Jářek píše:Beru tu epochu našeho trvání, jako rodinu, někdo strašně zlobí a ničí, a další krásně tvoří, zpívá... A když někdo odejde, vždy to je jako, neumím to popsat. Je to ztráta. I když jako jogín bych měl vědět, že je to normal.
Jářek píše:Jářek píše:Beru tu epochu našeho trvání, jako rodinu, někdo strašně zlobí a ničí, a další krásně tvoří, zpívá... A když někdo odejde, vždy to je jako, neumím to popsat. Je to ztráta. I když jako jogín bych měl vědět, že je to normal.
Dokonce v Tibetu, či kde, se myslím radují a tančí radostně, když někdo umře. Neb si myslí, že se tím osvobodil...
armin píše:Jářek píše:Jářek píše:Beru tu epochu našeho trvání, jako rodinu, někdo strašně zlobí a ničí, a další krásně tvoří, zpívá... A když někdo odejde, vždy to je jako, neumím to popsat. Je to ztráta. I když jako jogín bych měl vědět, že je to normal.
Dokonce v Tibetu, či kde, se myslím radují a tančí radostně, když někdo umře. Neb si myslí, že se tím osvobodil...
U nás zase někdy radostně tančí, když zemře třeba tyran jako třeba Heidrych nebo někdo podobný - že už nemůže dál škodit, je od něj pokoj. Takže je pořád co slavit.![]()
Krishnamurti říkal - když někdo zemře - brečíte kvůli němu, nebo kvůli sobě?
https://www.youtube.com/watch?v=Gju8gpzKEz0
Jářek píše:Jednou na fóru (možná na FJZ) někdo říkal, že když umřel N. Maharaj,
tak jeho blízcí žáci se z toho dlouho vzpamatovávali.
Trini píše:Jářek píše:Jednou na fóru (možná na FJZ) někdo říkal, že když umřel N. Maharaj,
tak jeho blízcí žáci se z toho dlouho vzpamatovávali.
No a Krišnamurti sám se velmi těžko vzpamatovával z toho, když nečekaně zemřel jeho bratr. Zřejmě to nebylo kvůli tomu bratrovi, ale kvůli němu samému. Brečel kvůli sobě.
Trini píše:Jářek píše:Jednou na fóru (možná na FJZ) někdo říkal, že když umřel N. Maharaj,
tak jeho blízcí žáci se z toho dlouho vzpamatovávali.
No a Krišnamurti sám se velmi těžko vzpamatovával z toho, když nečekaně zemřel jeho bratr. Zřejmě to nebylo kvůli tomu bratrovi, ale kvůli němu samému. Brečel kvůli sobě.
honzam píše:Jednota s Ďáblem právě není o vítězství nad temnotou, proto je to tak těžké. Definitivně prohrát se přirozeně nikomu nechce. Ani lví alfa se nechce vzdát svého harému, ale jednou přijde někdo mladší a silnější. Prohry k životu patří.
honzam píše:Pořád zjišťuji, jak jsem s duchovňáky nekompatibilní. Vlastně tu svou cestu beru jako sportovní výkon. Nemá to s hledáním a spočíváním moc společného. Místo toho projevenou skutečnost ždímám na maximum a pořád z ní zkouším dostat víc a víc. Moje otázka zní: Co ještě víc? Je to takové vnitřní zacílení k neustálému překonávání sebe sama.
https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/estefan-gloria/reach-37100
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků