"sobecký" a "nesobecký" jsou sice slovíčka ze slovníku s obecnou platností, ale znaménka (ale tím i konkrétní významy) jim dáváme my sami. sobecké je pouze to, co si myslím já, že sobecké je.
Neni si treba delat starosti o tom, jak nekdo jiny Abrahama pochopi..toto je mimo nasi kontrolu..
Lída píše:Není třeba si dělat starosti, jestli někdo uklouzne na namrzlém chodníku před naším domem ... to je mimo naši kontrolu
A přece můžu ten chodník posypat pískem...
Není třeba si dělat starosti, jestli děti nezačnou pod vlivem spolužáků brát drogy, to je mimo naši kontrolu...
A přece můžeme s nimi promluvit včas a povědět jim o všech úskalích - aniž bychom je strašili, nebo jim něco zakazovali...
Mám pokračovat?
My nejsme jen oddělení jedinci, jsme součástí dění a naše jednání, které bere v úvahu i to, co můžeme udělat pro ostatní, je zdrojem radosti, míru, klidu - protože spojuje se Zdrojem
Lída píše:Neni si treba delat starosti o tom, jak nekdo jiny Abrahama pochopi..toto je mimo nasi kontrolu..
Není třeba si dělat starosti, jestli někdo uklouzne na namrzlém chodníku před naším domem ... to je mimo naši kontrolu
A přece můžu ten chodník posypat pískem...
Petr píše:To, co trvá navždy, nejsme my. Umíráme, aby naše děti měly místo k žití. To, co trvá, jsou naše geny a tím slovem naše nemyslím jen našeho individua, ale celého lidstva, celého živočišného světa, celé živé přírody. Na našich individuích záleží jen jako na částech celku, jsme jen skořápky, ač nezbytně nutné, věčné existence našich genů. V beletrii je tato skutečnost hezky vystižena např. v Tuláku po hvězdách.
Pravděpodobně kvůli naší genetické příbuznosti s ostatním živým světem je nám líto ničení přírody. Když zahyne poslední pár nějakého živočišného druhu, zemře tím i kousek z nás -- jedna varianta, jak se některé z našich genů reprodukovaly. A tak se ty geny ozývají a je nám smutno -- chtějí přežít, a tak nám lítostí a smutkem chtějí zabránit v další destrukci. Nikde není napsáno, že se příroda má zachovat, ta lítost je jen její samoregulující mechanismus.
a přesto jsme my tím vším. kámen, strom, hvězda, temná hmota - všechno to může mít svůj náhled na věc. kam se na tyhlety možnosti hrabe naše dohadování o tom, co je a co není sobecké
mezi mnou a tím ostatním není rozdíl
sobectví, které ubližuje druhým považuji egocentrismus, vycházející ze zúženého vědomí k prožívající entitě, je to štěstí a libost na úkor druhých
Zpět na Diskuze k Abrahamovi a zákonu přitažlivosti
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 21 návštevníků