watta píše:jestli by je někdo v nějaké "knize správného rozdělení" mohl nazvat sobeckými nebo nesobeckými, to je mi pravda, úplně šumák. ať se navzájem nazývají, jak je libo, když je to baví
Když se zajímáme o to, co nám brání vnímat sebe jako aspekt Celku, nejde už o myšlenky odsuzování a posuzování
a o nazývání druhých nebo sebe sama "sobecký, "nesobecký" - to člověka opustí už o dost dřív, ztratí zájem takhle uvažovat. Jde o mnohem nenápadnější druhy energií, které se projevují jako souvislá řada jemných podtextových pocitů pod naším myšlením a jejich zdrojem je naše emoční centrum v limbickém systému. Ten se spolu s dalšími mozkovými strukturami, které máme společné se zvířaty, stará o optimální přežití jedince dotyčného živočišného druhu a pečlivě monitoruje - aniž si to uvědomujeme - všechno, s čím se setkáváme, jako výhodné nebo nevýhodné pro přežití a odpovídajícím způsobem reaguje. Od našeho narození se tak ukládají všechny naše emoční zkušenosti
a podle nich pak podvědomě reagujeme na cokoliv, co i jen trochu připomíná prožité situace. Uvědomíme si to málokdy, vlastně spíš jen výjimečně, když je impulz tak silný, že emoce prorazí až do vědomí a my se "vylekáme" nebo "rozhněváme". Tyhle jemné emocionální podtexty pod naším zdánlivě neemocionálním myšlením se prokázaly
i v laboratořích, dnešní věda je už dokáže mapovat.
A nám nezbývá než naučit se je postupně vnímat, abychom tak mohli přestat s nevědomým prožíváním podprahových negativních pocitů a mohli jsme se plně obrátit ke Zdroji.