Karel Weinfurter

[Alaja]

Karel Weinfurter


Karel Weinfurter (27. května 1867, Jičín - 14. března 1942, Praha) byl překladatel, spisovatel a zakladatel novodobé české křesťanské mystiky. Jako badatel v oblasti okultismu dosáhl světového renomé především svým dílem Ohnivý keř (I. vyd. 1923). Vedl mystický spolek Psyché, vydával mystice a okultismu věnovanou revue Psyche a byl členem společnosti českých hermetiků Universalia. Spolu s Gustavem Meyrinkem byli prvními, kdo v Čechách začali koncem 19. století prakticky provozovat jógu. Napsal necelou stovku knih a kolem tří set jich přeložil.




Okultní cesta k mystice

Narodil se v rodině vojáka c. k. armády. Otec brzy po jeho narození odešel k civilnímu zaměstnavateli a roku 1880 se rodina přestěhovala do Prahy, kde se Karel od učitele náboženství na reálce v Ječné ulici dozvěděl o spiritismu. S kamarády se pak pokoušel podle různých návodů spatřit duchy, ale též získat schopnosti média, což se mu údajně podařilo (před smrtí korunního prince Rudolfa měl o tom dokonce dostat z "říše duchů" proroctví). Tento zájem se mu stal natolik urputným, že kvůli němu musel opustit školu a na nějaký skončil dokonce v psychiatrickém ústavu.
R. 1890 se v jednom spiritistickém kroužku seznámil s baronem Adolfem Franzem Leonhardim a vídeňským rodákem Meyerem, známějším dnes pod pozdějším literárním jménem Gustav Meyrink. Společně s několika dalšími osobami (jejich počet osciloval zpočátku mezi 8-12, později se rozšířil) založili legendární teozofickou lóži U modré hvězdy, v níž se věnovali studiu teozofické, ale též zednářské a rosekruciánské literatury a také naukám indické filozofie. K dispozici zde měli už i první spisy mystiků, jimž však v oné době ještě málo rozuměli.
Do společnosti je zasvěcovala význačná osobnost evropské teozofie a okultismu vůbec - Friedrich Eckstein z Vídně. Skrze něj se pak dostali k německému učiteli křesťanské mystiky Mailänderovi, jehož přijali za duchovního vůdce. Jeho učení navazovalo především na křesťanského mystika Jakuba Böhmeho (toho později Weinfurter označil za „krále všech mystiků“) a částečně na rosekruciánskou symboliku.


