Osvobození/probuzení/duchovní osvícení

[Lída]

mám na mysli tu zkušenost se naučit opakovat, bez toho že by jsi se musela...

Pokoušet se o to znamená, že já se začne snažit najít způsob, jak by se ta zkušenost mohla opakovat, a to mu může vydržet hezkých pár desítek let

Nakonec - a může to trvat hezky dlouho - se ukáže, že teprve až ta zkušenost se stane jen jednou z mnoha vzpomínek a pouhou informací, zmizí potřeba (čí? Koho jiného než osobního já ), aby se opakovala. Škoda, že jsem tehdy neznala, co o mnoho let později napsal Raméš. Odpovídal na dotaz

"Zažil jsem v Maine jednu zkušenost. Seděl jsem na skále, pozoroval jsem oceán a vlny. Vnímal jsem, že cítím pohyb, který přesahuje jakékoliv lidské měřítko. Pořád hledám nějaký druh spojení s tou mocí nebo co to bylo. Nedokázal jsem si spojit tu zkušenost s tím, o čem mluvíte. Co jsem to dělal?"

RB: "Vy jste nedělal nic, a právě proto se ta zkušenost objevila. Když pominula, pořád jste se jí držel. Přál jste si prožívat toho víc: „Jak k tomu došlo? Proč? Proč se to stalo právě mně?“ Všechna ta „proč“ odsouvají onu zkušenost stále dál a dál od vás.

Pokud by bod, který v duchovní mapě představuje vás, byl ve svém vývoji pokročilejší, pak by ta zkušenost skončila jen pocitem údivu. Byl byste vstal a odešel.... Ale mysl si začala klást otázky. Usiloval jste, aby se ten prožitek objevil znovu, a tak se vám vzdálil. To je docela normální."

Proto když se ukáže, že vasány vytvářejí osobní já, trvá nějaký čas, než se pochopí, že každá snaha zbavit se vasán nebo zažít přímo stav probuzení vytváří novou vasánu - snahu usilujícího já, aby ono samo zmizelo. Pak je zřejmé, že prostě NIC se pro zmizení "já" ani pro zmizení vasán udělat nedá, a současně že právě a jen ony neustále znovuvytvářejí clonu klamné duality ... Tak nastane naprosté sebevzdávání... teď... teď... teď... Vůbec o nic už neusiluješ, jako malé dítě...
Když se objeví vasána a pokud dojde k jejímu uvědomění, rozpozná se jako tvar Absolutna.... pokud...

Kdykoliv si během dne uvědomíš v těle napětí, které je známkou zaktivovaného emočního těla (E.Tomáš: "Ego je napětí"), dojde k relaxu; ten se prohloubí, kdykoliv ležíš...

Nic z toho se neděje záměrně, jen prostě dojde - nebo nedojde - ke všimnutí si... nic víc

Můžeš si dát konečně pohov, všechno si to řídí ONO

To je konečně ta pravá RELAXACE

[vostalpetr]

OK,
a k tomu říkám, že ten stav jde nasimulovat,
jsou samozřejmě různé způsoby,
ale mně opravdu velmi dobrý přijde ten Oslíkův postup relaxace, kdy člověk "zkamení"

tedy anuluje a rozpustí všechny vůle, tedy spíše napětí která si v té relaxaci uvědomí

Samozřejmě nedá se to použít v běžném životě,
ale ta zkušenost z tý relaxace má prostě také dlouhodobé působení,
podobně jako ta bouračka v autě nebo pád ze schodů,

něco to prostě s člověkem udělá a jde s ním i v tom běžném životě,
Oslík to ostatně říká stejně jako já,
opsal to totiž ode mne...

"Vy jste nedělal nic, a právě proto se ta zkušenost objevila.

Proto je tam to oslíkovo "zkamenění"

[vostalpetr]

Tak nastane naprosté sebevzdávání... teď... teď... teď... Vůbec o nic už neusiluješ, jako malé dítě...

