Boží království

[Trini]

Našel jsem perfektní zevrubné pojednání o Meyrinkovi a jeho vztahu k Praze

MOTTO
„Neznám jiné město, které by člověka - bydlí-li v něm a zvětral-li s ním
duchovně - к sobě tak podivuhodně kouzelně vábilo a jež by tak
neodolatelně vybízelo к návštěvě míst jeho pohnuté minulosti - jako Praha.
Vypadá to, jako by mrtví volali nás živé na místa, kde kdysi trávili své
pozemské bytí, aby nám pošeptali, že Praha nemá své jméno nadarmo -, že
je ve skutečnosti prahem mnohem užším než na jiných místech země... pak
kráčíme jakoby pod jakýmsi vlivem, nevidíme a neslyšíme nic, co bychom už
dávno nevěděli, ale odnášíme si pocit, na který nelze do pozdního stáří
zapomenout - podivný pocit, jako bychom nějakým způsobem překročili
práh. "
(Neviditelná Praha)

https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/120102613

Díky...také mne Praha podobně poznamenala...

Moji neteř taky. Včera mi bráška řekl, že jeho dcera se o duchovno zajimá od té doby, co se ( před rokem) přistěhovala do Prahy. Ale jak se dostala k S. Hendrukovi, to neví a ani ho nezná.
E. Tomáše také nezná, akorát od něho četl Milarepu, protože ho našel u táty ( ten ho měl ode mne). Vzpomínám si, když jsme se s tátou o Milarepovi bavili, jak byl nadšený, že Milarepa po několiká letém osamělém meditovaní a hladovění, když držel v náručí milovanou ženu, tak by se toho všeho vzdal.

[Trini]

A Saša Hendruk, pokud jsem od něj něco četla, píše například o osvícení, probuzení: "Tyhle atributy tam jsou, ...", jako by Skutečnost byla něco, k čemu je možné teprve dojít, jako by byl sám někým, kdo je mimo ni.

Tohle je jen hraní se slovy, Jani. Něco ses našprtala a ted' na tom bazíruješ. To prokoukne i úplný začátečník. Proto si zajde za S. Hendrukem a nad tím, co píšeš ty, se jen usměje.

Je to zásadní věc.

Pro toho, kdo má našprtané, je to jistě důležítá věc. Čeho by se jinak držel?

[Trini]

Šmak čistého vědomého Bytí může být zastřen závojem mapované mysli.

S. Hendruk pomáhá hledajícím, zatím co ty se jen neustále vytahuješ, jak to víš nejlíp.

[Nic]

Probuzení je prohlédnutí iluze mysli. Poznání, co je sen a co je Skutečnost.

Tím pádem veškerá touha po tom, co by mohlo být někde "tam", zmizí, protože to tom, co je "tady" je nesmysl toužit.

Nisargadatta Maharadž mluví o tom, co poznává jako přímou zkušenost: "Mojí zkušeností je, že vše je blaženost...."

Saša Hendruk mluví o něčem, co je "tam", tedy o tom, co není přímo "tady", co není tím vším, Skutečným, co poznává.

[Nic]

Šmak čistého vědomého Bytí může být zastřen závojem mapované mysli.

S. Hendruk pomáhá hledajícím, zatím co ty se jen neustále vytahuješ, jak to víš nejlíp.

Nisargadatta Maharadž může pomoci hledajícím nalézt, protože sám je v místě naleziště.

Saša Hendruk může hledajícím pomoci hledat, ale to, co se hledá, je z jeho zkušenosti někde jinde, než je on sám.

[Nic]

Taky Ti můžu pomoci hledat třeba brejle, o kterých nevíme, kde jsou. Je to fajn.

Ale šikovnější je přijmout pomoc od toho, kdo je opravdu vidí.

I když zase, jestli nás baví samotné hledání, tak by ten, kdo je vidí, nám mohl to hledání kazit.

[Trini]

Probuzení je prohlédnutí iluze mysli. Poznání, co je sen a co je Skutečnost.

Rozdělování na iluzi a skutečnost je jen začátek hledání. Později je všechno jinak.

