hehe, ale je to skvela otazka!
ja si zkratka myslim, ze o radosti, o potrebe radosti, jejiho prozivani (bez nasledku za dalsich 20 let nebo kdykoli jindy), o potrebe pozitivniho vnimani sveta a pozitivnich prozitku (dulezitych pro psychiku cloveka) se mluvi dneska hodne proste proto, ze clovek, jak se odkrajuje ze sveho puvodniho prostredi - na ktere je ale jeste stale adaptovan (a jiste neni nic spatneho ani na prvnim, ani na druhem, proste zmena zpusobu existence) ji prestava byt schopen automaticky, spontanne. ne ze by ji prestaval byt schopen uplne, to snad ani neni mozne
)), ale neni toho schopen spontanne - coz je ovsem pro nej samotneho nejzdravejsi. takze se na prozivani radosti hodne apeluje, vyvysuje se na piedestal a vytvari se z ni jakesi bozstvi, ktere - kdyz ho budeme naslouchat - vyresi za nas uplne vsechno. tak samozrejme uz to tady bylo x-krat (a dokonce to x-krat docela i zabralo
) - takze proc ne. nekomu, kdo se topi v depkach, nevidi v nicem smysl a neni mu dobre, tohle (mluvim o kladeni durazu na samotne prozivani radosti) skutecne muze pomoct - obrati svoji pozici a zacne si vsimat nejdrive sveho pocitu a teprve potom "vnejsiho" sveta, ktery jej (udajne) zpusobuje. tim se mnohy clovek muze opravdu normalne psychicky vylecit. takovahle zmena pozice ve vnimani je skutecne hodne dulezita.
ale... radost proste fakt neni vsechno. nikdy nebyla a nikdy nebude. kdyby byla, tak to tady cele proste vubec neexistuje
brat si nejake prasky (alkohol, drogy nebo antidepresiva - je to opravdu uplne jedno), proto, aby se clovek citil lepe, rozhodne zadnou branu ke stesti neotvira a nikdy otevirat nebude
znam taky lidi, co berou prasky proti depresi tzv. proto, ze musi - tj. proto, ze jim viditelni opravdu velice pomahaji - sice nikoli na dozivoti, ale zaplatpanbuh za par stastnych let.
radost totiz neni cil (byt se to tak podle asi nejtucnejsi vetsiny soucasnych neospiritualistu muze zdat) radost je prostrednik - k tomu vsemu dalsimu. jestlize prijmeme to paradigma, ze jsme vsichni radost - pak jestlize nejsme a nezijeme nez radost a tu si uzivame nekde v limbu, fakt nejsme na zemi
jestlize nekdo ma opravdu tak velky problem, ze se musi snazit a ucit, jak dosahovat radosti, pak to pro nej ma velky vyznam a jsem moc rada, ze si takhle muze pomoct. jenomze - ma to svoji negativni stranku. kdo si takhle pomuze, velmi casto u toho zustane. no a po letech ta pomoc prestane svoji opernou funkci plnit - protoze kazda pomoc je tu jenom od toho, aby nekoho podpirala do te doby, nez se sam neuzdravi. a jestlize se sam neuzdravi, tak ma proste smulu. to si pak muze vymyslet milion takovychto operek, ale zadna z nich mu stesti neprinese.
dalsi vec, o ktere tady, peto, pises - je to vlastne otazka:
myslite, ze je to cesta, ako si tvorit buducnost bez bolesti?
a v tom je veliky hacek. protoze budoucnost nikdy netvorime, tvorime vzdycky pritomnost. kdyz si vezmu prasek, tak nevytvorim vubec nic, akorat se opru. no a kazda opora jednou shnije.
o tech umelych zasazich by se dalo spekulovat - co je a co neni umele, muzeme se dobrat k tomu, ze prirozene neni vlastne vubec nic, samozrejme. nicmene znam taky hodne lidi, kterym na par let tahle substituce vlastni moci (ktera v tu chvili chybi - moc k tomu necim byt, neco citit atd.) pomohla. jestlize ale tuhle substituci nevyuzije (nebo treba psychicky neni skutecne schopen toho, aby vyuzil - protoze takovych pripadu u klinicke deprese je hodne) k tomu, aby si "budoval pritomnost", tak je to k nicemu - po nekolika letech zatim kazde antidepresivum, ktere jsem kdy videla v praxi na znamych, jak pekne fungovalo, fungovat prestalo. vcetne tech "jenom" prenasecu neurotransmitteru - o kterych se mluvilo pred lety s takovou nadeji. (nic ve zlem, ale z prirodniho hlediska je to velmi logicke, stejne tak jako to, ze drogy nici telo - ale to by bylo zase na jinou diskuzi
)