Veřejné působení

Prvním zaměstnáním se Karlu Weinfurterovi stalo místo poštovního úředníka, dále pracoval jako asistent prodavače obrazů, byl tajemníkem Jaroslava Vrchlického. V této době mu byly v Máji otištěny první básně a zahájil novinářskou kariéru recenzemi a fejetony do několika listů. Po jistou dobu působil i jako úředník kanceláře a pomocný učitel na c. k. České univerzitě Karlo-Ferdinandově v Celetné ulici, pracoval jako redaktor u vydavatele J. R. Vilímka, pro něhož začal překládat beletrii z angličtiny a němčiny. Překladatelství se Weinfurterovi stalo hlavním zdrojem obživy více méně až do konce života.
V době práce u Vilímka poznal na kurzech angličtiny svou životní partnerku a o 25 let mladší pomocnici Boženu Kalivodovou, s níž roku 1914 uzavřel manželství.
Vilímek Weinfuretovi vydal jeho vůbec první knihu Divy a kouzla indických fakirů (1913), která se dočkala celkem tří vydání.
Vedle všech těchto aktivit se Weinfurter stačil zájmově zabývat i např. sportovní střelbou (psal o ní články do odborného tisku) a studiem hudby a malířství, především však entomologií, naukou o hmyzu; tento zájem zúročil v odborné publikaci o mikroskopii, podle níž se učilo na vysokých školách; byl po něm pojmenován i jeden druh mouchy, kterou objevil na Barrandově.
Po válce začal Weinfurter úzce spolupracovat s vydavatelem Janem Zmatlíkem, pro jehož Knihovnu šťastných lidí přeložil množství okultní a duchovní literatury a několika tituly přispěl sám. V polovině roku 1921 u něj začal redigovat Okultní a spiritualistickou revue, první český časopis, který se zabýval syntézou ezoteriky různých náboženských a filozofických systémů, a v němž na vydavatelovu žádost poprvé zveřejnil článek o mystice s popisem mystických cvičení. Nečekaný ohlas článku si vyžádal několik pokračování. V té době byl veřejně napaden přerovským hermetikem Otakarem Griesem, který si osoboval právo na jediný správný (magický) výklad tzv. písmenkových cvičení. Když Weinfurter mystické pojetí (které ovšem nebylo jeho ale kterému ho naučil jeho rosekruciánský učitel) bránil v revue, Griese ve svých útocích pokračoval, a proto Weinfurter redigování revue vzdal.
Na výzvu Zmatlíka začal pracovat na obsáhlejším spisu o mystice. Když kniha s názvem Ohnivý keř čili odhalená cesta mystická poprvé vyšla na Velikonoce roku 1923, šestapadesátiletý Weinfurter netušil, že v jeho životě nastává zlom. Kniha byla velice rychle vyprodána a vzedmula nečekanou vlnu zájmu o mystiku. Weinfurterovu práci uznávali i někteří katoličtí kněží; podle Ohnivého keře cvičili mniši v některých řádech a v církvi vyvolal zájem o mystiku, který se projevil překlady děl několika dosud opomíjených světců do češtiny. Za pomoci mecenáše začal Weinfurter r. 1924 vydávat časopis Psyche věnovaný mystice. Kolem něj se vytvořil kruh zájemců, který se stal základem pozvolna vznikajícího spolku s podobným názvem Psyché. Domácí řád spolku velel všem členům praktikovat mystická cvičení podle Ohnivého keře - jiné praktiky byly výslovně zakázány. Vedle přednášek bylo další aktivitou spolku vydávání publikací, spisů Weinfurterových nebo jeho překladů.
Roku 1937 na pozvání spolku přicestoval do Prahy britský novinář a badatel Paul Brunton, jehož nejdůležitější knihy Weinfurter rovněž přeložil a vydal, a díky němuž se čeští mystici dozvěděli o Mahárišim - osoba tohoto indického mudrce se stala pro další rozvoj české mystiky rovněž zásadně důležitou. Weinfurter byl opět prvním, kdo Mahárišiho základní spisy přeložil do češtiny (1940).
Toto období rozvoje mystiky bylo násilně přerušeno až válečným obdobím. Weinfurter byl v době heydrichiády vzat do vazby a na následky nachlazení ve studené vězeňské cele krátce po propuštění zemřel.

