flpbb píše:Toto téma jsem sem vložil záměrně, protože sám potřebuju pomoct. Zabývám se jistou tvorbou a někdy mám pocit, že to za mě dělá moje duše. Je to channeling? Pokud ano, napojil se na ní Bůh, pokud ne, napojila se ona na něj? Takto to beru tedy já, ale samozřejmě nevím, jsem jen člověk...
duše a bůh a Srdce je to samý ... naprostá otevřenost, bezpodmínečné ANO, totální přijetí, ... takže po ovoci poznáš strom
takhle zpívá duše skrze člověka se jménem Exupery:
"Bůh mi poslal ženu, která velmi roztomile, prostě a se šveholivou krutostí lhala. A já se nad ní sklonil jako nad svěžím mořským větrem. A řekl jsem: "Proč lžeš?"
Dala se do pláče a všecka se topila v slzách. A já o těch slzách přemýšlel.
"Pláče," říkal jsem si, "neboť se nevěří jejímu lhaní.
Nevěřím totiž, že lidé hrají komedii. Nevidím v komedii smysl. Ovšem, ta žena chce být považována za jinou. Tohle drama mě však netrápí. Drama je to pro ni. neboť by tolik chtěla být tou druhou. A ženy, které ctnost jen předstírají, k ní mají často větší úctu než ty, jež žijí počestně a jsou tak ctnostné jako ošklivé. Kdežto ty první velice touží být počestné a milované, ale nedovedou se ovládnout, nebo je spíš ovládají druzí. A neustále se bouří.
A obrátil jsem se k Bohu se slovy: "Proč jsi ji nenaučil mluvit řečí, jíž se lze dohovořit?" Vždyť kdybych jí naslouchal, namísto lásky bych ji musel dát pověsit. A přitom v sobě má cosi dojemného, v temnotách vlastního srdce si do krve rozdírá křídla a bojí se mne jako ty mladé pouštní lišky, kterým jsem dával po kouscích maso a ony se chvěly, kousaly a maso mi vytrhly, aby si je odnesly do pelechu."
"Jsem čistá, pane," říkala mi, "ale oni to nevědí." Věděl jsem ovšem velmi dobře, jaký nepokoj v mém domě vyvolává. Ale přesto jsem v srdci cítil hřeb boží krutosti. "Pomoz jí plakat. Naplň ji slzami. Ať znavena sama sebou spočine. na mém rameni: není v ní dostatek únavy." Neboť ji v dokonalosti jejího stavu špatné poučili a já ji zatoužil osvobodit. Ta plačící žena není snad celým světem, ale je znamením světa. Cítí úzkost, že se neuskuteční. Že shoří a rozplyne se v dým. Že ji řeka cestou strhne a už ji nikdo nedokáže zachytit.
"Nejdřív mne vyslechni," pravil jsem jí. I tuto ženu je třeba přijmout.
Po lásce nemohu sáhnout, jako by byla kdesi v zásobě: je to především práce mého srdce. Lásku ti neposkytuje určitá tvář jako dar, stejně jako ta šťastná pohoda nebyla v krajině, nýbrž v tvém stoupání vzhůru. V tom, že jsi zmohl horu. Že jsi zakotvil v nebi.
Stejně je tomu s láskou. Že by ji člověk mohl potkat, je pouhá iluze, neboť lásce je třeba se učit. Klame se ten, kdo bloudí životem, aby se nechal dobývat, kdo zná jen citové vzrušení z krátkých vznětů a doufá, že potká onu velikou horečku, která ho zapálí pro celý život. Jeho srdce dosáhne jen chabého vítězství, neboť je duševně chudý a zmohl jen maličký pahorek.
Stejně tak nelze spočinout v lásce, pokud se den ze dne neproměňuje, jako je tomu v mateřství. Ty však chceš ve své gondole usednout a stát se zpěvem gondoliéra na celý život. A v tom se mýlíš. Neboť co není vzestupem či přechodem, to ztrácí význam. Pokud se zastavíš, najdeš jen nudu, neboť krajina už ti nebude mít co říci. A místo abys zavrhl sebe, zavrhneš ženu.
Sledoval jsem totiž opravdu pozorně lidské vztahy a dobře jsem rozpoznal nebezpečí rozumu: toho rozumu, který si myslí, že řeč uchopuje. A že v hádce existuje odpověď. To, co je ve mně, nemohu totiž naprosto tlumočit prostřednictvím řeči. Není slov, jež by to sdělila. Mohu to pouze označit, a sice do té míry, do jaké jsi to už pochopil jinými cestami než pomocí řeči.
Zázrakem lásky anebo proto, že jsi zrozen ze stejného boha a že se mi podobáš.
Nepleť si lásku s vlastnickým šílením; z něho pochází to nejhorší trápení. Neboť z lásky, na rozdíl od obecného mínění, trápení nepochází. Trápení plyne jen z pudu vlastnictví, který je opakem lásky.
A proto člověka, který doopravdy miluje, poznám podle toho, že nikdy nemůže být podveden.
Skutečná láska začíná tam, kde oplátkou nic nečekáš.
Přátelství poznám podle toho, že nikdy nemůže být zklamáno, a pravou lásku podle toho, že nikdy nemůže být podvedena.Kdyby ti někdo řekl: "Tu ženu zavrhni, podvádí tě ...", trpělivě ho vyslechni, ale své chování neměň, neboť kdo má tu moc, aby tě podvedl?
A když ti někdo řekne: "Zavrhni ji, všechna tvá snaha je marná ...", trpělivě ho vyslechni, ale své chování neměň, neboť jsi jednou zvolil. Cos dostal, mohou ti snad ukrást, kdo by ti však mohl ukrást, cos dal?
A když ti někdo řekne: "Tady ti jsou dlužní. Tam ne. Tady si váží tvých rad, tam se jim smějí", zacpi si před takovým počtářstvím uši.
Odpověz všem takto: "Milovat mne, to v první řadě znamená se mnou spolupracovat"
Chci-li od tebe dosáhnout lásky, probudím v tobě člověka, který je pro mne. Nebudu ti říkat, jak se trápím, tím bych se ti leda zprotivil. Nebudu ti nic vyčítat: právem by tě to rozčililo. Nebudu ti snášet důvody, pro které mě máš milovat, neboť ty žádné důvody nemáš. Důvodem k lásce je láska. Ani se nebudu ukazovat takovým, jakým jsem byl, když jsem probouzel tvou touhu. Neboť už mne takového nechceš. Jinak bych tvou lásku probouzel dosud."