Ty to píšeš jak střelbu z kulometu,

ted...ted....ted...ted je zkráceně VĚČNÁ (NEHYBNÁ) PŘÍTOMNOST, což je vlastně kvalitou toho stavu...

[Tino]

Nic z toho se neděje záměrně, jen prostě dojde - nebo nedojde - ke všimnutí si... nic víc

Můžeš si dát konečně pohov, všechno si to řídí ONO

To je konečně ta pravá RELAXACE

Jenže se toho nedá nijak dosáhnout... a teprve když se to zkouší dostatečně dlouho, objeví se nakonec pochopení marnosti a naprosté zbytečnosti jakýchkoliv pokusů o cokoliv - plné uvědomění neuspokojivosti všech snah, bez ohledu na výsledek, ke kterému vedly. Objeví se to nejen jako pochopení, ale prožívá se to spontánně v různých situacích. Dojde k tomu - aspoň podle mé dost dlouhé zkušenosti - vývojem podobným růstu stromu nebo zrání organismu. Čili je to přírodní proces. Jinak - popsané z hlediska Absolutna

by se dalo říct, že Ono si svoje sebeztotožňování s iluzí v tom konkrétním lidském tvaru postupně čím dál víc znechucuje

- příliš dlouhé opakování pořád stejné zkušenosti neuspokojení mu ubírá energii, nutnou k vytváření iluze dvojnosti. Když nějaké jednání pořád nikam nevede, není nakonec nutné už žádné rozhodnutí ega s něčím přestat: odpadá to samo. Takže z toho pohledu je svobodná vůle představou, která je nutná k iluzornímu ego-provozu. Když se ta představa rozplyne, jako jediná možnost zbývá jen úplné sebe-odevzdání, ke kterému začne samo docházet, protože žádná jiná možnost už není k dispozici. Ego tak nemá z čeho čerpat energii pro svůj provoz a jeho energie ubývá.

[Motýlek]

ale hlavně že má ego o čem plkat...

[Lída]

Že by sdílení vlastní zkušeností bylo jen plkání ega? Přijde na to, co kdo považuje za ego. Obecně ego znamená projev egoismu, snahu něco tou činností získat sám pro sebe...

Můžu se přirozeně mýlit, ale když se lidi dělí o svoje zkušenosti a o to, k čemu sami došli, tuhle snahu v tom necítím. Naopak je fajn, když místo obvyklého kritizování a diagnostikování ostatních si můžu přečíst něco, co vychází z vlastní zkušenosti a co si můžeme vzájemně porovnávat. Takové povídání vnímám spíš jako užitečné fungování provozního já, t.j. operující myslí - tak nazývá provozní já Raméš Balsekar. Ego nazývá přemítající myslí a říká, že obojí se na našich činnostech podílí v různém poměru:

RB: "Když je tu přesvědčení, že nemám žádnou moc nad tím, jaký bude výsledek mé činnosti, že můžu pouze pracovat, pak přemítající mysl postupně ztrácí prostor k uplatnění, všeho se plně ujímá operující mysl a perfektně pracuje, protože přemítající mysl se do toho nevměšuje. A když den končí, operující mysl je udivená, jak rychle se práce udělala bez pocitu napětí jen díky tomu, že přemítající mysl nevyrušovala."

Přemítající mysl je co?

"Přemítající mysl je to, co vás znepokojuje. Přemítající mysl je to, co si dělá starosti. Neustále se do vaší práce vměšuje: „Podaří se mi to? Splním tím zadání? Přinese mi to povýšení? Polepším si tím, nebo si pohorším?“ Samé kalkulování, jak to dopadne, a komentování... Je to právě přemítající mysl, co vytváří lidské vztahy a problémy... Přemítající mysl džňániho byla dlouho ničena. Přemítající mysl je ego.

Operující mysl žije neustále v současném okamžiku a dělá to, co je právě třeba udělat. Přemítající mysl vždycky žije buď v minulosti, nebo v budoucnosti.

