Můžete si vždy vybrat

[Trini]

No teda, tady se rozjely diskuze o dětech nedětech Cesty k hoře jsou určitě každá jiná. Jenomže je těžké rozlišit, kdy lidé mluví o tom, že se na horu vyškrábali a kdy o svých představách, že se na horu vyškrábali. No a pak je tu moment, kdy je docela možné, že žádná hora neexistuje, že je to jen nějaký příměr k tomu, že je člověk nejdřív oslem, pak lvem a nakonec se z něj stane to dítě. Kdy zjistí, že na cestě potkával jenom své odrazy v zrcadle a stane se zase sám sebou.

Anebo byl a je tím vším, protože je multidimenzionální bytost, bezčasá.

[Eva Nada]

Tak je to správně. Dokud nebudete jako tyto děti...

Jestli je to správně, ví Bůh. To rebelství potřebné k odevzdání duše Ďáblu z Pedrita cítím. Rozhodně se nenechá válcovat zažitými stereotypy.

Mno.
Kéž by
Aby nezůstal furt tím klukem závislým na mámině cecíku
Ale to my neovlivníme....

[Trini]

Tak je to správně. Dokud nebudete jako tyto děti...

Jestli je to správně, ví Bůh. To rebelství potřebné k odevzdání duše Ďáblu z Pedrita cítím. Rozhodně se nenechá válcovat zažitými stereotypy.

To záleží, co ten ďábel pro tebe přesně je. Ty ten "ďáblismus" bereš jinak než biblicky, a já se v tom moc neorientuju.
No já ho biblicky taky neberu. A nebojím se ho.. ani nepodceňuju. Je to silný egregor.

Jestli to všechno není jen obrazné - duše - co je to? A kdože ji může odevzdat? To ji jako vlastní a může si s ní dělat, co chce?

[Trini]

Ty ten "ďáblismus" bereš jinak než biblicky, a já se v tom moc neorientuju.
No já ho biblicky taky neberu. A nebojím se ho.. ani nepodceňuju. Je to silný egregor.

Představuješ si ho, Pedrito, nebo ho opravdu vnímáš?

[Eva Nada]

Já jsem jen dítě, jakou mám mystickou podobu nevím, já nikdy nevyrostu do stařěckého moudrosloví,
to jsem si přísahal už v dětství. Jestli to tak někdy zní. No tak zní. To jméno Kavi, co jsem v sangze dostal, zatím jsem do něj nevyrost. Já jsem zatím bezejmené dítě. A nikam nespěchám.

Tak je to správně. Dokud nebudete jako tyto děti...

Nisargadattovi jeho učitel řekl, že je jedno kolik má let a kolik bude mít let, že je pořád dítě....

Není dítě jako dítě. Já jsem se nikdy jako dítě necítila, už od mala jsem měla pocit, že nesu za všechno zodpovědnost. Ale nic se nezměnilo na tom, že se cítím být bezčasá...

Máme to Trini podobně. Taky jsem se nikdy necítila jako dítě, spíše jako dospělá, zralá duše...?

A pořád se tak cítím.... jen takový příběh, nedávno mi kolegyně v práci říkala a bylo to na nějakém večírku, kdy už jsme měli všichni něco upito, proč jsem piřád tak zadumaná...., nad čím přemášlím, co mě trápí, prostě to, resp. mne nedokázala pochopit.... nějak jsem se jí vzhledem k situaci to snažila nějak vysvětlit a téma nadlehčit, ale to je fuk.

To být dítě, jak se tu zmiňuje, je hlavně o čistotě až a nebojím se to znovu napsat: naivitě člověka, který nic nedobrého dopředu neočekává, věří v dobro, ví, že vždy dobro a láska pravda zvítězí a hlavně je bez egoismu, tzn., bez tendence posílit vlastní osobní jednotku. Vyjímečnost.

[Eva Nada]

To záleží, co ten ďábel pro tebe přesně je. Ty ten "ďáblismus" bereš jinak než biblicky, a já se v tom moc neorientuju.
No já ho biblicky taky neberu. A nebojím se ho.. ani nepodceňuju. Je to silný egregor.
[/quote]

Jestli to všechno není jen obrazné - duše - co je to? A kdože ji může odevzdat? To ji jako vlastní a může si s ní dělat, co chce? [/quote]
Jsou to všechno energie a v tomto imaginárním tématu, velmi jemné energie, které jdou mimo rozum, mysl.

