Petr píše:watta píše:to je důkaz kruhem a je chybný - tedy "chybný" čistě z logického hlediska
to se mi nezda

asi bys mi to musela vysvetlit vic.
watta píše:1. proud není náš, ale vesmírný
No ja si zase myslim, ze kazdy ma svuj proud, a soucet vsechn nasich proudu by se mozna dal nazvat vesmirnym proudem.. ale mozna si jen kazdy predstavujeme pod tim proudem dve ruzne veci..
Je to jako kdyby mel vesmir jeden Vortex, ale to ne. Kazdy z nas ma svuj vortex a vzhledem k nemu muzume rict jestli je neco po proudu nebo ne. Nebo jinak, tech proudu vetsich muze byt strasn strasne moc, a zde si mimojine volime, kterych proudu chceme byt soucasti a kterych ne.
já jsem to právě vysvětlovala a rozváděla v tom příspěvku dále. no já mluvím o tom celkovém proudu. a ano, vesmír má jeden vortex a jedny zákonitosti. to, co popisuješ ty, tak to je tvůj vlastní záměr. tím - tím záměrem - se stáváš, když se staneš člověkem v tomto světě. pak jseš se svým záměrem buď v souladu nebo ne. a můžeš ho přiměřeně upravovat. ale to vůbec nemá s vortexem nic společného. vortex je něco jako bezpodmínečná láska - tu taky nejde rozkouskovat a rozdělit pro každého zvlášť jenom proto, že se v nějaké skleněné baňce vnímá jedinec jako jedinec

ono by to přeci ani nebylo logické, o čem by tedy pak mluvil abraham - popisuje onen "jeden vortex" značně zřetelně - jak se cítíme, dosáhneme-li jej, resp. jednáme-li v něm, co nám pomůže pro to, abychom ho objevili, a tak dále. když za ním chodí lidé, tak neříká - á pepíku, tak tvůj vortex je takový a takový, a proto ty musíš dělat to a to. zatímco támhle jiřinka, ta má úplně jiný vortex, proto se bude muset cítit úplně jinak, aby do něj pronikla .) každého vede k témuž - k možnost prožívání a uvědomění si tohoto vortexu. vortex není žádný směr, nebo starý bůh, který nařizoval, co kdo má dělat a co kdo ne. není to ani žádná veličina, s níž bychom se poměřovali, nebo království boží, kam bychom mohli chodit, není to ani pocit, ani čas, v němž bychom chvíli mohli být a pak z něj vypadnout. je to nastavení, pokud s ním interferujeme, poznáme to podle svých vnitřních pocitů. pokud nikoli, poznáme to také podle svých vnitřních pocitů. můžeme si dobrovolně vybrat, zda-li s ním budeme či nebudeme inteferovat. se záměrem ho ale nelze zaměňovat. záměr je čistě "subjektivní" - ve významu jedinečný, pro každého zvlášť, každého zvlášť - personální záležitost, a pak pochopitelně existuje také záměr některých celků (jedním z nich je abraham), které se různě spoluvytváří a zase se uvolňují. jsou to různé rodiny, společnosti, národy, ale i i deje, skupinové myšlenky atd. mimo lidský svět záměr, ve slova smyslu, který mu zde přikládáme, neexistuje. existuje pochopitelně mnoho různých forem toho, co bychom mohli nazvat záměrem. ale tak, jak o něm můžeme mluvit, v rámci naplňování našich životů a tak dále, tak existuje pouze v rámci onoho života. zatímco vortex, od nějž se vychylujeme, či se k němu přibližujeme, je nastavení vlastní všem, protože tímto světem, světem člověka, životem člověka, nekončí. a mimo tento svět, život člověka, rozdělení na jedince vůbec nemá lidský charakter. každý vortex, který bys tak mohl přiřknout každému zvlášť, končí smrtí člověka. je chyba ho zaměňovat s vortexem. je to životní naplnění nebo záměr, ale není to vortex.
a v jiných vesmírech, tam to může být jinak. o tom nemá smysl z lidské perspektivy, která zdaleka není schopna obsáhnout ani ten náš, uvažovat.