https://www.psychologiechaosu.cz/telepatie/Telepatie – mimosmyslová řečDorozumívání se beze slov je telepatie. Je přirozeností zvířat, mají tuto vlastnost v genech, ostatně my lidé také, jen tomu nevěnujeme pozornost a nevěříme. Predátor lovec vysílá mentální energii, používá ji k zhypnotizování nebo ochromení kořisti, oběť dokáže hypnoticky až znehybnit. Zvířata běžně využívají ke komunikaci pohledy z očí do očí, vzájemně si tak vyměňují informace. V jejich očích odečítáme výraz oddanosti nebo nepřátelství. Takto spolu komunikují šelmy – kdo uhne pohledem, staví se do role slabšího, silnější využije v převaze svou mentální sílu.
Řeč všech živočichů, na souši i v oceánech, nemluvě o symfoniích ozývajících se z korun stromů, je dokonalá souhra dorozumívání se pomocí pohledů, emocí, pachů, instinktů a telepatie. Včely se dorozumívají ,,tancem“. Tanec včel vytváří v prostoru geometrické obrazce. Řeč zvířat promlouvá také k nám, uslyšíme-li například zpěv pěnkavy před východem Slunce, můžeme počítat s deštěm. Soví houkání za bílého dne nám říká, že se můžeme těšit z pěkného počasí. Poslech ptačího zpěvu, nejlépe za svítání, alespoň pár minut denně, v člověku navodí pocit pohody a vnitřní harmonii. Ptačí zpěv přirozeně přispívá k harmonické přírodní rezonanci, ptačí trylky ovlivňují růst všech květin a stromů.
Telepatické schopnosti jsou lidem dány od přírody, (člověk je též živočich)!
Jen o tom bohužel nevíme, ve skrytu duše však víme, ale proč bychom se vzrušovali. To je dobré tak akorát pro opice, my si bohatě vystačíme s mobilními telefony. Nanejvýš dokážeme vycítit pohled v zádech – nutkavý pocit, že nás někdo pozoruje. Vnímáme vibraci neznámého pozorovatele, jeho pronikavou mentální, telepatickou energii. Vysílá informace a zaměřuje je naším směrem, ty vibrují na frekvenci pozitivního, záporného nebo neutrálního náboje – dotyčný může pouze zaujatě přemýšlet, odkud nás zná. Pokud na tento podnět zareagujeme a zvědavě nebo ostražitě se otočíme, naše vlastní energetické pole správně vyhodnotilo situaci, zaznamenalo vysílané vibrace. V těchto okamžicích reagujeme na pocity – vnímáme příliv příjemné energie, případně nám naskočí husí kůže a nebo nám jde dokonce mráz po zádech.
Telepatické přijímání myšlenek
Někdy se nám v hlavě naprosto spontánně zrodí nečekaná myšlenka, o které si myslíme, že je naše. Ve skutečnosti se však jedná o telepatický příjem myšlenky jiné, nejčastěji blízké osoby, která na nás usilovně myslí. Lidské vědomí má energetickou povahu, tato energie je zároveň inteligentní, samostatná, dokáže zachytit jiné mentální energie a bioenergetická pole, působící na naše vědomí z vnějšku. Vysíláme nebo přijímáme různá energetická vlnění, způsobující přenos myšlenek na jakoukoliv vzdálenost, to nám umožňuje komunikovat telepaticky. Vzdálenost nehraje roli, druhá osoba může být na míle vzdálená nebo se nachází v naší těsné blízkosti. Telepatický přenos informací nás může zaskočit – odehrává se jaksi spontánně, bez našeho vědomého přičinění, případně probíhá po vzájemné dohodě s druhou osobou. Telepaticky, tedy mimosmyslově, probíhá komunikace mezi námi a obyvateli astrálních sfér, například během lucidního snění nebo během astrálního putování.
Cosi neznámého a velice inteligentního v našem podvědomí nám takto umožňuje dorozumívat se na dálku, nebo čerpat informace z budoucnosti, napojit se na vesmírná morfická pole. A tím kdykoliv pokořit bariéry času a prostoru. Děje se tak mnohdy bez naší vědomé účasti. Na čí podnět, a proč vlastně? Dálkový přenos ,,psychické či mentální“ energie můžeme zachytit ve formě slov, nenadálých myšlenek, nutkavých a neobvyklých intuitivních pocitů. Případně se nám před očima jakoby mihnou útržkovité či ucelené obrazy. Potom už záleží jen na každém z nás, zda jsme schopni tyto informace rozpoznat, přijmout a zpracovat. Nejlépe je dokážeme zachytit, pokud pro nás není problém prožívat život v přítomném okamžiku – v bdělé POZORNOSTI.
Mysl člověka je dokonale tvůrčí
Lidský mozek stále ještě zůstává velkou neznámou. Mysl je natolik tvůrčí, že se někdy dostaneme do situace, kdy znenadání uděláme něco, co by nás nikdy ani nenapadlo, že budeme schopni udělat. Vlastně v každém okamžiku ani netušíme, co nás v příští vteřině napadne, čím sami sebe překvapíme. A naopak, pokud nejsme přítomni – Tady a Teď, potom zareagujeme na dané okolnosti nedostatečně, zpomaleně nebo naprosto destruktivně. S větším či menším zpožděním potom – když už je pozdě – přesně víme, co jsme měli udělat nebo vyslovit, ale danou situaci už nelze vzít zpět. Možná čas od času také velmi litujeme toho, co jsme pronesli nahlas. A tak si svou vlastní ,,nepřítomností“ v přítomném okamžiku zaděláváme na zbytečné potíže či maléry.
V mozku pracují takzvané ,,zrcadlové neurony“, které se aktivují pouhým pozorováním. Proto nás někdy mohou překvapit situace, kdy přesně víme, jak určitou věc udělat, ačkoliv jsme to nikdy dřív nedělali. V ten okamžik se aktivují mozkové buňky, které si pamatují, jak se zachovat, jak koordinovat motorické pohyby, jak opakovat to, co už jsme kdysi třeba jen pouze viděli. Tak od dětství podvědomě napodobujeme to, co kolem sebe vidíme. V podstatě se pomocí zrcadlových neuronů ,,opičíme“. Viděné se může týkat odpozorovaných obyčejných každodenních činností, nebo zdánlivě ,,neznámých věcí“. Zrcadlové neurony nám pomáhají učit se soustředěným pozorováním, ať už vědomě nebo nevědomě.
Toužíme být jasnovidnými a neuvědomujeme si, že tato schopnost nám byla dána do vínku. Starověký člověk musel být schopen pohybovat se a žít v mnohdy nehostinném světě. Ale uměl si poradit, uměl zcela přirozeně napojit své duševní nitro na přírodní energie. Už lidé doby kamenné dokázali to, co nám je dnes neznámé, skrze svůj vnitřní chrám vnímali tři nám známé časové rozměry – minulost, přítomnost a budoucnost – jako jednotu. Řídili se vlastním instinktem, intuitivními dojmy, na dálku se dorozumívali telepaticky. Dokázali přečíst energie vnějšího prostředí. Věděli, že duchovní podstata je neoddělitelnou součástí krajiny, že je pamětí krajiny a pamětí jejich předků. Z generace na generaci si předávali poučné mýty o vesmírném Světle, které přineslo život na Zemi. Jejich prastará, nadčasová mytologie nám prozrazuje mnohé o pochopení, že minulost, přítomnost a budoucnost jsou jedno a též. Věděli, že živel vody představuje ženský princip, že energie vody je mateřská. Věděli, že živel ohně představuje mužský princip, že energie ohně je oplodňující.
