Boží království

[Trini]

Od Vostalpetra:

ale k myšlence se můžeš uvolnit,

...........................................................

No a kdybys čistě náhodou pochopila co píšu,

tak bys pak dále viděla že se nemůžeš uvolnit ani směrem k myšlence,

protože se vůbec nemůžeš nijak uvolnit,

nebot uvolnění může pouze nastat....

Místo voblbování představama to chce prostě trošku praxe....

[Trini]

Od Vostalpetra:

Tím pádem veškerá touha po tom, co by mohlo být někde "tam", zmizí, protože to tom, co je "tady" je nesmysl toužit.

..........................................................................................................................................................................

Ale dá se na tom pěkně ulpívat,
což vlastně pak jen znamená, že touha nepominula,

jen ego se nafouklo a každému vypráví že už je v cíli....

Takovýmto pomatencům se pak člověk obvykle obloukem vyhne,
nebot se obvykle chlubí tím, čím jsou.....
(jsem boháč, jsem šampion, jsem nejlepší, jsem nejkrásnější, jsem Já)

[Alaja]

Tak to si zřejmě nerozumíme...asi si pod svými pojmy a úvahami o mysli představuješ úplně něco jiného, než co ve skutečnosti JE....

Co je mysl?

Mysl je řidič ve vozítku zvané tělo...

[Alaja]

Mysl - řidič ve vozítku - těle, které se nechce hýbat... (je to opravdu nepříjemné zažít)

https://tn.nova.cz/clanek/zpravy/zahran ... nimal.html

PŘÍBĚH: 23 let byl v "kómatu". On vnímal
Tragické pochybení lékařů zničilo 23 let života mladému Britovi. Mysleli si, že je v kómatu, on ale byl při vědomí.

Třiadvacetiletý student měl v roce 1986 těžkou autonehodu, po níž byl zcela paralyzovaný. Jeho mozek ale fungoval normálně. Muž mohl vnímat všemi smysly, ale nemohl nijak komunikovat s okolím.

"Pokoušel jsem se křičet, ale nikdo mě nemohl slyšet,“ říká dnes šestačtyřicetiletý muž. Protože se Brit nehýbal, lékaři si mysleli, že je v bezvědomí.

"Byl jsem uvězněný ve svém těle. Celou tu dobu jsem snil o lepším životě. Frustrace je příliš slabé slovo na to, abych popsal, co jsem cítil,“ říká Rom Houben.

To, že je muž při vědomí, odhalily až nové testy, které vymyslel před třemi lety expert na neurologii Steven Laureys. "Pomohl mu vědecký pokrok. Otázkou ovšem je, kolik lidí, o nichž si lékaři myslí, že jsou v bezvědomí, leží v nemocnicích po celém světě,“ upozorňuje Laureys.

Je sice pravděpodobné, že Houben nikdy neopustí nemocnici, ale díky speciálnímu počítači, který teď nainstalovali k jeho lůžku, má možnost vleže číst knihy.

"Nikdy nezapomenu na den, kdy se zjistilo, co se mnou opravdu je. Bylo to, jako bych se podruhé narodil. Chci si číst, hovořit přes počítač s přáteli a vychutnat si život, aby lidé věděli, že nejsem mrtvý,“ dodal Houben.

[Alaja]

A když se zcela vypne mysl, přestože tělo je zdravé....po opětovném restartu si mysl pamatuje jen tu černočernou tmu....na začátku, pak už vůbec nic...

[Nic]

A když se zcela vypne mysl, přestože tělo je zdravé....po opětovném restartu si mysl pamatuje jen tu černočernou tmu....na začátku, pak už vůbec nic...

Mysl zcela vypíná pocit "já jsem", jakmile si pocit svého vlastního bytí uvědomuješ, mysl utichne, zmizí, nepřekáží. Je možné zkoumat tuhle skutečnost dál bez přítomnosti mysli, jen uvědoměním. Zůstává jen vědomé vědomí, skutečná existující existence, tedy osvícené Bytí, které není časem a prostorem nijak omezené. S tímhle uvědoměním nic nechybí, nic nevadí, není tu žádná touha, proto taková pohoda. Neruší to ani smyslové vnímání, neruší to vůbec žádný projev. Naopak, existence všeho sama ozřejmuje svou krásu.

Tma při vypnutí mysli se objevuje, když chybí spojení, spojení je světlo.