A zase přidám svou zkušenost, prožitou.
Kterou prostě, pokud je přítomen rozum, osobní mysl, nikdy by se skutečná připravenost nebo nepřipravenost tvé duše nemohla projevit, protože by byla vždy obarvená právě tím filtrem osobní mysli. Jak to máš, a promiň, jestli se tě to dotkne, hodně ty. Viz. slova, věty, citace atd., ale ne přímá zkušenost duše. Intelekt.

Opět živý sen. Neplánován, to ani nejde.
Takové živé sny se mi zdály hodně let zpátky, už dlouho žádný jiný nepřišel a pamatuješ si je navždy. proto živý. Naposledy to byl sen o "stání na úzké" hraně a zleva i z prava hlubina. Nemožnost kamkoli uhnout, pohnout se, vrátit se. okamžik, řekla bych, před skutečnou smrtí...

Ale zpátky k ďáblu.

Byla jsem žena. Přirovnala bych ji k cikánce. Oblečená ve volném, barevném oblečení, sukně až ke kotníků, dlouhé vlasy (pravý opak, jak se odívám, jak vypadám nyní). Byla jsem v té době doma. Asi v kuchyni.
Tu najednou jsem z dálky slyšela zvuky harašících řetězů, blekotání čertů a zvuky sílily a já věděla, že přichází čert. Ďábel. Ten, který se mne chce zmocnit.
Nejdříve ve mne na chvíli vznikla panika, co mám dělat a taky strach.
A pak se objevil On.
Odevzdala jsem se mu celá, šťastná a radostná a a a a a, svoboda, radost, nespoutání a tanec...



Ten potenciál asi ve mě je, ale je skrytý a nežitý....

[Trini]

Jak to máš, a promiň, jestli se tě to dotkne, hodně ty.

Proč by se mne tvoje představy, jak to mám, měly dotknout?

To je fakt tvoje věc.

Jsem na to zvyklá už od dětství, že mne lidé vnímají různě - i ve vlastní rodině. Má to co dělat především s nimi, se mnou až tak ne.

[Eva Nada]

Jak to máš, a promiň, jestli se tě to dotkne, hodně ty.

Proč by se mne tvoje představy, jak to mám, měly dotknout?

To je fakt tvoje věc.

Jsem na to zvyklá už od dětství, že mne lidé vnímají různě - i ve vlastní rodině. Má to co dělat především s nimi, se mnou až tak ne.

Ale my přece nejsme ostrovem sami pro sebe.

[Paradoxy]

No teda, tady se rozjely diskuze o dětech nedětech Cesty k hoře jsou určitě každá jiná. Jenomže je těžké rozlišit, kdy lidé mluví o tom, že se na horu vyškrábali a kdy o svých představách, že se na horu vyškrábali. No a pak je tu moment, kdy je docela možné, že žádná hora neexistuje, že je to jen nějaký příměr k tomu, že je člověk nejdřív oslem, pak lvem a nakonec se z něj stane to dítě. Kdy zjistí, že na cestě potkával jenom své odrazy v zrcadle a stane se zase sám sebou.

Anebo byl a je tím vším, protože je multidimenzionální bytost, bezčasá.

Chápu tě dobře, že píšeš o člověku? Jestli ano, tak to není přece pravdivé. Jestli je tu něco muntidimenzionální a bezčasé, tak to bude TO a nebo bůh, prostě ten základ. My lidi to bezčasé a multidimenzionální v sobě můžeme vnímat, to je jasný. Ale když všichni vymřeme a to se může stát a možná se to už xkrát stalo, tak TO tu bude i bez nás. My máme výhodu vědomí, že to můžeme prožívat

[Trini]

No teda, tady se rozjely diskuze o dětech nedětech Cesty k hoře jsou určitě každá jiná. Jenomže je těžké rozlišit, kdy lidé mluví o tom, že se na horu vyškrábali a kdy o svých představách, že se na horu vyškrábali. No a pak je tu moment, kdy je docela možné, že žádná hora neexistuje, že je to jen nějaký příměr k tomu, že je člověk nejdřív oslem, pak lvem a nakonec se z něj stane to dítě. Kdy zjistí, že na cestě potkával jenom své odrazy v zrcadle a stane se zase sám sebou.

