Bashar: Vina

[Petr]

Vina je to, co vždy udržuje omezení, vždy udržuje oddělení; zabraňuje vám v rozpoznání vašeho vlastního sebe-vědomí a vašeho vlastního spojení se Zdrojem.
Abyste to pochopili, tak i když mnoho z vás po velmi dlouhou dobu brala nenávist za opak lásky, tak vina je skutečným opakem lásky. Nenávist může být protikladem, dynamickým opakem výjádření lásky, ale vina je skutečný mechanický opak. A to proto, že láska je úplná a absolutní sebe-cenění si a kreativita, zatímco vina je víra v nedostatek sebe-cenění si; potlačuje kreativitu. Nenávist zahrnuje koncept, že si něco zasloužíte, zatímco vina naprosto postrádá pocit, že si něco zasloužíte. Ve skutečnosti vina je popření vaší existence samotné.


Originál
Guilt is what will always perpetuate limitation, always perpetuate separation; it
keeps you from recognizing your own self-empowerment and your own connection
to the Infinite Creation. For recognize that, fundamentally speaking, while many
of you for a long period of time have assumed that hate is the opposite of love,
guilt is the true opposite of love. Hate may be the diametric, dynamic polarity
expression of love, but guilt is the true mechanical opposite. For love is
complete and utter self-worthiness and creativity, while guilt is the belief in lack
of self-worth; it stifles creativity. Hate involves the concept that you deserve
something, whereas guilt is completely devoid of the sense of deservability. In
fact, guilt is the denial of your very existence!

[flpbb]

To by mě zajímalo, jak hypoteticky, když zabiju 5 lidí, nemám mít vinu, ač jsem třeba v právu /válka, policie/. K těm lidem právě vinu nemám, chovám se racionálně, impulsivně podle práva a ta vina mě přepadne třeba rok poté. Zatímco tedy vrah, co zabije z nenávisti, má svědomí okamžitě ve vězení, vyčítá si to a nenávidí se, je vlastně na tom lépe? Viny ho zbavil uložený trest a jeho svědomí třeba už za měsíc. Zatímco řidiče, co přejel dítě a dostane podmínku už nikdy...
Já si o těchto všech moudrech myslím, že nejsou uzpůsobena pro život v naší civilizaci. Možná ale Bashar ví, jak se viny zbavit, pak SEM S TÍM! Každý jich máme tolik, že... Pokud je to ovšem odpustit všem svým viníkům /to je ale logické/, pak proč i když toto někdo udělá, pořád to cítí?
Ne, je skvělé, že nám sem admin dává tato moudra, ale pokračování...? Snad nejsou taková, kdy se nesmějí rozebírat, já nenávidím slepé uličky. Nenávisti se lze zbavit lehce, viny ovšem nějakou duchovní cestou a není to jednoduché, jinak si na to jen člověk hraje, ale pořád jí má v sobě.

[Petr]

Me ten preklad prisel prave hodne zajimavy, pravdivy a pro me novy. Takze mi rozsiril obzor a o to mi slo a s tim uz si muzu zase nejak pracovat. A treba to pro nekoho muze byt dalsi schod k tomu jak se zbavit viny. Takze proto to tu je.

Jak se zbavit viny je dle me individualni zalezitost, nicmene ke ktere urcite existuje par dalsich mouder, ktere mohou pomoci. Mozna tu uz nekde jsou, nevim . Jestli te to skutecne zajima, tak muzes zkusit zapatrat zde, na internetu, nebo v sobe .

[flpbb]

Jak se zbavit viny je dle me individualni zalezitost, nicmene ke ktere urcite existuje par dalsich mouder, ktere mohou pomoci. Mozna tu uz nekde jsou, nevim . Jestli te to skutecne zajima, tak muzes zkusit zapatrat zde, na internetu, nebo v sobe .

Jak se zbavit viny je nejtěžší ze všeho.

[Ladislav]

Mám pocit, že to Bashar říká jasně - budeš-li cítit lásku (nemyslím to čemu se říká obecně láska) nebudeš cítit vinu... , ale jak to udělat, když ego ať "sebezkrocenější" neustále reaguje, požaduje a očekává? Myslím si, že pokud ego existuje (hraje vedoucí roli) nelze necítit vinu..., je to hodně o dualitě, bez které by tento svět zřejmě neexistoval ...a je tu ještě vina "naučená" a to proto, že pocit viny je podobnou chemickou reakcí jako např. strach a člověk se může naučit tuto "naučenou" vinu necítit..., není to tak jednoduché jak se to na první pohled zdá - lidé se často mění po velmi silném emočním impulsu, ale bez něj je to jako trénink v posilovně...