Komentování je přemítající mysl. Ale pokud jste něčím plně absorbovaný, a nemusí to být nutně práce, můžete být plně zaujatý poslechem hudby, přemítající mysl tu není.

Je-li tu chápání, aktivita operující mysli se objevuje stále častěji a přemítající mysl se uplatňuje stále méně. Mysl pohlíží dovnitř. A pohlížení dovnitř je vnímání toho, co se děje. Základem toho všeho je prostě pochopení, které vzniká četbou, uvažováním, návštěvou semináře nebo tím, že někomu nasloucháme. Všechno je to součást procesu, který navodí a prohlubuje pohlížení dovnitř. Pohlížení dovnitř znamená absenci přemítající mysli.

Poznání, pozorování a operující mysl jsou ve skutečnosti jedno a totéž. Jak probíhá duchovní vývoj, přemítající mysl ubývá a stále více pozornosti se věnuje operující mysli. Přemítající mysl, „já,“ neustále ustupuje a operující mysl začne převládat. Celé je to součástí probíhajícího duchovního vývoje."

http://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/ostat ... _mluvi.pdf

[vostalpetr]

Jenže se toho nedá nijak dosáhnout... a teprve když se to zkouší dostatečně dlouho, objeví se nakonec pochopení marnosti a naprosté zbytečnosti jakýchkoliv pokusů o cokoliv - plné uvědomění neuspokojivosti všech snah, bez ohledu na výsledek, ke kterému vedly. Objeví se to nejen jako pochopení, ale prožívá se to spontánně v různých situacích. Dojde k tomu - aspoň podle mé dost dlouhé zkušenosti - vývojem podobným růstu stromu nebo zrání organismu. Čili je to přírodní proces. Jinak - popsané z hlediska Absolutna

Proto taky upozornuji na tu situaci,
jako je třeba autonehoda,
kde se to ve vteřině udělá samo o sobě,

a změní tě to, jde to s tebou ještě dlouho třeba nevědomně po tý zkušenosti

Takže se to udělat dá,
dá se toho dosáhnout,
a podle mně nejefektivnější je ta relaxace a zkamenění,
klidně použiji vůli proti vůli,
prostě vyvolám uměle zastavení

V dzogčhenu se normálně používá to, že mistr ti ten stav ukáže,
ukáže ti co to je,
když člověk nemá mistra, tak si to musí udělat sám,
prostě vymodeluji si stav bez vůle


A ta zkušenost (at už přivozená mistrem nebo tebou pak funguje také takto):

Objeví se to nejen jako pochopení, ale prožívá se to spontánně v různých situacích.

Čili je to přírodní proces.

To je důležitý,
když něco dělám já, tak je to síla ega,
ale když je to přírodní proces, tak pak je to síla Já


PS.
Tím ale rozhodně nechci říct, že to co píšeš je špatně,
chci jen říci, že si můžeš přivodit něco podobného jako je ta autonehoda,
řekněme obrazně, tvrdě dupneš na brzdu, takže zastavíš pohyb,
a ted všechny ty energie které jdou s tebou mají svoji setrvačnost,
a ty je pocítíš jako různá napětí v těle a různá chtění a tendence,
a každou tu tendenci taky zabrzdíš

Netvrdím, že je takto rozpustíš,
jen ti to umožní poznat ten stav bez chtění a vůle,
a pak teprve tento stav, pochopení tohoto stavu a uvědomění je tím,
co ty tendence rozpouští

[Lída]

teprve tento stav, pochopení tohoto stavu a uvědomění je tím,
co ty tendence rozpouští

V uvědomění toho stavu se rozpustí vyvstalá tendence okamžitě (dzogčhen).

Z dob, kdy jsem dzogčhen ještě neznala, mám ale zkušenost, že tendence spolehlivě rozpouští i jejich neosobní pozorování: přijetím té emoce ustane jakýkoliv odpor k ní i snaha uhnout pozorností k něčemu jinému. Podle Balsekara přijetí sjednocuje, zmizí tak pozorující osoba. "Přijetím se zestejní" říkávala i Míla Tomášová a aktem přijetí a čistým pozorováním bez pozorujícího "někoho" se pozorovaný obsah vědomí opravdu rozpustí. Neosobním pozorováním té emoce dochází k transformaci její energie zpátky v Energii neboli ke zprázdnění té části emočního těla. Jen když je ta emoce silná, trvá rozpouštění pozorováním o trochu déle, než když se emoce přímo rozpozná jako projev prvotní Energie.

Neosobní pozorování obsahů mysli doporučuje k rozpouštění sklonů řada zkušených praktiků, kromě Balsekara například Tolle, Goldstein, buddhističtí praktici i další. Pozorování psychických a tělesných jevů, tak jak probíhají v přítomném okamžiku, doporučují i psychologové, kterým se to v praxi osvědčuje při léčení emocionální disharmonie. Ostatně - nejlepší je sám si to vyzkoušet a zjistit, jak to funguje

[Zero]

Paul Brunton:

Je paradoxní, že k dosažení tohoto cíle je nutné obojí, tj. schopnosti hluboce přemýšlet a schopnosti odtahovat se od myšlení.

*
...Musí nejdříve rozvinout trojici hlavy, srdce a ruky, čili rozumu, intuice a činnosti, a uvést je pak všechny do správné rovnováhy.

*

V tomto hledání je nutno se naučit dvěma věcem. První je umění utišit mysl a vypráznit vědomí od každé myšlenky a jakékoli formy. To je mysticismus nebo jóga… Druhou věcí je pochopit podstatu přirozenosti ega a vesmíru a získat přímé vnímání toho, že oba nejsou ničím, než sériemi idejí, které se samy rozvinují v našich myslích. To je metafyzika Pravdy. Spojením těchto dvou činností dosáhne žák realizace svého pravého bytí...

*

Málokdo ví, co láska skutečně znamená, protože téměř u všech je ovlivněna tělesnými a sobeckými činiteli. V původním čistém stavu je to první z vlastností božské duše a následkem toho je jednou z nejdůležitějších kvalit, které musí hledající pěstovat. Žít bez lásky znamená citově strádat.

*

http://www.paulbrunton.cz/index.php?id=clanek49

[vostalpetr]

...Musí nejdříve rozvinout trojici hlavy, srdce a ruky, čili rozumu, intuice a činnosti, a uvést je pak všechny do správné rovnováhy.

To zní dokonce lépe než to Jungo rozdělení protikladných orientačních funkcí ve světě,
protože jde také o tu činnost, ztotožnění s konáním...

[vostalpetr]

takto se má postupovat v dzogčhenu:

nechat druhému velký prostor pro improvizaci a intelektuální diskuze a názory, kde já nedávám žádný jasný směr a neopravuji


nechat druhého rozhodovat, co je co


projevovat lásku k druhým pomocí krásných slov, objetí, hlazení


nemíž žádné požadavky na druhé


nechat se druhými oblomit a nechat se jím manipulovat


nikdy nezasadit druhým tvrdý úder, naopak ho zahrnovat dárkami, sladkostmi a pohlazením

To je dobrý,
no ne ?

[vostalpetr]

Když říkáš "pravda se dá jen vědomě žít", promiň, ale tohle jsou prostě řeči, cos někde četla. Já se tu nechci bavit o teorii, o tom kdo se líp vyjadřuje a kdo hezčeji co popisuje.

O téhle zkušenosti se příliš mluvit nedá. Pár let o tom píšu na FJZ a džňáninové, kteří mají zkušenost s tou částí pravdy, o které jsi mluvil Ty, z toho mají trauma. Sladkost přežvejkaná cizími ústy se nedá pít.

