Můžete si vždy vybrat

[Jářek]

Beru tu epochu našeho trvání, jako rodinu, někdo strašně zlobí a ničí, a další krásně tvoří, zpívá... A když někdo odejde, vždy to je jako, neumím to popsat. Je to ztráta. I když jako jogín bych měl vědět, že je to normal.

[Jářek]

Beru tu epochu našeho trvání, jako rodinu, někdo strašně zlobí a ničí, a další krásně tvoří, zpívá... A když někdo odejde, vždy to je jako, neumím to popsat. Je to ztráta. I když jako jogín bych měl vědět, že je to normal.

Dokonce v Tibetu, či kde, se myslím radují a tančí radostně, když někdo umře. Neb si myslí, že se tím osvobodil...

[Jářek]

A když se člověk narodí, tak smutní a pláčou, neb si myslí že bude trpět. Taky dobrý egregor. A takových je, co se pojí v jeden. A pak to takhle vypadá, neb to z toho nevědomí vyzařuje a působí, ovlivňuje podvědomě... A pro každého dle jeho slabostí, zauzlenin... A to já je z toho buď na psychinu, nebo v rauši, anebo lítá mezi...
Případy sami pro sebe jsou duchovňáci.... to už je místama vážně groteska.
No tak Zdau nazdau. Bvou noc.

[Jářek]

No, koukám že včera jsem měl trochu melancholicko-mystickou... tož dělejte, jako by nic.

[Paradoxy]

Tož v pohodě, každý z nás mívá i tu melancholicko mystickou .

[Paradoxy]

Vím, že to sem úplně nepatří, ale jsem občas bojovná dušička a momentálně si moc přeju, aby naše mateřská školka vyhrála. Tak prosím o hlas v odkazu, jsme momentálně druhý . Naše Klárka je v růžových teplákách v prostřední řadě vlevo. Za případné hlasy mooooc děkuju.

https://www.novinky.cz/p/fotosoutez/nej ... anking-asc

[Jářek]

Máš ho mít

Moh bych ti tam klikat hlasy přes různé IP adresy,
ale to by asi nebylo košer.

[Paradoxy]

Moc děkuju . Každý hlas se počítá

[armin]

Beru tu epochu našeho trvání, jako rodinu, někdo strašně zlobí a ničí, a další krásně tvoří, zpívá... A když někdo odejde, vždy to je jako, neumím to popsat. Je to ztráta. I když jako jogín bych měl vědět, že je to normal.

Dokonce v Tibetu, či kde, se myslím radují a tančí radostně, když někdo umře. Neb si myslí, že se tím osvobodil...

U nás zase někdy radostně tančí, když zemře třeba tyran jako třeba Heidrych nebo někdo podobný - že už nemůže dál škodit, je od něj pokoj. Takže je pořád co slavit.

Krishnamurti říkal - když někdo zemře - brečíte kvůli němu, nebo kvůli sobě?

https://www.youtube.com/watch?v=Gju8gpzKEz0

[Jářek]

Beru tu epochu našeho trvání, jako rodinu, někdo strašně zlobí a ničí, a další krásně tvoří, zpívá... A když někdo odejde, vždy to je jako, neumím to popsat. Je to ztráta. I když jako jogín bych měl vědět, že je to normal.

Dokonce v Tibetu, či kde, se myslím radují a tančí radostně, když někdo umře. Neb si myslí, že se tím osvobodil...

U nás zase někdy radostně tančí, když zemře třeba tyran jako třeba Heidrych nebo někdo podobný - že už nemůže dál škodit, je od něj pokoj. Takže je pořád co slavit.

Krishnamurti říkal - když někdo zemře - brečíte kvůli němu, nebo kvůli sobě?

https://www.youtube.com/watch?v=Gju8gpzKEz0

Nojo, já měl na paměti zrovna ty dobrý. Prostě veselej okamžik to není. Je to normal... Nad vrahouny asi slzu nikdo neuroní, krom možná jeho kompliců...
Taky někdo řek, "pohřby jsou pro živé, ne pro mrtvé." Ale nevím kdo.

[Jářek]

Jednou na fóru (možná na FJZ) někdo říkal, že když umřel N. Maharaj,
tak jeho blízcí žáci se z toho dlouho vzpamatovávali.

[Trini]

Jednou na fóru (možná na FJZ) někdo říkal, že když umřel N. Maharaj,
tak jeho blízcí žáci se z toho dlouho vzpamatovávali.

No a Krišnamurti sám se velmi těžko vzpamatovával z toho, když nečekaně zemřel jeho bratr. Zřejmě to nebylo kvůli tomu bratrovi, ale kvůli němu samému. Brečel kvůli sobě.

[Jářek]

Jednou na fóru (možná na FJZ) někdo říkal, že když umřel N. Maharaj,
tak jeho blízcí žáci se z toho dlouho vzpamatovávali.