Dnes nechceme připustit, že tělo má duši, která je schopna myslet a konat produktivněji, než ego. Ego je pro duši mnohdy nepřekonatelnou brzdou ve vývoji. Co jsou vlastně ony mocné ,,průsečíky“ ovlivňující a spoluvytvářející naše bytí? Nejsou to právě smysly, právě našich pět smyslů a intuice k tomu? Ospale plujeme mezi životem, bytím a nebytím – pokud je nedokážeme používat správným způsobem. Díky těmto receptorům si uvědomujeme vnější svět, tvary, barvy, vůně, proměnlivost, předvídavost, radost, bolest, lásku. Otázkou je, zda méně nebo více dostatečně. Proto se soustřeďme více a pozorněji na emoce a pocity. Telepatická zpráva může přijít v podobě velmi silného pocitu nebo nenadálé emoce. Pocity a emoce, též duchovní pocity (vnímání přírodních sil, souznění s bohy a bohyněmi), jsou tím, co utváří naše vědomí. (Duchovními pocity není myšleno nekritické přijímání církevních dogmat, přizpůsobených k udržování energie strachu v lidském vědomí!)
Čím víc toho ze spirituálního prostředí víme, tím lépe si dokážeme zdůvodnit nezdůvodnitelné. Snáze se potom vymaníme z kolektivního povinně-dobrovolného naprogramování. Na co soustředíme pozornost, vrátí se k nám někdy rychlostí bumerangu, jindy za podstatně delší čas, většinou ve chvíli, kdy to právě nejméně očekáváme. Nevadí, když budeme ze začátku tak trochu neohrabaní. Proměna až do těch nejniternějších detailů může trvat celé roky, krůček po krůčku, trpělivě, nikdo se nenaučí ,,myslet jinak“ během jediného dne, ani týdne. Podstatné je rozhodnout se, začít a vytrvat, bez připoutání a očekávání co nejrychlejších výsledků. Postupně takto nastolíme sebe-vědomé ozdravné procesy. Tvořivá síla myšlenek zharmonizuje a uvede do souladu nás a veškeré vnější dění. Proto vždy říkejme jen to, co si skutečně myslíme.
Občas nám v životě přece jen něco nevyjde nebo nás něco nemile zaskočí. Někdy je nesnadné ubránit se negativním okolnostem z bezprostředního okolí, kosmickým či karmickým vlivům – následkům neodčiněné, nezapomenuté minulosti. Především nevyprávějte každému na potkání, jaké nezdary se zrovna ve vašem životě odehrávají. Pokud jsou tyto okolnosti negativní jen posilujete jejich energii! Zachováním naprostého klidu a pozitivním přístupem vyřešíte nepříjemnosti rychle, bez stresu a dalších nepříjemných následků a řetězových reakcí. Vězte, že pozitivním myšlením, vlídností, sledováním synchronních událostí a sledováním telepatických zpráv, a také úsměvem získáte osobní šarm, osobní kouzlo, které vám samo o sobě otevře prostor pro netušené možnosti.
Uveďme si jednoduchý příklad nevědomého negativního smýšlení. Matka, snažící se ochránit své dítě, na něj donekonečna volá: ,,Nelez tam, poslechni nebo spadneš!“ Matka tak dlouho panikaří, (ve smyslu telepatie postačí, pokud tak činí pouze v duchu), až dítě skutečně spadne. S tím souvisí i emoce. Starost o děti je v pořádku, ale uvědomujme si, zda v sobě nerozvíjíme příliš mnoho zbytečných obav a strachu. Mysleme na své děti v každém PŘÍTOMNÉM okamžiku optimisticky.
Ve chvílích meditace, nebo před usnutím si opakujte tuto afirmaci:
,,Nekonečná vesmírná moudrost ochraňuje mé děti na každém jejich kroku.“
Mějte ale na paměti, že i děti mají vlastní karmu a jednou si povedou vlastní život. Budete-li jim posílat optimistické myšlenky, ochráníte je. Ale sem tam odřenému kolenu nebo jinému výchovnému karambolu prostě nezabráníte.