Začnu citátem: Přátelství je tmel, který drží tento svět pohromadě.
Solidnímu nesobeckému jednání předchází naučená vnitřní duševní disciplína, kdy se jeden člověk nad druhého nepovyšuje a ani se před ním neponižuje. Životní princip(zásada)"Nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj", kterou znám z pohádky Pyšná princezna, je pro mě základním kamenem mezilidských vztahů podle kterého se snažím s druhými jednat.
Sobectví považuji za povahový rys, v některých životních situacích jako užitečný - například, když relaxuji ve společnosti dobrých přátel, nebo se dobře vyspím a pak se dobře bavím u jakékoliv činnosti, která mě nabíjí, jsem užitečnější a použitelnější pro své okolí. V jiných situacích jako škodlivý - když budu"nesobecky" stále pracovat bez odpočinku, budu tím pádem častěji nemocný, podrážděný a budu pro své okolí nepřijatelný a neužitečný. Jinými slovy:"když chci někomu pomáhat, musím sám být v psychické a fyzické kondici.
Sobectví vnímám jako jev pocitový, kdy mám pocit, že si počínám sám sobecky a potom zase nesobecky a někdy mám pocit, že se sobecky chová někdo jiný. Tyto stavy se mění za den mnohokrát. Proto nechápu, že někteří jedinci někoho ledabyle onálepkují, že je sobec, aniž by se zajímali jestli dotyčnému nekřivdí, přičemž nezkoumají v jaké životní situaci se nalézá a sami se tím pádem chovají necitlivě a sobecky.
Necítím se být bláhový nebo naivní, že spasím kdykoliv kohokoliv, ale považuji za nejlepší pomáhat, v oblastech, kde můžu účinně pomoct, čili v mém okolí a tomu, kdo o to stojí.
Vím, že je stále početná skupina lidí, kteří "jdou" se svým sobectvím tak daleko, že se něštítí někoho ožebračit, zmrzačit a připravit o lidské štěstí. V tomto případě mě napadají slova písně od Pavla Dobeše: "Rozdrape si pyžamo, kdo chodí spát do růží, každý má modřinu, kde si ji zaslouží".
Ještě jeden citát: Násilí plodí násilí, laskavost plodí laskavost. Alexandr