Boží království

[Trini]

Pocit "já jsem" je vypínačem mysli. Je tím co osvobozuje od připoutanosti k mysli a probouzí poznání osvícené prázdnoty Mysli, ve které je jasné, že prázdná osvícená Mysl je Bytím a to je Vědomím.

Nisargadatta:
Čas vzniká s pocitem "já jsem"; tím všechno začíná.
Začátek zkušenosti "já jsem" je narození času.
Čas vám ukazuje váš vlastní film; váš nynější život je toho jednou částí.

[Trini]

Po vlastní zkušenosti, že je jen Vědomí = Absolutno = Nadjá, je mi celkem jedno, jak si někdo rozlišuje vědomí a mysl.

To,že je vše vědomí v pohybu a klidu je také jenom koncept

Všechno, co si tady povídáme, jsou koncepty. Jak to opravdu je, je nepopsatelné.

[Trini]

On každý koncept se může prožít jako skutečný, jako vlastní zkušenost.

To se dá výborně pozorovat např. u Jany.
Proto považuji za velké štěstí, že jsem s duchovnáky a jejich koncepty nechtěla mít nic společného. Zkušenost přišla a nebyla pro ni žádná slova, proto mohla v tichu dlouho zrát.
Později se ukázalo, že nejsem jediná s touto zkušeností.

[Trini]

Existuje něco jiného než Vědomí, něco, co by nebylo Vědomím

Jaká je tvoje zkušenost? Existuje něco jiného než Vědomí?

[armin]

Existuje něco jiného než Vědomí, něco, co by nebylo Vědomím

Jaká je tvoje zkušenost? Existuje něco jiného než Vědomí?

Zkušenost toho, co není vědomím nemůže být přímá, to neznamená, že to neexistuje. Ani to neznamená, že to existuje. Pro nás existuje jen to, co se odehrává v našem vědomí, včetně různých stavů mysli a srdce. To je náš svět.
Proto je dobré si zkoušet ten svůj svět překročit (včetně našeho případného osvícení). A kdo tluče, tomu bude otevřeno...
Schopnost bytostí poznávat a chápat co bylo dosud nepoznatelné a nepochopitelné se postupně rozšiřuje (např. od opice k člověku). A stejně tak to může být v průběhu jednoho života, pokud člověk neusne v nějakém pohodlném "konečném" konceptu.
Vzdát se jakéhokoliv i sebelepšího konceptu je pravá pokora ("Vím že nic nevím") a otevření se tak poznávání skutečnosti.
"Prost strachu a vší naděje"
"Buď pozdraveni všichni takto jdoucí"

[Eva Nada]

Jj, Trini je v tomto hodně podobná s Janou, proto na sebe pořád tak reagují, včetně Petra, protože si myslí, že už to mají, že ten jejich jediný náhled, zkušenost, přesvědčení je to jedině správné, konečné poznání

A když do té bábovičky z písku trošku ťukneš, objeví se slogan, že je to nepopsatelné, že ale stejnou zkušenost mají další lidi, že vlastně nezáleží na tom, co a jak si kdo pojmenuje, že ten a ten velikán přece říkal, napsal přesně to, co si taky tak myslím, atd.

Uf uf uf

Trini, je velký rozdíl mezi myslí a vědomím.... a jen tak mimochodem, vědomí není v pohybu (na rozdíl od mysli a jejich obrazů....), tady na tom jsi ukázala svou velkou neznalost.

Máš za pět

[Eva Nada]

Mimochodem, věděli jste, že hlas a oči jsou nejsilnějšími našimi nástroji?

Nikdy jsem si toho tak nevšimla, nebo si to neuvědomila..., možná proto tyhlety naše diskuze jsou jen imaginárními bojůvkami na imaginárním poli bez ztrát kytiček, nu ale jak říká armin, těžko na cvičišti, lehko na bojišti

[Trini]

Existuje něco jiného než Vědomí, něco, co by nebylo Vědomím

Jaká je tvoje zkušenost? Existuje něco jiného než Vědomí?

