Ježíš :)

[jamajsky.drap]

Sám bych to ještě před pár měsíci neřekl, ale jako nejinspirativnějšího člověka v dějinách lidstva bych teď bez přemýšlení označil Ježíše Krista. Je sice více těch, kteří dosáhli "nejvyššího stavu" a žili v něm (Buddha, Mahariši, Osho,...). Ale všichni ze svého, již dosaženého stavu, pouze radí jakým způsobem se chovat a korigovat svůj život. Pouze Ježíš celým svým životem dává názorný a jedinečný příklad toho, jak vést svůj život v konkrétních fázích života. To, že po 2000 letech těch, kteří skutečně pochopili a následovali význam Ježíšova života je celkem málo, je asi největší měrou způsobeno "špatným" výkladem křesťanství. Je třeba si uvědomit, že Ježíš promlouval k lidem kolem sebe v řeči, které v té době oni rozuměli - tedy náboženské. Jeho činy a celý jeho život je důležité chápat symbolicky (není tedy třeba doslova po jeho vzoru fyzicky umřít na kříži ). Tuto symboliku, je dobré pro účely dnešní doby, přeložit do jazyka kterému rozumíme. Výborně zpracoval např. Karel Makoň, jeho dílo ke stažení zdarma na http://www.makon.cz (doporučuji např. spis UNK).

[vostalpetr]

Henryho prdel
27.Leden 2008, napsal fubecnicmenenapada v 02:27 ... RŮZNÉ TEXTY


Katolíci tvrdí, že Bůh existuje, i když ho nikdo se zdravým rozumem neviděl.

Toho rána kdosi zaklepal na mé dveře.



JAN: Čau! Já jsem Jan a to je Marie.

MARIE: Čau. Přišli jsme tě pozvat, aby jsi s námi šel políbit Henrymu prdel.

JÁ: Prosím? O čem to mluvíte? Kdo je Henry, a proč bych měl chtít líbat jeho prdel?

JAN: Pokud Henrymu políbíš prdel, tak ti dá milion dolarů, a pokud ne, tak tě promění v kyselé jablko.

JÁ: Cože? To jsou nějaké bláznivé nápady?

JAN: Henry je miliardář a filantrop. Henry vybudoval toto město. Henry ho celé vlastní. On může udělat všechno co chce, a právě ti chce dát milion dolarů, ale nemůže, dokud mu nepolíbíš prdel.

JÁ: To vůbec nedává smysl. Proč...

MARIE: Kdo jsi, aby jsi zpochybňoval Henryho dar? Nechceš milion dolarů? Nestojí ti za malé políbení prdele?

JÁ: No, což o to, možná, pokud je to pravda, ale...

JAN: Tak tedy pojď s námi políbit Henryho prdel.

JÁ: Líbáte ji často?

MARIE: Ó ano,celou dobu...

JÁ: A dal už vám ten milion dolarů?

JAN: No..., ne, peníze není možné dostat dokud neodjedeš z města.

JÁ: A proč jste tedy ještě neodjeli?

MARIE: Nemůžeš odjet, dokud ti to Henry nedovolí, protože jinak ti nedá ty peníze a promění tě v kyselé jablko.

JÁ: Znáte kohokoliv, kdo Henrymu políbil prdel, odjel z města a dostal milion dolarů?

JAN: Moje matka Mu líbala prdel celé roky. Před rokem odjela, a jsem si jistý, že peníze dostala.

JÁ: Ty jsi sní od té doby nemluvil?

JAN: Samozřejmě, že ne. Henry to nedovoluje.

JÁ: Proč si tedy myslíte, že kdokoli dostane ty peníze, když jste nikdy s nikým takovým nemluvili?

MARIE: No, dostaneš trochu před odjezdem. Možná to bude podpora, možná něco vyhraješ v loterii, možná prostě najdeš dvacku na ulici.

JÁ: A co to má společného s Henrym?

