Zákon přitažlivosti (LoA)

[Petr]

Ahoj Boby ,
je to velmi zajimava otazka, a sam jsem si ji take pokladal a pokladam. ja to vetsinou kombinuji. Resp. nechodim uplne hluboko, tak ze bych nejakou svou emoci do hloubky rozebiral, co bylo pricinou a proc se to deje, kde to kdy vzniklo. Vetsinou kdyz ted premyslim, tak chodim k prvnimu duvodu, myslence, kde ta emoce ma puvod a ten zpracuji, treba Koleckem soustredeni.
pokud se v tom problemu totiz zase budeme dlouho prehrabovat, tak tim hledanim vsech moznych duvodu negativnich emoci, nebo nemoci, tak zase jen znovu aktivujes negativni emoce, je to takove Koleckou soustredeni naopak.
Rid se tim, co ti funguje. me Abrahamuv zpusob funguje na 100%.
Petr

[Peto]

Ahojte vsetci,
Cital som ten prispevok o chorobe. Ked venujeme pozornost niecomu, co je odlišné od nasich tuzob tak sa odpojime od zdroja. Toto odlucenie sposobi nedostatocne zasobovanie energiou. To v ktorej oblasti ludskeho tela sa prajaví zavisí od chybneho vzorca spravania. Cakry resp. enrgia nimi prechadzajuca maju na starosti oblasti okolo nich. Ak mame problemy s komunikaciou tak enrgia prudi do 5. cakry len velmi slabo. Ak chceme vyzdraviet staci( vlastne niet inej moznosti) ako upriamit pozornost na prichadzajuci stav zdravia. V udrzani pozornosti Vam budu branit vzorce spravania, ktore vsak nemusite odstranit, pretoze jedine na com skutocne zalezi je to aby ste boli stastni a tato vibracia stastia vas spoji s vasou vetsou castou, ktora sa skrze vas materializuje ako zdrava a stastna bytost.
Prajem pekny a radostou rozžiarený deň.

[Návštěvník]

Ahojte vsetci,
Cital som ten prispevok o chorobe. Ked venujeme pozornost niecomu, co je odlišné od nasich tuzob tak sa odpojime od zdroja. Toto odlucenie sposobi nedostatocne zasobovanie energiou. To v ktorej oblasti ludskeho tela sa prajaví zavisí od chybneho vzorca spravania. Cakry resp. enrgia nimi prechadzajuca maju na starosti oblasti okolo nich. Ak mame problemy s komunikaciou tak enrgia prudi do 5. cakry len velmi slabo. Ak chceme vyzdraviet staci( vlastne niet inej moznosti) ako upriamit pozornost na prichadzajuci stav zdravia. V udrzani pozornosti Vam budu branit vzorce spravania, ktore vsak nemusite odstranit, pretoze jedine na com skutocne zalezi je to aby ste boli stastni a tato vibracia stastia vas spoji s vasou vetsou castou, ktora sa skrze vas materializuje ako zdrava a stastna bytost.
Prajem pekny a radostou rozžiarený deň.

toto bol moj prvy prispevok, ja nie som ten predchadzajuci peto,som peto2

[Petr]

toto bol moj prvy prispevok, ja nie som ten predchadzajuci peto,som peto2

Koukam ze nas Petru a Petu tady je

[peto2:-)]

aj vo svojom okoli mam vela Petrov. Nieco na tom mene je
Abraham a tato filozofia mi poskytla vsetko co som hladal.Mimo ineho mam aj reiki 2.st a vykladam karty.