Když říkáš, že se dá pravda jen vědomě žít. Nelze než se ptát: Co tím sakra myslíš? Jak ty vědomě žiješ pravdu? Vidíš, to o čem tu mluvím? Kde je tvoje já? Ale bez citací nějaké knihy. Řekni mi prostě to jak to vidíš ty. Když říkáš, Já jsem smutná, o kom mluvíš?

Nevybavuji si, že bych od té doby, kdy se to vědomé bytí probudilo, mluvila někdy o tom, že jsem smutná. No, i smutek tu může být, někdy tak velký, že tečou slzy, ale je v něm stejná krása, jako v celé té existenci. Poznáváš-li Pravdu, i smutek je blahem, protože ve skutečnosti tu není nikdo, kdo by byl smutný.

Hlavní problém, proč je tak málo "osvícených" je proto, že veškeré dosavadní návody, jak tuto pravdu vidět se utápí právě v takových abstraktních "kydech". Vím, že všechno cos napsala je pravda. Ale sakra, kdybych pravdu neviděl, tak mi to neřekne absolutně nic. Všechno to dává smysl, až když pravdu vidíš. Do té doby jsou to jen abstraktní žvásty.

No a hlavní problém, proč je tahle zkušenost nesdělitelná těm, kteří si myslí, že když poznali Prázdno, že znají celou pravdu, je ta, že v těch slovech vidí jen abstraktní "kydy" a "žvásty", kterými ve skutečnosti všechna slova jsou, pokud tu ta přímá zkušenost není.

Neexistují slova, kterými by se to dalo popsat a vyjádřit.

Z toho co říkáš předpokládám, že vidíš, to co já. Jestli ano, jsi první taková česky mluvící, na kterou jsem narazil. Takže bych si s tebou rád pořádně popovídal . Tenhle topic jsem založil, abych se pokusil ukázat to dalším lidem. Konverzace nás dvou mezi sebou tady by mohla ostatní jen mást. Navrhuji tedy, pokud bys souhlasila, přesunout naší konverzaci na ICQ, mail, facebook, skype, nebo tady na PM, cokoli z toho ti vyhovuje. V tomhle topicu se dál budu snažit ukázat to ostatním a ty jsi samozřejmě plně vítána přispívat zde také.

Ach ta zkušenost a to poznání,

to je ale věc,

na tom pak to neexistující já může ujíždět dál a dál,


POZNÁNÍ....

[vostalpetr]

EXPERIMENT :

Pokud potřebujete zlomit hůl (třeba nad tím, co říká Goro a Jana)

uděláte to nejlépe tak,

že hůl ponoříte do vody,

a pak hnedka vidíte, že hůl je zlomená...

Pokud hůl ovšem potřebujete (abyste s ní mohlo např. někoho přetáhmout přes jeho duchovní hlavinku)

stačí hůl vytáhnout z vody a ona se opět zcelí...

To je poznání ...



A stejně tak, i ego (já) může poznat že "já neexistuje" a přitom toho "já" neubude co by se za nehet vešlo...

Jak se říká :

vlk se nažral a koza zůstala celá

[intago]

Nojo, před lety jsem taky takhle planě filozofoval.... Na tohle je dobrý zen, který na to reaguje ranou hole Mistra. Už se tomu směju, to mě naučily stovky mystických zážitků. Vážně jsou to plané řečičky, vše je úplně jinak, ale kdo to nezažil, nemá cenu mu to vysvětlovat, protože to vysvětlit nejde.
Pouze stovkami mystických zážitků se vám ujasní, jak zbytečné řeči to jsou. Ostatně Princip jednoty protikladů to vlastně říká že jsme i nejsme egem. Je stvořeno, tedy existuje a bude existovat... Současně je tu propojení se Vším, ale žádný člověk není schopen tohle stále vnímat. Jen na chvilku v nejvyšších meditacích... Jsme jen lidé, to je náš základní limit. Nejsme bohové a jen tak nebudeme. Duchovní zákony okamžité a úplné osvícení vylučují.