JAN: Henry má jisté známosti.

JÁ: Je mi líto, ale smrdí mi to nějakým monstrózním podvodem.

JAN: Je to ale přece milion dolarů, můžeš si nechat proklouznout takovou šanci? Kromě toho, pamatuj, že když Henrymu nepolíbíš prdel, promění tě v kyselé jablko.

JÁ: Možná, pokud bych mohl Henryho vidět, promluvit s ním, získat více bezprostředních informací...

MARIE: Henryho nikdo neviděl, nikdo s ním ještě nemluvil.

JÁ: A jak mu tedy líbáte prdel?

JAN: Někdy prostě posíláme pusu vzduchem a myslíme na jeho prdel. Někdy líbáme prdel Karlovi a on to posílá dál.

JÁ: Kdo je Karel?

MARIE: Náš přítel. To on nás naučil všechno o líbání Henryho prdele. Vše, co jsme museli udělat bylo, že jsme ho museli několikrát pozvat na oběd.

JÁ: A tak jste mu prostě uvěřili každé slovo, když řekl, že existuje Henry, že Henry chce, aby jste mu líbali prdel, a že za to dostanete odměnu?

JAN: To ne, Karel měl dopis, který mu Henry před mnoha lety poslal, v něm je všechno objasněno. (Vytahuje cár papíru a podává ho Já) Zde je jeho kopie, koukni se sám.

JÁ: (čte) Z Karlova zápisníku:
1) Polib Henrymu prdel a dostaneš milion dolarů, když opustíš město
2) Alkohol užívej se zdrženlivostí
3) Zmlať každého, kdo je jiný než ty
4) Jez zdravě
5) Henry tento dopis nadiktoval osobně
6) Měsíc je vytvořen ze zeleného sýra
7) Vše co Henry řekl, je pravda
8) Po použití toalety si umyj ruce
9) Nepij
10) Jez své párky výhradně v housce, bez příloh
11) Polib Henrymu prdel, jinak tě promění v kyselé jablko
To ale vypadá, že to bylo napsáno v Karlově zápisníku?!

MARIE: Henry zrovna neměl žádný papír.

JÁ: Mám dojem, že kdyby jsme to důkladně porovnali, tak se ukáže, že to je Karlovo písmo.

JAN: Samozřejmě, ale Henry to diktoval.

JÁ: Říkali jste přece, že Henryho nikdo neviděl!

MARIE: Teď ne, ale před mnoha lety promlouval k některým lidem.

JÁ: Říkali jste, že je filantrop. Co je to zafilantropa, když bije jiné lidi a proměňuje je v kyselé jablko jen za to, že jsou jiní?

MARIE: Henry to tak chce a on má vždycky pravdu.

JÁ: Odkud to víte?

MARIE: Bod 7 říká, že: "Všechno co Henry řekne, je pravda". To mi stačí!

JÁ: Možná si to váš přítel Karel prostě všechno vymyslel?

JAN: O tom nemá cenu diskutovat. Bod 5 říká: "Henry tento dopis nadiktoval osobně". Kromě toho, bod 2 tvrdí: "Alkohol užívej se zdrženlivostí", bod 4 "Jez zdravě" a bod 8 "Po použití toalety si umyj ruce". Každý ví, že jsou tato přikázání pravdivá, zbytek tedy musí být také pravdivý.

JÁ: Ale bod 9 říká (nahlédne do dopisu) "Nepij", což příliš nepasuje k bodu2. Bod 6 pak tvrdí "Měsíc je vytvořen ze zeleného sýra" a to jetotální blbost.

JAN: Neexistuje rozpor mezi body 9 a2; bod 9 prostě jen upřesňuje bod 2. A co se týče bodu 6, tak ty jsi přeci na měsíci nikdy nebyl, nemůžeš to tedy vědět jistě.

JÁ: Vědci přeci prokázali, že Měsíc je složen ze skal a kamenů...

