Re: Rhonda Byrne TAJEMSTVÍ
Příspěvekod Jana » ned 29. lis 2009 0:46:04
Jak využít tajemství
1.
Podobně jako Aladinův džin, plní zákon přitažlivosti každý náš příkaz.
2.
Kreativní metoda vám pomáhá tvořit to, co chcete, ve třech krocích: požádej, věř a získej!
3.
Tím, že vesmír požádáte o to, po čem toužíte,
je to pro vás zároveň příležitost ujasnit si, co opravdu chcete.
Tím, že si to ujasníte, zároveň o to požádáte.
4.
Věřit znamená jednat, mluvit a myslet, tak jako by jste již měli to,
oč jste žádali. Pokud vysíláte frekvenci, že jste to již získali,
zákon přitažlivosti posune osoby,
události a okolnosti takovým způsobem, že to získáte.
5.
Získat zahrnuje pocit, jaký budete mít,
až vaše touha dojde svého naplnění.
To, že se cítíte dobře, vás uvádí na frekvenci toho, po čem toužíte.
6.
Abyste ubrali na váze, nezaměřujte se na úbytek na váze.
Zaměřte se místo toho na ideální hmotnost.
Vyvolávejte v sobě pocity ideální váhy, a tím ji k sobě přivoláte.
7.
Vesmíru netrvá dlouho splnit to, po čem toužíte.
Je pro něj právě tak snadné zařídit jeden dolar, jako milion dolarů.
8.
Snadná cesta, jak zakusit zákon přitažlivosti v akci, je začít s něčím malým - například šálkem kávy nebo parkovacím místem.
Chtějte silně přitáhnout něco malého. Jakmile zakusíte sílu přitažlivosti, kterou v sobě máte,
posune vás to k tvoření daleko větších věcí.
http://www.poradnazdarma.cz
Uživatelský avatar
Jana
Příspěvky: 757
Registrován: pon 26. led 2009 23:46:53
Poděkoval: 953
Poděkováno: 344-krát v 219 příspěvcích
Nahoru
Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Jana za tento příspěvek:
Ida, San
Re: Rhonda Byrne TAJEMSTVÍ
Příspěvekod Jana » ned 29. lis 2009 0:47:27
Účinné metody
1.
Očekávání
je mocnou přitažlivou silou.
Očekávejte věci, po kterých toužíte a neočekávejte věci,
které nechcete.
2.
Vděčnost je mocná metoda, kterou můžete změnit svou energií a přivést si do života víc toho,
po čem toužíte.
Buďte vděční zato, co již máte
a přitáhnete víc pozitivního.
3.
Když dopředu děkujete za to,
po čem toužíte,
urychlujete tím své tužby a vysíláte silnější signál do vesmíru.
4.
Vizualizace je metoda, při níž si v mysli vytvoříte představy
a těšíte se z toho, po čem toužíte. Když si něco vizualizujete, generujete mocné myšlenky a pocity, že už teď, to co chcete, máte. Zákon přitažlivosti vám pak tuto skutečnost vrátí právě takovou, jakou jste ji v duchu viděli.
5.
Abyste mohli využít zákon přitažlivosti ke svému prospěchu,
udělejte si z toho zvyk - nejen jednorázovou událost.
6.
Na konci každého dne, než půjdete spát, si projděte události onoho dne. Jakékoli události nebo okamžiky, které neodpovídají tomu,
co jste chtěli si znovu přehrajte v mysli tak,
jak byste si přáli, aby proběhly.
vostalpetr píše:Nejen muži mají své dny,
ale i blázni mají své knihy
Největší cynikové bývají v postatě nejcitlivějšími lidmi.
Josef Škvorecký | Posláno 7x | Poslat
Cynismus cyniků nespočívá v tom, že říkají, co si myslí, ale v tom, že myslí.
Gabriel Laub | Posláno 2x | Poslat
Cynik se dívá na svět s monoklem na oku své duše.
Orson Welles | Posláno 2x | Poslat
Cynik je zlosyn, jehož pokřivené vnímání způsobuje, že vidí věci, jaké jsou, a ne jaké by měly být.
Ambrose Bierce | Posláno 2x | Poslat
Cynik je člověk, který sice zná cenu všeho, ale nezná hodnotu ničeho.
N.N. | Posláno 3x | Poslat
Cynici jsou ti, kteří nahlas pronášejí, co si sami myslíme.
Pierre Danninos | Posláno 3x | Poslat
Cynismus je nepříjemný způsob jak povědět pravdu.
Lillian Hellman | Posláno 1x | Poslat
Díogenés ze Sinópé (asi 413 př. n. l. (dle jiných zdrojů 399 př. n. l., nebo 400 př. n. l.), Sinópé (dnešní Sinop, Turecko) – asi 322 př. n. l., nebo 323 př. n. l. Korint) byl starořecký filosof, radikální zastánce kynismu.