[Nic]

Nojo, před lety jsem taky takhle planě filozofoval.... Na tohle je dobrý zen, který na to reaguje ranou hole Mistra. Už se tomu směju, to mě naučily stovky mystických zážitků. Vážně jsou to plané řečičky, vše je úplně jinak, ale kdo to nezažil, nemá cenu mu to vysvětlovat, protože to vysvětlit nejde.
Pouze stovkami mystických zážitků se vám ujasní, jak zbytečné řeči to jsou. Ostatně Princip jednoty protikladů to vlastně říká že jsme i nejsme egem. Je stvořeno, tedy existuje a bude existovat... Současně je tu propojení se Vším, ale žádný člověk není schopen tohle stále vnímat. Jen na chvilku v nejvyšších meditacích... Jsme jen lidé, to je náš základní limit. Nejsme bohové a jen tak nebudeme. Duchovní zákony okamžité a úplné osvícení vylučují.

To, kým jsi, jsme, to, co JE, tedy Bytí samo nemůže být jiné, než osvícené, v srdci bez závoje mysli je tohle jasné.

Při ztotožnění s myslí se objevuje stín nevědomosti a je jedno, jestli je tady ztotožnění s představou vlastní individuality nebo je brána vážně iluze oddělenosti někoho druhého. Projekce osoby, která by mohla být osvícená, je sama tím stínem bránícím osvícení.

Největší temnotu nevědomosti však dokáže vrhat projekce žalobce a viníka. Připoutanost k žalobnické mysli je to, co vytváří ze života peklo.

Mudrcové vedou k osvobození od představy konatele, který by mohl mít jakékoliv zásluhy nebo viny.

Bible vysvětluje spásu jako svržení žalobce:
A slyšel jsem mocný hlas v nebi: „Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí.
Zjevení Janovo 12,10

[intago]

Obecně k poznámkám ke mě-Problém je v tom, že my lidé prostě duchovní zákony neznáme, ani je znát nemůžeme. Jediná dostupná možnost je se ptát jak ve škole. Koho? Vyššího Já, intuice, Nadjá, či Boha, jak chcete. Ostatně Duch Svatý byl seslán jen kvůli tomu. Jde o to se tu techniku naučit, kurzů tzv.channelingu je na webu moře... Hovory s Bohem, Emanuelova kniha atd.atd.
Pak až máte jistotu, jinak je to jen zmatené bloudění slepců. Ale kupodivu o to má jen málo lidí zájem. Víte proč?

[intago]

Naštěstí všecky duchovní knihy světa mluví jinak... A komunikaci s Bohem doporučují všechny. To je ten channeling.
Ostatně je to naše intuice, co nám napovídá. A proti intuici tu snad nikdo nic nemá?
Kdo ovšem komunikuje s démony, do pekla se jistě dostane...
Prostě to chce znát souvislosti.

[Eva Nada]

Jak pravil Krishnamurti: Pravda je území bez času...., bez cest....

[intago]

Krišnamurtiho jsem studoval léta a i od něj odešel... Sám na smrtelném loži říkal, že jeho cestu nikdo nepřijal...Není divu, není průchodná.
Ale že on sám šel úplně jinou, to neřekl... ale v knihách o jeho životě je popsána...
https://www.amazon.com/Krishnamurti-Yea ... 1570622884 na google bide možno část prostudovat

[Eva Nada]

Krišnamurtiho jsem studoval léta a i od něj odešel... Sám na smrtelném loži říkal, že jeho cestu nikdo nepřijal...Není divu, není průchodná.
Ale že on sám šel úplně jinou, to neřekl... ale v knihách o jeho životě je popsána...
https://www.amazon.com/Krishnamurti-Yea ... 1570622884 na google bide možno část prostudovat

Pro mne je Krishnamurti velkým učitelem...
Nechce se mi číst kvanta další literatury...
Bodejď by jeho CESTU někdo přijal, když Pravda je území bez cest...

Jakou podle tebe, tvými slovy, šel Krishnamurti cestou...?