Kletba ustavičného mlžení Pravdy

[smilan]

Kletba ustavičného mlžení Pravdy

Na své osobní cestě k Pravdě se musí člověk naučit dělit obrovské množství duchovních informací, které nás mohou přímo zahltit, do dvou základních kategorií. Na informace zásadního významu, mající rozhodující vliv na duchovní růst a na informace, nebo spíše zajímavosti, jejichž poznání, případně nepoznání nemá ve smyslu přímé cesty vzhůru téměř žádný význam.

A právě dnešní doba se vyznačuje přílivem nesmírného množství informací, tedy i duchovních, ve kterých se můžeme bez správného výběru přímo utopit a paradoxně, přece zůstaneme žízniví protože skutečné, osvěžující a občerstvující Pravdy v nich skoro vůbec není, nebo jen kde tu pár kapek.

Přebytek duchovních informací v dnešní době je však svědectvím pokřivenosti člověka, který chce dychtivě vědět stále více, přičemž sklouzává do povrchnosti a přehlíží to nejpodstatnější. Ty tisíce knih, nacházejících se na policích s esoterickou literaturou v knihkupectvích není v podstatě ničím jiným, než pomníkem lidské pýchy a domýšlivosti, které nejednou pouze matou vážně hledající a znemožňují jim najít skutečnou Pravdu, vyznačující se prostotou a jednoduchostí.


Jen se totiž hlouběji zamysleme nad skutečností, že velkému Tvůrci univerza stačily k vyjádření Jeho Vůle a požadavků vůči lidstvu dvě kamenné desky Desatera. Také po působení jeho Syna Ježíše zůstali čtyři útlé spisy evangelií, které spolu dohromady tvoří knížku nevelkého rozsahu.

Žel, pýcha a domýšlivost lidí zamlžily prostotu a jednoduchost Pravdy, přicházející ze Světla a v množství knih, výkladů a traktátů se nakonec tato Pravda ztratila.

Vzhledem k poznání povahy lidí však bylo takové něco ze ​​Světla předvídané. Bylo předvídané že tak, jak židé pod množstvím svých vlastních lidských rozumových "pravd" pohřbili Pravdu přinesenou Mojžíšem, že právě tímto způsobem jednou křesťané pod nánosem dogmat a teologické učenosti pohřbí čistý jas Kristovy nauky.

Jako jedna z velkých milostí byl proto ústy Krista zaslíbený příchod Ducha Pravdy. Osoby, která má lidem darovat v době největšího, jimi vytvořeného zmatku opět čistou a nezkalenou Pravdu. Má se tak stát třetí, poslední krát a tato Pravda bude představovat jedinou cestu ke Světlu. Cestu ven z bludiště falešných názorů, pojmů, dogmat, duchovních senzací a dezinformací, překážejících lidem v jejich skutečném duchovním vývoji. Hledat a najít tuto Pravdu, pochopit ji a naučit se podle ní žít je momentálně tím nejdůležitějším, co existuje v našem životě.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

[jamajsky.drap]

Je pravda, že některé tituly a různé filozofie jsou masakr
Když si projdu, co jsem dosud přečetl, tak toho bylo poměrně hodně - od různých autorů, různého zaměření. A nemůžu říct, že bych něco četl zbytečně, i když něco, co jsem přečetl, už bych teď do ruky asi nevzal Stejně tak na počátku cesty, kdyby se mi dostaly do ruky tituly, které čtu teď, tak bych si zaklepal na čelo a také je nečetl (např. před měsícem jsem dočetl Hrad nitra sv. Terezie z Avily - to bych před pár lety jednak nechápal, jednak odsoudil jako nesmysl). Prostě všechno v lidském životě má svoje místo. Lidská přirozenost je taková, jaká je. Nejprve je zde tendence ulpívat na učeních, které slibují nějaký zisk. Získání materiálních nebo duševních schopností pro sebe. Postupně přichází pronikání boží krásy do lidského života, a člověk chce stále více ochutnávat z číše nepoznaného. A tak se i literatura postupně tříbí. Jinak souhlasím s článkem, že jedinečný a obecně platný návod, jak na duchovní cestě postupovat, dal JK.

[vostalpetr]

Hledat a najít tuto Pravdu, pochopit ji a naučit se podle ní žít je momentálně tím nejdůležitějším, co existuje v našem životě.

Jak pro koho,

podle mne to je všechno jen haraburdí co se shromáždilo s postupem času dole ve sklepě,

a je na čase je vyhodit do kontejneru...