Zkušenost toho, co není vědomím nemůže být přímá, to neznamená, že to neexistuje. Ani to neznamená, že to existuje. Pro nás existuje jen to, co se odehrává v našem vědomí, včetně různých stavů mysli a srdce. To je náš svět.
Proto je dobré si zkoušet ten svůj svět překročit (včetně našeho případného osvícení). A kdo tluče, tomu bude otevřeno...

Tak ti v tom přeji hodně štěstí. Zkus překročit svůj svět a své případné osvícení. Osvícení nikdy nebylo to, co bych hledala. Ty zřejmě ano. Snad tě tvoje snahy dovedou k tomu, co hledáš.
Mě nedovedly. Teprve, když jsem to vzdala, tak si mě to našlo. A jsem zato neskonale vděčná. Ale třeba to u tebe bude jinak, kdo ví. Tvůj svět je jiný než můj.

[Trini]

Jj, Trini je v tomto hodně podobná s Janou, proto na sebe pořád tak reagují, včetně Petra, protože si myslí, že už to mají

A co mám?

že ten jejich jediný náhled, zkušenost, přesvědčení je to jedině správné, konečné poznání

Chceš snad, abych tvoji zkušenost nebo zkušenost někoho jiného považovala za to jediné správné?

A když do té bábovičky z písku trošku ťukneš, objeví se slogan, že je to nepopsatelné, že ale stejnou zkušenost mají další lidi, že vlastně nezáleží na tom, co a jak si kdo pojmenuje, že ten a ten velikán přece říkal, napsal přesně to, co si taky tak myslím, atd.

Trini, je velký rozdíl mezi myslí a vědomím....

Já ti tvůj názor/pohled neberu.

a jen tak mimochodem, vědomí není v pohybu (na rozdíl od mysli a jejich obrazů....), tady na tom jsi ukázala svou velkou neznalost.

Máš za pět

Jsi už celá Jana, taky víš všechno nejlíp.

[Trini]

Trini, je velký rozdíl mezi myslí a vědomím.... a jen tak mimochodem, vědomí není v pohybu (na rozdíl od mysli a jejich obrazů....), tady na tom jsi ukázala svou velkou neznalost.

Máš za pět

Mimochodem: Vnucovala jsem ti někdy něco? Podle mne má každý právo na svůj pohled/názor. Já ti tvůj nechávám, ale ty se mi snažíš ten můj vymluvit a dokonce ho známkuješ. Proč? Co tě na tom tak dráždí? Klidně si dál čti svoje autority. Odkud oni mají svůj pohled? Od jiných autorit nebo z vlastní zkušenosti? Co myslíš?

[Alaja]

Když to nejde globálně, tak to vyzkoušíme na jednotlivostech...

Třeba...kam se schovává mysl, když v noci spíme spánkem beze snů?
Nebo...kam se schovala mysl před narkózou při operaci?
Co dělají s myslí drogy?
Jak se liší mysl koček od myslí lidí?
Jak se jednotlivé mysli (člověk, zvíře, rostlina...) od sebe liší?
A pod.....

Můžeme končit třeba dotazem, jak lze oblbnout Vědomí, aby se z něho stala mysl?

Mňauuuu

[Trini]

Třeba...kam se schovává mysl, když v noci spíme spánkem beze snů?
Nebo...kam se schovala mysl před narkózou při operaci?

Já bych to upřesnila. Mysl je abstraktní, těžko definovatelný pojem, koncept. Ale být při vědomí nebo ne, to už je konkrétní. Vědomí čeho? Vědomí těla a světa. V hlubokém spánku vědomí těla a světa není. Ale při doteku, rámusu atd. tady vědomí těla a světa zase je. V narkoze jsem nikdy nebyla. Ale zřejmě to není stejné jako hluboký spánek - zaprvé tělo může být rozřezáváno, ale vědomí těla a světa se tím neobjeví. Někdo si prý je vědom astrálního těla a přes toto tělo i svého okolí. Asi jsou možné sny.

V angličtině je mysl "mind", ale v němčině žádné samostatné slovo pro mysl není. Obvykle se to nahrazuje slovem rozum - Verstand.

Jako mysl bych označila představy/obrazy ve vědomí ( u dítěte, které ještě neumí mluvit a zřejmě i u zvířat) a pak ten věčný slovní komentář ve vědomí, když se člověk naučí mluvit.

