Rhonda Byrne TAJEMSTVÍ

[Monika]

... Neni to i vule osoby, ktera formuje Bozi vuli?

spíš mi to přijde že Boží vůle je ten základ všeho tedy i "vůle osobní"

tomu nerozumim

Bůh je všechno, je to základ - Zdroj - ze kterého vše vzniká a v němž vše zaniká, respektive se do něho vrací, takže i "osobní vůle" je součástí jeho vůle ..., takže mi to spíše přijde tak, že "osobní vůle" je formována Boží vůlí ...

[Petr]

... Neni to i vule osoby, ktera formuje Bozi vuli?

spíš mi to přijde že Boží vůle je ten základ všeho tedy i "vůle osobní"

jj myslim, ze je to tak i tak, a neni to paradox spis komplexnost
proste bozi vule je zakladem vule osobni a vule osobni je soucasti vule bozi. Nejak prave necitim ve vuli osobni nic protikladneho vuci vuli bozi.

[Monika]

... Neni to i vule osoby, ktera formuje Bozi vuli?

spíš mi to přijde že Boží vůle je ten základ všeho tedy i "vůle osobní"

jj myslim, ze je to tak i tak, a neni to paradox spis komplexnost
proste bozi vule je zakladem vule osobni a vule osobni je soucasti vule bozi. Nejak prave necitim ve vuli osobni nic protikladneho vuci vuli bozi.

to s tou komplexností se mi moc líbí

[Jana]

Ano, také se mi to líbí komplexní.

Co bylo dřív: slepice nebo vejce..

[San]

Musíte se jen cítit dobře teď hned.

vim už proč to nejde a je mi škoda času
nestojim si za to abych to pro sebe udělal

[Monika]

...
nestojim si za to abych to pro sebe udělal

ujasnil jsi si taky proč si za to nestojíš ?

[Petr]

nestojim si za to abych to pro sebe udělal

No ty ses pekny kvitko myslim, ze nesebelaska je pricinou spousty spousty rezistence. Dobre o tom mluvila Luise Hay v tom videu, co jsem sem daval vcera.

Absolutni, bezpodminecny prijmuti sebe sama... to je parada

[San]

ujasnil jsi si taky proč si za to nestojíš ?

protože nejsem dost dobrej

[Monika]

...
protože nejsem dost dobrej

to říká kdo ?

[San]

Absolutni, bezpodminecny prijmuti sebe sama...

to se lehce řekne ale to bych nesměl vědět jakej sem

[San]

to říká kdo ?

každej kdo mě zná
a hlavně to vim

[Petr]

Absolutni, bezpodminecny prijmuti sebe sama...

to se lehce řekne ale to bych nesměl vědět jakej sem

nebo naopak... ja vim jaky jsi, ale ty v tom mas pouze docasne zmatek. coz zpusobuje ze se nemas rad...jses asi na sebe zbytecne prisnej, prisnejsi nez na kohokoliv jineho ...

[San]

petře seš fakt dobrej děkuju

[Monika]

každej kdo mě zná
a hlavně to vim

Lidé nás různě hodnotí, to je normální, není to však berná mince.

Jediný co je důležitý je to, jak se cítíme my sami. To je to podstatné. Vzniká-li pocit, že si něco nezasloužíme, že nejsme dobří - je to pocit, který má nějaký důvod. Když je to velmi naléhavý pocit, tak je dobré se podívat co je za tím … z čeho vzniká. Položit si otázku Kde se ten pocit bere, z čeho vzniká ... posléze se dá přejít ke zkoumání Kdo má takový pocit ? Kdo je ten kdo ho prožívá ? a když přijde odpověď - já to prožívám, prostě se zeptat Kdo je to já ?

Podobným pocitům, dojmům sama pro sebe říkávám "kostlivci ve skříni", je třeba mít krapet odvahy pokládat si takové otázky a dovolit jim projevit se ve světle vědomí a pořádně se na ně podívat. Kolikrát už pouhé odhalení, postačí k tomu, že pochopíme, že jsou to pouze „kostlivci“, nic jiného … Podobně jako když se v Bradavicích učil Harry Potter a jeho přátelé pracovat s bubákem. Po vypuštění z bedny bral na sebe podobu toho, co nejvíce každého děsilo. Stačilo si uvědomit, že je to jen bubák a jak funguje a ztratil svoji moc.

