od Monika » čtv 13. pro 2012 12:34:28
než se to smaže - tak to sem na chvíli dám, můžete se podívat
Člověk ve skupině - jak druzí ovlivňují naše chování
"Člověk je bytost společenská. Jenom v samotných Spojených státech je do slova na tisíce společností, profesních spolků, církví a pouličních gangů. Jako živočišný druh máme očividně sklon vyhledávat druhé a spolčovat se se sobě rovnými.
Z psychologického hlediska před nás sociální stránka lidské povahy staví pozoruhodný paradox: Lidé se ve skupině chovají jinak, než jak se chovají o samotě. Běžný člověk je schopen se vzepnout k činům epochálního hrdinství či nejhlubší zhýralosti v okamžiku, kdy ho povzbuzují či „hecují“ jemu rovní - tedy k činům, jež by mu nikdy nepřišlo na mysl spáchat v době, kdy je sám. Z toho důvodu nezanedbatelná část výzkumů v oblasti vědecké psychologie má za cíl zjistit, jak přesně skupinová dynamika navozuje změny v chování jednotlivců.
Vezměme si jako příklad holokaust. Jak se mohly obyčejné slušné lidské bytosti stát strážemi v táborech smrti? Jak mohli příslušníci celého národa stát a přihlížet, jak je šest milionů jejich spoluobčanů posíláno na smrt do koncentračních táborů a plynových komor? Na toto téma byly popsány stohy papíru, avšak snad až Milgramovy experimenty vrhly do psychologie obyčejných vojáků a přihlížejících trochu světla.
Představte si, že jste se zavázali zúčastnit se psychologického experimentu týkajícího se problematiky učení. Přicházíte do laboratoře renomované univerzity v Ivy League. Uvítá vás jakýsi muž středního věku, oblečený do bílého laboratorního pláště, který se vám představí jako doktor Milgram. Odvede vás do jasně osvětleného pokoje vkusně vybaveného nábytkem a požádá vás, abyste se posadili. O pár minut později se dostaví další osoba. Jak se ukáže, jde o dalšího dobrovolníka. Dr. Milgram vám vysvětlí, že podobné výzkumy učení již vede mnoho let a je v této oblasti na slovo vzatým odborníkem. Teď právě vyvíjí novou techniku, jejímž účelem je zlepšit výkony při řešení paměťových úloh. Technika je založena na principu trestu. Jeden účastník bude v experimentu vystupovat jako „učitel“. Druhému účastníkovi, vystupujícímu jako „žák“, bude „učitel“ předčítat ze seznamu páry slov, které spolu vzájemně nesouvisejí (např. banka - klobouk). Žák si musí předčítané slovní dvojice dobře zapamatovat, aby, jakmile učitel vysloví jedno slovo z příslušného páru (tj. např. banka), mohl reagovat vyslovením druhého slova (tedy v tomto případě klobouk). Kdykoliv žák zareaguje chybně, učitel je oprávněn potrestat jej elektrickým šokem.
V tomto okamžiku vám dr. Milgram ukáže generátor elektrických impulsů a dá vám příležitost okusit na vlastní kůži šok o síle 45 voltů. Trochu to bolí a je to velmi nepříjemné. Dr. Milgram vám předvede jednu součást zařízení, která má tvar a velikost rádiového stereopřijímače. Na čelní desce přístroje je třicet knoflíků označených hodnotami napětí v rozsahu od 15 do 450 voltů. Pod každou číselnou hodnotou napětí lze číst slovní označení v rozsahu od „slabý“ přes „nebezpečí: silný šok“ až po zlověstně vypadající „XXX“. Dr. Milgram vám sděluje, že učitel musí zvyšovat hodnotu napětí elektrického šoku s každou chybou žáka. Říká vám, že normálně se žák dopouští jen velmi malého počtu chyb a že hladina elektrických šoků obvykle nestoupne nad rozumnou úroveň. Pak se vás zeptá, zda oba stále ještě souhlasíte s účastí v experimentu, a vy oba souhlasíte. Pak losujete o to, kdo z vás bude učitel a kdo žák. K vaší úlevě vám los určuje, že budete učitelem.
Doprovázíte dr. Milgrama a žáka do další místnosti a asistujete mu, když připoutává žáka k židli a připojuje k němu elektrody. Pak se usazujete ve vedlejší místnosti před šokovým generátorem tak, že na žáka nevidíte. Komunikujete spolu prostřednictvím telefonního spojení. Brzy se začínáte strachovat, že něco není v pořádku. Žák se dopustil už tolika chyb, že se blížíte k úrovni napětí 120 voltů. Žák křičí, že šoky už jsou příliš bolestivé. Obracíte se a ptáte se experimentátora, zda máte pokračovat, a on přisvědčí. Žák se i nadále dopouští chyb a vám je řečeno, abyste pokračoval se zvyšováním napětí. Co učiníte? Pokud patříte mezi 65 procent těch, kteří se na počátku šedesátých let účastnili studií Stanleyho Milgrama na Yaleově univerzitě, budete pokračovat v uštědřování šoků i přes úroveň označenou nápisem „XXX“).1 Experiment by pokračoval asi takto: Při 150 voltech žák žádá, aby byl uvolněn z experimentu. Při 180 voltech křičí, že už dál bolest nemůže snést. Při 300 voltech začíná tlouct na zeď a vříská, že už neodpoví ani na jednu otázku. Nad 330 voltů se neozývá nic, jen zlověstné ticho. Devadesát pět procent Milgramových „učitelů“ pokračovalo s uštědřováním šoků až na úroveň 300 voltů a 65 procent z nich vyčerpalo celý rozsah jmenovitého napětí.
Možná patříte mezi oněch 65 procent účastníků. Když jste u konce, doktor Milgram vás odvádí do místnosti žáka. Když otevírá dveře, s překvapením zjišťujete, že druhý účastník experimentu sedí spokojeně na židli a usmívá se. To, co jste slyšeli ze sluchátka, byl magnetofonový záznam jeho reakcí, vytvořený předem. Když shledáváte, že jste ve skutečnosti neudělovali šoky vůbec nikomu, obrovsky se vám uleví. Dr. Milgram vám vysvětluje, že onen žák je ve skutečnosti jeho asistent a že losování jenom předstírali. Dále objasňuje, že skutečným účelem experimentu bylo prozkoumat poslušnost vůči autoritě. Ve třech společně proberete smysl dané studie, její účel a etickou stránku věci. Vyplníte dotazník týkající se vašich dojmů ze studie. O pár týdnů později se s vámi dr. Milgram spojí znovu, aby se vás optal, jak se vám daří - zda kvůli účasti na studii netrpíte nějakými přetrvávajícími negativními následky."