Kontrast vs. přání a touhy

[Petr]

Pokud děláme jakýkoliv Abrahamův proces proto, abychom si něco/někoho přitáhli, tak to nebude nikdy fungovat.. a o tom je to video o vyjasnění nuancí.
Pokud ho děláme jen proto, abychom byli šťastní, a jsme šťastní, tak se nám přitáhne i to co jsme si dříve nadefinovali.

Ona ta definice přání probíhá přece automaticky... není možné si OMYLEM, díky špatně nadefinovanámu přání přitáhnout něco jiného.... pokud si přitáhneme něco jiného, tak to není díky špatné definici, ta nemůže být nikdy špatná, už přece ze své podstaty, ale jen díky našemu nesouladnému zaměření s touto definicí.

[LuKas]

[watta]

možná ti špatně rozumím, petře, ale celé abrahamovo učení je právě o tom VĚDĚT, co si přejeme. tak nevím, jak to přesně myslíš, a na co tu vlastně reaguješ? z toho, že má člověk mylné "definice" (říkejme tomu spíš přesvědčení) přece pramení naprostá většina nefuknčností. když nevíš, co si přeješ, protože si myslíš, že si něco přeješ, ale přitom si přeješ něco jiného, tak se to neuskuteční. je to opravdu nejčastější případ. pak se lidé zlobí a stěžují si, že to nefunguje. abraham o tom hodně často mluví. o čem tedy tady mluvíš ty?

[Petr]

Nebyla to vlastne prima reakce na to, co napsal Joek, spis se to ve mne nejak asociovalo, ze jsem to napsal.
Kdyz tak to pak muzu hodit do zvlastniho vlakna o definici prani.

Cely Abraham je o kroku 3 (umozneni), neni o kroku 1(zadani), ten nam jde dobre i bez Abrahama .

Prani a jejich definice plynou AUTOMATICKY z kontrastu. Zazijeme kontrast a bez velkeho premysleni, vime co chceme a co ne. Toto, co vzeslo z kontrastu, drzi v pozornosti nase vnitrni ja, zdroj. nemusime mu to znovu definovat, upresnovat.. to se deje zazitim nebo vnimanim kontrastu.

Pokud Abraham vybizi k souladu se svym pranim, k premysleni o tom proc neco chceme, vycitovanim toho, tak si myslim, ze to neni kvuli upresneni definice prani, ale kvuli tomu, ze v nas to vzbuzuje pozitivni emocni odezvu. Tj. jsme stastnejsi, jsme vedome zamerenejsi, jsme v souladu, davame tomu vice energie.

[watta]

přání nemusí mít s kontrastem vůbec nic společného - nemusíme zažít kontrast, abychom si něco přáli. to spolu takhle jednoduše nesouvisí. některé případy takové jsou, ale jiné takové nejsou. přejeme si třeba poznat něco, co neznáme (protože podle naší představy o tom se nám to jeví zajímavé). v tom nemusí být kontrast přítomen. to, že něco chceme, není vždycky přímočaře spojeno s tím, že nechceme toho protipól - u fúry věcí zkrátka ani neznáme protipól, spousta věcí protipól dokonce ani nemá (například houska apod. - myšleno jako typ jídla). přání jsou o výběru z určitých možností, a nemusíme nutně zažít jejich protipól, nedostatek, nebo kontrast, abychom věděli, že je chceme.

a pak - nevím, jestli nezužuješ přání na "přání, o kterých víme, že jsou naše přání". ale ta ve skutečnosti hrají jen minoritní úlohu v našem životě. nejdůležitější hybnou silou jou přání, která máme od rána do večera, a nad kterými se sotva pozastavíme, abychom je identifikovali jako svá přání. většina lidského života se odehrává mimo vědomí - člověk by se z toho zbláznil, vydržel by možná vteřinu, kdyby všechny procesy, které v něm probíhají, měl monitorovat vědomě ale právě tyhle procesy jsou nejdůležitějšími tvůrci našich nálad a tak dále. není to ale tak, že by si s námi manipulovali ony, protože my jsme tím, kdo je upravujeme, měníme a posouváme. jenom ta cesta je trošičku složitější - naše myšlenky dohromady s našimi zkušenostmi, dohromady s dobou a kulturou, v níž žijeme, dohromady s čímkoli, co kolem nás existuje, dohromady s naší biologickou vybaveností (která je součástí našeho záměru) atd. atd. už takto jsme jako tvůrci: že tedy v nás existuje něco podvědomé, ve skutečnosti neznamená "mimo naši vůli". jen se v těchto tzv. "podvědomých" (podle mě to slovo vůbec není správné) aktivitách naše tvorba uplatňuje jiným způsobem, takže ji většinou nevnímáme. ale právě to je většina našeho života. přání, která si uvědomíme, jsou takovým vrcholkem ledoborce. co všechno předtím v nás uzraje, než na tento vrcholek dospějeme, na tom se právě spolupodílíme naším životem. a to je velice velice velice důležité. kdyby nebylo, neměl by nikdo s naplňováním svých přání naprosto žádný problém problém vzniká tam, že tato přání neznáme. a musíme se je naučit rozeznávat, a pak je buď mít nebo nemít.

můžu uvést příklad: dítě vyrůstá v rodině, kde jsou velice špatné finanční podmínky. díky tomu dítě strádá a je třeba dejme tomu i terčem posměchu ve škole. příčinou toho finančního nedostatku je tatínkova zahálčivost , nebo tak to alespoň tatínkovi - před synovými oušky - neustále dává najevo maminka. chlapeček potom jako dospělý stráví celý život budováním své kariéry. jako starší postrádá rodinu, ale neustále není schopen žádnou vytvořit, všechny pokusy selhávají a slečny jedna po druhé od něj postupně odcházejí. stačilo by, kdyby rozeznal své přání po úspěšné kariéře jako přání, kterým ve skutečnosti v jeho případě je: přáním po schopnosti zabezpečení rodiny, aby jeho maminka nestrádala, aby se mu spolužáci neposmívali atd. pokud bude celý život přesvědčen, že buduje kariéru prostě proto, že ho to BAVÍ, bude mu tento omyl přinášet do cesty neustále překážky, které nebude schopen pochopit. skutečné přání je o odhalení sama sebe v každém okamžiku, o absolutní otevřenosti, která je spíš procesem, než událostí, ale není nekončícím procesem jestliže člověk ví, co si přeje, je splnění jeho vize na dosah. jestliže ale neví, co si přeje, dosáhne vždycky jenom něčeho, co ho nikdy nenaplní.

člověk nemůže být ve vortexu, aniž by takhle sám sebe rozklíčoval. to je úplně primární podmínka. zní to možná jako sofistikovaná obtížná práce, ale víme přece, že to tak není, že je to vpodstatě i zajímavá hra člověka se sama sebou, kterou stojí za to podstoupit. ale čistota záměru - což je právě to, co zde popisuji, je alfou omegou celého procesu přání. a každý to určitě z praxe zná...

[watta]

neexistuje prostě rychlejší cesta do vortexu než upřímnost sama k sobě...

další příklad by mohl být třeba ten člověk s tou knihou, kterého rozebírá abraham v té audionahrávce, nebo tamtéž meditující žena - vždy je vede k tomu, aby rozeznali proč si to přejí, a proč to vlastně dělají - čili jaké je vlastně jejich přání. bez toho to není reálně možné, bez toho podle mě vůbec nemá cenu se ani pouštět do abrahama přece

[watta]

vrcholek ledoborce tam nechám protože proč by nemohl mít vedle ledovce svůj vrcholek i ledoborec

[vostalpetr]

přání nemusí mít s kontrastem vůbec nic společného - nemusíme zažít kontrast, abychom si něco přáli. to spolu takhle jednoduše nesouvisí. některé případy takové jsou, ale jiné takové nejsou. přejeme si třeba poznat něco, co neznáme (protože podle naší představy o tom se nám to jeví zajímavé). v tom nemusí být kontrast přítomen. to, že něco chceme, není vždycky přímočaře spojeno s tím, že nechceme toho protipól - u fúry věcí zkrátka ani neznáme protipól, spousta věcí protipól dokonce ani nemá (například houska apod. - myšleno jako typ jídla). přání jsou o výběru z určitých možností, a nemusíme nutně zažít jejich protipól, nedostatek, nebo kontrast, abychom věděli, že je chceme.
.......................................................................................................................................

Kontrast přece nevzniká tím, že nechci housku, ale tím, že jsem nespokojen se současnou situací (mám hlad) a nechci mít hlad, tak si jdu koupit housku, na poznávací dovolenou jedu proto, protože jsem unavenej a chci si odpočinout, nějakou duchovní knihu čtu proto, že si myslím, že se něco dovím a budu pak na tom lépe...
Ego vždy dělá něco, o čem si myslí že z toho bude mít prospěch.