Ty „kostlivci“ co nás skrytě ovlivňují a štelují nás do jistých vzorců chování mají velmi často spojitost s dětstvím – výchovou a podmínkami, které na nás působily, tak že docházelo k postupnému ztrácení vědomého kontaktu s naší podstatou. Ztráceli jsme spojení sami se sebou a to nám moc schází. Moc děkuji Petrovi za přeložení části videa s Luise Hay - hovoří o tom velmi srozumitelně a výstižně. Také o tom velmi pěkně píše Bhagat v knize Esence.

Co se stalo v minulosti je pryč, nedá se to změnit i když nás to může velmi mrzet a bolet a můžou se objevovat pocity viny, selhání, nedostatečnosti, vzdoru, zlosti a agrese ... co můžeme je měnit nás současný postoj, to je velký dar . Dívala jsem se na video s Ishou Judd na téma viny viz viewtopic.php?f=72&t=773 - tam to také je

ve své podstatě jsi naprosto dokonalý, celistvý, čirý ... aby se to mohlo vyjevit, tak je k tomu třeba svolit, uvolnit se tomu, otevřít se ... a naslouchat si ... to snad stojí za to ne ?

krom toho teda, jak se díváš na sebe, tak projektuješ celý svět ... jak zpívá stará známá vesta

[Monika]

ještě jsem našla něco k tomu sebe-hodnocení a možnosti změny postoje taky od Ishi Judd:

"Víte, co? Odevzdat se je jednoduché.
Protože když vzdorujete, tak to je pravý opak.
Držíte se něčeho, bojujete,
snažíte se něco dokázat, chcete mít pravdu.
To jsou všechno rezistentní chování.
Nejsem taková a taková.
Jsem taková.
Já může udělat toto. Nedělám támto.
Taková nejsem...bla bla bla.
Já, já, já, já...
OK?
Odevzdat se..to je nechat jít.
Přestaňte se vzpírat.
Přestaňte bojovat.
A odevzdáváte se vyššímu vedení.
Je to odevzdání se radosti.
Je to o tom si říct: OK, nechám to být,
zaměřím se na lásku, a mám v to důvěru.
A budu plynout.
A v tom okamžiku,
se začnete cítít lépe.

OK, jsem v pohodě, můžu si v tom přece najít radost.
Víte, lidé si myslí, že vysoká úroveň vědomí
je jako žít v pohádce (fantazii).
Protože všechno jde prostě dokonale a všechno plyne,
a všechno co chcete, tu je.. a
tak to není. Je to způsob bytí.
V rámci lidské zkušenosti.
Ta schopnost plynout,
ta radost, to odevzdání se.
Dokonce i v těch nejsložitějších situacích.
Je to ta schopnost si dát svobodu.
Víte, řeknu si svou pravdu a pak to nechám jít."

viewtopic.php?f=72&t=751

stačí se na ni dívat a vnímat ji a je to tady hned teď

[San]

Kdo má takový pocit ? Kdo je ten kdo ho prožívá ? a když přijde odpověď - já to prožívám, prostě se zeptat Kdo je to já ?

no já zkrachovaná nula
na co šáhnu stojí za hovno
věřim že je možný naučit se žít ale já to neumim

[Monika]

no já zkrachovaná nula
na co šáhnu stojí za hovno
věřim že je možný naučit se žít ale já to neumim

pokud to nejde rovnou se na to vytentonovat co si teda o sobě myslíš, jako že jsi zkrachovalá nula a pod... pokud to teda nejde uvědomit si, že je možný, že doteďko na co jsi šáhnul stálo za hovno, ale teďko - hned teď ! se otvíráš, dovoluješ a důvěřuješ tomu, že na co sáhneš tak se podaří čímž automaticky dochází ke změně a Vesmír na to reaguje - zákon přitažlivosti funguje naprosto spolehlivě každá věta kterou napíšeš ve smyslu, jak je to na hovno, jak sám sebe ohodnotíš známkou mínus, každá myšlenka na to - je další utvrzování v tom. moc pěkně o tom psala Ida na vlákně "o cvičení na tady a teď" - jak si uvědomila, že cokoliv si myslí, že formuje program, který se pak plní.


