Je taková otázka v čem hlavně spočívá blaženost?
Někteří mistři říkali, že spočívá v lásce.
Jiní řekli, že spočívá v poznání a lásce, a to řekli lépe.
Ale my říkáme, že blaženost nespočívá ani v poznání, ani v lásce, nýbrž že v duši je taková věc, z níž poznání i láska vyplývá, ale která sama nepoznává ani nemiluje tak, jak to činí sily duše. Kdo tuto věc poznal, poznal v čem spočívá blaženost.
(Mistr Eckhart)
Mistr Eckhart ukazuje na něco, co předchází jak poznání, tak lásku — ukazuje na nepojmenovatelnou skutečnost v duši, ze které obojí vyvěrá. Blaženost tedy nespočívá v tom, co duše dělá (poznává, miluje), ale v tom, čím duše ve své nejhlubší podstatě je. Kdo tuhle podstatu poznává, poznává i blaženost.
Láska, poznání a blaženost se mohou jevit jako tři odlišné jevy, zvlášť když jsou filtrovány skrz mysl. Mysl je totiž schopna zaměnit poznání za teorii, lásku za pudovost, připoutanost nebo závislost, a blaženost za tělesné libé pocity. Když síla skutečného poznání, lásky a blaženosti rozpustí mysl, slova selhávají — není co pojmenovávat, protože to, co je, je za slovy.
Při realizaci největšího Ježíšova přikázání — milovat Boha celým srdcem, duší i myslí — se pozornost obrací výhradně k lásce. Blaženost se pak objevuje jako přirozený důsledek lásky. V tomhle stavu se obojí stává živoucím Bytím: Láska je blažeností a blaženost je Láskou. Obojí prosvětluje poznání jednoty Bytí.
V téhle jednotě mizí iluze oddělenosti — subjekt se nerozlišuje od objektu, milující od milovaného. Zůstává jen jediná vědomá blažená Láska. Realizací Ježíšova největšího přikázání se rozplývá i představa odděleného člověka, jeho duše a Boha. Zůstává jediné Božské vědomí - Bytí, které je blažené, milující a poznávající, aniž by bylo rozdělené.