Pamatuješ se na dobu, kdy jsi byl ještě mladý? Zářil jsi jako slunce Tak záři dál, ty bláznivý démante Dnes dívat se do tvých očí je jako hledět do černých děr na obloze Záři dál, ty bláznivý démante Byl jsi lapen na rozcestí mezi dětstvím a úspěchem Unášen ocelovým vánkem Tak přijď, ty, kterému se všichni jen z dálky smáli Přijď ty cizinče, ty legendo, ty mučedníku a záři! Všechna tajemství odhalil jsi příliš brzo, začal jsi chtít, co nešlo splnit Tak záři dál, ty bláznivý démante Děsily tě stíny noci, Byl jsi vystaven plnému slunci Záři dál, ty bláznivý démante No, vlastně se vyčerpal svým nástupem s náhodnou precizností Osedlal sis ocelový vánek Tak přijď, ty blouznivče, ty, kdo do budoucnosti vidíš Přijď ty malíři, ty pištče, ty vězni a záři!
Odtikávají pomalu všechny ty malé chvilky, co tvoří nudný den Lámeš a ničíš hodiny v půlce cesty Pořád na tom samém místě v tom svém malém rodném městě Čekáš na něco nebo na někoho, kdo ti ukáže cestu Unaven poleháváním na slunci, raději z okna pozoruješ déšť Jsi mladý a život je dlouhý, je spousta času k promrhání A jednoho dne si uvědomíš, že uplynulo dalších deset let A přitom ti nikdo neřekl, kdy máš vyběhnout, zmeškal jsi startovní výstřel A tak běžíš a běžíš, snažíš se chytit slunce, ale to už zapadá A obíhá okolo, a zítra ráno ti zase vpadne do zad To slunce svým způsobem stále stejné, ale ty jsi starší Dech se ti krátí, každým dnem blíže smrti Každý rok je stále kratší, už není vůbec žádný čas nazbyt Plány, co jsi měl, zmizí v nicotu nebo půl stránky roztřesených čar Setrvávání v tichém zoufalství je typicky anglické Čas je pryč, píseň doznívá, myslel jsem, že víc co říci mám
Takže...Ty si vážně myslíš, že umíš rozlišit Nebe od Pekla? Modrou oblohu od bolesti? Myslíš si, že umíš rozlišit zelená pole od chladné oceli? Umíš rozpoznat úsměv z pod závoje? Myslíš, že to umíš rozlišit? A už tě někdy donutili prodat své hrdiny za strašidla? Horký popel za stromy? Chladivý vánek za žhnoucí vzduch? Studený komfort za změnu? A vyměnil jsi někdy bratrství ve válce Za hlavní roli v téhle kleci? Jak já bych si přál, abys tu byl! Jsme jen dvě ztracené duše plovoucí v akváriu pro rybičky Rok za rokem Potloukáme se pořád po tom samém dvorku A co jsme tím získali? Stále stejné obavy! Přál bych si, abys tu byl!
Mami, myslíš, že svrhnou tu bombu? Mami, myslíš, že se tahle píseň bude líbit? Mami, myslíš, že mi nakopou prdel? Mami, měl bych raději postavit pevnou zeď? Mami, měl bych raději kandidovat na prezidenta? Mami, měl bych věřit naší vládě? Mami, pošlou mě rovnou do první linie? Mami, skutečně umírám? Pst, děťátko, už neplač! Maminka promění všechny tvé noční můry ve skutečnost Maminka na tebe přenese všechny tvé strachy Maminka tě schová právě zde - pod svým křídlem Nenechá tě létat, ale nechá tě zpívat Maminka bude své děťátko mít vždy v teple a pohodlí Ach, děťátko... Samozřejmě, maminka ti pomůže postavit tu zeď Mami, myslíš, že je pro mě dost dobrá? Mami, myslíš, že je pro mě nebezpečná? Mami, roztrhá tvého malého hošíka? Ach mami, zlomí mi srdce? Pst, děťátko, už neplač! Maminka zkontroluje všechny tvé lásky Nenechá nikoho nesprávného dostat se k tobě Maminka zůstane vzhůru, dokud nepřijdeš Maminka vždycky zjistí, kde jsi byl Maminka tě bude udržovat vždy čistého a zdravého Ach miláčku... Vždycky pro mě budeš malé děťátko Mami, muselo to být tak vysoko?