[Alaja]

Třeba...kam se schovává mysl, když v noci spíme spánkem beze snů?
Nebo...kam se schovala mysl před narkózou při operaci?

Já bych to upřesnila. Mysl je abstraktní, těžko definovatelný pojem, koncept. Ale být při vědomí nebo ne, to už je konkrétní. Vědomí čeho? Vědomí těla a světa. V hlubokém spánku vědomí těla a světa není. Ale při doteku, rámusu atd. tady vědomí těla a světa zase je. V narkoze jsem nikdy nebyla. Ale zřejmě to není stejné jako hluboký spánek - zaprvé tělo může být rozřezáváno, ale vědomí těla a světa se tím neobjeví. Někdo si prý je vědom astrálního těla a přes toto tělo i svého okolí. Asi jsou možné sny.

V angličtině je mysl "mind", ale v němčině žádné samostatné slovo pro mysl není. Obvykle se to nahrazuje slovem rozum - Verstand.

Jako mysl bych označila představy/obrazy ve vědomí ( u dítěte, které ještě neumí mluvit a zřejmě i u zvířat) a pak ten věčný slovní komentář ve vědomí, když se člověk naučí mluvit.

Narkózu znám....to prostě se usne na operačním stole a probudí se v nemocničním pokoji na lůžku....mimo tělo jsem během narkózy ještě nebyla, tak nevím jaké to je...
Pak je tu ještě třeba bezvědomí, omdlení.....také zajímavá situace......třeba se jede v autobuse, v létě, je tam vydýchaný vzduch...a člověk najednou ztratí vědomí a sesune se na podlahu....a pod. ....někdy stačí praštit se do brňavky....

Chtěla jsem vlastně ještě dodat další otázku: Proč jsou všechny mysli kompatibilní, tj. proč je možná telepatie či jasnovidnost mezi lidmi, zvířaty, rostlinami ... a i Univerzem?

[Trini]

Vědomí čeho? Vědomí těla a světa.

Vědomí těla a světa je možné pomocí smyslů těla - zrak, sluch, hmat, chuť, čich.
V Příbězích pilota Pirxe od Lema je povídka o "lázní", kterou budoucí piloti museli absolvovat. V té byly všechny smysly '"vypnuté" - vznášely se nehybně v tekutině stejné teploty jako tělo, zavřené oči, zacpané uší, až se pocit vědomí těla rozplynul. Jak dlouho to vydrží. Kdo se pohne nebo vzdychne, aby se přesvědčil, že ještě vůbec existuje.

[Alaja]

Vědomí čeho? Vědomí těla a světa.

Vědomí těla a světa je možné pomocí smyslů těla - zrak, sluch, hmat, chuť, čich.
V Příbězích pilota Pirxe od Lema je povídka o "lázní", kterou budoucí piloti museli absolvovat. V té byly všechny smysly '"vypnuté" - vznášely se nehybně v tekutině stejné teploty jako tělo, zavřené oči, zacpané uší, až se pocit vědomí těla rozplynul. Jak dlouho to vydrží. Kdo se pohne nebo vzdychne, aby se přesvědčil, že ještě vůbec existuje.

Tu "lázeň" je možné si i vyzkoušet...třeba v Česku je takových možností docela dost...

https://cs.wikipedia.org/wiki/Floating_tank

Floating tank

Floating tank, (zařízení má mnoho dalších názvů, například deprivační nádrž) je nádrž s vodou, sloužící k oddělení člověka od vnějších podnětů. Jedná se o nádrž s vodou o teplotě lidského těla, odizolovanou od vnějších zvuků, světla a zápachu. V současnosti je voda v lázni obvykle slaná, aby měla vyšší hustotu než lidské tělo. Poprvé tuto nádrž použil psychiatr John C. Lilly v roce 1954 při zkoumání senzorické deprivace.

V současnosti je různě modifikovaná deprivační nádrž (obvykle s menším stupněm izolace a často více podobná běžné vířivé koupeli) v ČR pod obchodním názvem floating tank využívána v alternativní medicíně jako relaxační či meditační prostředek. Floating tank pro tyto účely může být uvnitř vybaven i zařízením pro poslech hudby, světlem, dorozumívacím zařízením s obsluhou, vodními tryskami a odklápěcím víkem.

