Vplyv antidepresiv a liekov ovplyvnujucich psychiku cloveka

[peto]

Co myslite, ked clovek uziva antidepresiva alebo podobne latky, citi sa zvacsa dobre, tak ako chce. To znamena, pritahuje si taku buducnost? Tie lieky len umelo spustaju produkciu specifickych latok v mozgu, co ma za nasledok napr.potlacenie depresii alebo zmenu spravania. Mam jedneho znameho, ktory uziva anitdepresiva, pred nimi bol na tom dost zle, ale teraz je celkom v pohode, zas nejak blizsie ho nepoznam. Napr. po tych liekoch urcite sa ma clovek radsej a neni tak agresivne naladeny na cely svet. Avsak ucinkuje to len, pokial sa liek neustale uziva. Po vysadeni sa vacsinou vsetko vrati do starych kolaji. Myslite, ze to je cesta, ako si tvorit buducnost bez bolesti? Ovplyvnovat naschval z biologickeho hladiska mozog, co bude mat za nasledok ine spravanie a tym aj ine zivotne situacie, no nejak sa mi to nezda. Alebo to bude mat taky isty dopad, ako ked ekzem natierame kortikosteroidnymi mastami a potlacame vsetko pekne dovnutra. Pomocou myslienok vyjadrujeme cast Boha, ktoreho mame v sebe a umelo do toho zasahovat, no neviem. Inac ten znami, nechcem povedat, ze je stastny, ale urcite posobi inak ako v minulosti.

[Petr]

Vnimam to tak, ze takove leky a jine podobne latky, a treba i alkohol, jsou jednim z prostredku jak se zbavit docasne rezistence, nebo spise jak ji prekryt, jak nevnimat, ze nejsme v souladu se sebou.
Nicmene, protoze se nejednalo o vedome odstraneni rezistence, tak ta zustava. Nase vibrace se neposunuly, nas bod zamereni se neposunul a tak po navratu z techto stavu, se dostavame tam, kde jsme pred tim byli. Takze treba jednorazove mohou poslouzit, pokud se k tomu nekdo citi tazen, ale jakmile tim zacneme nahrazovat nasi vedomou praci na zmene naseho bodu zamereni, na zmene nasich chronickych vibraci, tak se prakticky nikam nehneme a naopak se muze zacit vytvaret urcita zavislost na teto jednoduche a rychle ceste, jak prekryt nasi rezistenci.
Takze nic proti tomu , kdyz je nekdo jiz v souladu a je k tomu inspirovan,tak proc ne.... ale abych pravdu rekl, tak si myslim, ze takovych bude velmi velmi velmi malo.. myslim takovych lidi v souladu, kteri maji potrebu se takto jeste "vylepsovat"..

[Petr]

A jeste k tomu tvoreni a pritahovani behem techto stavu .
Myslim si, ze tak jak o tom mluvi Abraham, tak nas maximalni stav pritazlivosti je, kdyz jsme ve Vortexu, pak vse proste plyne lehce, tvoreni probiha rychleji atd atd.
Pouzitim techto latek se ale do Vortexu nedostaneme, pouze nam nevadi, ze v nem nejsme Takze ten nas bod pritazlivosti se tim nemeni (nebo nijak vyznamne), i kdyz se nam muze zdat jako kdybychom ve Vortexu byli.

[watta]

hehe, ale je to skvela otazka!