[Nic]

Mně připadají ty věčné diskuse "o nesmrtelnosti brouka" jaksi bez života, bez objevné zkušenosti, bez vášně poznání atd.
Víme, co je vědomí a co by mělo nebo nemělo být, co Nisargadatt atd. ale o o sobě toho moc nevíme, nepoznáváme. Už jenom publikujeme co jsme si kde vyčetli, po svém pochopili a na tom si vybudovali svoji identitu. Už nežijeme , neobjevujeme, už to totiž máme a jen to (=sebe) předvádíme...
Nebo snad někdo tady ještě něco objevuje, žije, miluje atd.?

To je těžký, Miroslave. Dokud ten "někdo" , kdo něco objevuje, žije a miluje, nezmizí, tedy dokud nezmizí to ztotožnění s představou něčeho takového, tak je to celé jaksi jen publikováním vyčteného, předváděním se, jak to máme, bez poznání, kdo jsi, kdo jsem.

[Nic]

I od téhle myšlenky je možné se uvolnit. Myšlenka se může objevit, ale není nezbytné si ji myslet.

...............................................................................................................................................................................

Nikoliv od myšlenky se můžeš uvolnit, ale k myšlence se můžeš uvolnit,

Tyhle diskuze mají v sobě svou krásu, protože se v nich může objevit něco, co ještě nebylo postřehnuté.

Všechna učení obvykle mluví o tom, že Pravda je mimo mysl a učí způsob jak mimo mysl nahlédnout. Jak mysl alespoň na okamžik pozastavit, jak se za ni dostat meditací, láskou.

Genialita Drtikola objevila něco drobet jiného.

On na své úspěšné cestě k samadhi nevyřadil celou mysl, ale vypustil z ní jen to, co je zlé, špatné a rozhodl se považovat všechno za dobré.

Od těch zlých, negativních, odsuzujících, hanlivých, opovrhujících myšlenek se uvolnil a ty dobré myšlenky nechal být.

Na první pohled tohle může vypadat jako nasazení růžových brýlí.



Objeví se třeba kritická myšlenka opovrhující někým nebo něčím a v hlubším uvědomění se objeví jasno, že něco takového si nemyslím, té myšlence nevěřím, tím pádem tahle myšlenka se dál nerozvíjí.

Tohle umožňuje klesat hlouběji do uvědomění čistého vědomého Bytí, zcela se otevřít časoprostorem neomezené nekonečné věčné existenci.

A viděl Bůh, že je to dobré

A viděl Bůh, že je to dobré – tím jsem tedy začal. Tedy, já nemám právo Mu kritizovat Jeho Dílo, nebo hanět neb tím opovrhovat. Tím jsem si ohromně zjednodušil celou moji cestu. Tedy jsem začal považovat vše za dobré, neb On to učinil.

Svět na cimpr campr

Abych od uvažování přešel k jistotě, začal jsem o věcech, které mne potkávaly, myslet znovu, oprošťovat a jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla. A On mi to vracel objasněné, osvětlené Jeho Moudrostí. Z toho mi přišlo poznání: přestal jsem myslet na Něj a začal jsem myslet Jím, jednat Jím, mluvit Jím. Přestal jsem jít cestou k Němu a rázem jsem se postavil na Jeho stanovisko.

Byla to naprostá katastrofa. Celý svět, celé mé vědění, celé mé já se rozbilo na cimpr campr, že z toho byl úplný otřes, zemětřesení. A tu jsem poznal v okamžiku, jak je to hrozně jednoduché k Němu dojít. Prostě – vyhodit sebe sama, celou dušičku i s tělem, se vším, s myšlenkami, s vůlí, s touhou, plány, se všemi ctnostmi a nectnostmi, hříchy a dobrými skutky – to jest změnit vědomí, přestat mít vědomí lidské, vědomí oddělenosti, dvojnosti a dosadit na trůn Jeho Vědomí.

Bůh je stav

Ten večer, když to přišlo, v okamžiku jsem viděl, poznal, cítil, prožil najednou, co je to Bůh Otec, Bůh Matka, Bůh Syn, Bůh Duch svatý. Byl jsem v tu chvíli všechno najednou. Prožívaje to celé, nejkrásnější přitom bylo, že jsem se na to díval, jako bych stál nad tím vším. A tu jsem poznal, že To, co se dívá na to vše, je ryzí Božství a že Bůh Otec, Matka, Syn a Duch svatý jsou jen vlastnosti Božství, kterými tvoří vše. Tak je to ohromně jednoduché.