Anebo byl a je tím vším, protože je multidimenzionální bytost, bezčasá.

Chápu tě dobře, že píšeš o člověku?

Člověk už je jedna z těch multidimenzionálních forem, kterou bytost může prožívat. Ale současně prožívá i jiné formy. A všechny ty formy se vzájemne ovlivnují. Dříve by mi to také připadalo nesmyslné. Ale po zkušenosti bezčasovosti a že vše se děje právě ted - simultánně, mi to připadá pravděpodobné. Ted se právě soustředíme na tu lidskou formu a vnímáme ji jakoby v čase.

To je naprosto ok, že je to pro tebe nepravdivé. Není to důležité. Protože, co je vlastně důležité? To, čemu tu důležitost sami dáme.

[Eva Nada]

Člověk už je jedna z těch multidimenzionálních forem, kterou bytost může prožívat. Ale současně prožívá i jiné formy. A všechny ty formy se vzájemne ovlivnují. Dříve by mi to také připadalo nesmyslné. Ale po zkušenosti bezčasovosti a že vše se děje právě ted - simultánně, mi to připadá pravděpodobné. Ted se právě soustředíme na tu lidskou formu a vnímáme ji jakoby v čase.

To je naprosto ok, že je to pro tebe nepravdivé. Není to důležité. Protože, co je vlastně důležité? To, čemu tu důležitost sami dáme.

Trini, to, co jsem prožila jako spontánní prožitek duše, bylo skutečné nebo to nebylo slutečné?
Bylo to důležité nebo to nebylo důležité? Dala jsem tomu - vědomě - svou důležitost nebo nedala?

Neplánoval jsem žádný takový zážitek ani následnou zkušenost.

Dělo se to vše simultánně, nebo ne, Přikláním se se k tomu, že ano, že se to tak děje.

Ale já pořád žiju jako Eva, nakrátko ostříhaná, většínou oděná v kalhotech, o tanci s "ďáblem", Pánem není ani řeči, i když moje duše asi po tom touží....

Tvoje "kecy jsou kecy v kleci"

Promiň.

[Trini]

Ty ten "ďáblismus" bereš jinak než biblicky, a já se v tom moc neorientuju.
No já ho biblicky taky neberu. A nebojím se ho.. ani nepodceňuju. Je to silný egregor.

Představuješ si ho, Pedrito, nebo ho opravdu vnímáš?

To pojmenování ďábel mi připadá hodně - vlastně jaksi absolutně - démonizujicí. Takové typické strašení ze strany katolické církve. Zajímavý pohled na to měl Rudolf Steiner. Rozlišoval Lucifera a Ahrimana. Podle něho jsou to skupiny bytostí, které fungují jako pokušitelé člověka - Ahriman na materiální, fyzické úrovni, Lucifer na na ideové, duševní úrovni. Ale i tyto bytosti se podle něho vyvijejí a mají svou důležitou funkci ve vývoji člověka.

[Paradoxy]

PRO TRINI: On je to trochu paradox. Já jako TO jsem TO, ale jako člověk z masa a kostí jsem v čase a prostoru. A tak to má každý jednotlivý člověk, že to vnímá skrze své oči a filtr složený z domněnek a svého nastavení, vnímá milion různých forem a všeho možného a je to přitom jedno a to samý, ale v milionech projevů a forem. A to je možná to tvoje TEĎ. Zkušenost bezčasovosti já neznám, já jen vím, že ta bezčasovost a tichost a nepopsatelnost je stále přítomna

[Trini]

Tvoje "kecy jsou kecy v kleci"

Promiň.

Pro tebe to tak je. Už jsi napsala, jak mne vnímáš. Omlouvat se za to opravdu nemusíš. Je to tvoje věc.

[Trini]

PRO TRINI: On je to trochu paradox. Já jako TO jsem TO, ale jako člověk z masa a kostí jsem v čase a prostoru. A tak to má každý jednotlivý člověk, že to vnímá skrze své oči a filtr složený z domněnek a svého nastavení, vnímá milion různých forem a všeho možného a je to přitom jedno a to samý, ale v milionech projevů a forem. A to je možná to tvoje TEĎ. Zkušenost bezčasovosti já neznám, já jen vím, že ta bezčasovost a tichost a nepopsatelnost je stále přítomna

To je tvůj současný pohled na sebe a na druhé, Paradoxy. Ale už jsi určitě zažila, že novými zkušenostmi se tvůj pohled může změnit.