[Iffany]

Zdravím. Na tyhle stránky jsem narazila když jsem hledala něco o Abrahamovu učení (moc chválím a děkuji) a nedá mi to, abych nepřispěla se svou zkušeností. Je pravda, že jsem se k tomuhle učení dostala teprve nedávno a docela náhodou. No, náhodou... Nic není náhoda, že? Zabývala jsem se intuicí a jeden den mě prostě napadlo, že se mám jít podívat do Librexu, jestli tam nemají jednu konkrétní knihu o intuici. Samozřejmě jsem si i rozumově zdůvodnila, že by to bylo fajn, protože je čtvrtek a to tam mají 15% slevu Tak procházím knihkupectvím a nevím proč, cítila jsem neuvěřitelné zklamání, že jsem nic nenašla. Prostě jsem měla pocit, že si odtamtud mám něco odnést. Tak jsem celé oddělení prošla ještě jednou a docela zklamaná jsem odcházela. Vtom jsem si všimla, že u východu z oddělení je ještě stolek s "novinkami". Říkám si, no, tam stejně nikdy nic moc není, ale juknu. Pořád nic a úplně poslední 2 knihy, byly Zákon přitažlivosti a Moc a síla přesného záměru. Tak si říkám, jo, to bych mohla koupit. Pochopila jsem, že je to něco podobného, jako je Secret (ale ten film je fakt takový dost "hollywoodsky" udělaný) a říkala jsem si, že v knize bude celá věc podrobněji a lépe vysvětlena. Koupila jsem Zákon přitažlivosti (a za pár dní i Moc a sílu) a najednou jsem měla úžasný pocit spokojenosti Knížku jsem přelouskala téměř za 1 den. Naprosto úžasně napsané, srozumitelně podané a hlavně, na všechny otázky, které tam byly uvedené, bych se zeptala i já sama. A co je nejdůležitější. Opravdu to funguje. Tohle by se mělo snad učit na základní škole Snažím se si den opravdu rozdělit do segmentů a daří se. A hlavně, celkově mám mnohem pozitivnější pocit ze života než dřív (a to jsem pravda docela realista a bývala jsem velký skeptik). Není někdy jednoduché odbourat své pochybnosti, nedůvěru a podobné negativní pocity, ale jde to. Stačí se zaměřit na pozitivnější myšlenku a postupně si vytvořit pozitivní aspekt i k tomu, co ve mě negativní pocit vyvolalo. Navíc je to docela vzrušující hra a adrenalin. Ale bude to ještě fest práce, než si tohle vše člověk zautomatizuje a bude používat přirozeně. Takže přeji všem hodně štěstí při "zaměřování"

[Thesecretlie]

http://thesecretlie.blogspot.com/

[Radon]

Dobrý den,

zhlédl jsem ukázky a část diskuze. Zatím jsem ale nenašel odpověď na dvě otázky. Opravdu může být člověk šťastný jenom tím, že dostane co chce? Vede tento systém ke klidu, nebo pouze k nekonečné touze po dalších podnětech, které nám navozují příjemný pocit? Další otázka je o vztahu k okolí – mám, dle Abrahama zaujmout egoistický pocit, že já jsem šťastný za každou cenu, ostatní mne nezajímají, protože co kdyby náhodou kontakt s neštěstím, nemocí, chudobou, egoistickým zlem atd. způsobil negativní vibrace. Tedy všechna negativa ostatních, která potkáváme vytěsním s tím, že je to jejich problém?
Děkuji a zdravím.

[Petr]

Zakon pritazlivosti se zda byt o tom jak si veci pritahovat, abychom mohli byti konecne stastnymi... a to je dle me docela podstatne nedorozumneni.. i kdyz neco na tom urcite je a da se to vyuzit k dilcim uspechum a .... treba i tudy vede cesta, ale trochu obklikou (dle me).

Tu podstatu proc Abraham mluvi o Zakonu pritazlivosti vidim v tom, ze nam spise ukazuje jak tento vesmir funguje a proc se nam deji takove a takove veci. Ukazuje nam nasi silu. Ukazuje nam, ze jsme mocni tvurci, tvurci nasi vlastni reality. Ukazuje nam moc a vliv nasich myslenek na nas zivot.