Hej, ty, tam venku v té zimě Čím dál osamělejší, čím dál starší Cítíš mě? Hej, ty, stojící uprostřed katedrál Se studenýma nohama a vadnoucím úsměvem Cítíš mě? Hej, ty, nepomáhej jim pohřbívat světlo! Nevzdávej se bez boje Hej ty, co musíš se starat sám o sebe Co sedíš nahý u telefonu Můžeš se mě dotknout? Hej, ty, s uchem přimáčknutým na zeď Co čekáš, až někdo zavolá Můžeš se mě dotknout? Hej, ty, pomůžeš mi s tím kamenem? Otevři své srdce, vracím se domů Ale to byl vše jen sen Zeď byla příliš vysoká Vidíš sám Lhostejno jak se snažil Nemohl se dostat ven A červi se prožrali do jeho mozku Hej, ty, tam venku na silnici Co vždycky děláš jen to, co rozkážou ti Pomůžeš mi? Hej, ty, tam za tou zdí Co prázdné lahve s halách rozbíjíš Pomůžeš mi? Hej, ty, neříkej, že už není žádná naděje Společně vytrváme, rozděleni padneme
Ahoj Je tady někdo? Jen přikývněte, jestli mě slyšíte Je někdo doma? Dáme se do toho hned, dokud něco cítíte Slyšel jsem, že vám je čím dál hůř Já vás mohu zbavit vaší bolesti Postavit vás opět na nohy Odpočívejte! Nejdřív budu potřebovat vědět jednu věc Jen takovou maličkost: Můžete mi ukázat, kde to bolí? Nic vás nebolí a přesto se ztrácíte Jako vzdalující se loď nebo kouř na obzoru Jenom vlnami brázdíte Vaše rty se hýbou, ale já neslyším, co říkáte Když jsem byl malý a měl jsem horečku Mé ruce byly jako dva veliké balóny A nyní mám ten pocit znovu Nemůžu vám to vysvětlit, stejně byste to nechápal Tohle prostě nejsem já Stal jsem se pohodlně otupělým O.K. Bude to jen malé píchnutí Nic víc Jen ti může být mdlo trochu Můžeš vstát? Věřím, že jsem to udělal dobře To tě udrží na nohou po celou tu show No tak, je čas jít Nic tě nebolí a přesto se ztrácíš Jako vzdalující se loď nebo kouř na obzoru Jenom vlnami brázdíš Tvé rty se hýbou, ale já neslyším, co říkáš Když jsem byl dítě Zachytil jsem koutkem oka prchavý záblesk A když jsem se otočil, vše bylo pryč Už si na to nemohu sáhnout Dítě vyrostlo Sen se rozplynul A já jsem se stal Pohodlně otupělým
Kde jsi byla, když já jsem byl zoufalý a zlomený Když kolem mého okna dny bez užitku pluly Kde jsi byla, když já jsem byl zraněný a bezmocný Protože věci, co jsi řekla a věci, co jsi udělala, mě obklopily Ty jsi se zatím spoléhala na cizí slova A zoufale chtěla věřit tomu, co slyšíš Já jsem se díval přímo do zářícího slunce Ztracen v myšlenkách a ztracen v čase Když semínka života i semínka změna byla zasazena Venku déšť pomalu padal noční tmou Já byl polapen v době, tak nebezpečné a neodolatelná zároveň Brázdil jsem nekonečnými prostorami našeho mlčení Věděl jsem, že ta chvíle nadešla Kdy minulost je třeba zabít a do života se vrátit Brázdil jsem nekonečnými končinami našeho mlčení Věděl jsem, že to čekání začalo A já hleděl jsem přímo ... do zářícího slunce
Za obzor na místa, kde jsme žili jako chlapci Ve světě plném lákadel a zázraků, Tím směrem bloudily naše myšlenky stále a bez hranic Ale zvon, co nutil nás se rozhodnout, začal znít Po dlouhé cestě, dolů k silnici jsme se hnali A doufám, že sejít bychom se mohli zase u té samé skály Byla tu další otrhaná kapela, co kráčela v našich stopách Utíkali před časem, aby nám mohli vzít naše sny Nechávali za sebou spousty malých tvorů, co připoutat nás chtěli K životu, který všechny možné zhouby pomalu rozkládaly Tráva byla zelenější Světlo jasnější S přáteli na dosah Noci plné divů Hledíme přes odlesky plamenů, jak mosty za námi hoří K záblesku toho, jaká krása nás čeká na druhé straně Kráčeli jsme dopředu, ale náměsíčně jsme se vraceli zpět Poháněni vlnou jakýchsi vnitřních sil V zářivých výšinách s rozvinutou zástavou Dosáhli jsme závratných vrcholů snu o tomhle světě Navždy pohlceni ambicemi a chtíčem S touhou, která nikdy nebyla ukojena Naše unavené oči stále bloudí k horizontu A k cestě, po které jsme kráčeli již tolikrát Tráva byla zelenější Světlo jasnější Chuť byla sladší Noci plné zázraků Přáteli obklopeni Na obzoru pomalu svítá Voda plyne