[Trini]

Pak je tu ještě třeba bezvědomí, omdlení.....také zajímavá situace......třeba se jede v autobuse, v létě, je tam vydýchaný vzduch...a člověk najednou ztratí vědomí a sesune se na podlahu....a pod. ....někdy stačí praštit se do brňavky....

Taky jsem párkrát omdlela. Jednou to bylo zajímavé - to jsem se řitíla čím dál tím větší rychlostí někam pryč - vědomí fyzického těla zmizelo, všechno utichlo...

Chtěla jsem vlastně ještě dodat další otázku: Proč jsou všechny mysli kompatibilní, tj. proč je možná telepatie či jasnovidnost mezi lidmi, zvířaty, rostlinami ... a i Univerzem?

Podle mne neexistuje vědomí bytosti jako osamélá, uzavřená bublina. Proto do něho může v podstatě cokoliv vstoupit - jakákoliv "informace". Mysl pak funguje jako "překladatel".

[Alaja]

Telepatie....já jsem se k ní dostala až když jsem se začala věnovat průzkumu Univerza ( v savikalpě). Ale přístup k ní je možný i mimo meditace....z obyčejného stavu mysli....

https://www.psychologiechaosu.cz/telepatie/

Telepatie – mimosmyslová řeč

Dorozumívání se beze slov je telepatie. Je přirozeností zvířat, mají tuto vlastnost v genech, ostatně my lidé také, jen tomu nevěnujeme pozornost a nevěříme. Predátor lovec vysílá mentální energii, používá ji k zhypnotizování nebo ochromení kořisti, oběť dokáže hypnoticky až znehybnit. Zvířata běžně využívají ke komunikaci pohledy z očí do očí, vzájemně si tak vyměňují informace. V jejich očích odečítáme výraz oddanosti nebo nepřátelství. Takto spolu komunikují šelmy – kdo uhne pohledem, staví se do role slabšího, silnější využije v převaze svou mentální sílu.

Řeč všech živočichů, na souši i v oceánech, nemluvě o symfoniích ozývajících se z korun stromů, je dokonalá souhra dorozumívání se pomocí pohledů, emocí, pachů, instinktů a telepatie. Včely se dorozumívají ,,tancem“. Tanec včel vytváří v prostoru geometrické obrazce. Řeč zvířat promlouvá také k nám, uslyšíme-li například zpěv pěnkavy před východem Slunce, můžeme počítat s deštěm. Soví houkání za bílého dne nám říká, že se můžeme těšit z pěkného počasí. Poslech ptačího zpěvu, nejlépe za svítání, alespoň pár minut denně, v člověku navodí pocit pohody a vnitřní harmonii. Ptačí zpěv přirozeně přispívá k harmonické přírodní rezonanci, ptačí trylky ovlivňují růst všech květin a stromů.

Telepatické schopnosti jsou lidem dány od přírody, (člověk je též živočich)!

Jen o tom bohužel nevíme, ve skrytu duše však víme, ale proč bychom se vzrušovali. To je dobré tak akorát pro opice, my si bohatě vystačíme s mobilními telefony. Nanejvýš dokážeme vycítit pohled v zádech – nutkavý pocit, že nás někdo pozoruje. Vnímáme vibraci neznámého pozorovatele, jeho pronikavou mentální, telepatickou energii. Vysílá informace a zaměřuje je naším směrem, ty vibrují na frekvenci pozitivního, záporného nebo neutrálního náboje – dotyčný může pouze zaujatě přemýšlet, odkud nás zná. Pokud na tento podnět zareagujeme a zvědavě nebo ostražitě se otočíme, naše vlastní energetické pole správně vyhodnotilo situaci, zaznamenalo vysílané vibrace. V těchto okamžicích reagujeme na pocity – vnímáme příliv příjemné energie, případně nám naskočí husí kůže a nebo nám jde dokonce mráz po zádech.