ja si zkratka myslim, ze o radosti, o potrebe radosti, jejiho prozivani (bez nasledku za dalsich 20 let nebo kdykoli jindy), o potrebe pozitivniho vnimani sveta a pozitivnich prozitku (dulezitych pro psychiku cloveka) se mluvi dneska hodne proste proto, ze clovek, jak se odkrajuje ze sveho puvodniho prostredi - na ktere je ale jeste stale adaptovan (a jiste neni nic spatneho ani na prvnim, ani na druhem, proste zmena zpusobu existence) ji prestava byt schopen automaticky, spontanne. ne ze by ji prestaval byt schopen uplne, to snad ani neni mozne )), ale neni toho schopen spontanne - coz je ovsem pro nej samotneho nejzdravejsi. takze se na prozivani radosti hodne apeluje, vyvysuje se na piedestal a vytvari se z ni jakesi bozstvi, ktere - kdyz ho budeme naslouchat - vyresi za nas uplne vsechno. tak samozrejme uz to tady bylo x-krat (a dokonce to x-krat docela i zabralo ) - takze proc ne. nekomu, kdo se topi v depkach, nevidi v nicem smysl a neni mu dobre, tohle (mluvim o kladeni durazu na samotne prozivani radosti) skutecne muze pomoct - obrati svoji pozici a zacne si vsimat nejdrive sveho pocitu a teprve potom "vnejsiho" sveta, ktery jej (udajne) zpusobuje. tim se mnohy clovek muze opravdu normalne psychicky vylecit. takovahle zmena pozice ve vnimani je skutecne hodne dulezita.

ale... radost proste fakt neni vsechno. nikdy nebyla a nikdy nebude. kdyby byla, tak to tady cele proste vubec neexistuje brat si nejake prasky (alkohol, drogy nebo antidepresiva - je to opravdu uplne jedno), proto, aby se clovek citil lepe, rozhodne zadnou branu ke stesti neotvira a nikdy otevirat nebude znam taky lidi, co berou prasky proti depresi tzv. proto, ze musi - tj. proto, ze jim viditelni opravdu velice pomahaji - sice nikoli na dozivoti, ale zaplatpanbuh za par stastnych let.

radost totiz neni cil (byt se to tak podle asi nejtucnejsi vetsiny soucasnych neospiritualistu muze zdat) radost je prostrednik - k tomu vsemu dalsimu. jestlize prijmeme to paradigma, ze jsme vsichni radost - pak jestlize nejsme a nezijeme nez radost a tu si uzivame nekde v limbu, fakt nejsme na zemi jestlize nekdo ma opravdu tak velky problem, ze se musi snazit a ucit, jak dosahovat radosti, pak to pro nej ma velky vyznam a jsem moc rada, ze si takhle muze pomoct. jenomze - ma to svoji negativni stranku. kdo si takhle pomuze, velmi casto u toho zustane. no a po letech ta pomoc prestane svoji opernou funkci plnit - protoze kazda pomoc je tu jenom od toho, aby nekoho podpirala do te doby, nez se sam neuzdravi. a jestlize se sam neuzdravi, tak ma proste smulu. to si pak muze vymyslet milion takovychto operek, ale zadna z nich mu stesti neprinese.

dalsi vec, o ktere tady, peto, pises - je to vlastne otazka:
myslite, ze je to cesta, ako si tvorit buducnost bez bolesti?
a v tom je veliky hacek. protoze budoucnost nikdy netvorime, tvorime vzdycky pritomnost. kdyz si vezmu prasek, tak nevytvorim vubec nic, akorat se opru. no a kazda opora jednou shnije.

o tech umelych zasazich by se dalo spekulovat - co je a co neni umele, muzeme se dobrat k tomu, ze prirozene neni vlastne vubec nic, samozrejme. nicmene znam taky hodne lidi, kterym na par let tahle substituce vlastni moci (ktera v tu chvili chybi - moc k tomu necim byt, neco citit atd.) pomohla. jestlize ale tuhle substituci nevyuzije (nebo treba psychicky neni skutecne schopen toho, aby vyuzil - protoze takovych pripadu u klinicke deprese je hodne) k tomu, aby si "budoval pritomnost", tak je to k nicemu - po nekolika letech zatim kazde antidepresivum, ktere jsem kdy videla v praxi na znamych, jak pekne fungovalo, fungovat prestalo. vcetne tech "jenom" prenasecu neurotransmitteru - o kterych se mluvilo pred lety s takovou nadeji. (nic ve zlem, ale z prirodniho hlediska je to velmi logicke, stejne tak jako to, ze drogy nici telo - ale to by bylo zase na jinou diskuzi )

[JitkaSt]

Tak mě spontánně napadlo: pokud člově používá pouze antidepresiva a vysadí je, pak se původní problémy vracejí (Teda doktoři to trvdí ) Pak by to znamenalo, že antidepresiva ovlivní jen vědomé myšlenky a zbytek zůstává netknutý. Jenže ten zbytek tvoří cca 95 %. Z toho by pak vyplývalo, že i když se člověk může cítit dobře (s antideprasivy), stejně si asi lepší budoucnost nevytváří.
Tohle mě napadlo absolutně první, když jsem si přečetla úvod diskuse. Jestli to má smysl, nevím.

