od Monika » čtv 13. pro 2012 12:41:35
"Jak rovněž všichni víme, to, jak nás lidé posuzují a jak my posuzujeme je, ovlivňují také nejrůznější předsudky. Je zajímavé sledovat, jak se za poslední roky u lidí změnilo hodnocení takových faktorů, jako je například pohlaví (gender). V roce 1974 se uskutečnila studie, v níž bylo skupině pokusných osob řečeno, že se očekává příliv žen do převážně mužských povolání, jako je lékařství a inženýrství.21 Hodnocení prestiže dané profese ve skupině pokleslo (ve srovnání s hodnocením v kontrolní skupině, jíž bylo řečeno, že v budoucnosti se v daném povolání očekává stejný poměr mezi počty mužů a žen). V jiné studii bylo účastníkům naopak řečeno, že se v povoláních do té doby převážně ženských, jako je ošetřovatelství a sociální práce, očekává příliv mužů.22 Hodnocení prestiže těchto profesí prudce stouplo (ve srovnání s kontrolní skupinou, jíž bylo řečeno, že poměrné zastoupení mužů a žen se v daném povolání nezmění).
V roce 1986 se zmíněné studie uskutečnily znovu, a mezi skupinou kontrolní a pokusnou nebyl pozorován žádný rozdíl.23 Pokusné osoby hodnotily jednotlivé profese jako stejně prestižní nezávisle na tom, zda se v nich očekával příliv mužů nebo žen či nikoliv. Účastníci této studie rovněž dostali k dispozici popis nové (fiktivní) profese zvané „informační analytik odškodnění“ a výzkumníci je vyzvali, aby u tohoto nového a neznámého povolání ocenili jeho prestiž. Daná profese byla účastníky pokusu hodnocena jako stejně prestižní nezávisle na tom, zda šlo podle jejího popisu o profesi převážně mužskou, či převážně ženskou. Podobné výsledky nám vnucují myšlenku, že jak pro muže, tak pro ženy se stává představa ženy v pozici autority a moci stále přijatelnější.
Na začátku této kapitoly jsme viděli, jak snadno se vůči lidem v postavení autority stáváme poslušnými, a já bych se k tomuto tématu před ukončením kapitoly ještě ráda vrátila. Naše hledání ideálního vůdce ve skutečném životě (např. Reagan, Thatcherová, Gándhí, Hitler) a ve fantazii (např. Jean Luc Picard, Murphy Brown, Marcus Welby, Rambo) nikdy nekončí. Okouzleni mocí, náchylní podvolit se autoritě bychom možná chtěli vědět, jaký styl vedení byv nás odhalil a rozvinul to nejlepší.
Zabýváme-li se touto otázkou, narazíme na dosti známou a význačnou studii zabývající se chováním skupin desetiletých chlapců vedených autokratickým, demokratickým a liberálním vedoucím z řad dospělých.24 Vedoucí se cvičili v jednom ze zmíněných stylů vedení a postupně se střídali každých šest týdnů tak, aby byl více než dostatek času vysledovat účinek různých vůdcovských stylů na chlapce. Autokratický vedoucí určoval cíle skupiny, diktoval, jakým způsobem má být cílů dosaženo, ukládal úkoly a držel se stranou skupiny. Demokratický vedoucí dovolil skupině, aby určovala taktiku, navrhoval způsoby, jak cílů dosáhnout, umožnil chlapcům, aby si každý svůj úkol vybral a na úkolech se podílel. Liberální vedoucí poskytl skupině naprostou volnost dělat, co je jí libo, a sám se její činnosti neúčastnil. Mezi úkoly, které měly skupiny provádět, patřily takové činnosti, jako výroba masek a vytváření různých předmětů.
I když musíme být opatrní, chceme-li vztahovat závěry plynoucí ze studie dětí na dospělé, přesto výsledky zmíněného experimentu byly vskutku poutavé samy o sobě. Můžeme si položit dvě otázky: První zní, zda styl vedení ovlivňuje pracovní klima ve skupinách. Výsledky v tomto ohledu byly jednoznačné: Pod autokratickým vedením chlapci projevovali třicetkrát větší hostilitu a byli osmkrát agresivnější, než jak tomu bylo v případě vedení demokratického. V autokratické atmosféře docházelo často vyhledávání obětního beránka; dva obětní beránci popravdě řečeno skupinu opustili nadobro. Naproti tomu v ovzduší demokratického stylu vedení jev vyhledávání obětního beránka nebyl pozorován. Experimentálně navozené krizové situace pod autokratickým vedením způsobovaly povyk a zmatek, zatímco pod vedením demokratickým vyvolávaly organizované reakce."