Telepatické přijímání myšlenek

Někdy se nám v hlavě naprosto spontánně zrodí nečekaná myšlenka, o které si myslíme, že je naše. Ve skutečnosti se však jedná o telepatický příjem myšlenky jiné, nejčastěji blízké osoby, která na nás usilovně myslí. Lidské vědomí má energetickou povahu, tato energie je zároveň inteligentní, samostatná, dokáže zachytit jiné mentální energie a bioenergetická pole, působící na naše vědomí z vnějšku. Vysíláme nebo přijímáme různá energetická vlnění, způsobující přenos myšlenek na jakoukoliv vzdálenost, to nám umožňuje komunikovat telepaticky. Vzdálenost nehraje roli, druhá osoba může být na míle vzdálená nebo se nachází v naší těsné blízkosti. Telepatický přenos informací nás může zaskočit – odehrává se jaksi spontánně, bez našeho vědomého přičinění, případně probíhá po vzájemné dohodě s druhou osobou. Telepaticky, tedy mimosmyslově, probíhá komunikace mezi námi a obyvateli astrálních sfér, například během lucidního snění nebo během astrálního putování.

Cosi neznámého a velice inteligentního v našem podvědomí nám takto umožňuje dorozumívat se na dálku, nebo čerpat informace z budoucnosti, napojit se na vesmírná morfická pole. A tím kdykoliv pokořit bariéry času a prostoru. Děje se tak mnohdy bez naší vědomé účasti. Na čí podnět, a proč vlastně? Dálkový přenos ,,psychické či mentální“ energie můžeme zachytit ve formě slov, nenadálých myšlenek, nutkavých a neobvyklých intuitivních pocitů. Případně se nám před očima jakoby mihnou útržkovité či ucelené obrazy. Potom už záleží jen na každém z nás, zda jsme schopni tyto informace rozpoznat, přijmout a zpracovat. Nejlépe je dokážeme zachytit, pokud pro nás není problém prožívat život v přítomném okamžiku – v bdělé POZORNOSTI.

Mysl člověka je dokonale tvůrčí

Lidský mozek stále ještě zůstává velkou neznámou. Mysl je natolik tvůrčí, že se někdy dostaneme do situace, kdy znenadání uděláme něco, co by nás nikdy ani nenapadlo, že budeme schopni udělat. Vlastně v každém okamžiku ani netušíme, co nás v příští vteřině napadne, čím sami sebe překvapíme. A naopak, pokud nejsme přítomni – Tady a Teď, potom zareagujeme na dané okolnosti nedostatečně, zpomaleně nebo naprosto destruktivně. S větším či menším zpožděním potom – když už je pozdě – přesně víme, co jsme měli udělat nebo vyslovit, ale danou situaci už nelze vzít zpět. Možná čas od času také velmi litujeme toho, co jsme pronesli nahlas. A tak si svou vlastní ,,nepřítomností“ v přítomném okamžiku zaděláváme na zbytečné potíže či maléry.

V mozku pracují takzvané ,,zrcadlové neurony“, které se aktivují pouhým pozorováním. Proto nás někdy mohou překvapit situace, kdy přesně víme, jak určitou věc udělat, ačkoliv jsme to nikdy dřív nedělali. V ten okamžik se aktivují mozkové buňky, které si pamatují, jak se zachovat, jak koordinovat motorické pohyby, jak opakovat to, co už jsme kdysi třeba jen pouze viděli. Tak od dětství podvědomě napodobujeme to, co kolem sebe vidíme. V podstatě se pomocí zrcadlových neuronů ,,opičíme“. Viděné se může týkat odpozorovaných obyčejných každodenních činností, nebo zdánlivě ,,neznámých věcí“. Zrcadlové neurony nám pomáhají učit se soustředěným pozorováním, ať už vědomě nebo nevědomě.

Toužíme být jasnovidnými a neuvědomujeme si, že tato schopnost nám byla dána do vínku. Starověký člověk musel být schopen pohybovat se a žít v mnohdy nehostinném světě. Ale uměl si poradit, uměl zcela přirozeně napojit své duševní nitro na přírodní energie. Už lidé doby kamenné dokázali to, co nám je dnes neznámé, skrze svůj vnitřní chrám vnímali tři nám známé časové rozměry – minulost, přítomnost a budoucnost – jako jednotu. Řídili se vlastním instinktem, intuitivními dojmy, na dálku se dorozumívali telepaticky. Dokázali přečíst energie vnějšího prostředí. Věděli, že duchovní podstata je neoddělitelnou součástí krajiny, že je pamětí krajiny a pamětí jejich předků. Z generace na generaci si předávali poučné mýty o vesmírném Světle, které přineslo život na Zemi. Jejich prastará, nadčasová mytologie nám prozrazuje mnohé o pochopení, že minulost, přítomnost a budoucnost jsou jedno a též. Věděli, že živel vody představuje ženský princip, že energie vody je mateřská. Věděli, že živel ohně představuje mužský princip, že energie ohně je oplodňující.

