
Tino píše:Nic píše: poznávání pravdy, že naše osoba je vzhledem k nekonečnosti časoprostoru naprosto nicotná ...
Mně to nepřijde jako poznávání pravdy, ale jako když ta lepší část ega odmítá brát vážně všechny horší stránky osobního já. Osoba ohodnotila sebe samu jako nicotnou a bere vážně už jen to, co považuje za láskyplné a nápomocné. Taky jsem to tak dlouho dělala, jenže tím ty odmítnuté horší stránky osobního já nakonec úplně zalezou a fungujou pak už jen z podpalubí. To je dost malér, člověk je přesvědčený, že dělá z lásky jen to nej nej nej, místo aby ho zajímalo, co tím chce dosáhnout.
Třetím momentem, který je všem taoistům společný, je silně negativistická společenská kritika – ta ovšem může stejně tak dobře vést k individualistickému stažení se ze společnosti, jako i k revoltnímu postoji vůči daným řádům. Tak jako samotář-estét někde v horách píšící básně, tak i taoista-povstalec a bojovník je všudypřítomným zjevem v čínských dějinách.
Stát je pro Lao-c’a skutečně organizovaným násilím jako pro Marxe, to není žádná dnešní aktualizace – stát je to, co nejvíc stojí v cestě přirozeného vývoje, nejvíc brání uskutečnění vzoru TAO, stát je tedy to, co je nutno odstranit ze všeho nejdřív. V mnoha kapitolách se Lao-c’ stále vrací k tomu, jaké naprosto negativní, morálně devastující účinky má státní organizace. „Kde je opuštěno svrchované TAO, objevuje se lidumilnost a spravedlivost. Kde vládne chytrost a mazanost, objevuje se pokrytectví a klam.“ Vždyť všechny ty slavné konfuciánské ctnosti, počínaje velebenou humanitou a spravedlivostí, jsou jen důsledkem všeobecného zkažení, ba co dím důsledky: přímo současně i nástroje tohoto všeobecného zkažení, jsou to berly pomáhající udržovat nepřirozený stav, násilnický vykořisťovatelský stát, a slouží mu jako fíkový list pro hanebnost.
vostalpetr píše:Tino píše:Nic píše: poznávání pravdy, že naše osoba je vzhledem k nekonečnosti časoprostoru naprosto nicotná ...
Mně to nepřijde jako poznávání pravdy, ale jako když ta lepší část ega odmítá brát vážně všechny horší stránky osobního já. Osoba ohodnotila sebe samu jako nicotnou a bere vážně už jen to, co považuje za láskyplné a nápomocné. Taky jsem to tak dlouho dělala, jenže tím ty odmítnuté horší stránky osobního já nakonec úplně zalezou a fungujou pak už jen z podpalubí. To je dost malér, člověk je přesvědčený, že dělá z lásky jen to nej nej nej, místo aby ho zajímalo, co tím chce dosáhnout.
No jo,
není to nic zvláštního ani v životě a ani v duchovnu a ani něco, co by člověk sám neznal...
pomoc pro lidi, co se trápí a rádi by změnu.
Nevyžádané rady od našich blízkých nás staví do ožehavé situace, neboť máme snahu je vždy potěšit. Těžko můžeme takovou radu ignorovat, protože se bojíme, že to bude vnímáno jako nedostatek úcty a lásky. Nechceme ji ale ani následovat, protože si chceme zachovat svojí autonomii. Máme pocit, že s každou takovou situací se vzdalujeme z původního rovnocenného vztahu směrem k podřízenosti. Když poslechneme radu, signalizujeme svému protějšku, že i v budoucnu budeme ochotni se mu podřizovat. „Ano, miláčku, jsi mnohem chytřejší než já, proto vždycky udělám, co mi řekneš.“ Pokaždé se imaginární smyčka kolem našeho krku utahuje. Rozhodování zda se řídit danou radou ( a ukázat lásku), nebo se jí protivit (a uhájit svoji svobodu) vede k frustraci a frustrace vyústí ve zlost. Proto jsme více podrážděni, když nám milovaná osoba radí, jak řídit auto – nebo zlepšit zdraví, nebo cokoliv jiného – než kdyby nám stejnou radu dával cizí člověk.
Martin Danes píše:Nelegální migrace? Jako by bylo možné, být na planetě Zemi nelegálně, jako by bylo možné, pohybovat se po planetě Zemi nelegálně. Martin
Lidé obvykle říkají:"Nemusím nic, musím jenom umřít."
Martin Danes píše:„Nikdo z nás nemusí nic, musíme jenom žít."Martin
vostalpetr píše:Ale k tomu abys musel žít se musíš taky nejdříve narodit,
čímž bychom měli shrnuté všechny tři časy
minulost, přítomnost a budoucnost
narození, život a smrt...
Zpět na Inspirativní osobnosti
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků