Úsměvem ke štěstí

[amp]

Mám tady pro vás jeden opravdu “dlouhý krátký” film. Jmenuje se “POTVRZENÍ” a trvá něco málo přes 15 minut, takže se pohodlně usaďte a vychutnejte si tuhle optimistickou věc, která vás (a to je vážně klišé) na konci zahřeje i potěší. Ale co, přesvědčte se sami! Mimochodem “POTVRZENÍ” je ověnčeno spoustou cen z různých festivalů krátkých filmů. V hlavní roli TJ Thyne.



zdroj : http://www.videacesky.cz/kratke-filmy/usmevem-ke-stesti

[Petr]

jjjjj, uz to tu je, ale to vubec vubec nicemu nevadi
viewtopic.php?f=27&t=215
Diky za pripomenuti tohoto filmecku.

[vostalpetr]

Byl jsem předevčírem se svojí dcerou v hospodě
(zatímco ona zapíjela radost ze svého prvního nového zaměstnání, tak já zapíjel radost z toho, že moje pracovní sezona skončila a mám vyděláno na další poflakování)
a potkali jsme tam mého dlouholetého kamaráda,
a nějak přišla řeč i na Indii, kde jsme všichni tři byli,

a překvapili mě,
protože oba říkali, jak byl pro ně návrat zpět do čech depresivní,
když viděli jak se tady lidi tvářej
(pro mě ovšem jsou mnohem spíše depresivní příjezdy do indie, nebot 10 000 lidí na jednom kilometru čtverečním je na mou samotářskou povahu přece jen trošku moc)

Ale je to fakt,
stačí se podívat na lidi v metru, je to takovej hrob živejch mrtvol,
takže když občas jedu metrem, tak si hned vzpomenu, že bych se měl smát
(většinou ovšem jezdím po praze na motorce, a to se fakt moc nesměju, protože jde stále o život a já jsem lakomej a nerad bych věnoval někomu svý orgány)

((a o něčem podobným psali i nějací dva lidé, kteří se vrátili z Afriky, kterou snad procestoval úplně celou, psali, že ti chudáci nejsou ti afričané, ale my))

[watta]

hele petřevostále, co je komu do toho, jak se kdo tváří? něco není v pořádku na tom, koho to zajímá, nemyslíš? lidské štěstí je odvislé od toho, jestli všichni okolo křepčí jak duhové kuličky a mají pusu od ucha k uchu? bez toho to nejde?

[Radek]

((a o něčem podobným psali i nějací dva lidé, kteří se vrátili z Afriky, kterou snad procestoval úplně celou, psali, že ti chudáci nejsou ti afričané, ale my))

Něco na tom bude, vždycky mě pobaví, když nějaký "spokojený" obyvatel "vyspělého světa" sleduje záběry z Afriky a říká, podívej se na ty chudáky, nemají ani ledničku, ani klimatizaci, ani televizi to je hrůza.
Posuzujeme je na základě svého pohledu na svět a svých potřeb a neuvědomujeme si, že oni jsou ti šťastnější a spousta z nás jsou ti chudáci.

V Indii jsem nebyl, ale měl jsem možnost osobně poznat víc lidí z Indie a můžu potvrdit, že od té doby si toho národa dost vážím. Nějak s nich vyzařuje lehkost a bezstarostnost a spokojenost.

http://www.youtube.com/watch?v=z94RnK8JeYo
http://www.youtube.com/watch?v=yVcePxjFujs

[vostalpetr]

hele petřevostále, co je komu do toho, jak se kdo tváří? něco není v pořádku na tom, koho to zajímá, nemyslíš? lidské štěstí je odvislé od toho, jestli všichni okolo křepčí jak duhové kuličky a mají pusu od ucha k uchu? bez toho to nejde?
...........................................................................................

Není třeba mít hubu neustále od ucha k uchu či křepčit,

ale znáš to, když se střetnou dva pohledy neznámých lidí,
tak lidé v čechách většinou odvrátí poměrně rychle zrak bez jakékoli reakce,
v indii se většinou usmějou, a je jedno jestli se směješ na pěknou holku nebo nějakýho chlapa,
prostě je to jako kdyby jsi potkala někoho známýho a měla radost, že jej zase vidíš...

Letos mě příjemně překvapilo i velké množství turistů,
protože přestali kopírovat nablblé Namasté (které je v horku i poměrně vyčerpávající)
a prostě když se s nimi míjíš na cestě, tak se jen usmějí

já ovšem indáky zdravím pozdravem ČAU,
samozřejmě že se usmívám,
nebot mám radost že jim rozšiřuji obzory a budou moci zdravit druhé nejen namaste, ale taky pěkně po českoitalsku čau...

