Jednota s Ďáblem - na vlastní nebezpečí!

[armin]

Fakt, jo ???

A nechceš místo o minulosti nám povyprávět o své budoucnosti ???

Ne nechci.
Kdybych chtěl a věděl, tak bych povyprávěl, kdyby se o to někdo zajímal.

Ptám se tě v čem ty máš problém - teď by sis to mohl konečně uvědomit, ale zřejmě neuvědomíš, protože jak jsi psal, to tvoje uvědomění máš posraný a posraný uvědomění si asi není schopno si něco uvědomit, jedině, že je posraný....
Ale i to se časem spraví neb čas, stejně jako prostor. je nekonečný...

[vostalpetr]

Ale i to se časem spraví neb čas, stejně jako prostor. je nekonečný...

Hlavně aby se ti to nepopletlo s blbostí,

ta je taky nekonečná...

Takový Janě se to plete třeba furt, a ty jsi taky zdatný pletař....

[vostalpetr]

Ptám se tě v čem ty máš problém - teď by sis to mohl konečně uvědomit, ale zřejmě neuvědomíš, protože jak jsi psal, to tvoje uvědomění máš posraný a posraný uvědomění si asi není schopno si něco uvědomit, jedině, že je posraný....

To stačí,

to tvý uvědomění si není schopno uvědomit ani todle,

páč je zablokovaný hovadinama ze sekáčů...

[Nic]

Z mého pohledu dualita je iluzorním vnímáním světa. I když se iluze jeví jako skutečnost, tak skutečností není.

osobní já říká: "Z mého pohledu..." ¨

Osobní já tak zareagovalo z vlastní vůle, ve své snaze obhájit to co ono samo preferuje a druhé tím poučit, i když se ho nikdo na nic neptal.

Na rozdíl od Probuzených, u kterých se osobní já postupně rozpustilo a nevzniká v nich proto už potřeba něco druhým doporučovat nebo začít svůj vlastní názor pomocí citací obhajovat, ani se nesnaží opakovaně někomu něco dokazovat... Při osobním setkání, na videu nebo v knize reagují jen na dotazy těch, kteří je znovu a znovu vyhledávají a prosí je o radu.

Lidi tenhle rozdíl mezi Probuzeným a zaktivovaným duchovním já vycítí... proto vyhledávají ty skutečně Probuzené ...

Lído, píšu záměrně "z mého pohledu", protože tady může být jiný pohled na realitu a není to vůbec nic špatného. Ten, kdo spí a zdá se mu sen, může vidět realitu jinak, než probuzený a ani na jednoho se kvůli tomu nebudeš zlobit. To, že někdo spí, sní nebo bdí, mu nedává žádnou vyšší nebo nižší hodnotu, která by musela být uznávána, i když s probuzením vidíme realitu dost podobně, což je logické.

[vostalpetr]

Na rozdíl od Probuzených, u kterých se osobní já postupně rozpustilo a nevzniká v nich proto už potřeba něco druhým doporučovat nebo začít svůj vlastní názor pomocí citací obhajovat, ani se nesnaží opakovaně někomu něco dokazovat... Při osobním setkání, na videu nebo v knize reagují jen na dotazy těch, kteří je znovu a znovu vyhledávají a prosí je o radu.

Kdyby to bylo jak říkáš,

tak by neexistovalo dělení na různé školy....

[armin]

to tvý uvědomění si není schopno uvědomit ani todle,

páč je zablokovaný hovadinama ze sekáčů...

Je to naopak a ještě trochu jinak

[vostalpetr]

Nic píše:
Z mého pohledu dualita je iluzorním vnímáním světa. I když se iluze jeví jako skutečnost, tak skutečností není.

Tvý pohledy jsou vždycky pitomostí,

to co je iluzorní je pouze "já"

zatímco ty děláš iluzi z celého projeveného světa,



Příměr světa ke snu neslouží k tomu, aby svět byl prohlašován za iluzorní,

ale k tomu, aby bylo pochopeno to, jak a co svět je.