[Trini]

Saša Hendruk může hledajícím pomoci hledat, ale to, co se hledá, je z jeho zkušenosti někde jinde, než je on sám.

To si jen ty myslíš.

[Trini]

Taky Ti můžu pomoci hledat třeba brejle, o kterých nevíme, kde jsou. Je to fajn.

Ale šikovnější je přijmout pomoc od toho, kdo je opravdu vidí.

I když zase, jestli nás baví samotné hledání, tak by ten, kdo je vidí, nám mohl to hledání kazit.

Už se zas v tom jen plácáš. Že by závist, protože S. Hendruk pomáhá hledajícím, a proto za ním chodí? Kdežto ty nikomu pomoci nedokážeš, a proto za tebou nikdo nechodí. To víš, chodí za probuzeným. Až se probudíš, tak za tebou třeba taky začnou chodit.

[Trini]

Taky Ti můžu pomoci hledat třeba brejle, o kterých nevíme, kde jsou. Je to fajn.

Ale šikovnější je přijmout pomoc od toho, kdo je opravdu vidí.

I když zase, jestli nás baví samotné hledání, tak by ten, kdo je vidí, nám mohl to hledání kazit.

Už se zas v tom jen plácáš.

P.S. Ale to je normální u toho, kdo se neprobudil a jen se něco našprtal, a ted se myslí, že to ví lépe než probuzený.

[Trini]

Od Vostalpetra:

Není to žádný fígl, žádná technika.

................................................................

A když už se pak člověk totálně ztotožní s myslí, což mu přinese určitý pocit štěstí,
tak pak si už myslí, že jeho prvotní (duchovní) záměr nebyl záměr,
a že tento záměr nevycházel z mysli a jejím ztotožnění se záměrem (představou)
a že nedošlo k ztotožnění, páč už to ztotožnění není schopen postřehnout,

což se jaksi u ztotožnění stává že není uvědomováno a je jen štastně ztotožněnej....

A pak jenom doporučuje hlouposti, nebot si vytvořil zacyklovanou mysl,
takže musí pak nevědomně cyklovat tak dlouho,
dokud to celé spontánně a bez záměru nepustí...

Taková je cesta ztotožnění a konatelství,
není zde rady a ani pomoci,
pouze a jen
cyklování....

Takhle to dopadne vždycky, když si člověk myslí že duchovno je to samé, co třeba cvičení spartakiády nebo zalévání kytiček na pěstěném záhonku...

[Alaja]

S uvolněním od mysli, tedy když se neztotožňujeme s žádnou myšlenkou, ani tou, kterou si o sobě, o někom druhém nebo o něčem něco myslíme, tady není žádné ztotožnění - ani s konatelem.

Není to žádný fígl, žádná technika.

Nejen, že zmizí představa, že jsme tím tělem, které koná, zmizí i připoutanost k představě nějakého cíle v budoucnosti, tedy představa záměru.

Je to jen hlubší uvědomění přítomné skutečnosti v tichu nitra, ve šmaku Bytí, ve zdroji lásky.

A proč by se měla mysl (vědomí) uvolnit sama od sebe...co by pak z ní zbylo, když Univerzum není nic jiného, než mysl (vědomí) neuvězněná ve hmotě?

[Nic]

S uvolněním od mysli, tedy když se neztotožňujeme s žádnou myšlenkou, ani tou, kterou si o sobě, o někom druhém nebo o něčem něco myslíme, tady není žádné ztotožnění - ani s konatelem.

Není to žádný fígl, žádná technika.

Nejen, že zmizí představa, že jsme tím tělem, které koná, zmizí i připoutanost k představě nějakého cíle v budoucnosti, tedy představa záměru.

Je to jen hlubší uvědomění přítomné skutečnosti v tichu nitra, ve šmaku Bytí, ve zdroji lásky.

A proč by se měla mysl (vědomí) uvolnit sama od sebe...co by pak z ní zbylo, když Univerzum není nic jiného, než mysl (vědomí) neuvězněná ve hmotě?