No a Krišnamurti sám se velmi těžko vzpamatovával z toho, když nečekaně zemřel jeho bratr. Zřejmě to nebylo kvůli tomu bratrovi, ale kvůli němu samému. Brečel kvůli sobě.

Tak to vůbec netušim, o co šlo, tedy v jakém komntextu.

To o Maharajovi a jeho žácích, myslím že v tom figuroval Balsekar, možná zmiňovala Lída, nejsem si jist.

Prostě emoce smutku převládly nad učením. A já bych řek, že je to ok, když zas vyprchaly.

[armin]

Jednou na fóru (možná na FJZ) někdo říkal, že když umřel N. Maharaj,
tak jeho blízcí žáci se z toho dlouho vzpamatovávali.

No a Krišnamurti sám se velmi těžko vzpamatovával z toho, když nečekaně zemřel jeho bratr. Zřejmě to nebylo kvůli tomu bratrovi, ale kvůli němu samému. Brečel kvůli sobě.

A zřejmě si to časem uvědomil a pomohlo a tak mu to pomohlo k hlubší moudrosti. To je vývoj hledajících a nalézajících.

Začínal jako uctívač - napsal například knížečku U nohou mistrových
"Spisek tento napsal Krišnamurti jako 13letý chlapec. Ačkoli jeho současné myšlenky vedou k úplné duchovní svobodě a naprosté nezávislosti na nikom, přes to zůstává tento spisek mnohým lidem oporou, posilou a povzbuzením v životě." (Z komentáře k prvnímu českému vydání)

[Paradoxy]

KDO JSEM JÁ?

Pozornost otočit
o 180 ° dovnitř,
položit otázku,
všichni moudří
dobře radí:
KDO JSEM JÁ?

Jednoho dne
odpověď
sama se zjeví.
To když pozornost
sama v sobě
spočine,
člověk zjistí,
že to stále je,
nalézt to nejde,
jen uvědomit.

Pocit já
vzniká
v mysli,
za myslí je
prázdnota,
bezčasovost,
nepojmenovatelnost
a z toho tryská blaženost.

[honzam]

Pořád zjišťuji, jak jsem s duchovňáky nekompatibilní. Vlastně tu svou cestu beru jako sportovní výkon. Nemá to s hledáním a spočíváním moc společného. Místo toho projevenou skutečnost ždímám na maximum a pořád z ní zkouším dostat víc a víc. Moje otázka zní: Co ještě víc? Je to takové vnitřní zacílení k neustálému překonávání sebe sama.



https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/estefan-gloria/reach-37100

[armin]

[honzam]

Jenže jsi nepochopil, že ta moje cesta je o dosažení prohry. Cílem je opustit tu hru jednou pro vždy. To, že jsem teď prastarý bůh, kterému patří tenhle svět i s bytostmi v něm včetně Tebe, je prohra. Prohra je to, protože jsem zůstal úplně sám a nemám nad kým vítězit a zvítězit ani koho porážet nebo porazit. Je to jako zůstat sám poslední v cele smrti. Ta přítomnost smrti je konečné osvobození navždy. Draci vnímají svou existenci jinak než lidé. Je jim jedno, jestli existují nebo ne.

Vítězství je naopak nedílnou součástí té "hry", která drží bytosti v zajetí sfér existence a kruhu znovuzrození. Stejně tak jsou potřeba prožívání štěstí a blažených stavů pouty, které je z zotročují, aniž by si to většina z nich uvědomovala. Berou to jako samozřejmost a konstantu, který je daná, a které je potřeba se podvolit, ale štěstí a blaženost jsou jen svazující prvky "ve hře", které tam bytosti drží.

[honzam]

Jednota s Ďáblem právě není o vítězství nad temnotou, proto je to tak těžké. Definitivně prohrát se přirozeně nikomu nechce. Ani lví alfa se nechce vzdát svého harému, ale jednou přijde někdo mladší a silnější. Prohry k životu patří.

Já si nehraju. Jsem skutečný pravý Ďábel. Když mě někdo bude úspěšně následovat, půjde ze hry ven a doopravdy navždy zemře!

[Paradoxy]

Pořád zjišťuji, jak jsem s duchovňáky nekompatibilní. Vlastně tu svou cestu beru jako sportovní výkon. Nemá to s hledáním a spočíváním moc společného. Místo toho projevenou skutečnost ždímám na maximum a pořád z ní zkouším dostat víc a víc. Moje otázka zní: Co ještě víc? Je to takové vnitřní zacílení k neustálému překonávání sebe sama.



https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/estefan-gloria/reach-37100

Honzame, jde vlastně o to, že ve skutečnosti není co hledat a slovo spočívat znamená, že v tom jsem uvědoměná. Nevím jak líp to nazvat. Jinak co se týká projevené skutečnosti, taky se snažím pátrat a spojovat si věci dohromady a vlastně každý se tu snaží sebepřekonávat, o tom bude asi život, že je to nějaký vývoj k pochopení.