Jestli to nejsi schopna pochopit v případě vlastního individuálního snu,

těžko to pochopíš v případě světa...


Z mého pohledu zasloužíš nakopat (iluzorní) prdel, páč meleš pitominy...

[vostalpetr]

to tvý uvědomění si není schopno uvědomit ani todle,

páč je zablokovaný hovadinama ze sekáčů...

Je to naopak a ještě trochu jinak

Naopak je to pak bez uvědomění,

pouhé pozorování...

[vostalpetr]

Z mého pohledu dualita je iluzorním vnímáním světa.

Jo známe tvůj pohled,

ty zvládáš pouze dvě Šankarovy věty,

tu třetí už nechápeš,

proto taky píšeš hovadiny jako "já jsem ty"

Jenže

já jsem JÁ

ty jsi JÁ

hovno je JÁ

kopretina je JÁ

Tedy dualita stále zůstává akoráte je rozpoznána společná podstata všeho projeveného - JÁ

[Trini]

píšu záměrně "z mého pohledu",

To, že jsi po velmi dlouhé době napsala "z mého pohledu", velmi ocenuji. Každý má nárok na svůj pohled a ve svobodné zemi ho i může sdělit ostatním.
Každý je samozřejmě přesvědčený, že jeho pohled je pravdivý a správný, a proto ho obvykle obhajuje podobně jako ty tady:

protože tady může být jiný pohled na realitu a není to vůbec nic špatného. Ten, kdo spí a zdá se mu sen, může vidět realitu jinak, než probuzený a ani na jednoho se kvůli tomu nebudeš zlobit. To, že někdo spí, sní nebo bdí, mu nedává žádnou vyšší nebo nižší hodnotu, která by musela být uznávána, i když s probuzením vidíme realitu dost podobně, což je logické.

Vysvětlovat a obhajovat svůj pohled je ok.

I realizovaní/probuzení by v diskuzi reagovali obdobně, (pokud by byli opravdu probuzení). Nikomu jeho pohled neberou a svůj nevnucují. Něco jiného je, když za nimi lidé přicházejí za poučením. To pak popisují, jak to je.

[Trini]

Z mého pohledu dualita je iluzorním vnímáním světa.

Jo známe tvůj pohled,

ty zvládáš pouze dvě Šankarovy věty,

tu třetí už nechápeš,

proto taky píšeš hovadiny jako "já jsem ty"

To bylo a zřejmě ještě je New Age heslo. Neodpovídá to sice skutečnosti, ale podle mne na tom není nic škodlivého - pokud se to nepovažuje za konečnou pravdu.

Jenže

já jsem JÁ

ty jsi JÁ

hovno je JÁ

kopretina je JÁ

Tedy dualita stále zůstává akoráte je rozpoznána společná podstata všeho projeveného - JÁ

Když se tomuto Jana otevře, tak by jí to mohlo pomoci k hlubšímu pohledu.

[Trini]

Z pohledu ztotožnění s osobou, egem, tělem, myslí se může jevit, že je tady obojí, ale samotné s ničím neztotožněné vědomé Bytí žádné utrpení neobsahuje, protože je pouze sat-čit-ánandou, ničím víc.

Kdyby ho neobsahovalo, tak by utrpení neexistovalo = nikdo by netrpěl, nikdo by o utrpení nevěděl, nikdo by nevěděl, co vůbec utrpení je. Ale opak je pravdou. Lidé opravdu trpí. A to není žádná iluze - lidé trpí, to je důležité si přiznat.

Perfektně to popisuje Karl Renz:

Karl Renz: .....Nemůžeš dostat více nebo méně než to, co je. Co se tedy dá dělat? Protože to jsi, musíš dělat další zkušenost tvého Sebe. Nemůžeš přestat realizovat sám sebe. Je to nekonečný příběh.
Nisargadatta to nazval "oceánem utrpení". To bývá obvykle přehlédnuto. Oceán relativních zkušeností, který bude vždy plný utrpení. Strastiplné zkušenosti oddělenosti. Ty to nemůžeš zastavit. Neexistuje žádná jiná možnost zažít sám sebe. Bude to vždy zkušenost duality. To Jedno musí samo sebe zažít jako dvojnost. Z toho neexistuje žádná cesta ven. Někdy tady je sjednocení/jednota a někdy oddělenost. Jednotě se dává přednost a tomu druhému se chce vyhnout. Být jedno s milovanou jednotou a potom být zase oddělen.