MARIE: Ale neví, zda přišli ze Země či z hloubi vesmíru, stejně tak to tedy může být zelený sýr.

JÁ: Opravdu nejsem expert, ale zdálo se mi, že teorie, podle níž Měsíc vznikl z částí Země, byla zavržena. Kromě toho, nevědomost odkud ty skály přišly z nich ještě nedělá zelený sýr.

JAN: Tak! Právě jsi přiznal, že se vědci často mýlí, my však víme, že Henry má vždycky pravdu!

JÁ: My víme?

MARIE: Samozřejmě, že ano, bod 5 to přeci tak říká.

JÁ: Tvrdíte, že Henry má vždy pravdu, protože to tvrdí dopis a ten dopis je pravý, poněvadž ho nadiktoval Henry, protože to tak tvrdí dopis. To je logika bludného kruhu, která se v ničem neliší od tvrzení: Henry má pravdu, protože řekl, že má pravdu!

JAN: Konečně to začínáš chápat. Je to tak příjemné vidět někoho, kdo se přibližuje Henryho myšlence.

JÁ: Ale... eh,(pauza) a co s těmi párky?

JAN: Párky v houskách, bez příloh. Tak pravil Henry. Jakýkoliv jiný způsob je špatný.

JÁ: A co když nemám housky?

JAN: Nejsou housky, nejsou párky. Párek bez housky je špatný!

JÁ: Bez přísad? Bez hořčice?

(Marie znechuceně vyvalí oči)

JAN: (křičí) Že se nestydíš používat taková slova! Všechny přílohy jsou špatné.

JÁ: Velká mísa kyselého zelí z kouskami párků je tedy nepřijatelná?

MARIE: (dlaněmisi zakryje uši a začne nervózně přecházet sem a tam) Neslyším to, (zpívá) la la la, lalala, lalala.....

JAN: Fuj, to je odporné. To by mohl jíst pouze nějaký zrůdný úchyl...

JÁ: To jedobře! Já to jím hodně často.

(Marie omdlí, Jan ji zachytí a při následujících nenávistných slovech jí odtahuje ze scény) :Kdybych věděl, že jsi jedním z nich, nemarnil bych svůj čas. Až tě Henry promění v kyselé jablko, já tam budu, budu při tom počítat své peníze a hlasitě se smát. Pak však hned Henrymu políbím prdel i za tebe, ty bezhouskový párku,ty bezvěrný požírači zelí!

KONEC!

[jamajsky.drap]

No, asi jsem to chytnul za spatnej konec. Nechtel jsem, aby prispevek vyznel, ze jsem fanaticky katolik. Uz jsem odmazal i ten konec, aby to nepusobilo tak nabozensky a automaticky to nekoho neodradilo. Nedivim se Vostalovi za ten prispevek, je to dusledek obecneho nevedomi. Vyklad krestansky je naprosto katastrofalni a pro dnesni dobu nepouzitelny. Pri precteni jmena Jezis naskakuje mnoha lidem husi kuze (negativne mysleno).

Chtel jsem se spise podelit o svoji zkusenost, po zacatecnickem cteni ruznych New Age, dobrych zapadnich autoru (Eckhart Tolle), pres samanismus Jizni Ameriky, praktikovani vychodni cesty jsem nahodou narazil na dobrou knihu o zivote JK a zjistil jsem, ze je to ten nejprimejsi a nejnavodnejsi zpusob, jak spravne zit. Pokud se spravne praktikuje, nelze se minout cilem. Nejvetsi prinos vidim v tom, ze on svym zivotem prakticky predvedl, jak postupovat. To u jinych "osvicencu" neni.

[vostalpetr]

Já si nemyslím,
že jsi katolík...

Tady jde o poměrně častý jev v duchovnu se vyskytující,

že se vždy zdůrazní jen určitá kvalita duchovna, jen určitý aspekt Skutečnosti,

kterej se pak, coby duchovní cesta, přenese na ego,

a řekne se :

dělej to a to, věnuj pozornost tomu a tomu.


Což je podobné, jako kdyby jsi u auta pečlivě nahustil jen jedno svoje oblíbené kolo,

a ostatní tři jsi nenahustil,

takže sice pojedeš, ale bude to dost prapodivná jízda,

kterou třeba křestanství předvádí již po dva tisíce let

Chtel jsem se spise podelit o svoji zkusenost, po zacatecnickem cteni ruznych New Age, dobrych zapadnich autoru (Eckhart Tolle), pres samanismus Jizni Ameriky, praktikovani vychodni cesty jsem nahodou narazil na dobrou knihu o zivote JK a zjistil jsem, ze je to ten nejprimejsi a nejnavodnejsi zpusob, jak spravne zit. Pokud se spravne praktikuje, nelze se minout cilem.

Takže co ti budu říkat :

ten říká věnuj pozornost tomu a tamtomu a jinej říká věnuj pozornost něčemu jinému atd.

Což je pak ta jízda s tou jednou nahuštěnou pneumatikou

a ve výsledku se to pak projeví

[simca]

Děkuji za zmíňku a odkaz na díla pana inženýra

[jamajsky.drap]

Takže co ti budu říkat :

ten říká věnuj pozornost tomu a tamtomu a jinej říká věnuj pozornost něčemu jinému atd.

Což je pak ta jízda s tou jednou nahuštěnou pneumatikou

a ve výsledku se to pak projeví

To máš úplnou pravdu. Vycházejme ale také z toho, že člověk je v podstatě slepý a potřebuje nějakou tu radu do života. Potřebuje nějaký vzor nebo něco, o co se opřít. A teď tedy koho budeme poslouchat. Těch svatých, intelektuálů, probuzených je tu habaděj. Ten říká to, ten říká tamto. A jak říkáš ty, člověk na tom leckdy ulpí a někdy jede po levé přední a někdy po levé zadní.

Já v těch svých příspěvcích chtěl naznačit, že nejkomplexnějším a dosud nepřekonaným vzorem je celý život JK. Je třeba také dát pozor na správný výklad, ten křesťanský je dost často zavádějící. A dále dochází k tomu nešvaru (a to i u představitelů církve apod.), že kladou více důraz na literu než na ducha učení.

Příklad: Když se budeš chtít stát dobrým řečníkem, od koho si přečteš knihu " Jak být dobrým řečníkem" ? Od autora, který o tom nic neví a jen předpokládá, jaké by to mělo být. Od autora, kterému se povedl 1 nebo více dobrých projevů. Od autora, který se v průbehu života stal mimo jiné dobrým řečníkem. Nebo od autora, který se vědomě narodil a celý život zasvětil tomu, jak se stát dobrým řečníkem.

[vostalpetr]

Duchovno je poněkud specifická zážitost,

na rozdíl od jiných činností,

nebot ego se zde nemá něco naučit,

ale má se rozpustit...

Takže s těmi radami je to zde poněkud kontraproduktivní,

nebot každá dobrá rada spíše ego posílí

nežli že jej rozpustí

takže zde spíše platí

že cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly

(což mně přijde, že je věc jenž většině mistrů poněkud uniká)

[jamajsky.drap]

Dejme tomu, že většina cest (mistrů) je opravdu zavádějících, s tím celkem souhlasím a pak se opravdu děje to, že místo, aby se ego vyprázdnilo, tak se posílí. Jenže rozhlédni se kolem sebe, stav vědomí lidí je katastrofální. A pokud je necháš napospas a řekneš jim, raději nikoho neposlouchejte, jinak na tom budete ještě hůř, tak se situace nezmění. Každý potřebuje nějaké to vedení, ať už ve formě přímého vedení jiným člověkem nebo knihou aj. Je jen hrstka případů, která "prozřela" vlastními silami. A je důležité říci, že se tak stalo za cenu velkého utrpení, řečeno jinak ten lidský kříž byl pro ně tak nesnesitelný, že jej raději odhodily.

Zbývá tedy určit tu správnou cestu, aby nebyla příliš klikatá nebo aby nevedla spíše zpátky než dopředu. A o tom je tohle fórum, kde se předkládají postřehy a zkušenosti jednotlivých lidí. Já jsem přispěl s tím, že jsem si pár těch cest prošel a že jako nejúčinnější shledávám cestu JK - tu originální, ne tu pokroucenou křesťanstvím a jinými vlivy během 2000 let. Hlavní přínos vidím v tom, že je nastaven konkrétní program pro člověka v každé jeho životní fázi a pokud se ho člověk drží správně, tak ta cesta nemusí být vůbec nepříjemná, naopak bude to Sladké jho, které vystřídá lidské bolesti. Tím neříkám, že cesta není náročná, odevzdání lidského já, je to nejtěžší, co je v lidském životě třeba udělat. Srovnejmež např. s indickou cestou, kde zasvěcení přechází z mistra na žáka, což je pro západní svět velmi málo použitelné. Taktéž rady indických guruů jsou spíše pro pokročilejší a začátečník si s nimi víceméně neví rady. V lepším případě k nim vzhlíží jako k něčemu krásnému a nadpřirozenému, ale nedokáže je správně zařadit do svého života.

[vostalpetr]

Jenže rozhlédni se kolem sebe, stav vědomí lidí je katastrofální. A pokud je necháš napospas a řekneš jim, raději nikoho neposlouchejte, jinak na tom budete ještě hůř, tak se situace nezmění. Každý potřebuje nějaké to vedení, ať už ve formě přímého vedení jiným člověkem nebo knihou aj. Je jen hrstka případů, která "prozřela" vlastními silami. A je důležité říci, že se tak stalo za cenu velkého utrpení, řečeno jinak ten lidský kříž byl pro ně tak nesnesitelný, že jej raději odhodily.

No koukám kolem sebe,

a vidím, že každej někoho vede či je veden a je to takový jaký to je,

i když já bych to zase tak moc katastrofálně neviděl.

Třeba je finta v tom, že nepotřebuješ žádný vedení,

žádnou praxi ve slova smyslu praktikování...

Třeba je jedinou správnou praxí relaxace, uvolnění,

což nakonec dělá víceméně každej, že někdy prostě nedělá nic,

a třeba takováto praxe je zcela bezbolestná,

a vskutku jediné, čeho je třeba v této praxi "nicnedělání" zapotřebí
je jen hlubší uvolnění, relaxace



Tedy, ber to jako pouhou teorii,
že to možná může být správně když to bude úplně naopak,
nežli píšeš

Ale lidi rádi něco dělaj, takže i když občas nic nedělaj,
tak to pro ně není tak důležitý, jako když něco dělaj,
nebot když něco děláš,
tak můžeš taky něčeho dosáhnout

a to je pro všechny zajímavější,
nežli ztratit sebe sama

[jamajsky.drap]

No koukám kolem sebe,

a vidím, že každej někoho vede či je veden a je to takový jaký to je,

V oblasti duchovní ano, ale tam většina lidí neni, takže když se v běžném životě rozhlídnu kolem sebe, tak každej si jede to svoje - zaměřen čistě na sebe.

i když já bych to zase tak moc katastrofálně neviděl.

Záleží, jaký máš metr. Uvádí se, že každý 3.-4. člověk je zralý na psychiatra. Ono na povrchu se s tím tolika nesetkáš, ale pokud se zapovídáš s někým hlouběji, zjišťuješ, jak se většina lidí vnitřně trápí. A ono to jde i vypozorovat, když vidíš, jak někdo reaguje na určitou situaci. Jak je plný hněvu, strachu, atd.

Třeba je finta v tom, že nepotřebuješ žádný vedení,

žádnou praxi ve slova smyslu praktikování...

Třeba je jedinou správnou praxí relaxace, uvolnění,

což nakonec dělá víceméně každej, že někdy prostě nedělá nic,

a třeba takováto praxe je zcela bezbolestná,

a vskutku jediné, čeho je třeba v této praxi "nicnedělání" zapotřebí
je jen hlubší uvolnění, relaxace

Je pravda, že doba je velmi hektická, a že ego ještě každého žene, aby běžel rychleji a rychleji. Takže základ je opravdu, zklidnit se , zrelaxovat. Jenže nejsme v tibetském klášteře, tam když se řekne "zklidnit se", tak se to bere opravdu do důsledku Možná máš jinou zkušenost, ale když lidem kolem sebe radím, aby se zklidnili, aby nebrali věci tolik vážně, tak to má strašně malý účinek. Za 5min už jsou zase ve stresu.

Tedy, ber to jako pouhou teorii,
že to možná může být správně když to bude úplně naopak,
nežli píšeš

Ale lidi rádi něco dělaj, takže i když občas nic nedělaj,
tak to pro ně není tak důležitý, jako když něco dělaj,
nebot když něco děláš,
tak můžeš taky něčeho dosáhnout

a to je pro všechny zajímavější,
nežli ztratit sebe sama

A z toho je třeba vycházet, člověk se bude pořád hnát za něčím. Jenže říkat mu: "nedělej to, nemá to cenu, neblázni pořád" , tím se nic nepořídí. Aspoň taková je moje zkušenost. Řešení je, využít téhle povahy člověka, a začít s tím, aby ten člověk byl činný, ale tu činnost vykonával ne pro sebe, ale pro své bližní nebo pro věc samotnou. Tak žačne ztrácet sebe skrze aktivitu. Pokud to navíc doplní i o správnou pasivitu - meditace, modlitba - tak je úspěch zaručen

[vostalpetr]

No faktem je,

že jsme všichni rozjetí a ještě se v tom navzájem podporujeme

a bohem tohoto světa je celkově ekonomický růst

což je jakýsi celospolečenský ukazatel

místo aby celospolečenským ukazatelem společnosti byla spokojenost a štěstí

Řešení je, využít téhle povahy člověka, a začít s tím, aby ten člověk byl činný, ale tu činnost vykonával ne pro sebe, ale pro své bližní nebo pro věc samotnou.

Já bych to takto neměnil,

to zase začneš ulítávat na nějakém nábožensko - komunistickém náhledu pro celek...

Mně nějakej pomatenej egoismus vůbec nevadí,

to je pro mě vcelku věc odpovídající egu,

a je mně jedno, jestli ego koná činnosti jen pro sebe,

nebo se ego cítí líp, když koná činnosti ve prospěch celku

pro mě pravicový nebo levicový ego je furt to samý

(spíš to levicově orientovaný ego vidím jako víc cáknutý)


No já nevím,
já nějakej recept nemám,

vcelku mně přijde jako zajímavá myšlenka jenž se zde mihla o (ted si nevzpomenu jak se to jmenovalo)
o tom, že každý člověk byl měl nějaký minimální příjem od státu
z kterého by mohl vyžít
a kdo by chtěl více,
tak by pak pracoval bez nějakých existenčních starostí

či případně by se věnoval činnosti jenž jej baví, ale nevynáší mu nějaký peníze


To by mohlo možná pomoci od existencionálního stresu,
jakási jistota a uklidnění,
tedy samozřejmě jakési životní minimum

ale nějak to celý v evropě neprošlo,
lidi o to neprojevili zájem (možná to mělo malou reklamu)
a tudíž se nedalo dohromady potřebných hlasů k tomu aby se to projednalo v evropským parlamentu


Asi jsme už tak zblblí, že všichni chtějí jen pracovat a mít více


Ale jinak, já nevím...

(tedy svým způsobem je to levičácká a křestanská myšlenka, ale zároven nebrání egu, aby si pravičácky blblo a hnalo se za majetkem)

Řešení je, využít téhle povahy člověka, a začít s tím, aby ten člověk byl činný, ale tu činnost vykonával ne pro sebe, ale pro své bližní nebo pro věc samotnou.

No vlastně tedy říkám to samé co ty,

ale nechal bych to na každém jednom,

a dal bych mu onu jistotu, že hlady nechcípne

[jamajsky.drap]

Když se JK ptal svých učedníků, zda-li jim něco scházelo během jejich 3letého putování, odpověděli, že ne. Nebo z jiné strany "Přijďte ke mně všichni, kdož jste obtíženi a já vá občerstvím." Tedy zve především ty, kteří mají starosti, ať už existenční nebo jiného druhu.

Takže řešení nevidím v tom uzpůsobit stát tak, aby měl každý nějakou jistotu. Ale aby si člověk přestal dělat starosti. "Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv?"

A protože, jak už jsme tu řekli, člověk je dychtivý, neustále chce nčeho dosahovat, proto je třeba něco nabídnout: "Hledejte především jeho království a spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno."

Nejkrásněji lze vysvětlit na podobenství o hřivnách:

"Jeden muž vznešeného rodu měl odejít do daleké země, aby si odtud přinesl královskou hodnost.
Zavolal si deset svých služebníků a dal jim deset hřiven a řekl jim: 'Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.'
Ale občané ho nenáviděli a poslali vzápětí poselstvo, aby vyřídilo: 'Nechceme tohoto člověka za krále!'
Když se však jako král vrátil, dal si předvolat služebníky, kterým svěřil peníze, aby se přesvědčil, jak s nimi kdo hospodařil.
Přišel první a řekl: 'Pane, tvoje hřivna vynesla deset hřiven.'
Řekl mu: 'Správně, služebníku dobrý, poněvadž jsi byl věrný v docela malé věci, budeš vládnout nad deseti městy.'
Přišel druhý a řekl: 'Pane, tvoje hřivna vynesla pět hřiven.'
Řekl mu: 'Ty vládni nad pěti městy.'
Přišel další a řekl: 'Pane, tu je tvoje hřivna; měl jsem ji schovanou v šátku,
neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nezasel.'
Řekne mu: 'Jsi špatný služebník. Soudím tě podle tvých vlastních slov: věděl jsi, že jsem přísný a beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel.
Proč jsi aspoň mé peníze neuložil, a já bych si je teď vybral i s úrokem.'
Své družině pak řekl: 'Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, kdo má deset hřiven!'
Řekli mu: 'Pane, už má deset.'
Pravím vám: 'Každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.
Ale mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl králem, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.'"

Pozn.: toto podobenství se může zdát na první pohled nespravedlivé. Král zde představuje Boha. Služebníci jsou lidé a svěřené hřivny jsou jejich životy. Poselství asi takové: život, který zde žijeme není náš, ale je nám svěřen od Boha. My s ním pak nákládáme, ale je důležité si uvědomit, že nehospodaříme pro sebe, ale pro Boha (tomu pak skládáme účty). Kdo plně rozvine svůj život a dobře s ním nakládá, tomu bude dáno (získá 10měst). Ten kdo se bojí o svůj život a neví, že je od boha, tomu bude odňato i to málo.

[vostalpetr]

Takže řešení nevidím v tom uzpůsobit stát tak, aby měl každý nějakou jistotu. Ale aby si člověk přestal dělat starosti.

To je tedy rozhodně lepší,

třeba by to k tomu mohlo přispět,

i když možná by si lidi pak dělali starosti co s tím volným časem,

nebot věci dobře myšlené se často zvrhají ve svůj protiklad...