Neni to prave vubec o tom, si umet neco pritahnout, abychom pak uz mohli byt konecne stastni . Je to cele o tom byt stastni uz TED, kdyz manifestace jeste nenastala , naucit se tak verit v zakony tohoto vesmiru a naucit se zamerovat svou pozornost a venovat pozornost svym emocim, tak ze budeme stastni i kdyz jeste to, po cem touzime neni manifestovano. Byt stastny uz jen tim, ze se na tu svou touhu zameruji, a nebyt nestastny tim, ze se zameruji na soucasne, docasne nenaplneni te touhy. Je to o tom byt stastny, protoze chci byt stastny. Neni to o tom mit veci, abych mohl byt stastny a neni to ani o tom, chtit byt stastny, aby se ty veci konecne manifestovali. Je to o tom byt stastny, protoze chci byt stastny. A manifestace pak prijde, ale bude to jiz jen tresinka na dortu, a budu z ni mit velkou radost, a budu ji ocenovat a budu za ni stastny. Takze cely je to pohyb ve stesti ke stesti.. a manifestaci si na te ceste dopravate tak jako mimochodem plnymi dousky .

[Petr]

Nekonecna touha po dalsich podnetech

Tot otazka. Je nasim cilem opravdu bozsky klid, nebo nekonecny expanzivni pohyb za nasimi touhami? Po cem touzime? Neni i touha po klidu touhou, za kterou plyneme k jejimu naplneni? Nevznikne, az ji naplnime , v tom klidu po case dalsi nova touha? Treba na neklid? Na tvoreni? Na ten uzasny tvorivy tanec zivota? Nebyla to prave tata touha, ktera se nam vyplnila nasi inkarnaci zde? Kdo vi, jak to je Tak si uzivejme to, co nas bavi, treba klid, nebo neklid.

[Petr]

Další otázka je o vztahu k okolí – mám, dle Abrahama zaujmout egoistický pocit, že já jsem šťastný za každou cenu, ostatní mne nezajímají, protože co kdyby náhodou kontakt s neštěstím, nemocí, chudobou, egoistickým zlem atd. způsobil negativní vibrace. Tedy všechna negativa ostatních, která potkáváme vytěsním s tím, že je to jejich problém?

Tak jeste jsem neodpovedel na tuto otazku . No ten text je na me formulovany trosku divne a z takoveho uhlu pohledu, ze se mnou nerezonuje, i kdyz je v celku pravdivy a dalo by se z jeho podstatou souhlasit
Zkusim to same preformulovat:

Další otázka je o vztahu k okolí – mám, dle Abrahama zaujmout egoistický postoj, že já jsem šťastný za všech okolností, ostatní mne neovlivňují, a i přes kontakt s neštěstím, nemocí, chudobou, egoistickým zlem atd. jsem důsledný ve svém zaměřování se na pozitivní aspekty a udržuji si pozitivní vibrace. Jsou tedy všechna negativa ostatních, která potkáváme, opravdu jen jejich volbou?

Takto to se mnou jiz rezonuje lepe .

A jeste k tomu "Stastny za kazdou cenu": tak jsem nad tim premyslel a vlastne nevim jaka je cena za stesti? jakou cenu platime za sve stesti? Dle me zadnou. Mozna to bylo mysleno tak, ze pokud jsou ostatni nestastni, tak se od nas ceka, ze budeme nestastni s nimi? Ze budeme sdilet jejich nestesti? A pokud to nestesti s nimi sdilet nechceme, tak oni nas nebudou povazovat za pratele...? Ja si o tom myslim, ze pokud sestoupime vibracne za nimi do jejich nestesti, tak v ten moment jim uz nemame co dat, protoze tu radost, kterou oni treba chteji, to povzbuzeni, ten pozitivni pohled, jsme prave opustili.

Jinak uprimne moc moc dekuji za tyto otazky! Protoze vyvolavaji odpovedi, a to je krasny pocit .

Diky!

