Petr píše:watta píše:Myslim ze tim Abraham nemyslel to povsimnuti a nenasledovani, ale skutecne aktivni kritizovani, az tlaceni proti uspesnym lidem, proste rezistence, odpor, vzdor proti "nespravedlive" uspesnym lidem, zatimco ja jsem "nespravedlive" neuspesny, protoze kdyby byla na svete spravedlnost, tak ja jsem uspesny a ti mizerove podvodnici jsou neuspesni.. a stejne ke vsemu tomu bohatsvi se dostali pres podvody a odiranim ostatnich chudaku, presne takovych jakym jsem ja..... atd atd atd.. takova mala ukazka aktivniho kritizovani

ale proč zrovna proti úspěšným lidem?
když za mnou někdo přijde a začně mi vyprávět příběh, že se potkal s Andulou, a že mu měla vrátit peníze, ale slibuje mu to už čtrnáct dní, a já mám s Andulou z dřívějška stejnou zkušenost, tak to víš, že mu nebudu říkat: no tak to mě překvapuje, taková poctivá holka, co vždycky všechno vrací o měsíc předem s dvojnásobným úrokem, ale povím mu, že to je normální a klidně budu vyprávět příběh, ve kterém se mi stalo to samé. je to kritizování? je. protože mluvíme o něčem, co "se nám nelíbí" - tedy o něčem, co považujeme za nutné "podrobit kritice". kdyby byl případ opačný a Andula poctivost sama, tak bychom pak mluvili o oceňování. ale pokud mluvíme o oceňování, je na druhé straně pořád taky kritizování - opak oceňování. je to pomlouvání? není. tak tenhle rozdíl jsem měla na mysli. a myslím, že jsem zvolila dobrý případ - nikdo nechce, aby mu ostatní nevraceli zapůjčené peníze, duchovní neduchovní, materialista nematerialista...
kritizování je prostě jenom způsob hodnocení reality. já neříkám - dělat to neustále a hlavně tehdy, když je to ZBYTEČNÉ (tj. když druhému neposlouží, aby nějaký fakt taky věděl), to je nesmysl, a k ničemu dobrému to nevede. takové negativisticky založené lidi znám taky. a ubližují si tím nejvíc sami sobě. a to nemusí ani pomlouvat, to mohou klidně celý život jenom kritizovat

ale těch případů kritizování je mnohem více přeci... když se mě zeptáš na názor na tvoje šaty a já si budu myslet, že jsou příšerné, tak zkrátka řeknu, že jsou příšerné. protože jsem nějakým způsobem vychovaná, tak asi neřeknu přímo, že jsou příšerné (pokud nebudu mít nějakou extra špatnou náladu nebo mi nebude špatně

), ale řeknu třeba, že já bych si je nevzala. ale to, co budu cítit, to bude: jsou příšerné. protože já bych si je nevzala. nepotřebuji mít dvojí výraz pro slovo "příšerné", v němž jeden znamená: "vím, že má každý nárok na vlastní názor, na vlastní vkus, na vlastní dojmy, na vlastní vnímání světa, jsem velice ráda, že ho využívá a chci, aby to tak bylo i nadále, ale já mám také svůj vlastní, a mám na něj právo stejně jako kdekdo jiný" a druhý znamená "myslím si, že je to objektivně hnusné". normální člověk, člověk aspoň trochu si vědomý sama sebe - a to podle mě je tak lidské, že to normální je, alespoň dnes, na naší úrovni, myslí stejně vždy ten první - nikdo z nás přece není tak bláhový, aby si myslel, že jeho názor je dogmatem celého světa. ale občas se tak může stát, že se naskytne příležitost ke zhodnocení, které může být i negativní - tedy kritizování.