Viděl jsem, že není začátku, není konce, není minulosti ani budoucnosti, že je jen věčné T E Ď. – Hříchy se smyly samy sebou. Viděl jsem, že jsem nikdy nehřešil, že to, co jsem považoval za hřích bylo jen moje vědomí, moje myšlenky, mé stanovisko. A smyl jsem karmu. Nebyla. – Byl to blesk, který mě zasáhl. Viděl jsem, že když přestanu myslit osobnostně a dosadím Jeho Vědomí, tak počne sám od sebe Jeho Život a Jeho Vědomí působit. A viděl jsem, co je Boží Chudoba, že v Něm nic není, že v Něm nic nemáme hledat. Nic takového, co se může vymyslit, co se může pociťovat, nýbrž že je Božství onou Příčinou toho všeho a že zůstanu vždy nedotčen vším tím děním, že zůstanu divákem, ať se děje, co se děje.

A tu přišla koruna všeho – totiž že Bůh je stav. Stav naprostého Nic, kteréž je Vše, které Spočívá Samo v Sobě, které Sama Sebe v Sobě poznává. Vše, co jsem nemohl pochopit v evangeliu, v Bhagavad Gítě, vše to se mi ujasnilo. A byl jsem vše a vše jsem žil, právě, že jsem byl absolutní Nic.

A tak vířilo při plném vědomí, při pokuřování viržinčička Poznání. To zaseté sémě začalo růst a žít. A žije dodnes.

František Drtikol

No a dostáváme se tady k tomu hlavnímu.

"Jak to, že k poznání samadhi může stačit ignorovat jen negativní myšlenky?"
"Jak to, že není potřeba zastavit celou mysl?"

Pozitivní "dobré" myšlenky jsou prozářené radostí, uvolňují do vděčnosti, do spojení,
negativní "zlé" myšlenky stahují do temnoty, do nevědomosti, do iluze oddělenosti.

[Trini]

Od Vostalpetra:

Mysl zcela vypíná pocit "já jsem", jakmile si pocit svého vlastního bytí uvědomuješ, mysl utichne, zmizí, nepřekáží. Je možné zkoumat tuhle skutečnost dál bez přítomnosti mysli, jen uvědoměním. Zůstává jen vědomé vědomí, skutečná existující existence, tedy osvícené Bytí, které není časem a prostorem nijak omezené. S tímhle uvědoměním nic nechybí, nic nevadí, není tu žádná touha, proto taková pohoda. Neruší to ani smyslové vnímání, neruší to vůbec žádný projev. Naopak, existence všeho sama ozřejmuje svou krásu.

..................................................................................................................................................................................................

Je vidět že si svůj standart prvotřídní blábolů neustále udržuješ
svou neutuchající pozorností, čili uvědoměním pocitu štěstí,
jo, takhle fungují vasány, prostě se jimi stáváme a jsou součástí naší existence...

Takto vyfetlého závisláka již neruší vůbec nic,
a pokud by snad rušilo, o důvod víc naprat do sebe ještě více blažený drogy...

A ulpění na droze pak už znamená, že tady již není žádná touha....

[Trini]

A viděl Bůh, že je to dobré

A viděl Bůh, že je to dobré – tím jsem tedy začal.

Začal jako Drtikol s náboženskými koncepty a pokračuje jako Hendruk bez náboženských konceptů.

Kdo ale zcela ulpěl na náboženských konceptech, to nemá šanci pochopit.

[Trini]

Je vidět že si svůj standart prvotřídní blábolů neustále udržuješ

Jo, někde si něco přečte a pak to neustále dokola opakuje, pilně to doplnujíc svými stále stejnými bláboly. Než si přečte něco jiného. A pak to zase jede dál.

A jistí si to haněním druhých: Když ty její bláboly neuznají jako pravdu, tak jsou nevědomí, mají zlé, temné myšlenky atd.

Zřejmě si zatím nevšimla, že probuzení nic takového nedělají.

[Trini]

Při hlubším zkoumání je jasné, že to je obráceně, než říkáš,

Tak to může připadat při temnotě mysli a nevědomosti. Po ještě hlubším zkoumáním je to zcela jasné.

[armin]

To je těžký, Miroslave. Dokud ten "někdo" , kdo něco objevuje, žije a miluje, nezmizí, tedy dokud nezmizí to ztotožnění s představou něčeho takového, tak je to celé jaksi jen publikováním vyčteného, předváděním se, jak to máme, bez poznání, kdo jsi, kdo jsem.

No právě. Evidentně ten "někdo" nezmizel, naopak je teď ještě chytřejší než radio. Proto ta ulpělost na těch věčných diskusích o nesmrtelnosti chrousta.

"Po ovoci poznáte je" jak říká klasik.

[Trini]

Od Vostalpetra:

Zkus schválně, jestli je možné být sám na sobě závislý, když si nic o sobě nemyslíš.