Petr

[Radon]

Ahoj Petře,

děkuji za odpovědi, kterým rozumím. Souhlasím s tím, že síla našeho podvědomí je opravdu velice silná. Také souhlasím s tím, že realitu si vytváříme sami v tom smyslu, že povaha věcí kolem nás je neutrální, zabarvení jí dodáváme sami, svým hodnocením. Jsme tedy opravdu sami odpovědni za své pocity. Mám ale dojem, jako by Abraham vysvětloval jen jednu část problému. Takovou, kterou je většina lidí je schopna pochopit a vztáhnout na svůj život. Jsem přesvědčen, že touha plodí jenom další touhu a roztáčí začarovaný kruh touhy po něčem, v čem není možno nalézt upokojení. A co soucit?
nejsem si teď jist, na jakém stupni emoční stupnice se soucit nachází, ale neměli by se lidi snažit, v rámci svých možností, pomoci ostatním? Toto mne právě v tomto učení ruší. Představa lidí, pokud to přeženu, kteří se ženou za uspokojením všech svých tužeb, mi občas připadá až nebezpečná.

Ještě jednou děkuji za odpovědi i za možnost diskuze na zajímavé téma.

[Petr]

Ahoj ahoj

Odpovedi ohledne soucitu jsem presunul sem: viewtopic.php?f=64&t=733

jeste se vratim k tomuto:

Představa lidí, pokud to přeženu, kteří se ženou za uspokojením všech svých tužeb, mi občas připadá až nebezpečná.

Myslim si, ze nam jeste chybi tak siroky nadhled, abychom toto mohli domyslet do vsech dusledku. Takovy nadhled, ktery nam muze poskytnout Abraham, i kdyz nerikam abychom se v tomto na nem absolutne spolehali, spise chci rict, ze ten jeho sirsi nadhled muze stat za nase uvazeni.

Ja osobne zatim nedokazi dohlednout az do vsech dusledku tohoto. Nicmene to, co tam vycituji je, ze to muze byt cesta. Mozna totiz az teprve, kdyz uspokojime sve vlastni sobecke potreby, tak jsme schopni plne a nesobecky davat.. mozna, ze pokud zacneme davat prilis brzy, zatimco nejsme plne jeste vyrovnani, uspokojeni, stastni, tak sice davat muzeme, ale je to jakoby prilis brzo, protoze se nam tam mohou vloudit vedlejsi postranni umysly, ta motivace nebude uplne cista a bude dochazet k rozpolcovani nasi energie...
Naproti tomu kdyz mam uspokojene sve veskere potreby, tak jakakoli interakce s okolim mi prijde velmi cista.

[Radon]

Ano, ale v tom to je. Myslíš, že člověk někdy dojde k uspokojení svých tužeb? Své vlastní sobecké tužby nemůžeš uspokojit – plodí jenom další tužby. Člověk se nikdy nespokojí s tím co má, chce víc. To co získává, je mu v té chvíli málo. Proto v tom vidím rušivý element, nebo možná jen vějičku, která nás má - může povodit.

[Lída]

Své vlastní sobecké tužby nemůžeš uspokojit – plodí jenom další tužby.

To je prostý fakt, který si člověk pořád znovu ověřuje. Právě žádostivost, chtění a toužení je ten bumerang, který nás vymrští pryč ze současného okamžiku k zatoužení po něčem, co tu TEĎ není. A když se nám podaří konečně dosáhnout žádoucího cíle, bumerang nás znovu vymrští k zatoužení po něčem dalším...

Maximum, po kterém toužíme, se nedá získat z prostého důvodu: už tu právě TEĎ je. Plné uspokojení je tu, kdykoliv plně žijeme současným děním a tvořivě ho rozvíjíme. V té chvíli jsme scelení, plní energie... Jakmile si ale vytyčíme nějaký budoucí cíl a přilneme k němu, jakmile začneme toužit po něčem jiném a odmítáme, co je teď, protože chceme to jiné, naše energie se rozštěpí, její část přilne k tomu vytouženému v budoucnosti - a její zbývající část vytvoří pocit nedostatku. Ten vzniká přilnutím k něčemu, co tu teď není.