Weinfurterovo dílo

Weinfurterovým jménem je podepsáno na osm desítek titulů. V mnoha případech jde však jen o brožurky, jejichž obsah je výtahem z jiných obsáhlejších děl. Většina zájemců o mystiku zná zmíněný Ohnivý keř. Po prvém vydání jej Weinfurter podstatně rozšířil především o kapitolu věnovanou mystice křesťanské do definitivní podoby, jež vyšla ve druhém vydání roku 1930. Stejného roku vyšly v zahraničí dva překlady – německý a anglický. Od té doby se Ohnivý keř dočkal několika vydání českých i zahraničních a vyšla i jeho druhá a třetí část.
Možná důležitější je však rovněž často vydávaný dvoudílný Mystický slabikář, jehož obsah vystihuje podtitul Výklad mystických snů, symbolů a značek tajných charakterů rosikruciánských, jichž užívá Duch svatý, mluvě k člověku. Toto dílo vyzrazuje mystéria uchovávaná po staletí různých tajnými duchovními organizacemi, především rosekruciány, a ve své době nemělo, ba možná dodnes nemá obdoby na celém světě. Původně pro užší kruh členů spolku zamýšlená publikace se brzy dočkala dotisku a posléze druhého vydání, v době porevoluční vyšla opět dvakrát a stejně tak i v překladu německém. Weinfurter sám si jako své zásadní dílo cenil jedenáctidílný cyklus Bible ve světle mystiky, obsahující výklady a komentáře některých knih Nového Zákona a několika apokryfů z hlediska mystiky. Důležitá a v mnohém též dlouho nepřekonaná byla kompilace Mistr Rámakrišna s podtitulem Jeho život a učení, vyčerpávající příspěvek k poznání života a učení významného indického světce a pro mnohé dodnes nepřekonaného guru.
Stejně podstatné jako knihy Weinfurterovy byly pro mystiku i některé z jeho překladů. Různé materiály uvádějí, že přeložil na tři sta knih; z nich odhadem dvě třetiny jsou nikterak kvalitní beletrie – různé romantické romány, literatura dobrodružná, dětská aj. Z titulů literatury duchovní – tehdy ovšem namnoze označované za okultní – byly důležité první české překlady spisů indického světce Ramana Mahárišiho, dvousvazková kázání a podobenství od Mistra Eckharta, světoznámý de Molinosův Duchovní vůdce, do češtiny také dosud nikým jiným nepřeložený, některé spisy Vivékánandovy, Blavatské Hlas ticha a její vůbec poslední dílko, beletristické Příšerné povídky, první české překlady nejdůležitějších knih P. Bruntona, spisy Kerningovy, ale také různě po jiných knihách nebo v revue Psyche roztroušené úryvky ze spisů J. Böhmeho, J. Leadové, J. Pordageho a jiných. Zajímavé jsou Weinfurterovy překlady a komentáře Kempenského Následování Krista a z hlediska mystiky zásadní překlad a výklad Bhagavadgity.
Weinfurter dále napsal i osm sbírek pohádek a povídky, z nichž většina vycházela z různých dobových periodikách a některé vyšly i samostatně. Historický význam už dnes mají Paměti okultisty, které se staly jedinečným a hojně citovaným dokumentem nejen počátků alternativních duchovědních bádání u nás, ale i epizod z osudů rozmanitých osobností, jako byli Julius Zeyer, Jaroslav Vrchlický, Gustav Meyrink a celá řada dalších. Válečné události už autorovi bohužel nedovolily připravit druhé vydání, jež hodlal rozšířit o další události.