Ukazuje to celkové naladění lidí,
takže je vcelku v pořádku, že mě to zajímá,
samozřejmě, že by to moje naladění nemělo nijak ovlivnovat,
ale přece jen, když se na sebe lidé občas pěkně usmějou, tak se člověk hned cítí líp,
a usmívá se pak automaticky i na druhé
(jak je ostatně vidět i na videu)

PS. Z mého úhlu náhledu není třeba říkat druhým jak jsou super a jak jsou dobří,
stejně tak není nijak třeba se smát v metru jako šílenec (jak lze vidět na jiném videu tady na Inspiruj)
stačí jen ten lehký úsměv když se dva pohledy náhodně střetnou...

[watta]

nemám ráda, když se na mě usmívají cizí lidi - já se na ně taky neusmívám. jo, kdyby za to taky nechtěli úsměv, tak to by byla jiná! ale zkus se neusmát na někoho, kdo se na tebe směje - hned si o tobě něco pomyslí. to je společnost pokrytců. radost se nevyjadřuje tím, že se usmíváš NA NĚKOHO, ale tím, že se usmíváš. a to se opravdu hodně dobře pozná. ostatně je to upřímné, proto se to pozná. ale to mluvím o čechách, pochopitelně, v indii jsou úplně jiné zvyky a úsměv tam znamená úplně něco jiného. každá takováhle forma komunikace je forma smlouvy, je to dohoda mezi lidmi, co si budou myslet, že to znamená. jasně, že si to v normálním lidském kontaktu neuvědomujeme, ale je to tak. učíme se to jako děti. v indii se učí něco jiného, takže tam je to opravdu něco jiného než v pražském metru. nesrovnávala bych nesrovnatelné, a neposuzovala bych. byť třeba podle toho, jestli se někdo usmívá nebo ne. mě osobně do toho fakt nic není. ať si každý dělá, co uzná za vhodné (když mě nebude nutit dělat totéž )

[Jana]

nemám ráda, když se na mě usmívají cizí lidi - já se na ně taky neusmívám.. zkus se neusmát na někoho, kdo se na tebe směje - hned si o tobě něco pomyslí. to je společnost pokrytců.

Je mi celkem jedno, co si lidi myslí, jejich úsměv mi taky automaticky roztáhne pusu od ucha k uchu a s tím úsměvem se objevuje radost. Můj úsměv je tedy vyjádřením vděku za to, že tu radost ve mně probudili a tedy i vděku za to, že jsou.

[MartinesLuggi]

Mě se to zdálo,skvělý takový inspirující. Je to moc hezký

[Petr]

ale zkus se neusmát na někoho, kdo se na tebe směje - hned si o tobě něco pomyslí. to je společnost pokrytců. radost se nevyjadřuje tím, že se usmíváš NA NĚKOHO, ale tím, že se usmíváš. a to se opravdu hodně dobře pozná.

jj ale vsechno se prece meni .
je ale fakt, ze i kdyz se usmivas ne na nekoho, ale "vseobecne", tak kdyz nekoho potkas, tak svuj usmev se muzes zintenzivnit, tak ze se vlastne usmivas sama i na nekoho zaroven.
Kazdopadne jsi vystihla ten kamen urazu, ktery to v sobe zase muze nest (ale nemusi, a to je prave ta zmena, ktera si myslim, ze uz je v pohybu), to ze se nekdo usmeje a ocekava, ze se na neho usmeji lide zpet, a beda jestli ne .
Nemusi se ani jednat o usmev od ucha k uchu, ale o vnitrni usmev, vnitrni respekt - ale i to vse se da odecist z tvare, z vyrazu.

[watta]

ale zkus se neusmát na někoho, kdo se na tebe směje - hned si o tobě něco pomyslí. to je společnost pokrytců. radost se nevyjadřuje tím, že se usmíváš NA NĚKOHO, ale tím, že se usmíváš. a to se opravdu hodně dobře pozná.

jj ale vsechno se prece meni .
je ale fakt, ze i kdyz se usmivas ne na nekoho, ale "vseobecne", tak kdyz nekoho potkas, tak svuj usmev se muzes zintenzivnit, tak ze se vlastne usmivas sama i na nekoho zaroven.
Kazdopadne jsi vystihla ten kamen urazu, ktery to v sobe zase muze nest (ale nemusi, a to je prave ta zmena, ktera si myslim, ze uz je v pohybu), to ze se nekdo usmeje a ocekava, ze se na neho usmeji lide zpet, a beda jestli ne .
Nemusi se ani jednat o usmev od ucha k uchu, ale o vnitrni usmev, vnitrni respekt - ale i to vse se da odecist z tvare, z vyrazu.

jasně, to já tomu rozumím, a že vůbec nastavení obecně, při kterém má člověk chuť se usmívat (ať už na cokoli a na kohokoli), je (pro toho samotného člověka) to pravé a prospěšné - to je jasné. já jen nevidím důvod, proč bych měla po někom chtít, aby se usmíval, jenom proto, že se mi nechce koukat na mračící se obličeje to by taky všichni mohli chodit třeba v bleděmodrém oblečení a aby se mi to jó líbilo, tak by jich vždycky do MHD mohla nastoupit tak půlka, byli by zticha a chlapi by nenosili šortky akorát že já bych potom musela nosit třeba růžovou minisukni a vést pudla na vodítku - nebo co by si zase vymyslel někdo jiný

[Ladislav]

...ty máš pudla ???