Dokonce i na dva roky vojny, což je věc kterou moje ego neovlivní, jsem si mohl vybrat, budto vojna nebo vězení,
samozřejmě, ne všechno si můžeme vybírat vědomě, třeba tu vojnu, obsílku k soudu, autonehodu, v sámošce došly rohlíky...

[vostalpetr]

PS.
já vám přece nepíšu proto, protoože nechci psát,
ale proto, protože si myslím, že tím něco změním,
zachráním svět, zachráním vás, zachráním sebe, něco se dovím, co ještě nevím....

(ted jsem se právě dozvěděl, že zachranuju podobně jako Chobot celej svět a hned je mi líp.. )

[watta]

Kontrast přece nevzniká tím, že nechci housku, ale tím, že jsem nespokojen se současnou situací (mám hlad) a nechci mít hlad, tak si jdu koupit housku, na poznávací dovolenou jedu proto, protože jsem unavenej a chci si odpočinout, nějakou duchovní knihu čtu proto, že si myslím, že se něco dovím a budu pak na tom lépe...
Ego vždy dělá něco, o čem si myslí že z toho bude mít prospěch.

sorry petřevostále, pro tebe a pro všechny ostatní, kdo by nepochopili - pochopitelně jde o volbu houska nebo chléb ad. z textu je to dost zřetelné.

[vostalpetr]

PS.
ostatně i vy, co studujete Abrahama
(tentokrát píšu "vy" a ne "my", protože já studuji pravý opak Abrahama, tedy jak nic nemít, nic nechtít a po ničem netoužit,
jak říká Maharadž)
se zamyslete nad tím, proč jej studujete:

PROTOŽE JSTE NESPOKOJENÍ SE SOUČASNOU SITUACÍ, S TÍM CO TED PRÁVĚ JE A S TÍM JAK TO JE !!!!!

(ostatně já jsem také nespokojenej s tím jak to je, protože furt něco mám, furt něco chci a furt po něčem toužím, takže já bych měl vlastně také studovat Abrahama, protože také něco chci, i když vlastně chci nic)

[vostalpetr]

sorry petřevostále, pro tebe a pro všechny ostatní, kdo by nepochopili - pochopitelně jde o volbu houska nebo chléb ad. z textu je to dost zřetelné.
............................................................................................................................................

sorry, to mě vůbec nenapadlo, protože já jím jenom housky,
sníst housku je pro mě mnohem lepší způsob jak zahnat hlad,
než se cpát chlebem,
pro mě je houska + a chleba -

PS.
ted jsem si vzpomněl na jednoho budhistického učitele, který celé jídlo o několika chodech smíchá rovnou na talíři včetně coca-coly na zapití, protože totéž se děje v žaludku, nevybírá si jako my a tráví všechno najednou

[vostalpetr]

skutečné přání je o odhalení sama sebe v každém okamžiku, o absolutní otevřenosti, která je spíš procesem, než událostí, ale není nekončícím procesem jestliže člověk ví, co si přeje, je splnění jeho vize na dosah. jestliže ale neví, co si přeje, dosáhne vždycky jenom něčeho, co ho nikdy nenaplní.
.........................................................................................................................................

No pokud je to o odhalení sebe sama v každém okamžiku,
o absolutní otevřenosti,
a chceš prozkoumat svoje přání a motivace, což říkáš nakonec dost podobně jako to píše občas na mozaice Lída,
která také hovoří o nevědomých motivacích,
tak tam podle mého náhledu vždycky najdeš nějaké + a -, tedy nějaké "já chci"
a na závěr všech těch podvědomých motivací možná dojdeš k pudu sebezáchovy,
kterej taky říká, že lepší je být než nebýt,

ale ty sama jsi stále "před" nebo "mimo" tyto motivace,
"já jsem" je už mimo ty motivace a je i před pudem sebezáchovy

(osobní) uvědomění či poznání "já jsem" je konec (ale i začátek) všech přání a motivací
(ve spánku toto uvědomění není a proto si také nic nepřejeme,
ve snu k nám hovoří podvědomí skrze snové uvědomění "já jsem")

[vostalpetr]

jestliže člověk ví, co si přeje, je splnění jeho vize na dosah. jestliže ale neví, co si přeje, dosáhne vždycky jenom něčeho, co ho nikdy nenaplní.
................................................................................................................................

takže beze srandy, co si fakt přeješ? co je pro tebe to nejdůležitější, ze všech těch důležitých věcí?