Weinfurterova mystická nauka

Weinfurter samozřejmě nepřišel s ničím novým. Ve svém učení navazoval jak na mystiky západní resp. křesťanské včetně heretiků, jako byli Jakub Böhme, Mistr Eckhart a jeho následovníci Jindřich Suso, Jan Tauler a Jan van Ruysbroeck, Tomáš Kempenský, kvietisté Miguel de Molinos, John Pordage, Jane Leadová a madam Guyonová, ale i autoři spisů o mystice Karl von Eckhartshausen či zednář Johann Baptist Kerning; stejně tak navazoval na mystiky resp. jogíny indické, počítaje v to Rámakrišnu a jeho žáky (s Abhédánandou byl Weinfurter s písemném kontaktu) či svého současníka Rámana Mahárišiho, prakticky všechny, kdo pokračovali v tradici původní indické védanty.
Mystika a jóga byly pro Weinfurtera prakticky synonymy mystické cesty v detailech se možná lišící, ale shodné v tom zásadním – v tiché koncentraci na duchovní resp. božskou podstatu člověka. Jógu a celou indickou nauku považoval za filozoficky daleko propracovanější, budovanou po tisíciletí a nezatíženou západním materialismem a civilizačními zvraty. Přejal z ní systém karmy a reinkarnace a Ježíše považoval za jednoho z Avatárů, vtělení božích, jakých bylo v historii více.
Dle Weinfurtera „v mystice neběží o názory, nýbrž o fakta“. Proces mystického zrání má totiž své průkazné znaky, a to ať jde o mystiku západní či východní. Mystika sama o sobě také není cílem, nýbrž pouze prostředkem k poznání, ať už ho lze chápat jako dosažení, kontemplaci či splynutí s Bohem, realizaci, uskutečnění, nirvánu, absolutno atd. Dosažení cíle je tím, oč v konečném důsledku běží, nikoliv cesta k němu.
Mystika je ve Weinfurterově systému cestou k porozumění mezi náboženstvím Východu a Západu, jejichž syntézu ve své nauce obhajoval. Není popřením náboženství, spíše je zbavuje dogmat a stává se jejich nadstavbou, ve které mystik Východu i Západu snadno najdou společnou řeč. Tohoto porozumění však mohou dosáhnout jen skutečně praktikující mystikové, a to ještě na jisté úrovni svého vývoje. Pro náboženské představitele či vůdce je to nemožné ze samé podstaty věci: museli by totiž uznat zastupitelnost svých nauk, zatímco oni pro obranu a uchování samotné existence svých institucí musejí naopak přesvědčovat o své výlučnosti.
Weinfurterovská mystika se tak stala alternativou pro duchovně hledající, které církve neuspokojily nebo přímo zklamaly. Navázaly na něj buď přímo nebo zprostředkovaně prakticky všechny osobnosti, kteří u nás v oblasti alternativní (necírkevní) mystiky působily, ať to byl F. Drtikol, K. Minařík, J. Scheufler, J. Kočí, K. Makoň, manželé Tomášovi či J. Vacek a další. Nehledě na to, že mnozí se více zabývali buddhismem (Drtikol, Minařík), dotyční v podstatě jen opakují nauky, které u nás Weinfurter zformuloval jako první.

Zásadní díla Karla Weinfurtera

Astrologie všeobecná (1931, 1999, 2000)
Astrologie specielní (1931, 2000)
Bible ve světle mystiky (11 dílů) (1929-1930)
Cesta královská (Zlatá brána k mystice) (1936, 1991; německy 1976, 1986, 1989)
Divy a kouzla indických fakirů (1913, 1923, 1947)
Léčba nervů přírodními silami (1931, 1997, 2000)
Mistr Ramakrišna Jeho učení a mystické zkušenosti (2 díly) (1933)
Mystický slabikář to jest klíč pro žáky D. S. (1930, 1936,1994, 2000; německy 1954, 1981)
Druhý mystický slabikář to jest klíč pro žáky D. S. (1932, 1994, 2000; německy 1959, 1981)
Odhalená magie (1922)
Ohnivý keř Odhalená cesta mystická (1923, 1930, 1947, 1948, 1992, 1998, 2000; anglicky 1930, 1992, 1997; německy 1930, 1949, 1953, 1957, 1962, 1976, 1986)
J. B. Kerning: Testament + K. Weinfurter: Praktická mystika - II. díl Ohnivého keře (1925, 1933, 1994)
Ohnivý keř - Praktická mystika, díl III. (1930)
Paměti okultisty (1933, 1999)
Tajná tradice a učení Bratrů Rosikrucianů (1934, 1993)
Tajné síly přírody a člověka (1924-25, 1948)
Tajné společnosti okultní, mystické a náboženské (1933)
Učebnice magického myšlení (1935, 1995; německy 1965, 2004)
Životní magnetismus (1927, 1991)