Přitom všechno nedorozumění vyplývá jen z nesprávně formulovaného A. poselství, z používání nesprávných slov. Právě to vyvolává nejvíc námitek a nutnost pořád znovu vysvětlovat, jak to A. vlastně myslí. Z toho, co jsem z Tvých vysvětlení četla, Petře, je zřejmé, že touhu coby ulpění na něčem budoucím nemáš na mysli, jenže výraz "toužit po něčem“ nebo "expanzivní pohyb za našimi touhami“ ( a stejně i sloveso "chtít", "žádat") už po tisíciletí bohužel znamená v obecném chápání na Východě i na Západě právě ulpění na něčem, co tu teď není a po čem toužíme, co chceme, což má za následek ztrátu prožívání současného okamžiku. To je obecná lidská zkušenost, není to jen dojem několika z nás tady, kteří na to poukazujeme. Nedá se očekávat, že lidstvo začne najednou chápat úplně jinak význam běžných slov - že je u A. začneme chápat v jiném nebo dokonce v opačném smyslu, než jaký odjakživa mají. Což je škoda. Kdyby kterýkoliv odborník přestal respektovat obecný význam slov a začal ve svých návodech nazývat např. posuv ústupem a pokles zdvihem, jeho návod by byl pro zbytek lidstva nepoužitelný, protože by chápali význam jím používaných slov tak, jak je odjakživa běžné.

Mistři všech dob říkají, že jediným klíčem ke štěstí je přijmout, co je tady a teď, a rozvíjet to s veškerou tvořivostí a vynalézavostí, aby se dění vyvíjelo optimálním směrem, ve prospěch všech zúčastněných. Shodují se v jednom: vyvaruj se touhy, ničitelky radosti! Opakují: přestaňte toužit po něčem, co tu není! Touha, žádost znamená pocit nedostatku, nenaplnění! V každé situaci přijměte ideu jejího optimálního řešení
(něco jako optimální program) a s vynaložením veškeré tvořivosti a dovednosti ho začněte uskutečňovat
– právě tady a teď. A pokud se při tom objeví nějaké překážky, dobrá, pokaždé je zahrneme do daných podmínek a znovu program zoptimalizujeme: hledáme a tvořivě objevujeme nejlepší způsob, jak to zrealizovat. Jsme v pohodě, protože jsme neulpěli na představě, že "to musí být jen tak a ne jinak." Protože jedinou podmínkou trvalé spokojenosti je neulpět na zvoleném cíli, to znamená po ničem netoužit.

Mám pocit, že podobně to asi míní i Abraham - ale jen díky Tvým mnoha vysvětlením, Petře.

[Petr]

Ano, ale v tom to je. Myslíš, že člověk někdy dojde k uspokojení svých tužeb? Své vlastní sobecké tužby nemůžeš uspokojit – plodí jenom další tužby. Člověk se nikdy nespokojí s tím co má, chce víc. To co získává, je mu v té chvíli málo. Proto v tom vidím rušivý element, nebo možná jen vějičku, která nás má - může povodit.

Toť otázka... po čem tedy toužíš ty? Po klidu, po nehybném stavu? Co pak, až ji naplníš? Nevznikne ti další touha? Nechci ale nikoho v žádném případě odvádět od jeho tužeb, ať jsou po klidu nebo tvoření. Takže klidně jděme za svými touhami a naplňme je, pokud je toužíme naplnit!
To co říká Abraham je právě, že toto nekonečné plynutí za našimi tužbami je podstatou věčnosti vesmíru. A souhlasí s tebou , že když naplníme jednu touhu v určité oblasti, tak se vytvoří další a další a další....

[Petr]

Vetsinou nevime, co je prospesne pro ostatni. Pouze si to myslime, a to vetsinou dle toho, co je nebo bylo prospesne pro nas.
a za dalsi, i kdybychom to vedeli, tak by bylo opravdu velmi tezke najit reseni, ktere je ku prospechu vsem... ale to nevadi, protoze to neni potreba..staci rozvijet veci smerem, ktere jsou ku prospechu nam, a on zakon pritazlivosti nas da uz dohromady s temi, kterym je to same take ku prospechu.

