Anim píše:
mistr, musí počítat s tím, že žáci automaticky přebírají způsoby, jakými jedná on.
Mistr nevede žáky k tomu, aby žáci automaticky přebírali jeho způsoby, to by bylo absurdní, ale k tomu, aby "moudrost objevili" sami v sobě

"Mistr byl už velmi starý a vysychalo mu v krku, a proto si všude s sebou nosil malou tykvičku s pitnou vodou.
Jednou bylo zvlášť veliké horko, a tak se šel se svými sedmi žáky vykoupat k posvátné řece. Tykvičku si nesl schovanou pod svým sárí.
Žáci byli pilní a po celou cestu šli zabráni do učené diskuse, zda je či není k dosažení poznání bezpodmínečně nutné následovat svého gurua, duchovního učitele.
Když došli k řece, mistr je nechal být a sám se svlékl. Svou tykvičku zahrabal do vlhkého písku, aby mu nezteplala voda, a navršil nad ní malou hromádku, aby to místo snadno našel. Ohlédl se ještě za žáky a šel se koupat.
Jaké však bylo jeho překvapení, když se vrátil na břeh a chtěl najít svoji tykvičku! Na břehu se skvělo osm stejných hromádek písku, a pod kterou teď hledat?
Když přišli žáci, smutně si stěžoval:
"Jste sice poslušní žáci a máte svého gurua jako vzor, a tak jste si udělali každý před koupáním také svoji hromádku. Čeho jste si však nevšimli, bylo to, že ta hromádka, která vám byla vzorem, měla i smysl - byla pod ní tykvička s vodou."
