"Jsem-li pozorný, dávám si pozor na všechno, co dělám. Prostě si nežiji jen tak nazdařbůh. Jsem naplno u všeho, co beru do ruky. Uvědomuji si, co se právě děje. Všechno, co dělám, dostává mou pozorností hlubší smysl.
Být pozorný, bdělý nemá nic společného s kontrolováním. Kdo by chtěl své myšlenky kontrolovat, tomu se jistě vymknou zpod kontroly. V našem případě jde o bdělý, uvážený a pozorný život, v němž jsme v kontaktu se sebou a se vším, co je. Psychologové prohlašují, že nejzávažnější chorobou naší doby je bezvztahovost, lidé ztratili vztah k sobě, k věcem, k bližním … Kdo ale nemá k věcem vztah, zachází s nimi bez úcty. Kdo není schopen navázat vztah s druhým člověkem, přehlíží jeho tajemství. Nedbá na hnutí své duše.
Ten kdo nepoznal niterný vztah k sobě, nikdy není u sebe, nikdy není opravdu „doma“. Je všude a nikde. Stěžuje si na svůj pocit osamělosti a opuštěnosti. Jenže on není sám u sebe. Nedopřeje si vlastní blízkost. Tím více touží po blízkosti druhých lidí. Jakmile se ale k němu někdo přiblíží, nedokáže tu blízkost snést."