[watta]

nemám. ani tu růžovou minisukni

[vostalpetr]

já jen nevidím důvod, proč bych měla po někom chtít, aby se usmíval, jenom proto, že se mi nechce koukat na mračící se obličeje to by taky všichni mohli chodit třeba v bleděmodrém oblečení a aby se mi to jó líbilo, tak by jich vždycky do MHD mohla nastoupit tak půlka, byli by zticha a chlapi by nenosili šortky akorát že já bych potom musela nosit třeba růžovou minisukni a vést pudla na vodítku - nebo co by si zase vymyslel někdo jiný
............................................................................................

No já to taky po někom nechci,
ale to, jestli tohle lidi dělají, nebo nedělají ukazuje jejich vnitřní nastavení či náladu,

a řekl bych, že to vnitřní naladění nás čechů fakt není žádná velká sláva



nemám ráda, když se na mě usmívají cizí lidi - já se na ně taky neusmívám. jo, kdyby za to taky nechtěli úsměv, tak to by byla jiná! ale zkus se neusmát na někoho, kdo se na tebe směje - hned si o tobě něco pomyslí. to je společnost pokrytců. radost se nevyjadřuje tím, že se usmíváš NA NĚKOHO, ale tím, že se usmíváš. a to se opravdu hodně dobře pozná. ostatně je to upřímné, proto se to pozná. ale to mluvím o čechách, pochopitelně, v indii jsou úplně jiné zvyky a úsměv tam znamená úplně něco jiného. každá takováhle forma komunikace je forma smlouvy, je to dohoda mezi lidmi, co si budou myslet, že to znamená. jasně, že si to v normálním lidském kontaktu neuvědomujeme, ale je to tak. učíme se to jako děti. v indii se učí něco jiného, takže tam je to opravdu něco jiného než v pražském metru. nesrovnávala bych nesrovnatelné, a neposuzovala bych. byť třeba podle toho, jestli se někdo usmívá nebo ne. mě osobně do toho fakt nic není. ať si každý dělá, co uzná za vhodné (když mě nebude nutit dělat totéž )
.......................................................................................................................................

no neustále se učíme,
ale úsměv znamená všude to samé: RÁD TĚ VIDÍM,
a tak když už se náhodně střetnou pohledy dvou lidí v metru kteří jsou si úplně cizí,
tak to prostě znamená tohle a funguje to naprosto stejně v metru v Dillí jako v metru v Praze,
jen to tady lidi moc nedělají, protože nevědí, že se to dá dělat...

no my evropani jsme vychováváni v dost velkém respektu vůči druhým takže zachováváme vůči cizím lidem dost velkou vzdálenost což se považuej za slušnost,
no a na druhou stranu zase blbneme s přílišnou láskou k druhým, což se třeba projevuje různými misionářskými činnostmi apd.
jasně jsou to určité kulturní koncepty či ideály které považujeme za správné,
a ono je to takové kulturní dědictví dané evropskou zkušeností,
ale jak tu vzdálenost či respekt k druhému, tak i tu lásku k druhému máme poněkud přehnanou,
taknějak jako kdyby všichni povinně museli nosit ty růžový sukně,
takže zcela nepochybně působíme v indii pro indii dost komicky,
jakobychom se nedokázali chovat přirozeně lidsky,
tedy přirozeně egoisticky i přirozeně láskyplně

((ted třeba v novinách jsem četl, že 70% řidičů neudělalo televizní test z řízení motorovýho vozidla, a já se tomu ani nedivím, protože kdo si má všechny ty blbosti co někde někdo v kanceláři vymyslel pamatovat, naštěstí se řidiči mimo všech těch pravidel řídí rozumem, takže těch 70% řidičů stále ještě žije a nezemřelo při dopravní nehodě))

((a to samé je vidět i politice, kde se nemůže domluvit pravice s levicí, jako kdyby člověk nepotřeboval pro život pravou i levou ruku, naštěstí lidé fungují nezávisle na vládě, takže přes mohutný tlak medíí v podstatě lidi spíše zajímají jiný věci, než ty blbosti co tam zase vymyslej))

takže já mám rád, když se na mě někdo usměje, mně to přijde přirozeně lidský mimo nějaký pravidla společenskýho chování, protože v podstatě lidi mají vcelku rádi lidi, i když je ti druzí občas dost pořádně "serou" takže mají chut je postřílet, což nakonec sem tam někdo udělá, jako třeba nedávno na slovensku

