně štěstím pořád, i bez myšlenek, protože je tím Božstvím, které je vším.
Je ve mně nesmírný vděk za setkání s ním. Za setkání s Tebou. Za poznávání toho, kým je, kým jsi.
Je ve mně vděk za poznávání, že ať se díky mysli staneme čímkoliv, je tady vždycky možnost návratu k sobě,
ke své celistvosti a nevinnosti.
Díky