[watta]

sorry, to mě vůbec nenapadlo, protože já jím jenom housky,
sníst housku je pro mě mnohem lepší způsob jak zahnat hlad,

tak ještě jednou - ale teď už opravdu naposledy:
houska nebo chléb je prezentace možnosti, u jídla tady nejde o zahnání hladu, ale o možnost výběru (hlad zažene obojí stejně, ne tak již dodání živin atp.).

[watta]

jestliže člověk ví, co si přeje, je splnění jeho vize na dosah. jestliže ale neví, co si přeje, dosáhne vždycky jenom něčeho, co ho nikdy nenaplní.
................................................................................................................................

takže beze srandy, co si fakt přeješ? co je pro tebe to nejdůležitější, ze všech těch důležitých věcí?

sorry, teprve teď mi došlo, že se ptáš mě, takže ti výjimečně odpovím:

vždycky si patrně přeji úplně nejvíc to, aby cokoliv, co dělám, bylo se mnou v souladu. aby všechno, co dělám, bylo ve směru toho, kým jsem, a co zde chci udělat.

[vostalpetr]

tak ještě jednou - ale teď už opravdu naposledy:
houska nebo chléb je prezentace možnosti, u jídla tady nejde o zahnání hladu, ale o možnost výběru (hlad zažene obojí stejně, ne tak již dodání živin atp.).
........................................................................................................................................................................................

tak ještě jednou - nejspíš nikoli naposledy

houska + chleba -

jednoduše a pochopitelně řečeno chleba nejím ani když mám hlad

[Petr]

vždycky si patrně přeji úplně nejvíc to, aby cokoliv, co dělám, bylo se mnou v souladu. aby všechno, co dělám, bylo ve směru toho, kým jsem, a co zde chci udělat.

tak za toto vas decka miluju

[vostalpetr]

Hele,
znáte ten příběh filozofa Burdiana a jeho osla?
Burdian byl filozof, který byl tak zapálen pro svoji filozofii, že konal své filozofické pokusy i na svém jediném oslu.
Např. nebyl líný a nasekal pro svého osla dvě rovnocenné hromádky trávy a čekal, kterou hromádku si osel vybere, nebo případně nevybere,
a tajně doufal, že jeho hloupý osel uvedený v rozpaky rovnocenností volby si nevybere hromádku žádnou a zemře nejspíš hlady.
Burdian musel ovšem svůj pokus opakovat několikrát, nebot hloupý osel nebyl tak hloupý a nejprve sežral tu hromádku, která mu byla blíž a pak tu co byla dál, takže stále hrdinně přežíval.
Burdian z toho vyvodil, že tedy nejprve jdeme k tomu, co je nám blíž (a to nejen vzdálenostně ale i samo o sobě) a pak k tomu, co je nám dál. Což lze považovat za filozofický úspěch.
Nakonec ovšem odměřil stejnou vzdálenost osla od hromádek trávy takže volba byla naprosto rovnocenná.
Tady se ovšem zaznamenané výsledky liší, nekteří zlí jazykové tvrdí, že osel takto postavený před neřešitelný problém rovnosti nebyl schopen se rozhodnout ke které hromádce jít a zemřel v krutých mukách hlady, jiní ovšem tvrdí, že osel kašlal na rovnocennost, a nejprve sežral jednu a pak druhou hromádku, která hromádka byla ovšem první a která byla druhá nikdo neví.

Zkusil jsem tento pokus zopak sám na sobě, a nemaje osla a trávu, použil jsem k pokusu sám sebe a cigarety, což odpovídá situaci osel a tráva.
Přesto že jsem pečlivě odměřil mou vzdálenost od obou krabiček aby byla rovnocenná, neustále jsem si chodil pro cigarety na levé hromádce,
dokonce i když pokus zopakoval na druhé straně, tedy oběhl jsem cigarety o 180 stupnů, chodil jsem stále na levou stranu, v tomto případě otočení tedy na stranu, která byla předtím vpravo.

A pak jsem si uvědomil, že tato volba výběru je ovlivněna mým zvykem, nebot i v práci, kde myju okna, myju jedno okno směrem od shora dolů a z leva do prava, a mám -li mýt více oken v řadě, myju je také z leva do prava. Tento zvyk jsem si ovšem vypěstoval již v mládí když jsem se učil psát, a psali jsme z leva doprava a od shora dolů.
Tento způsob psaní je dán faktem, že všichni jsme sice leví, ale většina z nás jsou praváci, takže při psaní ingoustem bylo lépe psát pravou rukou z leva do prava, aby se ingoust nerozmazával. A tato středověká tradice se udržela až dodnes, přestože již dnes nepíšeme péry a brky a nepoužíváme ingoust.
Vyjímku (potvrzující pravidlo) tvoří myslím židi a čínani, kteří píší z prava do leva a od spodu na horu. Kdybych tedy byl židem či čínanem, myl bych okna od spodu na horu a z prava do leva a vybíral bych si cigarety na pravé straně.
Takže tento pokus se tedy nepovedl, nevím jestli to bylo ovlivněno tím, že jsem osel, nebo tím, že nejsem osel.

