Osvobození/probuzení/duchovní osvícení

[Gorodeckyj]

Zdravím všechny,

rád bych se zde podělil se svými zkušenostmi ohledně toho, čemu se trošku nešťastně říká osvobození/probuzení/duchovní osvícení. Podle mě by se tomu mělo říkat spíš připomenutí si pravdy. Vlastně to není žádná velká věda.

Stačí si uvědomit, že ve skutečnosti nic z toho, čemu jsme zvyklí říkat "já" neexistuje. Jakmile tuto velkou lež prohlédnete, zjistíte, že to co zbývá je prostě jen život. Není žádné "já", které by rozhodovalo, kontrolovalo, nebo posuzovalo váš život. Nic takového neexistuje.

Přesto většina lidí přistupuje ke svému životu skrz tento koncept, kterému říká já. Skrz něj vnímá vše, co život přináší a skrz jeho optiku posuzuje vše jako dobré/špatné. Cokoli se stane pak nutně škatulkuje jako to se "mi" líbí/nelíbí, s tím "já" ne/mohu souhlasit, takový "já" nejsem atd. Stejně tak přistupuje i k ostatním lidem. Zároveň tento koncept udržuje, bojuje za něj do roztrhání a dělá vše proto, aby toto "já" bylo vyjímečné a oceňované ostatními.

Když uvidíte, že ve skutečnosti žádné takové "já" neexistuje, je to jako by vám sundali clonu z očí. Najednou přichází svoboda.

[P-a-v-e-l]

Každý by si měl vyzkoušet podívat se na sebe z pohledu průvodce, který stojí někde mezi námi. Když jsem to jednou četl a vyzkoušel to, tak jsem přišel na další nové poznání. Ale než se s tím sžiješ na celý život, tak je to hodně těžké.

[PánBů]

Hezké. Ale kdo potom jsem když néé Já?

[AlfaScorpii]

Každý by si měl vyzkoušet podívat se na sebe z pohledu průvodce, který stojí někde mezi námi. Když jsem to jednou četl a vyzkoušel to, tak jsem přišel na další nové poznání. Ale než se s tím sžiješ na celý život, tak je to hodně těžké.

Kde jsi o tom četl?

[Gorodeckyj]

Každý by si měl vyzkoušet podívat se na sebe z pohledu průvodce, který stojí někde mezi námi. Když jsem to jednou četl a vyzkoušel to, tak jsem přišel na další nové poznání. Ale než se s tím sžiješ na celý život, tak je to hodně těžké.

Nevím, jak tohle souvisí s tím, co jsem psal já. Já mluvím o tom, že se podíváš, jestli to co nazýváš já doopravdy existuje.

Hezké. Ale kdo potom jsem když néé Já?

Správná otázka. Nejdřív by sis měl vydefinovat co to znamená "Já". Pak se stačí podívat, jestli to cos definoval opravdu existuje. Většina lidí, aniž by nad tím přemýšlela považuje "já" za soubor všeho, co si o sobě myslí, jak sám sebe vídí, jak si myslí, že ho vidí ostatní, co si myslí, že si o něm myslí ostatní, všechny touhy, strachy atd. Navíc považuje tenhle koncept za natolik živoucí, že skrz něj posuzuje vše, co se kolem něj děje. To vše je jedna velká lež. Nic takového neexistuje a nikdy ani neexistovalo. Stačí se podívat.

[PánBů]

Ale to mi zase musíš vysvětlit co je to co existuje když to není Já? Podle mě všechno co je tak existuje. A já nebo ego tedy taky existuje. Nakonec píšeš že nic neexistuje. Jenže ikdyž se budu snažit tomu uvěřit pořád budu dostávat informace skrz své vnímání že spousta věcí existuje. Takže mi zase zbyde otázka co je tedy to co existuje když to nejsem já?

