Absolutně nejdůležitější věcí tedy je udržet si nerozptýlenou bdělou přítomnost a uvědomit si jakoukoli myšlenku, která vznikne, ať už je dobrá či špatná, důležitá či nedůležitá, a tento stav "pohybu" pak dále pozorovat...
Skrze toto bdělé vědomí přítomnosti "rozpoznáváme" stav pohybu myšlenek a dále v tomto stavu pokračujeme, aniž toto rozpoznávání opomíjíme. V žádném případě to ale neznamená, že bychom se měli snažit proud myšlenek nějak přerušit nebo usilovat o to, abychom myšlenky zadržovali, měnili či mysl jakkoli korigovali...
BDĚLÁ POZORNOST je pojem, který často (k nelibosti mnohých) kritizuji
Tedy kritizuji to, jakým způsobem je to popisováno a je z toho vytvořený nějaký návod na duchovní cestu...
Ego je v podstatě velice zúžený paprsek Vědomí,
a my chceme pomocí tohoto zúženého paprsku
pochopit celou mysl, tedy nejen naše myšlenky, ale celou Univerzální mysl.
To je jako kdybychom baterkou svítili na vrcholek ledovce,
takže jsme schopni vidět jen malou část vrcholku ledovce,
a už vůbec nejsme schopni nahlédnout to, co je pod vodou, čemu se třeba říká podvědomí apd.
Takto rozpouštět připoutanosti,
je dost podobné tomu, jako kdybychom pomocí jedné baterky rozpouštěli celý ledovec, tím, že na něj budeme bděle svítit.
Protože to je vcelku náročné,
tak se hovoří o nutnosti celodenního úsilí,
být neustále v přítomnosti ted a tady,
neustále svítit na ten ledovec a neustále jej bděle pozorovat
Nevím jak pro koho,
ale podle mne vcelku nadliskej výkon, pomocí malé baterky rozpustit celý ledovec...
Souvisí to také samozřejmě s pojmy ted a tady,
které jsou pak chápány opět v kontextu ega,
tedy toho poměrně zúženého paprsku Vědomí,
které je schopno nám nasvítit pouze ted jako právě přítomný okamžik,
a tady jako místo, kde jsme, kde se nacházíme
Pokud tedy nechceme zůstat na úrovni "baterkářů"
tak potřebujeme mít daleko silnější refletor vědomí,
který nám nasvítí celý ledovec,
nikoli jen zúžený paprsek svítilny
což potom v takovém rozšířeném paprsku znamená, že ted není jen nejkratší čas, ale je to Věčnost,
a tady není místo kde zrovna stojíme, ale je to Nekonečnost
takže jsme schopni si neustále (věčně) uvědomovat celý (nekonečně) ledovec,
Teoreticky řečeno,
můžeme si vybrat mezi BDĚLOU POZORNOSTÍ (TED) A UVOLNĚNOU POZORNOSTÍ (TADY)
Nejsou to ovšem dvě věci, které by byly proti sobě,
naopak jsou to spojené nádoby
Většinou se však hovoří o duchovní cestě v pojmu Ted,
ale když se podíváme třeba na Tolleho,
což je jeho parketa,
tak lze objevit, že nejdříve hovoří o jakémsi volném prostoru v mysli,
později o volném prostoru mezi lidmi a jejich vztahy,
a možná za nějakou dobu bude (zatím jsem to u něj neviděl) hovořit o prostoru samotném
a pak o nekonečném prostoru vědomí
a možná že na samý závěr bude pak hovořit o NEKONEČNÉM prostoru VĚDOMÍ, BYTÍ, BLAŽENOSTI A SVĚTLA
To je prostě úskalí všech SPECIALIZACÍ,
že když se zaměříme pouze na uvědomění jen něčeho,
musíme postupně krok za krokem odhalovat i to, co je obecné, univerzální
což je samozřejmě ta lepší možnost, že se nám to povede,
časté také je, že zůstaneme uzavřeni v nějaké té své specializaci
Opačný postup přes uvědomění Tady (tedy uvolnění) pak popisuje dzogčhen...
To je asi tak všechno, k tomuto pojmu bdělá pozornost,
tedy že to není jen zúžený paprsek,
tedy není to jen to, jak to bývá často popisováno
(tedy pouze jen tak tak, jak je to psáno o reakci výše)