Dnes nechceme připustit, že tělo má duši, která je schopna myslet a konat produktivněji, než ego. Ego je pro duši mnohdy nepřekonatelnou brzdou ve vývoji. Co jsou vlastně ony mocné ,,průsečíky“ ovlivňující a spoluvytvářející naše bytí? Nejsou to právě smysly, právě našich pět smyslů a intuice k tomu? Ospale plujeme mezi životem, bytím a nebytím – pokud je nedokážeme používat správným způsobem. Díky těmto receptorům si uvědomujeme vnější svět, tvary, barvy, vůně, proměnlivost, předvídavost, radost, bolest, lásku. Otázkou je, zda méně nebo více dostatečně. Proto se soustřeďme více a pozorněji na emoce a pocity. Telepatická zpráva může přijít v podobě velmi silného pocitu nebo nenadálé emoce. Pocity a emoce, též duchovní pocity (vnímání přírodních sil, souznění s bohy a bohyněmi), jsou tím, co utváří naše vědomí. (Duchovními pocity není myšleno nekritické přijímání církevních dogmat, přizpůsobených k udržování energie strachu v lidském vědomí!)

Čím víc toho ze spirituálního prostředí víme, tím lépe si dokážeme zdůvodnit nezdůvodnitelné. Snáze se potom vymaníme z kolektivního povinně-dobrovolného naprogramování. Na co soustředíme pozornost, vrátí se k nám někdy rychlostí bumerangu, jindy za podstatně delší čas, většinou ve chvíli, kdy to právě nejméně očekáváme. Nevadí, když budeme ze začátku tak trochu neohrabaní. Proměna až do těch nejniternějších detailů může trvat celé roky, krůček po krůčku, trpělivě, nikdo se nenaučí ,,myslet jinak“ během jediného dne, ani týdne. Podstatné je rozhodnout se, začít a vytrvat, bez připoutání a očekávání co nejrychlejších výsledků. Postupně takto nastolíme sebe-vědomé ozdravné procesy. Tvořivá síla myšlenek zharmonizuje a uvede do souladu nás a veškeré vnější dění. Proto vždy říkejme jen to, co si skutečně myslíme.

Občas nám v životě přece jen něco nevyjde nebo nás něco nemile zaskočí. Někdy je nesnadné ubránit se negativním okolnostem z bezprostředního okolí, kosmickým či karmickým vlivům – následkům neodčiněné, nezapomenuté minulosti. Především nevyprávějte každému na potkání, jaké nezdary se zrovna ve vašem životě odehrávají. Pokud jsou tyto okolnosti negativní jen posilujete jejich energii! Zachováním naprostého klidu a pozitivním přístupem vyřešíte nepříjemnosti rychle, bez stresu a dalších nepříjemných následků a řetězových reakcí. Vězte, že pozitivním myšlením, vlídností, sledováním synchronních událostí a sledováním telepatických zpráv, a také úsměvem získáte osobní šarm, osobní kouzlo, které vám samo o sobě otevře prostor pro netušené možnosti.

Uveďme si jednoduchý příklad nevědomého negativního smýšlení. Matka, snažící se ochránit své dítě, na něj donekonečna volá: ,,Nelez tam, poslechni nebo spadneš!“ Matka tak dlouho panikaří, (ve smyslu telepatie postačí, pokud tak činí pouze v duchu), až dítě skutečně spadne. S tím souvisí i emoce. Starost o děti je v pořádku, ale uvědomujme si, zda v sobě nerozvíjíme příliš mnoho zbytečných obav a strachu. Mysleme na své děti v každém PŘÍTOMNÉM okamžiku optimisticky.