Ale nijak neodsuzuju přechodné braní antidepresiv a během té doby na sobě intenzivně pracovat.
Aspoň mě osud vede do cesty lidičky, kterým ani s antidepresivy není nic moc a tak zkoušejí další a jsou schopni se ze všeho vyhrabat a antidepresiva odložit.

ahoj všem

[peto]

Tak nejako to watta a petrchapem aj ja. Ale watta vravis, ze netvorime myslienkami buducnost, len pritomnost. Myslim ze pre nas uhol pohladu, sa moze povedat, ze si chystame buducnost cez pocity a myslienky v pritomnosti. A to ako myslime dnes bude mat dopad na nas zajtrajsok alebo buduci tyzden, atd. Ze myslienky nie su len nejaky salat v hlave, ktory vznika od nikial a bez priciny sa vytrati. Sam to uz mam na niekotrych veciach odskusane . Alebo podaj vyklad, ako tomu ty rozumies

[watta]

jojo, s tim se plne shoduju to, co tvorime, je pritomnost. ze nase pritomnost ovlivnuje i nasi budoucnost, to povazuji za tak zrejme, ze jsem na to dal uz nepoukazovala, spis me prislo prave dulezitejsi vyzdvihnout to, ze tu pritomnost v tom proste nelze obejit, protoze tu proste tvorime - a z ni se pak odviji i budoucnost. zamerit se na cil, ktereho chci dosahnout za 20 let a prehlizet vsechno to, co vidim okolo (v pritomnosti), to byva komplikace, kterou si lidi na sebe siji casto. jako priklad za vsechny bych uvedla treba takove ty rozchody po x letech, kdyz jde nekdo na pocatku do vztahu proto, ze si vypocita, co mu to prinese treba za pet let ovsem tady samozrejme hraje roli i zistnost, ktera jde vzdy proti zameru - kdo neumi mit cisty zamer, ten proste neuspeje, takova je realita (cisty v tom smyslu, ve kterem to souslovi "cisty zamer" pouziva prave abraham - nebo obvykle my tady na petrove serveru). vratim-li se jeste k te konsekvenci pricin a nasledku, chtela bych prece jenom trochu zmirnit definitivnost toho, ze pritomnosti si tvorime i budoucnost - ano, samozrejme, velmi si ji tim ovlivnujeme - my sami, nikdo jiny. o tom asi nemuze byt diskuze, to jsme jiste ve svych zivotech vypozorovali uz jako male deti. nicmene predstavim-li si svuj zivot jako souhrn x tisicu vrstev ruznych zameru, nektery z nich je silnejsi. je to jako kdyz jsou v partiture psany noty nad sebou a v nekterych radcich jsou rekneme treba sestnactinky, jinde trioly, ktere hnedle konci a hnedle zacinaji a nad tim jde treba pres pet taktu cely ton - a tenhle cely ton, nas zasadni, silny zamer, je ten, ktery ovlivnuje nasi budoucnost stejne (ba vice) jako ty zamery, ktere pojimame pri tom ziti samotnem - to budiz treba ty sestnactinky. takze ano, tvorime si pritomnosti i budoucnost, ale protoze o tech nasich nejsilnejsich zamerech, s nimiz tu jsme, vetsinou vedome nevime, casto se pritom muzeme divit z toho pak vyplyva prave to, ze nemuzeme brat konsekvencnost pricin a nasledku jako nejaky jasne dany a predevsim jasne citelny fakt - takze nemuzeme odvozovat zcela jednoznacne, ze kdyz udelame toto, stane se toto. nikdy