[Lída]

Mně přijde velmi prosté vnímat, co je prospěšné pro všechny zúčastněné (všichni ostatní nemusí být ještě nutně zúčastnění.)

Když něco děláme, ať je to cokoliv, zasahuje to chtě nechtě lidi kolem. Proto připravujeme společné jídlo tak, aby pro našeho hosta se slabším žaludkem nebylo příliš těžké. I když naším zájmem by bylo dát do něj to ostře pikantní koření, které chutná právě nám - čili sledovat svůj cíl.

Proto pomůžeme někomu, kdo má těžkou tašku a vidíme, že už nemůže - i když nám kvůli tomu ujede tramvaj, kterou jsme chtěli stihnout.

Proto přebalíme miminko, když vidíme, že to potřebuje, i když bylo naším cílem dokoukat se na ten televizní pořad.

Proto třídíme odpad, abychom nezamořovali zbytečně zeměkouli (tady jsme zúčastnění všichni), i když nám to trochu ubere čas, který bychom mohli věnovat jiným svým cílům, třeba nějaké kultilské práci, ne?

Prostě bereme na druhé ohled. Protože moje činnost chtě nechtě zasahuje všechny zúčastněné a oni jsou projevem Energie Zdroje stejně jako já. O tom to je .

Pro mě je Cílem brát v úvahu potřeby těch kolem stejně jako ty moje – a brát v úvahu svoje potřeby stejně jako ty jejich Nedělat v tom rozdíl. Když se to daří, je tu harmonie, sama od sebe, i ve velmi obtížných situacích

A protože nás za mlada učili dávat přednost druhým, vždycky se to ještě takhle úplně nepodaří, a tak je mým cílem učit se to ve všech situacích, které den přináší

[watta]

i já osobně takto vnímám svět a nemám problém s tím brát ohled na druhého, protože jsem se ještě nesetkala se záměrem, který by kvůli tomu, že na někoho budu brát ohled, nebylo možné realizovat.

jakýkoli můj vlastní záměr, který pojmu, je stejně dobře realizovatelný i tehdy, když se rozhodnu nebrat ohledy na jakýkoliv jiný záměr druhého, který při té cestě potkám a s mým se překříží, ale i tehdy, když na tento záměr druhého při plnění svého záměru ohled vezmu. dosud se mi nikdy ve svém životě nestalo, že bych nebyla sto uskutečnit svůj záměr díky tomu, že jsem při tom vzala ohled na někoho dalšího. nikdy se mi také nestalo, že by jakékoliv braní ohledů na záměr druhého plnění mého záměru pouze stížilo.

i proto tvrdím, tak dlouho, jak dlouhá je tato moje životní zkušenost, že jakékoliv vypouštění vnímání záměrů ostatních při realizaci záměrů vlastních je jen pouhopouhá výmluva lenochů, případně hlupáků (pro mě neexistují hlupáci, ale jenom lenoši, kteří jsou líní přemýšlet). avšak zde je tenká, velmi tenká hranice mezi nezkomplikováním vlastního záměru a přerušením vlastního záměru. mnozí lidé, kteří - jak lída správně píše v rámci určitého paradigmatu, které odchází, ale pomalu - jsou naučeni ohlížet se na potřeby druhých, takřka primárně se ohlížet na potřeby druhých, u toho také skončí. pokud se po delší době otočí a ohlédnou, zjistí, že jsou již někde úplně jinde, že svůj život zasvětili plnění přání a záměrů ostatních a možná že svůj původní záměr už ani nedohledají. mnozí si na to dokonce tak zvyknou, že jim to připadá pohodlnější. to jsou ty mlácené ženy, manželé bačkory, neustále podvádění ženy i muži a další, oběti sama sebe.