Vybrané Weinfurterovy překlady

Bhagavad-Gita (překlad a komentáře K. W.) (1926, 1935)
H. P. Blavatská: Hlas ticha (1920, 1921, 1995), Příšerné povídky (1924)
P. Brunton: Tajnosti indické (1937), Tajnosti egyptské (1937), Tajná stezka (1938)
Bo Yin Ra: Kniha o živém Bohu (1921, 1922)
E. Bulwer-Lytton: Zanoni (1919, 1931, 1993, dotisky b.d.)
M. Collinsová: Světlo na cestu a Karma (1922)
Mistr Eckhart: Mystická nauka Mistra Eckeharta z Hochheimu (1934)
Mistr Eckhart: Mystické učení Mistra Eckeharta z Hochheimu (1935)
J. B. Kerning: Cesta k nesmrtelnosti (1924), Příliv a odliv (1935), Student (1936), Zednář (1936)
J. Leadová: O královském úřadu kněžském (Nauka bílé lóže IV.) (1932, 1998)
R. Maháriši: Spisy Sri Ramana Maharišiho (1940)
M. de Molinos: Duchovní vůdce, který odpoutává duši (1928, 1992)
Abbé N. de Montfaucon de Villars: Hrabě de Gabalis (1932)
P. Mulford: Dar Ducha (8 dílů) (1919-22, 1992-95, 1995-96)
Svami Svatmaram: Lampa k Hatha-Jógu (1936)
Swami Vivékánanda: Budoucnost duchovního člověka (1919, 1921), Karma Yoga (1920, 1921, 1991), Radža Joga čili ovládnutí vnitřní podstaty (1924), Radža Joga, díl II. - *Patandžaliho výroky o Jogu (1925)
Tomáš z Kempenu: Čtyry knihy o následování Krista (překlad a komentáře K. W.) (1931)

Zdroj: Wikipedia


http://luzs.cz/karel-weinfurter.html

[Trini]

Ty znáš jeho dílo, Alajo? Doporučoval ho K. Minařík?
Doposud jsem o něm neslyšela.

Ta Lože u zeleného slunce si zřejmě myslí, že je K. Weinfurter nedoceněný.

Našla jsem toto:

https://www.knizniklub.cz/knihy/107842- ... urter.html

Zažehnutí plamene mystiky v naší zemi je spjato především s osobou Karla Weinfurtera, protagonisty první části třídílného cyklu Dějiny české mystiky. Přestože byl ve své době populární postavou nejen v okruhu alternativních duchovědních bádání, bylo až dosud o jeho životě poměrně málo informací, zkreslených navíc nejrůznějšími deziformacemi, ale často i vědomě a záměrně šířenými pomluvami či historkami blížícími se legendám. Jeho knihy vycházejí nejen u nás, ale v překladech i za hranicemi naší země dodnes. Nejen svým zásadním dílem Ohnivým keřem, ale i mnoha dalšími se tak řadí ke světovým jménům alternativních duchovních oborů. Skrze knihy Karla Weinfurtera a jeho spolek Psyché začínali s mystikou osobnosti jako Otakar Čapek, František Drtikol, Jaroslav Kočí, František Bardon, Rudolf W. Hynek, Jiří Scheufler či Květoslav Minařík, jeho působením se k nám dostala jména jako Paul Brunton či Ramana Maháriši, na která navázala většina soudobých propagátorů těchto směrů, ať to byl zesnulý Eduard Tomáš či stále aktivně působící Jiří Vacek, díky Weinfurterovi se vzedmula vlnu zájmu o mystiku i v řadách katolické církve. Osudů Weinfurterova přímého pokračovatele Otakara Čapka, spolku Psyché a dalších událostí si všimne část druhá, která přinese také podrobnou dokumentaci a ukázky z méně známé Weinfurterovy tvorby. Poslední, třetí část Dějin české mystiky se bude věnovat širším souvislostem, které šíření mystiky u nás předcházely či je doprovázely; alternativní duchovní směry totiž měly svůj původ v hnutích, jakými byly spiritismus, teozofie a další příbuzné obory. Seznámíme se jak se vznikem těchto hnutí, tak s jejich představiteli světovými i českými a s přesahem, kterým tato hnutí zájem o mystiku ve světě i u nás podnítila. Pro mnohé bude jistě zajímavý i oddíl věnovaný autorům okultní literatury, ať už naučné či beletristické, která u nás na počátku 20. století nejen v překladech Karla Weinfurtera vycházela.