[vostalpetr]

to je jasné. já jen nevidím důvod, proč bych měla po někom chtít, aby se usmíval, jenom proto, že se mi nechce koukat na mračící se obličeje
........................................................................................................................

to já bych to klidně uzákonil,
jednak by to zvedlo morálku obyvatelstva a mnohem lépe by pak snášelo nové vládní progresivní reformy,
jednak by stouply i pracovní výkony, takže bychom se měli líp,
no a lidi by se taky cítili mnohem líp,
protože většina lidí potřebuje pro svůj život pravidla a zákony
a považuje je za prospěšné...

proč by zrovna ve smíchu měla vládnout anarchie ???
když vědecké studie již dávno prokázaly nespornou užitečnost smíchu na zdraví, věk, život, výkony, rodinu atd. atd.

tak jako se zanedlouho nebude moci kouřit a pít a žebrat na veřejných prostranstvích,
tak by se klidně mohla uzákonit náhradní činnost na veřejných prostranstvích, která by tyto negativní činnosti nahradila a kterou by byl smích

[Petr]

Ať se každý usmívá, tak jak cítí, a nemusí se usmívat, tak ja to zrovna necítí.. Můžeme si maximálně přát, aby čím dál tím víc lidí se cítilo tak, že se chtějí usmívat. Ale formou nařízení dělat něco, co s námi není zrovna v souladu, vede vždy k rezistenci toho jedince a ve výsledku k daleko větším problémům, než to usmívání se/ neusmívání se.

Na druhou stranu mám teď dojem, že někdo kdysi dokázal, že už i obyčejné zformování naší tváře do tvaru úsměvu má na nás pozitivní psychický efekt.

[vostalpetr]

Z toho vyplývá,
že tohle by byl asi jedinej rozumnej zákon, v kterým by klady převýšily nad zápory

[watta]

No já to taky po někom nechci,
ale to, jestli tohle lidi dělají, nebo nedělají ukazuje jejich vnitřní nastavení či náladu

no vidíš, tohle zrovna já si nemyslím. myslím, že amerika je plná lidí, co se usmívají...

[watta]

no neustále se učíme,
ale úsměv znamená všude to samé: RÁD TĚ VIDÍM,
a tak když už se náhodně střetnou pohledy dvou lidí v metru kteří jsou si úplně cizí,
tak to prostě znamená tohle a funguje to naprosto stejně v metru v Dillí jako v metru v Praze

tak to je potom možný já rozhodně v metru nikoho ráda nevidím. ani v tramvaji. tak do 30 lidí ve voze je mi lhostejno, zda někoho vidím, a od 30 lidí nahoru vidím každýho cizího člověka v dohledu do deseti metrů spíš nerada. ale nějak se do tý práce dostat všichni musíme, takže...

takže já mám rád, když se na mě někdo usměje, mně to přijde přirozeně lidský mimo nějaký pravidla společenskýho chování, protože v podstatě lidi mají vcelku rádi lidi, i když je ti druzí občas dost pořádně "serou" takže mají chut je postřílet, což nakonec sem tam někdo udělá, jako třeba nedávno na slovensku

to je super, však já ti to taky neberu. nenaříkám, jak je to strašné, že se na sebe lidi usmívají, a když se někdo neusmívá, remcají jen když ty kecy mají, tak se ozvu, aby bylo jasno, že my "neusmívající se v metru" bychom taky mohli remcat. jenomže my "neumívající se v metru" si nestěžujeme. čím to asi bude?

[watta]

Ať se každý usmívá, tak jak cítí, a nemusí se usmívat, tak ja to zrovna necítí.. Můžeme si maximálně přát, aby čím dál tím víc lidí se cítilo tak, že se chtějí usmívat. Ale formou nařízení dělat něco, co s námi není zrovna v souladu, vede vždy k rezistenci toho jedince a ve výsledku k daleko větším problémům, než to usmívání se/ neusmívání se.

Na druhou stranu mám teď dojem, že někdo kdysi dokázal, že už i obyčejné zformování naší tváře do tvaru úsměvu má na nás pozitivní psychický efekt.

no na tebe jakožto usmívajícího určitě. na toho druhého, kdo se na tebe dívá, jak se svíjíš v křeči, kterou ses už dobře naučil nazpamět, věř mi že pohled pozitivního psychického efektu není
dělám si legraci samozřejmě, ale i u úsměvu zkrátka platí: není úsměv jako úsměv. úsměv za každou cenu je totéž jako láska za každou cenu. a to druhé je u lidí ještě rozmanitější, než to první

ps: nezredukoval jsi nějak počet smajlíků?