Hele,
znáte ten příběh filozofa Burdiana a jeho osla?
Burdian byl filozof, který byl tak zapálen pro svoji filozofii, že konal své filozofické pokusy i na svém jediném oslu.
Např. nebyl líný a nasekal pro svého osla dvě rovnocenné hromádky trávy a čekal, kterou hromádku si osel vybere, nebo případně nevybere,
a tajně doufal, že jeho hloupý osel uvedený v rozpaky rovnocenností volby si nevybere hromádku žádnou a zemře nejspíš hlady.
Burdian musel ovšem svůj pokus opakovat několikrát, nebot hloupý osel nebyl tak hloupý a nejprve sežral tu hromádku, která mu byla blíž a pak tu co byla dál, takže stále hrdinně přežíval.
Burdian z toho vyvodil, že tedy nejprve jdeme k tomu, co je nám blíž (a to nejen vzdálenostně ale i samo o sobě) a pak k tomu, co je nám dál. Což lze považovat za filozofický úspěch.
Nakonec ovšem odměřil stejnou vzdálenost osla od hromádek trávy takže volba byla naprosto rovnocenná.
Tady se ovšem zaznamenané výsledky liší, nekteří zlí jazykové tvrdí, že osel takto postavený před neřešitelný problém rovnosti nebyl schopen se rozhodnout ke které hromádce jít a zemřel v krutých mukách hlady, jiní ovšem tvrdí, že osel kašlal na rovnocennost, a nejprve sežral jednu a pak druhou hromádku, která hromádka byla ovšem první a která byla druhá nikdo neví.
Zkusil jsem tento pokus zopak sám na sobě, a nemaje osla a trávu, použil jsem k pokusu sám sebe a cigarety, což odpovídá situaci osel a tráva.
Přesto že jsem pečlivě odměřil mou vzdálenost od obou krabiček aby byla rovnocenná, neustále jsem si chodil pro cigarety na levé hromádce,
dokonce i když pokus zopakoval na druhé straně, tedy oběhl jsem cigarety o 180 stupnů, chodil jsem stále na levou stranu, v tomto případě otočení tedy na stranu, která byla předtím vpravo.
A pak jsem si uvědomil, že tato volba výběru je ovlivněna mým zvykem, nebot i v práci, kde myju okna, myju jedno okno směrem od shora dolů a z leva do prava, a mám -li mýt více oken v řadě, myju je také z leva do prava. Tento zvyk jsem si ovšem vypěstoval již v mládí když jsem se učil psát, a psali jsme z leva doprava a od shora dolů.
Tento způsob psaní je dán faktem, že všichni jsme sice leví, ale většina z nás jsou praváci, takže při psaní ingoustem bylo lépe psát pravou rukou z leva do prava, aby se ingoust nerozmazával. A tato středověká tradice se udržela až dodnes, přestože již dnes nepíšeme péry a brky a nepoužíváme ingoust.
Vyjímku (potvrzující pravidlo) tvoří myslím židi a čínani, kteří píší z prava do leva a od spodu na horu. Kdybych tedy byl židem či čínanem, myl bych okna od spodu na horu a z prava do leva a vybíral bych si cigarety na pravé straně.
Takže tento pokus se tedy nepovedl, nevím jestli to bylo ovlivněno tím, že jsem osel, nebo tím, že nejsem osel.
Avšak (jak již je dobrým zvykem osudu) byl jsem letos přiveden do situace, kdy dvě volby byly naprosto rovnocenné,
totiž jet do indie či zůstat doma.
Obě volby byly stejně tradiční a obě měly své klady a zápory a jevily se rovnocenně.
Nevěda pro co se rozhodnout, nechal jsem volbu na osudu, který je řízen bohem, čekal jsem na vhodný impuls. Ten přišel, když mi napsal můj kamarád madar, který stále před naprosto stejným problémem, jet či nejet? Tím se převážila miska vah na stranu "jet" nebot mám svého kamaráda rád a dlouho jsem jej neviděl a bylo rozhodnuto...
Z toho tedy vyvozuji, že se nemusíme bát když jsme postaveni před volbu, jež se jeví rovnocená, takže nevíme co si vybrat.
Dříve nebo později přijde impuls jenž rozhodne a pokud nepřijde, tak věci zůstanou tak jak jsou a zachováme-li se jako Burdianův osel, asi zemřeme hladem,
což znamená, že i naše nevolení je volbou (jak neustále zdůraznuji v období voleb do parlamentu, že nejsilnější stranou která pravidelně vyhrává volby jsou nevoliči)...