Kdyby od něho ostatní něco převzali, tak by se o tom určitě zmínili.

[Trini]

U Drtikola jsem nenašla, že by byl ve spolku Psyche.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Drtikol

František Drtikol

Je znám také svou duchovní praxí východních učení, Bhagavadgity a buddhismu, a je označován za zakladetele českého buddhismu.[4]

Buddhistické učení
Od svého příchodu do Prahy se věnoval duchovním naukám, józe a především buddhismu. Prováděl meditační praxi a studoval staré texty, jež později také přeložil do češtiny. Jako první přeložil do češtiny nejen mnohá díla klasického buddhismu, mahájánová a vadžrajánová, ale také díla taoistická a například i množství upanišád, Šankaru, Eckharta a další. Mezi přeloženými díly byly také Střední nauka Nágardžuny, Dharma teorie či Tibetské knihy mrtvých.[13] Jako vůbec první u nás se sám prakticky zabýval tibetským buddhismem, který také učil a překládal. Po určitou dobu byl členem českého Theosofického spolku, tvořícího součást Theosofické společnosti, a přátelský vztah navázal také se zakladatelem anthroposofie Rudolfem Steinerem.[13] Tento domnělý vztah se nezákladá na pravdě a byl vyvrácen.[17]

E. Tomáš řekl, že jeho učitelem byl Paul Brunton.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Paul_Brunton

Paul Brunton navštívil Československo na pozvání svých zdejších čtenářů a žáků, a to v září roku 1937 a podruhé v září roku 1948. Při druhé návštěvě se setkal mimo jiné s pozdějším známým českým mystikem JUDr. Eduardem Tomášem.

Do češtiny jeho první tři spisy (Tajná stezka, Tajnosti indické a Tajnosti egyptské) převedl Karel Weinfurter, pro novodobé vydání v nakladatelství IRIS RR po listopadu 1989 byly přeloženy znovu. V době komunistické totality (1948-1989) byla všechna díla Paula Bruntona na listině zakázaných knih a byla tak v Československu šířena samizdatem a vzájemným tajným sdílením prvorepublikových a poválečných výtisků děl, která stihla vyjít veřejně, Duchovní krize člověka vyšla v tomto období již jen samizdatem.

[Alaja]

Čirou náhodou, kdysi dávno, jsem se jednou dostala na přednášku té společnosti Psyché.. Zrovna, když p.Vacek a jeho přátele se demonstrativně odtrhli a jali se praktikovat učení pouze dle toho P.Bruntona, jehož učení do té Psyché přinesl Weinfurter... Odchod vackovců ze sálu (někdy kolem roku 1994) byl opravdu... velmi hlučný..... Asi se jim už nechtělo praktikovat písmenka v nohách ...

Něco od Weifurtera bych možná v knihovničce ještě našla, třeba ten jeho snář...

Také mne udivuje, že si na své pobyty v Psyché ti čeští věhlasní učitelé nějak nepamatují, nevyprávějí o tom ....

PS: Ten památný den vzniku větve podle Steinera byl 9.1.1994...našla jsem to ve svém starém deníčku....

[Alaja]

Weifurter mne vlastně zaujal pouze kvůli jeho jedné knize:

Tajná tradice a učení Bratrů Rosikruciánů

...Tu někde doma ještě mám....