[Lída]

Nejdřív by sis měl vydefinovat co to znamená "Já". Pak se stačí podívat, jestli to cos definoval opravdu existuje. Většina lidí, aniž by nad tím přemýšlela považuje "já" za soubor všeho, co si o sobě myslí, jak sám sebe vídí, jak si myslí, že ho vidí ostatní, co si myslí, že si o něm myslí ostatní, všechny touhy, strachy atd. Navíc považuje tenhle koncept za natolik živoucí, že skrz něj posuzuje vše, co se kolem něj děje. To vše je jedna velká lež.

Spíš bych řekla, že iluze. Člověčí "já" sice existuje, ale není skutečné. Stejně jako existuje snová osoba "já", za kterou se dočasně považujeme v nočním snu: je jakoby skutečné po dobu snu - a po probuzení se ukáže, že bylo jen iluzí snícího.

[P-a-v-e-l]

Můžeš trochu více popsat tvé pocity, které jsi měl poté co jsi zjistil, že neexistuješ? Máš pravdu, že můj minulý příspěvek nebyl v tvém kafi, protože jsem tvůj příspěvek asi špatně pochopil. K čemu je tvá metoda dobrá, zjistit, že neexistuji?

[Gorodeckyj]

Fajn. Tak, za prvé, není to metoda. Metoda může být jak to vidět (k tomu se můžeme dostat později), ale samotné zjištění, že "já" neexistuji je pouze zjištění (vidění) pravdy. Jakmile to jednou uvidíš, nemůžeš to vzít zpět, nemůžeš to zapomenout, nevidět.

Za druhé, nemá to nic společného s vírou. Když vidíš, že nějaký objekt je modrý, je to zkrátka pravda. S vírou to nemá nic společného.

K čemu to je? Hmm zajímavá otázka. Můžeme tu filozofovat nad pravdou a životem ve lži, resp. zda by sis zvolil žít ve lži, když můžeš znát pravdu, ale přímý účinek je takový, že začneš vnímat život bezprostředně. Bez neustálého posuzování, hodnocení. To co sis myslel, že jsi ty neexistuje. Zkus si představit, jaký vliv to může mít na tvůj život. Budha říká, že realizace této pravdy se rovná konec utrpení (heh). Je to každopádně to, čemu se jinak říká duchovní osvícení/probuzení atd. se vším všudy. Reference viz Budha, Sri Ramana Maharshi, Eckhart Tolle, Adyashanti atd. a tak podobně.

Jaké jsem měl pocity? Musel jsem se smát, když jsem se díval zpět na svůj život do té chvíle.

[Gorodeckyj]

Ale to mi zase musíš vysvětlit co je to co existuje když to není Já? Podle mě všechno co je tak existuje. A já nebo ego tedy taky existuje. Nakonec píšeš že nic neexistuje. Jenže ikdyž se budu snažit tomu uvěřit pořád budu dostávat informace skrz své vnímání že spousta věcí existuje. Takže mi zase zbyde otázka co je tedy to co existuje když to nejsem já?

Vysvětlit ti to můžu. Ale když tomu začneš věřit, nic to neznamená. Tady jde o to vidět to sám. Nepíšu, že nic neexistuje. Všechno ostatní existuje, tělo, myšlenky, mysl, pocity, emoce i všechno ostatní. Neexistuje pouze to, čemu říkáš "já", tenhle koncept neexistuje a nikdy neexistoval. Jak říkám, nejde o to začít tomu věřit. To tě nikam nedovede. Tohle není o víře, nechci abys tomu věřil, chci aby ses podíval sám a řekl mi, jestli mám pravdu.

[vostalpetr]

Když uvidíte, že ve skutečnosti žádné takové "já" neexistuje, je to jako by vám sundali clonu z očí. Najednou přichází svoboda.
................................................................................................................