Ve chvílích meditace, nebo před usnutím si opakujte tuto afirmaci:

,,Nekonečná vesmírná moudrost ochraňuje mé děti na každém jejich kroku.“

Mějte ale na paměti, že i děti mají vlastní karmu a jednou si povedou vlastní život. Budete-li jim posílat optimistické myšlenky, ochráníte je. Ale sem tam odřenému kolenu nebo jinému výchovnému karambolu prostě nezabráníte.

[Eva Nada]

Trini, je velký rozdíl mezi myslí a vědomím.... a jen tak mimochodem, vědomí není v pohybu (na rozdíl od mysli a jejich obrazů....), tady na tom jsi ukázala svou velkou neznalost.
Máš za pět

Mimochodem: Vnucovala jsem ti někdy něco? Podle mne má každý právo na svůj pohled/názor. Já ti tvůj nechávám, ale ty se mi snažíš ten můj vymluvit a dokonce ho známkuješ. Proč? Co tě na tom tak dráždí? Klidně si dál čti svoje autority. Odkud oni mají svůj pohled? Od jiných autorit nebo z vlastní zkušenosti? Co myslíš?

Poslechla jsi si to dvacetiminutové video s Igorem a Lubošem? Jak s tebou souznělo to, o čem tam Luboš hovořil?
Mě např. to, co tam povídá, ouplně lahodilo uchu, oku, zkrátka duši, dost mne oslovil, tenhletenc člověk, v tom, co povídá a jak to povídá, voní mi to, v uvozovkách.
Voní mi to pravdou...
A cítím, že hovoří z vlastního prožitku, že to nemá vyčtené, nebo převzaté od nějaké autority. Cítím to.
A někdy zase mi něco nevoní, nevoní svou vyčteninou, neživotností, mrtvolností, ulpěním na konceptu, formě, představě atd. a to mne dráždí, to ano, to mne dráždí, slušně řečeno....

Je to o tom, co Luboš povídal v tom videu, nejdůležitější pro nás, v samsáře, dualitě, je ROZHODNUTÍ. Na jakou stranu se přikloníme, co budeme svým myšlením, POZORNOSTÍ podporovat, jestli světlo, nebo temnotu, pravdu nebo lež...., nikdo to ROZHODNUTÍ za nás neudělá, ani nás nemůže zviklat, přetáhnout, přesvědčit, je to jen a jen na nás, k čemu se přikloníme....

[Eva Nada]

Třeba...kam se schovává mysl, když v noci spíme spánkem beze snů?
Nebo...kam se schovala mysl před narkózou při operaci?

Já bych to upřesnila. Mysl je abstraktní, těžko definovatelný pojem, koncept. Ale být při vědomí nebo ne, to už je konkrétní. Vědomí čeho? Vědomí těla a světa. V hlubokém spánku vědomí těla a světa není. Ale při doteku, rámusu atd. tady vědomí těla a světa zase je. V narkoze jsem nikdy nebyla. Ale zřejmě to není stejné jako hluboký spánek - zaprvé tělo může být rozřezáváno, ale vědomí těla a světa se tím neobjeví. Někdo si prý je vědom astrálního těla a přes toto tělo i svého okolí. Asi jsou možné sny.

V angličtině je mysl "mind", ale v němčině žádné samostatné slovo pro mysl není. Obvykle se to nahrazuje slovem rozum - Verstand.

Jako mysl bych označila představy/obrazy ve vědomí ( u dítěte, které ještě neumí mluvit a zřejmě i u zvířat) a pak ten věčný slovní komentář ve vědomí, když se člověk naučí mluvit.

Tvé pojetí vědomí je stále vázáno na projev, vědomí čeho nebo koho.... těla, světa, kdo to vnímá nebo nevnímá.... stále to máš položeno v osobnostní rovině....

Ale existuje Vědomí neosobního charakteru, stálé jsoucí, živé a věčné...., existující samo v sobě ... bez protipólu.... jako absolutní bytí.... zdroj.... a to je velký rozdíl od toho vědomí, o kterém píšeš ty....

[Alaja]

cítím, že hovoří z vlastního prožitku, že to nemá vyčtené, nebo převzaté od nějaké autority. Cítím to.

Hmm, ono se u tebe něco změnilo od doby kdy jsi byla Andysun?