pokud to teda přímo nejde, že věnuješ plnou pozornost záměru, že cokoliv uděláš bude ku prospěchu tvému i všech a pak jen pozoruješ, jak to bude probíhat s plnou důvěrou, tak to nejdřív prozkoumávej - odkdy to začalo že se přestalo dařit ? co tomu předcházelo ? kde se to vzalo ?

kde se ten postoj, který zaujímáš vzal ? ... je to program ! tak se podívej kde to vzniklo. neobjevil se jen tak, něco chce říct ... je to z minulosti, z nějakých zkušeností, z nějakých rozhodnutí, které přinášejí jisté odezvy ... tak teda hledej kořen toho ... na něco to upozorňuje.

Isha Judd a hodně moc dalších procházelo velmi těžkými záležitostmi, řešili to různě, Isha například alkoholem a podívej se kde je teď ! dává to sílu, inspiraci ...

ps. psala jsem, že otázky typu Kdo to prožívá ? Kdo je to já ? se dávájí až POSLÉZE, až ty nejhrubší slupky odpadnou. někdy je to tak zašmodrchaný, že je nutné postupně, krůček po krůčku - pomalu, ale jistě, žádný moc velký "tlačení na pilu" ... jinak to vrací pořád zpátky a nepustí to, tenze se ještě zvětší, je to pak jako lítání na gumě ale i to je velmi zajímavá zkušenost

každý okamžik je nová příležitost - udělat to jinak než jsme prostě navyklí - tady o tom píše dost lidí a jsou toho plný stránky. i když už vidíme, že nám to přináší problémy, napětí, tenze ... přesto se to zpočátku zdá velmi obtížný a nepohodlný ... to je normální, jako když se učíme jezdit na kole, taky nám to nejde hned, zkoušíme to, padáme, třeba nás i napadne, že to nedokážem, že jsme nemehla, možná nám to i někdo říká a směje se nám ale když to nevzdáme, tak najednou už jedem, nějak to přijde, objeví se ten správný grif a pak už je to méně a méně usilovnější a stává se to naprostou samozřejmostí, přirozeností, frčíme si na kole, vítr nám vlaje ve vlasech a užíváme si tu jízdu samotnou ...

držím palce

[Jana]

Musíte se jen cítit dobře teď hned.

vim už proč to nejde a je mi škoda času
nestojim si za to abych to pro sebe udělal

Hele, Sane, to je skvělé zjištění.

Pokud začínáš uvažovat, že bys něco pro sebe mohl udělat, aby se to zlepšilo, tak to je známka, že si začínáš za to stát. Tohle v sobě prozkoumej a tohohle se drž.

Stojíš si za to, abys pro sebe něco udělal, aby ses cítil lépe. Buď si sám za tohle poznání vděčný. Uvědom si jak je to od Tebe laskavé.

Na těchhle i jiných stránkách nalezneš spousty skvělých rad,
ale nejlepším učitelem jsi sám sobě, pokud se máš rád.

[slavoj]

ujasnil jsi si taky proč si za to nestojíš ?

protože nejsem dost dobrej

Ále ale Buď trochu míň k sobě tvrdej to že neumíš spravit recirkulační furtošlapku perimetrálního prigea to ještě neznamená že nejsi borec . Odpusť si jeko odpouštíš druhejm a měj se rád

[Jana]

vim už proč to nejde

Absolutni, bezpodminecny prijmuti sebe sama... to je parada

držím palce

že neumíš spravit recirkulační furtošlapku perimetrálního prigea to ještě neznamená že nejsi borec .

Nemůžu si pomoci, ale jste Boží.