pokud ovšem jsem schopen brát ohledy na ohledy druhých a zároveň bez problémů a komplikací naplňovat dále záměry svoje - tak jako to jsem schopna já a podle všeho i lída - pak není absolutně důvod proč toto téma vůbec nějak pojednávat. ale - osobně si myslím, že každý toho není schopen. myslím si spíše, že je více těch, kteří toho schopni nejsou, než těch, kteří toho schopni jsou. stejně tak jako je více těch, kteří nejsou schopni vnímat, než těch, kteří vnímat schopni jsou. nevím, čím to je, ale mám zkrátka takovou životní zkušenost. nevím, jestli jsme každý odjinud, nebo co přesně zapříčiňuje to, že jsou lidé, kteří jakoby žili ve stokrát zúženém horizontu než je ten, který znám osobně já, nevím, co zapříčiňuje, že jsou lidé, kteří žádnou svoji vazbu na svůj vlastní zdroj necítí, i kdybyste jim to vyprávěli celý život, i kdybyste před nimi celý život žili a oni by vás mohli pozorovat každý den. prostě to beru jako fakt a pro tyto jedince, domnívám se, je možná rozumnější, zůstávají-li věrni sami sobě, svým záměrům, než aby se rozmělňovali v záměrech ostatních, protože by nebyli schopni uskutečňovat obojí, nebyli by schopni udržet svůj záměr čistý, když by brali ohled na ostatní.

to je alespoň takové moje soukromé vysvětlení toho, proč na sebe lidé neberou ohledy a jsou schopni dělat mnohé ošklivé, ale přitom opravdu úplně zbytečné věci. netvrdím, že je to vysvětlení správné, nebo vyčerpávající ale s mojí zkušeností si za ním - zatím - stojím.

a dále bych se chtěla ještě vrátit k tomu prospěchu všech zúčastněných:

já osobně si toho uvědomuji docela dost a uvědomuji si, co všechno se na zemi už kdy odehrávalo, vnímám alespoň v nějaké šíři celý tady ten organismus a je mi jasné, že jsou tu určité zákonitosti, ve kterých si pluju. dokážu celkem bez problémů brát ohled na Zemi, na její život, na život stromů a kamenů, které mám ráda, na to, co jediné činí Zemi krásným a lákavým místem k žití: její vlastní tělo. ale ne každý to takhle cítí, ne každý to takhle vidí. člověk, který netřídi odpad, jak tu zmiňuje lída, má - pravděpodobně - úplně jiné vidění světa, úplně jiné zájmy, úplně jiné záměry. jak mohu vykonat cokoli k jeho prospěchu? on nechce dýchat čerstvý vzduch, stromy a hvězdy ho nezajímají, zavře se do nějakého betonového čtverhranu, a když v něm bude mít velikou obrazovku s nejnovější technologií a syntetické jídlo, bude šťastný. pravda, bude šťastný jen tak dlouho, dokud ho Země, mnohem větší síla, nezničí - může to trvat ale i několik generací. ale jak mohu já dělat něco pro jeho prospěch? mám mu snad nutit svoji představu o prospěchu? k čemu by to bylo? nic se přeci nestane - takový nic pokazit nemůže země si to stejně dobře vyřídí s ním jako s námi se všemi

[Petr]

No ted se mi zda, ze jsme to zavedli, interpretovali uplne jinak, nez bylo Abrahamem zamysleno.. ze tu michame sobeckost vs. bezohlednost... a hlavne sobeckost, kdyz jsme spojeni se Zdrojem vs. sobeckost, kdyz jsme hluboce "odpojeni". Jedno je sobeckost zalozena na nedostatku neceho... casu, penez.. na neplatnych presvedcenich, a druha zalozena na hojnosti a sebe-vedomi... ale asi je to na hlubsi debatu.. jeste si to zkusim promyslet / se na to naladit.

Vlastne bezohlednost je opravdu sobeckost v kombinaci s nespravnymi predpoklady (mysleno s takovymi, ktere jsou proti zakonum vesmiru, nebo jeho/nasi podstate)