[Paradoxy]

PRO TRINI: On je to trochu paradox. Já jako TO jsem TO, ale jako člověk z masa a kostí jsem v čase a prostoru. A tak to má každý jednotlivý člověk, že to vnímá skrze své oči a filtr složený z domněnek a svého nastavení, vnímá milion různých forem a všeho možného a je to přitom jedno a to samý, ale v milionech projevů a forem. A to je možná to tvoje TEĎ. Zkušenost bezčasovosti já neznám, já jen vím, že ta bezčasovost a tichost a nepopsatelnost je stále přítomna

To je tvůj současný pohled na sebe a na druhé, Paradoxy. Ale už jsi určitě zažila, že novými zkušenostmi se tvůj pohled může změnit.

Můj pohled na věci se skutečně může změnit s novými zkušenostmi, o tom žádná . Ale bezčasovost a tichost, která je v nás se změnit nemůže. Tý jsou moje pohledy a názory na věci ukradené, ta jenom je.

[Trini]

. Ale bezčasovost a tichost, která je v nás se změnit nemůže.

Zkušenost ukázala, že je to naopak - vše je v Tom, vše je Tím. Tedy i to tzv. "my" je v Tom.

[Paradoxy]

. Ale bezčasovost a tichost, která je v nás se změnit nemůže.

Zkušenost ukázala, že je to naopak - vše je v Tom, vše je Tím. Tedy i to tzv. "my" je v Tom.

No ale my mluvíme asi každá o něčem jiném. Aspekt ticha a bezčasovosti je dejme tomu statický prvek a to co se hýbe je dynamický prvek (to je ten aspekt, kdy vnímáme ten pohyb a čas a sebe navzájem). Takže bezčasovost se opravdu jinak nazvat nedá, to není žádná věčnost ani nejmenší okamžik a nijak se to nemění, jenom to JE.

[Jářek]

Tak je to správně. Dokud nebudete jako tyto děti...

Jestli je to správně, ví Bůh. To rebelství potřebné k odevzdání duše Ďáblu z Pedrita cítím. Rozhodně se nenechá válcovat zažitými stereotypy.

Mno.
Kéž by
Aby nezůstal furt tím klukem závislým na mámině cecíku
Ale to my neovlivníme....

No já s rodiči nebydlel od vojny, a těšil se na to už od školy, a to mý rodiče byli a jsou snad andělé.. ty mámo.

S tebou je to těžký, čék se ti snaží něco vysvětlit a ty k tomu vymňoukneš deset dalších pochybností.

A přesto že neustále vyzdvihuješ tu svou intuici, ani nerozpoznáš, když se například o dětství mluví jako o aspektu nevinnosti - jako třeba v tom Novém zákoně.

Jedu bydlet.

[Jářek]

Ty ten "ďáblismus" bereš jinak než biblicky, a já se v tom moc neorientuju.
No já ho biblicky taky neberu. A nebojím se ho.. ani nepodceňuju. Je to silný egregor.

Představuješ si ho, Pedrito, nebo ho opravdu vnímáš?

To pojmenování ďábel mi připadá hodně - vlastně jaksi absolutně - démonizujicí. Takové typické strašení ze strany katolické církve. Zajímavý pohled na to měl Rudolf Steiner. Rozlišoval Lucifera a Ahrimana. Podle něho jsou to skupiny bytostí, které fungují jako pokušitelé člověka - Ahriman na materiální, fyzické úrovni, Lucifer na na ideové, duševní úrovni. Ale i tyto bytosti se podle něho vyvijejí a mají svou důležitou funkci ve vývoji člověka.

Nikdy jsem toho satana nestudoval, tak tý entitě tuším říkal Ježíš, buddhisté to zas zvali Márou.. a kdoví jak další...

Já to ani těmihle názvy nenazývám, to jen že jiní v diskuzi třeba ano.
Prostě vnímám energii, tu pozitivní i tu negativní... a egregory, třeba ten temný, nejtemnější, cítím jako shluk negativní energie ze sfér kolektivního nevědomí. Velmi nepříjemná "vibrace".
Já na ta dvířka ale neklepu. Byl by to boj, ve kterém žádný jedinec nemůže zvítězit... Neb s tím zkušenost už mám...