Tino píše:Alaja píše: kdykoli se z něčeho odvážím trochu radovat, byť i tou bezpříčinou blažeností, tak hned vzápětí se dostanu do nějakého toho nepříjemného maléru, nepříjemností, neblaženosti...
Snažím se tedy hlavně o tu prevenci - vůbec se z ničeho neradovat, ani bezpříčinně, pak se to dá jaktakž přežít.....
Asi nás to začalo odnaučovat snaze dělat hlavně to, co nám udělá radost
Taky mi funguje to co píšeš. Když se mi něco podaří, tak mi místo té radosti občas zafunguje vděčnost - teda když si na tuhle možnost vzpomenu

Tohle u mne působí už snad stoprocentně. Stačí se nad něčím, naprosto jistým úspěchem (tj. důvodem k radosti) radostně "zatetelit" uvnitř a v tom se to až neuvěřitelně v tom okamžiku zhroutí.
Zřejmě je to to, čeho je třeba se
na duchovní cestě hlavně vyvarovat. Že to přivlastnění si je jako uštknutí jedovatého hada.
To je vývojová karma, karma jako působení vnitřního učitele. A to "zatetelení se" je vlastně přivlastnění si a náš vnitřní učitel nás vede k tomu nepřivlastňování si. Odvyknout si tu tendenci.
A takhle to nemá bohužel každý (jak mohu pozorovat o většiny ostatních lidí).
Pan Tomáš, když jsem mu něco v tom smyslu říkal o této své zkušenosti mi to vysvětlil, že když karma reaguje takhle rychle, okamžitě, tak je proto, že je člověk už hodně "blízko" a proto vývojová karma (vnitřní učitel) ho už vede na každém kroku jeho jednání, pociťování, myšlení.
A to je velká milost.
Těm poznání vzdálenějším se to, co dělají, říkají a myslí vrací až za dlouho, třeba až v příštím životě...
Takže je tahle zkušenost co popisujete dobrým znamením a vedením

Vyžívání se v kecech o vědomí, Vědomí, uvědomění filtrech mysli, poznání atd. jsou bohužel jen mlácením prázdné slámy, nahrazování Života myšlenkami, koncepty, sebepotvrzováním, předváděním se a pod.