[Trini]

Na rozdíl od Probuzených, u kterých se osobní já postupně rozpustilo a nevzniká v nich proto už potřeba něco druhým doporučovat nebo začít svůj vlastní názor pomocí citací obhajovat, ani se nesnaží opakovaně někomu něco dokazovat... Při osobním setkání, na videu nebo v knize reagují jen na dotazy těch, kteří je znovu a znovu vyhledávají a prosí je o radu.

Kdyby to bylo jak říkáš,

tak by neexistovalo dělení na různé školy....

Být Probuzený neznamená, že se celé ego rozpustilo. Obvykle se jen trochu nakřáplo. A někdy se zase celé spraví.

E. Tomáš stále "pracoval" na rozpuštění ega. I Ramana řekl, že se to musí neustále udržovat a teprve časem se to stane jednodušší a pak samozřejmostí.

Proč to tak je, dobře vysvětluje právě Karl Renz.

[Nic]

Z pohledu ztotožnění s osobou, egem, tělem, myslí se může jevit, že je tady obojí, ale samotné s ničím neztotožněné vědomé Bytí žádné utrpení neobsahuje, protože je pouze sat-čit-ánandou, ničím víc.

Kdyby ho neobsahovalo, tak by utrpení neexistovalo = nikdo by netrpěl, nikdo by o utrpení nevěděl, nikdo by nevěděl, co vůbec utrpení je. Ale opak je pravdou. Lidé opravdu trpí. A to není žádná iluze - lidé trpí, to je důležité si přiznat.

Perfektně to popisuje Karl Renz:

Karl Renz: .....Nemůžeš dostat více nebo méně než to, co je. Co se tedy dá dělat? Protože to jsi, musíš dělat další zkušenost tvého Sebe. Nemůžeš přestat realizovat sám sebe. Je to nekonečný příběh.
Nisargadatta to nazval "oceánem utrpení". To bývá obvykle přehlédnuto. Oceán relativních zkušeností, který bude vždy plný utrpení. Strastiplné zkušenosti oddělenosti. Ty to nemůžeš zastavit. Neexistuje žádná jiná možnost zažít sám sebe. Bude to vždy zkušenost duality. To Jedno musí samo sebe zažít jako dvojnost. Z toho neexistuje žádná cesta ven. Někdy tady je sjednocení/jednota a někdy oddělenost. Jednotě se dává přednost a tomu druhému se chce vyhnout. Být jedno s milovanou jednotou a potom být zase oddělen.

Tohle si uvědomuji jako dokonale pravdivé:

Tazatel: Vesmír nevypadá jako příliš šťastné místo k životu. Proč je tu tolik utrpení?

Maharádž: Bolest je fyzická, utrpení je duševní. Za myslí není žádné utrpení. Bo­lest je jen signál, že tělo je v nebezpečí a že je třeba dát pozor. Podobně nás utrpení upozorňuje, že struktura vzpomínek a zvyků, které říkáme jedinec (viakti), je v ohrožení v důsledku nějaké změny či ztráty.

Tak jako je zdravý život prostý bolesti, tak je i svatý život prostý utrpení.
http://www.advaita.cz/26445n-57.-za-mys ... ja-jsem-to

Utrpení můžeme vnímat jen skrz mysl. Bytí je sat-čit-ánanda, není v tom vůbec žádná mysl. Mysl se Bytí nedotýká stejně, jako se Tvé skutečné existence nedotýká žádný sen.

Jednota Bytí není něco, co se objevuje a mizí. Je stále stejná. Jen skrz mysl se nám může jevit dualita jako skutečnost. Utrpení jako skutečné.

V každém okamžiku se můžeš "dostat" mimo mysl, kde žádné utrpení neexistuje.