Avšak (jak již je dobrým zvykem osudu) byl jsem letos přiveden do situace, kdy dvě volby byly naprosto rovnocenné,
totiž jet do indie či zůstat doma.
Obě volby byly stejně tradiční a obě měly své klady a zápory a jevily se rovnocenně.
Nevěda pro co se rozhodnout, nechal jsem volbu na osudu, který je řízen bohem, čekal jsem na vhodný impuls. Ten přišel, když mi napsal můj kamarád madar, který stále před naprosto stejným problémem, jet či nejet? Tím se převážila miska vah na stranu "jet" nebot mám svého kamaráda rád a dlouho jsem jej neviděl a bylo rozhodnuto...

Z toho tedy vyvozuji, že se nemusíme bát když jsme postaveni před volbu, jež se jeví rovnocená, takže nevíme co si vybrat.
Dříve nebo později přijde impuls jenž rozhodne a pokud nepřijde, tak věci zůstanou tak jak jsou a zachováme-li se jako Burdianův osel, asi zemřeme hladem,

což znamená, že i naše nevolení je volbou (jak neustále zdůraznuji v období voleb do parlamentu, že nejsilnější stranou která pravidelně vyhrává volby jsou nevoliči)...

[Petr]

Ad watta: viewtopic.php?f=75&t=1160#p5672
toto je fakt dobre napsany a kdyz jsem to ted cetl znovu, tak jsem ani nenasel nic moc co bych mohl doladit.. Souhlasim s tim, co jsi tam napsala, i s tim co jsem napsal ja pred tim . Jsi vazne chytra .

Myslel jsem to prave tak, ze diky kontrastu v nas vznikaji automaticky ty prani, ale souhlasim, ze to nejsou uplne ta vedoma prani, resp. ze si jich nemusime byt uplne vedomi... ("nejdůležitější hybnou silou jou přání, která máme od rána do večera, a nad kterými se sotva pozastavíme, abychom je identifikovali jako svá přání." - presne tak jsem to myslel) trochu to zjistime, ale emocemi.. jak vidime negativni emoci, tak vime, ze mame nekde... nejake..prani, ktere jde proti tomu, na co prave myslime, nebo to co prave pozorujeme.

A vazne vyborne jsi mi pripomnela, neco nad cim jsem uvazoval asi pred pul rokem.. tj. o pranich ze zajimavosti.. tam jsem mel prave trochu rozpor s Abrahamem, kdy on tvrdil vlastne neco takoveho jako jsem psal ja (kontrast->prani). Ale nesedelo mi to prave s temi pranimi ze zajimavosti.. protoze prece mame prani, kdy nekde neco vidime a chceme to hned ze zajimavosti vyzkouset, ochutnat, videt... a neni to ten klasicky kontrast... No a na toto jsem od te doby uplne uz zapomenl, tak diky za pripomenuti .... mam ted trosku podezreni, ze i to by se dalo na ten kontrast namontovat tak, ze to prameni z kontrastu stereotypu, stejnosti.. ze jsme inspirovani k novym vecem, ruznosti, diverzite. Ale nevim, nechci to zase lamat pres koleno..jen proto, aby to pasovalo .

Jo a ted si vzpominam, ze jsem tenkrat dosel k urovnim kontrastu... ze kontrast nemusi byt vubec tak kontrastni jak se nam zda zde, resp.jak jsme zvykly... je to presne to, kdyz rika Abraham, ze i on zaziva kontrast, nebo i ve Zdroji je kontrast, ale je to pro nas tak jemne rozliseni, ze proste ten kontrast ve Zdroji nejsme schopni vubec zaznamanat, proste je to pro nas vse laska, a vse jedno..je to jako rozlisovat mezi 100 milony odstiny bile... proste pro nas je to zde bila.....
tj. i neco, co nepovazujeme za kontrast, muze kontrastem byt, jen v te zajimavosti o neco, se pohybujeme v jinych meritkach.
Ale jeste prozkoumam rohlik a chleba.


A vrcholek ledoborce je vybornej, asi ho zacnu pouzivat