Nějaký desatero či učení JK nikterak svět nevylepšilo,

spíše naopak,

to tvrdí jen následovníci,

a je známo, že následovníci bývají povětšinou nekritičtí ke svým zbožnovaným idolům...

[vostalpetr]

Spoléhat na nějaký Ježíšovo zaslíbení, že přijde nějaká osoba, Duch pravdy,

která nám naservíruje nějakou jedinou cestu k Pravdě je poněkud nesmysl,

stejně jako bylo poněkud nesmyslné vysílání učedníků se zprávou, že se přiblížilo náký boží království...



Celá situace "pádu člověka do hříchu " je přece jasně vysvětlena v příběhu Adama :

POZNÁNÍ DOBRÉHO A ZLÉHO (je to, co způsobilo pád)


Takže toto je přímo popis duchovního pádu :

Na své osobní cestě k Pravdě se musí člověk naučit dělit obrovské množství duchovních informací, které nás mohou přímo zahltit, do dvou základních kategorií. Na informace zásadního významu, mající rozhodující vliv na duchovní růst a na informace, nebo spíše zajímavosti, jejichž poznání, případně nepoznání nemá ve smyslu přímé cesty vzhůru téměř žádný význam.

Takto se neustále (ve jménu pravdy) vyrábí hřích : poznání dobrého a zlého..

To, že Ježíš svým učením o lásce (coby dobru) žádnej hřích nerozpustil je snad zbytečné diskutovat,

jakékoliv POZNÁNÍ DOBRA vytváří také POZNÁNÍ ZLA



Cesta k Pravdě tedy znamená opustit poznání dobrého a zléhoo,

zkráceně řečeno,:

piustit jakékoliv poznání


To je pro většinu lidí velmi nepříjemné,

i když to v podstatě dělají každý den jen poněkud nevědomně,

ve spánku, kdy pustí veškeré své pozníní.

Udělat to ovšem v bdělém stavu je pro ně velmi nepříjemné a také těžké,

nebot všeliká ztotožnění s poznáním jsou na nevědomé úrovni


A chtít po věřícím člověku, aby pustil svou víru,

to už je snad lepší po něm chtít aby skočil z Nuselskýho mostu,

to je ro něj totiž přijatelnější...

[vostalpetr]

Jen se totiž hlouběji zamysleme nad skutečností, že velkému Tvůrci univerza stačily k vyjádření Jeho Vůle a požadavků vůči lidstvu dvě kamenné desky Desatera. Také po působení jeho Syna Ježíše zůstali čtyři útlé spisy evangelií, které spolu dohromady tvoří knížku nevelkého rozsahu.

K mlžení pravdy je toto naprosto dostačující,

k mlžení pravdy postačí i milionkrát méně,

nežli právě toto...

K mlžení pravdy vlastně postačí i mrknutí oka nějakým směrem....

[vostalpetr]

Problém s mlženém Pravdy je především v tom,

že Pravdu povětšinou vykládají obdivovatelé a žáci slovutných mistrů,

kteří podobně jako jejich mistři (nebot jsou to v podstatě jen nepovedené opičí kopie mistrů)

trpí podobnou slepotou jako jejich mistři.

V případě křestanství, můžeme dnes po dvou tisíci letech říci,

že tak jako zklamal Starý zákon Mojžíšův,

tak zklamal i Nový zákon Ježíšův,

a kýžené boží království lásky se jaksi nedostavilo,

spíše se zvrhlo v pravý opak...


Proto by bylo možná od věci, otočit i známý ježíšův výrok o perlách a prasatech,

a říci, že nejsou prasata ti, co nestojí o perly, ale že jsou prasata ti, co perly rozhazují,

to je totiž mnohem logičtější,

nebot se ukázalo, že ani perly neudělají z prasete královnu krásy...


Před lety se na Smíchově přemaloval zelený tak na růžovo,

na situaci samé to ovšem nic nezměnilo,

tank zůstal stále tankem,

i když ted by vás možná mohl zabít ve jménu růžový barvy

a vaše smrt by byla neobyčejně růžová


Všelicí učitelé lidstva by si neobyčejně zkomplikovali své jednoduché rady,

kdyby se opravdu podívali,

jak ty všeliké duchovní perly se mění v pravý opak a jak selhávají a spíše přinášejí zlo, nežli dobro


I nejmoudřejší z filozofů Sokrates nedopadl dobře,

a to mu k tomu stačilo i to,

že věděl, že nic neví


Jakmile člověk něco "ví"

má nějaké poznání,

a stačí že i ví, že nic neví,

už leží v pasti "hříchu"


Cesta do pekla bývá dlážděná dobrými úmysly...