Zůstává vědomá existence, sat-čit-ánanda. Bez připoutanosti k iluzi oddělenosti, bez připoutanosti k mysli tady projev klidně může být, ale veškerá existence, tedy všechno je tím, co říká N.Maharadž.

[Alaja]

S uvolněním od mysli, tedy když se neztotožňujeme s žádnou myšlenkou, ani tou, kterou si o sobě, o někom druhém nebo o něčem něco myslíme, tady není žádné ztotožnění - ani s konatelem.

Není to žádný fígl, žádná technika.

Nejen, že zmizí představa, že jsme tím tělem, které koná, zmizí i připoutanost k představě nějakého cíle v budoucnosti, tedy představa záměru.

Je to jen hlubší uvědomění přítomné skutečnosti v tichu nitra, ve šmaku Bytí, ve zdroji lásky.

A proč by se měla mysl (vědomí) uvolnit sama od sebe...co by pak z ní zbylo, když Univerzum není nic jiného, než mysl (vědomí) neuvězněná ve hmotě?

Zůstává vědomá existence, sat-čit-ánanda. Bez připoutanosti k iluzi oddělenosti, bez připoutanosti k mysli tady projev klidně může být, ale veškerá existence, tedy všechno je tím, co říká N.Maharadž.

Tak to si zřejmě nerozumíme...asi si pod svými pojmy a úvahami o mysli představuješ úplně něco jiného, než co ve skutečnosti JE....

[Nic]

Tak to si zřejmě nerozumíme...asi si pod svými pojmy a úvahami o mysli představuješ úplně něco jiného, než co ve skutečnosti JE....

Co je mysl?

[Nic]

Takhle to dopadne vždycky, když si člověk myslí že duchovno je to samé, co třeba cvičení spartakiády nebo zalévání kytiček na pěstěném záhonku...

I od téhle myšlenky je možné se uvolnit. Myšlenka se může objevit, ale není nezbytné si ji myslet.

[Alaja]

Takhle to dopadne vždycky, když si člověk myslí že duchovno je to samé, co třeba cvičení spartakiády nebo zalévání kytiček na pěstěném záhonku...

I od téhle myšlenky je možné se uvolnit. Myšlenka se může objevit, ale není nezbytné si ji myslet.

Ty jsi dnes samý vtip....

[Alaja]

Mysl oproštěná od těla....

https://www.youtube.com/watch?v=nIjhbnu5x4Q

[Trini]

Takhle to dopadne vždycky, když si člověk myslí že duchovno je to samé, co třeba cvičení spartakiády nebo zalévání kytiček na pěstěném záhonku...

I od téhle myšlenky je možné se uvolnit. Myšlenka se může objevit, ale není nezbytné si ji myslet.

Ty jsi dnes samý vtip....

Důležitější by bylo se uvolnit od myšlenek, které jsou zde neustále dokola zde psány (věčná spartakiada mysli) , i když je zcela jasné, že o ně nikdo nemá zájem. Tu obrovskou připoutanost k nim jistě pozná i náhodný čtenář. A to je dobře.

Za Nisargadatou lidé chodili, protože měli zájem o to, co říká, ale hlavně, aby byli v přítomnosti probuzeného. Svoji nepřipoutanost k těm myslenkám prokázal, když řekl: Zapomente mne, zapomente, co jsem učil... Proto je zcela nesmyslné, pořád dokola psát, co řekl a neustále se na něho odvolávat.

[armin]

Mně připadají ty věčné diskuse "o nesmrtelnosti brouka" jaksi bez života, bez objevné zkušenosti, bez vášně poznání atd.
Víme, co je vědomí a co by mělo nebo nemělo být, co Nisargadatt atd. ale o o sobě toho moc nevíme, nepoznáváme. Už jenom publikujeme co jsme si kde vyčetli, po svém pochopili a na tom si vybudovali svoji identitu. Už nežijeme , neobjevujeme, už to totiž máme a jen to (=sebe) předvádíme...
Nebo snad někdo tady ještě něco objevuje, žije, miluje atd.?