.........................................................................................................................................................

No staneš se na tom závislá,
takže si v jednom kuse budeš myslet že si nic nemyslíš,
proto tady furt meleš hovadinu že si nic nemyslíš,
přitom vymýšlíš jednu kravinu za druhou....

Stručně řečeno, zacykluješ se a totálně zblbneš....
Nemusím zkoušet to, co znám a vím jak to funguje.....

Ale klidně si s tebou zacykluju to tvoje kolečko "nemyšlení"...

[Alaja]

Mysl zcela vypíná pocit "já jsem",

....a pak okamžitě zapne pocit " Jsem Bůh", "Jsem všechno", "Jsem NIc"......nebo alespoň pouhé "Jsem"

[Alaja]

To je těžký, Miroslave. Dokud ten "někdo" , kdo něco objevuje, žije a miluje, nezmizí, tedy dokud nezmizí to ztotožnění s představou něčeho takového, tak je to celé jaksi jen publikováním vyčteného, předváděním se, jak to máme, bez poznání, kdo jsi, kdo jsem.

No právě. Evidentně ten "někdo" nezmizel, naopak je teď ještě chytřejší než radio. Proto ta ulpělost na těch věčných diskusích o nesmrtelnosti chrousta.

"Po ovoci poznáte je" jak říká klasik.

JJ, úplná Barbie Virgo Maria....(ale stejně leckdo tuší, že to dělá naschvál, protože tam u ní na poradně jaksi už chcípl i ten pes..)

[Nic]

To je těžký, Miroslave. Dokud ten "někdo" , kdo něco objevuje, žije a miluje, nezmizí, tedy dokud nezmizí to ztotožnění s představou něčeho takového, tak je to celé jaksi jen publikováním vyčteného, předváděním se, jak to máme, bez poznání, kdo jsi, kdo jsem.

No právě. Evidentně ten "někdo" nezmizel, naopak je teď ještě chytřejší než radio. Proto ta ulpělost na těch věčných diskusích o nesmrtelnosti chrousta.

"Po ovoci poznáte je" jak říká klasik.

S připoutaností k tělu, s připoutaností k mysli, se pak sám sobě jevíš jako někdo. A tím pádem tady pak máš konatele, který něčeho potřebuje dosáhnout, rád by to měl jinak, než to je.

Řekla bych, že pro to, aby tady mohlo být ztotožnění s konatelem, je potřeba nějaké nespokojenosti, vize nějakého nedostatku, představa, že něco je špatně.

MN: Bůh je Všekonající, džňánin je nekonající. Bůh si neříká: „Všechno dělám já.“ Pro Něj se věci dějí z jejich vlastní přirozenosti. Pro džňánina je vše konáno Bohem. Mezi Bohem a přirozeností nevidí žádný rozdíl. Jak Bůh, tak džňánin znají sami sebe jako nehybný střed všeho pohybli­vého, jako věčného svědka všeho pomíjivého. Střed je záležitost prázd­noty a svědek, nezúčastněný pozorovatel, je záležitost čirého uvědomění. Znají sami sebe jakožto nic, a proto jim nic nemůže vzdorovat.

[Nic]

Mysl zcela vypíná pocit "já jsem",

....a pak okamžitě zapne pocit " Jsem Bůh", "Jsem všechno", "Jsem NIc"......nebo alespoň pouhé "Jsem"

K uvědomění "já jsem" si přece nepotřebuješ nic myslet, nemusíš ani tahle dvě slova vyslovit a můžeš si uvědomit, že existuješ. Nepotřebuješ si k tomu vůbec nic představovat.

[Trini]

Mysl zcela vypíná pocit "já jsem",

....a pak okamžitě zapne pocit " Jsem Bůh", "Jsem všechno", "Jsem NIc"......nebo alespoň pouhé "Jsem"

K uvědomění "já jsem" si přece nepotřebuješ nic myslet,

Ale, ale. To jsou všechno koncepty mysli. Nebo si snad myslíš, že Vědomí potřebuje nějaké "já" a "jsem"? To potřebuje člověk ke komunikaci, nic víc, nic mín. Podle Nisargadatty je to jen první myšlenka, která naskočí v mysli, když se člověk ráno vzbudí. A jako taková je začátkem utrpení.

Měla by sis ho pořádně pročíst, pak bys přestala blábolit nesmysly.

[Trini]

s připoutaností k mysli,

Jedinej, kdo je tady těžce připoutanej k mysli, jsi ty. A proto neustále jen žvaníš a žvaníš a žvaníš.... A nejsi nechopná si to uvědomit.