honzam píše:Ďábla (Máru/Angra Mainju) už od loňského listopadu nevnímám.
Díky, to mám radost, jak se to stalo, že zmizelo tohle vnímání?
Místo toho mám v srdci Pravdu a to mě vede k opatrnosti, zvlášť když dál nosím a rodím hadí děti, které jsou pravděpodobně základem ega živých bytostí. Fravaši velebím, protože jsou blízko mé duchovní zkušenosti jako okřídlené holky ve službách Pravdy pro bytosti ve hmotném světě. Démoni jsou také entity vyvolávající touhy po slastných prožitcích.
Rozumím.
Tu rovnováhu mezi utrpením a blahem stále považuji za skutečnou a za jakýsi vesmírný zákon.
Řekla bych, že v úrovni ztotožnění s myslí to takhle je. Co vzniká, to zaniká. Teprve, když se to uvede všechno do rovnováhy, vše je přijato i odevzdáno, je tady vyrovnanost a klid, který umožňuje odpoutání od mysli a nadhled, který je zároveň vhledem.
Pravda zvítězí.
Netvrdím, že je utrpení nezbytné. Je nezbytnou součástí blaženosti.
Hm, říkáš, že utrpení je nezbytnou součástí blaženosti. Je to tak, když je tu ztotožnění s myslí s tělem, individualitou, která je od Boží přítomnosti oddělena.
Boží přítomnost je čistým blahem bez nejmenší známky utrpení, ale zároveň je i bez iluze oddělenosti od toho Božího.
Jenže, Tvůj způsob rození potomstva je vlastně zdroj oddělenosti. Nebo by bylo možné vystopovat, že zůstává nějaké spojení?
honzam píše:Nic píše:Vždyť je naprostý nesmysl, aby milující matka prožívala utrpení, když je její dítě šťastné a blaho jen proto, že její dítě trpí.
Takhle to nefunguje. Každé štěstí se časem obrátí v utrpení a za každé štěstí někdo jiný (ne zrovna matka) právě v tu chvíli trpí. Každý prožitek štěstí tak v sobě obsahuje i utrpení, protože je podmíněný a vyvolaný tím, že utrpení se zrovna v čase a prostoru nachází jinde. Bytost má ve své podstatě radost, že utrpení je právě mimo ni.
Všimni si, že mluvíš o oddělenosti, a tu oddělenost vytváří mysl v čase a prostoru. Boží přítomnost sama o sobě není nijak na mysli závislá, není k mysli připoutaná, protože ji přesahuje.
Zajímavé je, že tohle, o čem mluvím, není časem a prostorem omezeno, je to pořád tady. Ale pro ztotožnění s tím, co se jeví jako odděleno od Boží přítomnosti, to většina bytostí nevnímá.
A řekla bych, že není možné, aby ta Pravda, kterou ctíš, tenhle nekonečný a věčný zdroj toho, po čem duše touží, nerozkryla, neobjevila. Je to její absolutní vítězství.
To dobré a štědré Fravaši by si vítězství nad klamem démonů zasloužilo, nemyslíš?
Za tři měsíce mám termín a uvidí se, jestli se ten nový stav Pravdy v srdci nějak změní.