Možná se mýlím,
ale přijde mně, že to co opisuješ je spíše to, čemu se říká v joze "neutrální pozorovatel"
za tím pak následují další stupně "sebe sama si vědomý pozorovatel" a "poslední pozorovatel" a Já (tedy realizace)

Samozřejmě že "já" existuje, podobně jako existují myšlenky a pocity,
avšak není skutečné
(podobně jako existuje postava ve snu, ale po probuzení je vidět, že není skutečná, avšak probuzení znamená uvědomení pravého Já které snilo (v případě jogy pak neustále sní) sen (svět)

[Gorodeckyj]

Možná se mýlím,
ale přijde mně, že to co opisuješ je spíše to, čemu se říká v joze "neutrální pozorovatel"
za tím pak následují další stupně "sebe sama si vědomý pozorovatel" a "poslední pozorovatel" a Já (tedy realizace)

Samozřejmě že "já" existuje, podobně jako existují myšlenky a pocity,
avšak není skutečné
(podobně jako existuje postava ve snu, ale po probuzení je vidět, že není skutečná, avšak probuzení znamená uvědomení pravého Já které snilo (v případě jogy pak neustále sní) sen (svět)

Ano, mylis se (pisu na mobilu, takze bez hacku a carek). Nevim moc o joze, ale tohle neni zadna metoda, zadny druh pozorovani, ani meditace. Ackoli mnoho lidi se toho snazi dosahnout meditaci a pripadne jogou, tady jde o neco vic.

Rikas, ze ja existuje jako myslenky a pocity. To ale neni pravda. Ja je jen to, o cem myslenky referuji. Je to stejne, jako kdyz myslis na Santa Clause. Myslenka na nej existuje, ale Santa ne. Stejne tak neexistuje to, cemu rikas ja.

[Jana]

Pravdu máte oba. Každý se na to díváte z jiné strany.

Naše pravé já není opravdu vůbec ničím, co lze zachytit myšlenkou a pocity, tedy z tohoto pohledu neexistuje, ale paradoxně je zároveň úplně vším, co existuje.

A poznávání skutečného Života je mezi těmito stranami jedné mince.

[vostalpetr]

Rikas, ze ja existuje jako myslenky a pocity. To ale neni pravda. Ja je jen to, o cem myslenky referuji. Je to stejne, jako kdyz myslis na Santa Clause. Myslenka na nej existuje, ale Santa ne. Stejne tak neexistuje to, cemu rikas ja.
...................................................................................................................

No proč ne,
myšlenky o já jen referují,
tím ovšem hůře, nebot pak já není jen jedna jediná myšlenka,
ale je to celý soubor myšlenek, s nimiž jsme pak ztotožněni

V joze je já definováno jako ztotožnění se s přestavami a tělem,
v praxi to pak vypadá tak, že já se uvědomuje v čase a prostoru,
zatímco Já (realizace) je uvědomění že čas a prostor jsou v Já

Tedy jednou jsi ve světě,
a podruhé je svět v tobě

Tedy v jednom případ se uvědomuješ jako omezenásnová osoba v čase a prostoru snu,
v případě realizace se pak uvědomuješ jako Já, které sní tento časoprostorový sen

(doufám, že to nekomplikuju, jen chci říci, že at už se uvědomuješ jako já,
nebo se neuvědomuješ jako já, ale uvědomuješ se v čase a prostoru,
pak se v obou případech jedná o stav já, nikoli o stav realizace Já)

Jak to máš, to nevím,
ale o ničem takovém nepíšeš, leda tak o svobodě, takže těžkou uhodnout, jestli jsi svobodný od ztotožnění se s časem a prostorem, nebo jen od neexistují představy já...

[Gorodeckyj]

No proč ne,
myšlenky o já jen referují,
tím ovšem hůře, nebot pak já není jen jedna jediná myšlenka,
ale je to celý soubor myšlenek, s nimiž jsme pak ztotožněni

Ano, jsi blízko. Je to celý soubor myšlenek, který o já referuje. A člověk se ztotožňuje s tímto já. Ale to nic nemění na tom, že se ztotožňuješ s něčím, co neexistuje. Pouze věříš, že něco takového existuje, ale vlastně o tom nemáš jediný důkaz.

V joze je já definováno jako ztotožnění se s přestavami a tělem...

Jak říkám, v józe se moc nevyznám. Hlavním smyslem budhismu je zřejmě taky (pokud vím) osvícení, přeci jen toho dosáhl Budha, ale naprostá většina (a tím myslím něco jako 99.9999%) budhistů toho nikdy nedosáhne. Zřejmě dělají něco špatně, protože když to děláte správně, stačí vám deset minut a jste tam. Pojďme tedy od teoretických řečí k praxi. Když říkáš věty jako:

"Já jsem smutný/veselý. Já tě miluju/nenávidím. Já to nemám rád."