Včera srazilo dvě cikánské děti auto. Kluk měl zlomenou nohu, holčička pohmožděná, odřená. Na pokoji v nemocnici křičela, až si ostatní děti zakrývaly uši: "Já chci mamu, já chci mamu", nepřestávala plakat. Žádná rozumná domluva nebyla možná. Tak jsem si k ní sedla, hladila ji po zádech a říkala jí: "Maminka Tě miluje, Ty miluješ maminku. Uvědomuješ si to? Je to krásné?" Rozzářila se jako sluníčko a kývala hlavou.

"Tahle láska, kterou si uvědomuješ, je to nejnádhernější na světě."

A po utrpení ani stopy.

[Nic]

A tahle slova od Maharadže jsou taky nádherná:

Maharadž: Bez lásky je všechno špatné. Žít bez lásky je zlo.

Tazatel: Jak se dostanu k lásce?

Maharadž: Vy sám jste láska – když se jí nebojíte.

http://www.usvit.mysteria.cz/meditace/nisargadatta.html

Když je v Tobě vědomé, že jsi láska, že Tvá existence je láska, že tahle existence je sama o sobě láskou, že Bytí je Láskou, tak kde by se vzalo jaké utrpení?

[Trini]

Utrpení můžeme vnímat jen skrz mysl.

I tady se vykecávat můžeme jen skrze mysl. Nic nového.

[Trini]

Když je v Tobě vědomé, že jsi láska, že Tvá existence je láska, že tahle existence je sama o sobě láskou, že Bytí je Láskou, tak kde by se vzalo jaké utrpení?

Zkus si to zodpovědět a dívej si při tom na lidi, kteří právě trpí. Třeba se ti rozsvítí.

[Trini]

Když je v Tobě vědomé, že jsi láska, že Tvá existence je láska, že tahle existence je sama o sobě láskou, že Bytí je Láskou, tak kde by se vzalo jaké utrpení?

Zkus si to zodpovědět a dívej si při tom na lidi, kteří právě trpí. Třeba se ti rozsvítí.

P.S. Nisargadatta někde řekl, že realizovaní jsou tady kvůli těm, kteří trpí. Podle tebe tedy nejsou realizovaní zapotřebí, protože nikdo netrpí a žádné utrpení neexituje.
No, když myslíš ...Je to tvůj pohled. Možná se časem změní.

[Lída]

Včera srazilo dvě cikánské děti auto. Kluk měl zlomenou nohu, holčička pohmožděná, odřená. Na pokoji v nemocnici křičela, až si ostatní děti zakrývaly uši: "Já chci mamu, já chci mamu", nepřestávala plakat. Žádná rozumná domluva nebyla možná. Tak jsem si k ní sedla, hladila ji po zádech a říkala jí: "Maminka Tě miluje, Ty miluješ maminku. Uvědomuješ si to? Je to krásné?" Rozzářila se jako sluníčko a kývala hlavou.

"Tahle láska, kterou si uvědomuješ, je to nejnádhernější na světě."

A po utrpení ani stopy.

Na chvíli. Je to láska osobní, je plně závislá na mamince, na milovaném objektu.

Copak by její osobní láska pokračovala beze stopy utrpení, kdyby maminku před jejíma očima přejelo auto?

Probuzení kteří mluví o lásce by tohle nikdy jako příklad lásky nepoužili, protože oni mluví o neosobní lásce, která není závislá na žádném objektu.

[vostalpetr]

Když je v Tobě vědomé, že jsi láska, že Tvá existence je láska, že tahle existence je sama o sobě láskou, že Bytí je Láskou, tak kde by se vzalo jaké utrpení?

No jenže ty pomatená láskoserko,

Bytí není žádná idiotská "Láska" ale je Blaženost,

A Blaženost není žádná idotská "Láska"



To jenom tobě se furt převracej v palici hovadiny jako štěstí, láska a Blaženost jako jedno a to samý,

páč seš zamindrákovaná debilka...


Ty tvoje hovadský guláše jsou fakt superdebility...