[Petr]

.. budeš-li cítit lásku (nemyslím to čemu se říká obecně láska) nebudeš cítit vinu... ...

To je docela dobrej navod .

[flpbb]

To je výborný návod! Akorát je zde problém, jak tu absolutní lásku cítit… Láda i admin – ruku na srdce – a vy ji cítíte a zbavili jste se tak všech svých vin? Je to možné, buď jste mnohem dál, než my všichni anebo vaše viny byly tak banální, že vlastně ani nebyly. Jenže co my obyčejní lidé, co jsme zklamali a ublížili dokonce i svým blízkým, kteří nás milovali? Vidím dva aspekty:
1/ Vina, která se dá napravit a ta, která je nevratná /smrt/.
Cokoliv se dá napravit, tam je to jednoduché – omluva, satisfakce, kompenzace, pokora. K oboustrannému usmíření pak dojde viník i oběť. Ale kde je nevratná a co s tím? Navíc v případě úmrtí už vstupuje do hry i rodina zemřelého, takže tam necítit vinu je snad největší problém lidské psychiky.
2/ Vinu, kterou si plně uvědomuju a přijmu, ze sebe možná dokážu smýt, ale co vina, která je nejednoznačná? Alespoň tedy společnost a vlastní smysl pro spravedlnost mi to našeptává.
Jednou jsem četl nějaký rozsáhlý článek z vězeňské psychologie, že vrazi se strašně rádi dívají na pohádky a pláčí u nich, připadalo mi to dost podivné, dnes už to asi chápu. U nich je to ale v podstatě velice jednoduché – ublížili někomu úmyslně, trpí vědomě a vše si tím za dlouhá léta po vězeních odpykají. Co ale s takovými, co toto učinili neúmyslně /řidiči/ nebo při výkonu svého povolání /vojáci, policie/, jak jsem výše naznačil?
Není to tak jednoduché, jak zde deklaruje Bashar. Zřejmě je na každém z nás, jak se s čím, co v životě udělal, vyrovnat. Odpustit sám sobě je možná těžší, než odpustit svým viníkům.

[Motýlek]

Ano, klíč je v odpuštění. Jiným, ale i (především) sám sobě.

[Vyc]

Vina
tipoval bych:
pocit vina = nepochopení souvislostí
slabá víra v to, že vše se odehrálo nejlépe jak mohlo.
A to jak pro okolí (nemusíme znát všechny důvody) - stačí věřit že základem je radost, láska tedy cesta k ní pro všechny zůčastněně a pokud se nám daná situace jeví jako zlá, věř že i tak to bylo to nejpříjemnější možné řešení události.
Nikdy není tak zle , aby nemohlo být ještě hůř.
Pokud někdo trpí - prostě ještě nepochopil, že se na věc nedívá ze správné strany.
Mrtvý se (předpokládam) netrápí - se akorát třebas narodí do jiné podobné "ne/reality" má-li chuť

[Petr]

Ja treba nevidim cestu v odpusteni. Vidim cestu v nevineni. Kde neni vina, neni odpusteni.

Dle me ani neni treba nic odcinit. Je ale vzdy mozne zmenit nazor a zacit se chovat jinak, udelat neco jinak nez jsem delal. To je vyvoj. Neni to ale povinost odcineni, je to prirozenost zmeny v nas.

[AlfaScorpii]

Cesta odpuštění je dobré pro ty, kteří si už ten pocit viny vytvořili, jinak samozřejmě ideální je si takový pocit netvořit, ale k tomu je potřeba nějaké základní uvědomění si souvislostí, jak to zmínil Vyc.

[flpbb]

Cesta odpuštění je dobré pro ty, kteří si už ten pocit viny vytvořili, jinak samozřejmě ideální je si takový pocit netvořit, ale k tomu je potřeba nějaké základní uvědomění si souvislostí, jak to zmínil Vyc.

Pan "psycholog" nás zde bude poučovat… Uvědom si, že nikdo si vinu netvoří, buď je anebo není. Ty neovlivníš, jestli bys měl mít vinu nebo nikoliv. Máš jí v srdci, cítíš ji a trápí tě, protože jsi někomu ublížil. Uvědomění si viny je vlastně láska k oběti! A cesta…
Vezmi si, že bys byl gangster, zastřelil několik lidí, pak konvertoval k jakémukoliv náboženství a vše si uvědomil. V tom okamžiku bys musel spáchat sebevraždu! S tím by přece nebylo možné žít!
Zločinci zde nejsme /i když, co já vím?/, každý z nás ale někomu nějak ublížil. Leccos jsem v životě prožil a poznal, znám třeba rodinné vztahy, kdy se spolu kvůli blbosti nebaví pokrevní lidi léta. Přitom už si dávno odpustili, přesto to celý život mají v sobě!
Jinak jsem vás chtěl upozornit na to, že když se říká "ten člověk nemá svědomí", jde o fikci. Má, vážně má - a z hlubin jeho osobnostní struktury to vychází na povrch, on si to ani neuvědomuje. I lhaní je v podstatě vina, protože někoho uvádíš v omyl, ukazuješ mu svět, který takový není…
Hlavně mě ted nenapadejte, že milosrdná lež atd. NIC TAKOVÉHO NEEXISTUJE!!!
Pravda je jen jedna.

[Petr]

Cesta odpuštění je dobré pro ty, kteří si už ten pocit viny vytvořili, jinak samozřejmě ideální je si takový pocit netvořit, ale k tomu je potřeba nějaké základní uvědomění si souvislostí, jak to zmínil Vyc.

Myslim, ze i z pocitu viny se lze, krome odpusteni, dostat i tim, ze zmenime nasi viru, system presvedceni, nas pohled na svet, vesmir a pocit viny proste zmizi, protoze vis ze vse je presne tak jak ma byt, ze vse bylo tak jak melo byt, vse co se stalo je vzdy na urcite urovni i prinosne, obohacujici.
Nemyslim, ze by to bylo tak predurceno, ze to tak muselo byt, ale proste vsichni herci na scene se rozhodli si takto zaimprovizovat a tak se to proste odehralo . A kdyby nekdo v te inscenaci zemrel, tak vime, ze zije dal, ze jen prestal ted tuto hru hrat. A pujde hrat jinou, nebo do jineho divadla. Nechci tim nic zlehcovat, ani bagatelizovat, protoze je tu neustaly respekt a podpora k hercum i ke hre.

[flpbb]

Po psychoogovi zde máme abraháma.

Myslim, ze i z pocitu viny se lze, krome odpusteni, dostat i tim, ze zmenime nasi viru, system presvedceni, nas pohled na svet, vesmir a pocit vinu proste zmizi, protoze vis ze vse je presne tak jak ma byt, ze vse bylo tak jak melo byt, vse co se stalo je vzdy na urcite urovni i prinosne, obohacujici.
Nemyslim, ze by to bylo tak predurceno, ze to tak muselo byt, ale proste vsichni herci na scene se rozhodli si takto zaimprovizovat a tak se to proste odehralo . A kdyby nekdo v te inscenaci zemrel, tak vime, ze zije dal, ze jen prestal ted tuto hru hrat. A pujde hrat jinou, nebo do jineho divadla. Nechci tim nic zlehcovat, ani bagatelizovat, protoze je tu neustaly respekt a podpora k hercum i ke hre.

První větou chtěl ten náš admin říct, že změníme postoje, názory a hodnoty. Jistě je to jednoduché...
Rozhodně ovšem nesouhlasím s druhou větou /v tom souvětí/: "vse bylo tak jak melo byt". Takový alibismus nenabízej normálním lidem. To by se taky mohlo stát, že bych šel dnes do baru, tam vyházel lidi z okna a zítra si toto řekl. A ještě se pak u soudu domáhal tebe! Kdo žije duševně a cítí v srdci pravdu a lásku, toto si může říkat, protože je na cestě. My zbývající ovšem ne, pro nás by to byla omluva a alibismus za to, co jsme provedli /nebo ještě provedeme, a že toho nebude málo, co?/.
Analogie s divadlem je úžasná a typicky abrahámovská. Strašně si vážím lidí, co neřeknou: On zemřel atd., ale eufemismus: On odešel nebo On už mezi námi není atd. Je to úcta k tomu člověkovi, co nás opustil.

[AlfaScorpii]

Myslim, ze i z pocitu viny se lze, krome odpusteni, dostat i tim, ze zmenime nasi viru, system presvedceni, nas pohled na svet, vesmir a pocit viny proste zmizi, protoze vis ze vse je presne tak jak ma byt (...)

Určitě, někteří ale jen změny úhlu pohledu buď nejsou schopni, nebo ta změna je jen částečná, takže se potřebují uchýlit k něčemu, co je od toho hluboce zarytého přesvědčení viny opravdu odřízne, tak pak přichází na scénu odpuštění, nebo třeba ještě radikálnější přístup v podobě - já neexistuje (viz Goro )

[AlfaScorpii]

Uvědom si, že nikdo si vinu netvoří, buď je anebo není. Ty neovlivníš, jestli bys měl mít vinu nebo nikoliv. Máš jí v srdci, cítíš ji a trápí tě, protože jsi někomu ublížil.