[Alaja]

Konec zlaté éry - Dějiny české mystiky 2


Sanitrák Josef

Druhá část Dějin české mystiky bezprostředně navazuje na první, která se zabývá převážně osobností Karla Weinfurtera. Poslední období jeho působení je úzce spjato s vlivem a aktivitami anglického mystika Paula Bruntona, který se zvlášť zasloužil o celosvětovou popularizaci indického mudrce Ramana Mahárišiho. Právě Weinfurter představil Bruntona české veřejnosti, přeložil jeho zásadní knihy, a spolek Psyché ho k nám dokonce pozval na návštěvu. V tomto období u nás vyrůstala řada osobností přivedených Weinfurterem nebo jeho prostřednictvím na cestu mystiky – František Drtikol, Jaroslav Kočí, Bedřich Hejhal, Květoslav Minařík, Eduard a Míla Tomášovi nebo stále aktivně působící Jiří Vacek, jemuž vděčíme kromě jiného za zprostředkování obsáhlé mahárišiovské literatury. O některých z těchto osobností se zmiňuje už první část Dějin české mystiky, o dalších existuje odborná literatura jiných autorů. Postavou dnes již méně známou, ovšem ve své době významnou byl i Otakar Čapek, Weinfurterův přítel a nástupce v čele mystického spolku. Jeho zdařile započatou práci zastavil až nástup komunismu. Dramatickým a poučným příběhem Čapkova života a aktivitami spolku Psyché na Moravě se tato část Dějin české mystiky zabývá také; vedle toho v ní naleznete dokumentaci Weinfurterova díla, jeho básně a ukázky povídek a pohádek, stejně jako dosud nepublikované vzpomínky několika pamětníků.

https://www.beletrie.eu/konec-zlate-ery ... ource=1442

[Trini]

Čirou náhodou, kdysi dávno, jsem se jednou dostala na přednášku té společnosti Psyché.. Zrovna, když p.Vacek a jeho přátele se demonstrativně odtrhli a jali se praktikovat učení pouze dle toho P.Bruntona, jehož učení do té Psyché přinesl Weinfurter... Odchod vackovců ze sálu (někdy kolem roku 1994) byl opravdu... velmi hlučný..... Asi se jim už nechtělo praktikovat písmenka v nohách ...

Asi měli jiné pojetí Bruntonova učení než společnost Psyché. Kdo to přinesl, je v podstatě jedno. E. Tomáš si to zřejmě raději přebral rovnou od Bruntona.

Také mne udivuje, že si na své pobyty v Psyché ti čeští věhlasní učitelé nějak nepamatují, nevyprávějí o tom ....

Třeba to bylo pro ně nepodstatné - pokud tam opravdu někdy byli. Možná taky viděli Weinfurtera spíš jako okultistu, tedy ne moc seriozního.

PS: Ten památný den vzniku větve podle Steinera byl 9.1.1994...našla jsem to ve svém starém deníčku....

Moje druhá tchyně byla žhavá přívrženkyně Steinera už dávno předtím. Zřejmě po mamince, která byla sudetská Němka. Od tchýně jsem dostala pár starých Steinerových knih v němčině z roku 1913. Tedy krátce potom, co se odtrhl po koupi Krišnamurtiho od Theosofické společnosti a založil svoji Antroposofickou. Moje tchyně byla nadšená, že mne to zajímá, protože jsem v rodině byla zřejmě jediná.

[Trini]

V tom spolku Psyché museli prý všichni praktikovat tak, jak to popsal Weinfurter ve své knize Ohnivý keř, a nesměli jinak. To určitě pro Drtikola a jiné české významné mystiky nebylo to pravé.
Takže bych se nedivila, kdyby v tom spolku Psyché vůbec nebyli.

Za pomoci mecenáše začal Weinfurter roku 1924 vydávat revui Psyche věnovanou mystice. Kolem něj se vytvořil kruh zájemců, který se stal základem pozvolna vznikajícího spolku s podobným názvem Psyché. Domácí řád spolku velel všem členům praktikovat mystická cvičení podle Ohnivého keře – jiné praktiky byly výslovně zakázány. Vedle přednášek bylo další aktivitou spolku vydávání publikací, spisů Weinfurterových nebo jeho překladů.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Weinfurter