O kom přitom mluvíš? Kdo je to "já", které tak často používáš? Kde je? Je v tvém těle? Mozku? Je skutečné? Jak jej definuješ?

[Gorodeckyj]

Pravdu máte oba. Každý se na to díváte z jiné strany.

Naše pravé já není opravdu vůbec ničím, co lze zachytit myšlenkou a pocity, tedy z tohoto pohledu neexistuje, ale paradoxně je zároveň úplně vším, co existuje.

A poznávání skutečného Života je mezi těmito stranami jedné mince.

Je hezké, že máš načtenu nějakou duchovní literaturu. Otázka je, zda tomuto jenom věříš, nebo zda život tímhle způsobem opravdu vidíš.

[P-a-v-e-l]

Nějak se v tom ztrácím. Jeden říká, že "já" není, druhý říká, že "já" je. Jediné, k čemu je to dobré, jsem zjistil, že ses smál. To ti přeju, ale na základě čeho ses rozhodl pro tento životní postoj? Co ti dopomohlo k osvícení? Byla to literatura nebo nějaká technika?

... Proč se ptám? Protože se chci taky tak dlouho smát.

[vostalpetr]

Zřejmě dělají něco špatně, protože když to děláte správně, stačí vám deset minut a jste tam. Pojďme tedy od teoretických řečí k praxi. Když říkáš věty jako:
........................................................................................................

Já jsem se tě ptal, kde jsi, tedy aby jsi mně popsal onen stav, který nazýváš stavem svobodným a v podstatě jej nazýváš osvícením,

protože z toho mála co píšeš mě nepřijde že píšeš o osvobození, nebo probuzení



Hlavním smyslem budhismu je zřejmě taky (pokud vím) osvícení, přeci jen toho dosáhl Budha, ale naprostá většina (a tím myslím něco jako 99.9999%) budhistů toho nikdy nedosáhne. Zřejmě dělají něco špatně, protože když to děláte správně, stačí vám deset minut a jste tam.
...................................................................................................................
No já budhismu moc nerozumím,
ale myslím že tam jsou nějaký vnory, které ten proces popisují,
jak a co je uvědomováno

Asi tam není takový popis jako v joze,
který popisuje stav osvícení (který po tobě loudím)
je tam asi jen něco na způsob "existuje cosi věčné, nezrozeného atd."
já si jen nejsem příliš jistý, že to o čem píšeš je právě tento stav

[vostalpetr]

Když uvidíte, že ve skutečnosti žádné takové "já" neexistuje, je to jako by vám sundali clonu z očí. Najednou přichází svoboda.
............................................................................................................

Toto je ten bod,
o němž se chci bavit,
a jelikož je to v budhismu vcelku dobře popsaný,
předpokládám, že i ty mně budeš schopen to svými slovy popsat,
tedy co to znamená, že ti sundaj clonu z očí (jakože už uvidím dobře i bez brýlí )
a co to je ta svoboda (jako že můžu po EU cestovat bez pasu )


?

[Gorodeckyj]

To ti přeju, ale na základě čeho ses rozhodl pro tento životní postoj? Co ti dopomohlo k osvícení? Byla to literatura nebo nějaká technika?

... Proč se ptám? Protože se chci taky tak dlouho smát.

Ok, tak znovu. TOHLE NENÍ ŽIVOTNÍ POSTOJ. Když ty budeš věřit na strašidla na půdě, já se tam půjdu podívat a uvidím, že tam žádná nejsou. Je to snad postoj? Je to z mé strany víra? Ne. Je to prostě pravda. Když budeš věřit, že obloha je zelená, ale budeš odmítat se na ní podívat a já se podívám a uvidím, že je modrá, je to z mé strany víra nebo postoj? Ne. Opět pouze já vidím pravdu a ty nikoli.

Pomohla mi technika. Vrátím se k tomu v dalším příspěvku .