Tedy co je to bolest?
Přezpříliš jednoho (pocitu) se stává opakem.
Z vlastní zkušenosti a následném sloučení souvislostí si dovoluju tvrdit, že i radost a štěstí stává-li se postupně stále silnější - přechází v bolest a strach.
Bohužel tento plynulý přechod málokdo a málokdy pozorujeme.
Dokud se díváme na věci jako rozdílné, tak to ani vysledovat snadno nelze.
Již sme si všimli, že zatím většina neprozře, tedy cokoli většího nepochopí, dokud nenarazí/me.
Pak jakoby zázrakem se mněníme - vidět v bolesti to velké dobro je pro ty co pochopí.
Celý vývoj je přibližování se ke středu k menšímu dobru k tichu ke splynutí od po obou stranch tzv.zla (těžce neseného - až bolestného štěstí)
Vždy zažíváme maximálně tolik dobra kolik je vhodné a pokud to někdo přepískne i skrze bolest ke smrti, tak se to jen opět přehoupne do zrození a radosti - holt vlníme.
Máme jasný daný směr - přežít - hrubá fáze (velký rozkmit amplitudy - maximálních poloh)
a být šťastní - jít ke střední ose kolem které kmitáme a splynout v nic - takže ve vše (bum)
a k dalšímu rozdělení pro sebe pocítění, akci asi atd.
silné až žádné tělo až silné tělo až.....
silné až žádné pocity až silné pocity až....
Mam pocit, že vlníme - při pohledu o 90° pootočeném (třebas bočního pohledu na šroubovici DNA) - pak kroužíme stále dokola.
A současně se posunujeme dál do dalšího rozměru.
Celou tuto skládačku šroubovic DNA neustále urychlujeme,
jenže taky bereme stále větší nadhled - tedy se díváme z větší a větší dálky z čehož nemusíme mít přímý pocit růstu či urychlování.
Sem jako vyčet z "paty" díky chcíplé myši u nás na záchodě (za sádrošem - tak na 3 měsíce zmrad už vim) a díky rozhovoru s lásinků o nepříjemnu.
v duši
Vašek ne"moudrý" šašek
takže Venca alias Vyc