Trápí tě to jen v momentě, kdy to za ublížení druhému sám začneš považovat, neboli to ovlivňuješ. Ale samozřejmě můžeš se taky na to dívat tak, že se ten pocit vytváří sám, pakliže přijmeš myšlenku, že já neexistuje Nicméně vždy za pocitem viny je nějaká iniciální myšlenka, která ho způsobila.

[Vyc]

Nevěřím tomu že každý musí cítit vinu - spíš i pocit viny je třeba se naučit.
A pak pochopit, že nám ten oběvený,přijatý a zaužívaný pocit viny na naší cestě dál pomáhá si méně ubližovat.
Taky to že pokud jednáme pudově - prostě se ještě neumíme ovládat,
tak nám nastávají právě takové situace, abychom se na nich ovládat naučili.
Vždy jde o všechny zůčastněné, kde se každý učí právě to své a to mi přijde úžasně vychytané.
U smrti vidim poučnou část spíše pro pozůstalé
- vše je drobet jinak než jak to vidí ti kteří vidí problém,
vše je o hledání a pokud se to-postoj najde, pak se negativní pocity jako vina rozplynou.
Samo jen u tzv. charakterních jedinců, kteří již pocit viny zažili.
Jsme rozdílní, kde každý hraje roli pro ostatní,
Takže všichni a vše kolem nás, koho-čeho si všímáme je ideální právě pro nás, náš posun pohledu.

[Háta]

Sama sebe překvapuju, už jsem se nepotřebovala vrátit k Lazarevovi. A teď čtu ty jeho pozdější knihy a zjišťuju, že když opravdu přestanu hodnotit, protože se v tom, co a jak Vesmír koná, stejně nevyznám, nebudu cítit vinu. Hodnocení vinu generuje. Míň mluvení, víc ticha a cítění. A pak se člověk nějak sám od sebe chová tak, že se neproviňuje. Ani proti sobě a ani proti nikomu a ničemu. A být víc zticha, míň mlít, to jde uhlídat. I malý rozdíl je cítit.

[Ladislav]

...vina je odrazem konceptu který každý člověk, ať vědomě, či nevědomě, žije. Ego řídí, porovnává, určuje..., je to věc sebehodnocení. Samozřejmě tu jsou silné sociální a kulturní vlivy. V této chvili vidím vinu jako absolutní sebenepřijetí. To velmi posílí strukturu ega...a tak se to děje stále dokola, aby ego (koncept) mohl fungovat. V duální realitě to snad ani jinak nejde... Pravda tak jak je obecně vnímána je jen další nástroj ega...

...řekl jsem pravdu, teď cítím vinu, ublížil jsem tomu komu jsem svou pravdu sdělil...
...řekl jsem pravdu abych necítil vinu, co na tom, že má pravda druhého ranila...
...lhal jsem, teď cítím vinu, že jsem někoho oklamal...
...lhal jsem, abych nezranil něčí city a necítil tak vinu...

to jsou jen zrnka písku v poušti ve skutečnosti neexistuje něco jako pravda a lež, nebo vina a nevina...je jen tady a teď, aktuální stav "věcí", situace...
Sebehodnocení - naplňování sebeobrazu je tím peklem na zemi o kterém často čteme...

[Monika]

vina pramení z pocitu, že já, stejně jako druhý člověk, jsem konatelem svých činů, co má všechno pod kontrolou a může činit nezávislá a svobodná rozhodnutí dle libovůle

je to skutečně záležitostí vjemu iluzornosti odděleného ega - duality, jak tvrdí Bashar i Ladislav

zbavit se pocitů viny a zároveň zásluh je možné teprvá - "když jsem schopný přijmout úplně to, že nejsem konatel svých činů, potom celé břemeno pýchy za své dobré, úspěšné akce, větší břemeno studu a provinilosti za své akce, které byly neúspěšné a zranily ostatní a dokonce ještě větší břemeno nenávisti vůči druhým, kteří zranili mě - celé toto břemeno zmizí. Celé břemeno úzkosti a nenávisti zmizí."

Ramesh Balsekar

tím ale nechci říct, že by bylo žádoucí, aby člověk zůstával lhostejný k tomu co se stalo, že by neměl pocítil lítost, když někomu ublíží nebo neměl mít radost z toho, když někomu pomůže

když někomu ublíží je na místě udělat všechno co může, aby utrpení druhého zmírnil nebo odstranil, pokud to jde poučit se z toho a příště se toho vyvarovat a nedělat to co by nechtěl, aby někdo dělal jemu

ale trápit se pocitama viny je destruktivní záležitostí, která nepomůže nikomu a vede to naopak k zahořklosti a k sebenenávisti

s pocity viny pomáhá z bachovek Pine