Mládí
Díogenův otec Hikesios byl odsouzen za penězokazectví a s ním i jeho syn, který byl ze Sinópé vyhoštěn. Není zcela jisté, zda se na falšování peněz skutečně podílel. Pokud ano, je možné, že svůj pozdější život chápal alespoň zpočátku jako určitou formu pokání.
Díogenés žákem Antisthena
Díogenés od malíře Jean-Léona Gérôma, 1860
Po vyhnání odešel Díogenés do Athén, kde se připojil k posluchačům filosofa Antisthena, domyslel zásady do krajních důsledků a řídil se jimi ve skutečném životě. Antisthenés jej zpočátku odháněl holí, ale Díogenés mu nastavil hlavu a řekl: "Nenalezneš dost tvrdého dřeva, abys mě s ním odehnal." Stal se pak Antisthenovým přítelem a byl také posledním, kdo seděl u jeho smrtelné postele.
V čele kynické školy
Po Antisthenově smrti se Díogenés stal hlavním hlasatelem jeho filosofie. Opovrhoval vším majetkem, vlastnil pouze misku z vydlabané dýně, ale i tu zahanbeně zahodil, když viděl, že pes se dokáže napít i bez ní. A také jako pes žil ve psí boudě nebo v sudu v Metróu, chrámě matky bohů Kybely. Tvrzení o sudu může být však smyšlené, protože ve staré řečtině existoval stejný výraz jak pro sud, tak i pro konec vesnice.[zdroj?]. V létě lehal na horkém písku, v zimě objímal zasněžené sochy.
Od Antisthena se odlišuje tím, že se vůbec nesnaží vytvořit nějaký filozofický systém ani neshání žádné žáky či popularitu, zabývá se kritikou společnosti a etikou. Všechny filosofické systémy se naopak snažil vyvracet a negovat, jejich tvůrce pak zesměšňovat, filosofickou argumentaci odsuzuje jako sofistický podvod, který jen zastírá a znejasňuje skutečnost.
Životní příběhy
Díogenés hledá s lucernou člověka v pravé poledne, Hans-Peter Klut a Elke Estel, 1642
Díogenés a Alexandr Veliký
O Díogenovi se traduje mnoho historek a anekdot. Zpravidla už nelze rozhodnout, které z nich jsou pravdivé a které smyšlené. Kynikové totiž považovali psaní za zbytečné; sám Díogenés po sobě nezanechal žádný spis, jeho osudy zachytil až jeho přítel a žák, Kratés z Théb.
Díogenés byl velkým kritikem Platóna, ale ne pouze na úrovni Aristotela, který vedl kritickou diskusi a vlastně tak Platóna podpořil, ale v přímé opozici k němu. Na rozdíl od Platóna zpochybňoval možnosti jazyka. Platón tvrdil, že je jím možno postihnout realitu, používal na vše poučky a definice, kdežto Díogenés toto rázně napadal. Proti všem filosofiím zásadně prosazoval praktický život, jen to, co vidíme, slyšíme, cítíme a co můžeme ve svém životě použít. Když se ho například zeptali, co soudí o myšlence elejské školy, že pohyb neexistuje, vstal a začal se procházet.
Proslavil se také výrokem při rozhovoru s Alexandrem Makedonským. Vojevůdce, postupující na válečném tažení Řeckem, prý filosofa vyzval, ať si zvolí přání, které mu bude splněno. Díogenés odpověděl: "Ustup mi ze slunce."[1]
Jindy se v pravé poledne procházel s lucernou po athénském náměstí a volal: „Hledám člověka.“[2]
Na otázku, jaké víno má nejradši, odpověděl: „To z cizího sklepa.“[2]
Když byl na návštěvě u bohatého občana, ten mu přísně zakázal, aby si v jeho domě kdekoliv na zem odplivl. Díogenés si tedy odplivl na jeho obličej s tím, že se mu v celém domě nepodařilo najít horší místo.
Stavěl se proti všem zásadám, zvykům, mravnostem a obyčejům, honbě za majetkem a slávou, odsuzoval lidi za modlářství. Neuznával manželství, ženy a děti měly být společné všem mužům.
Kritizoval pokrytectví společnosti a tvrdil, že náboženství jen zneužívá druhé. Pýcha je předsudek, bránící vidět pravdu.
U Athéňanů byl velmi oblíben pro svůj neobvyklý způsob života, zvláštní nápady a skvělé řečnictví. Jeho rétorika byla zcela jistě ovlivněna sofistickou argumentací, ačkoli on sám se proti ní ostře stavěl. Nazývali ho proto „ztřeštěným Sókratem“, pro jeho životní styl psa (řec. kyón), k čemuž se sám hrdě hlásil. Z tohoto slova nejspíše pochází označení kynikové. Výraz možná vznikl z Antisthénova působiště, gymnázia v Kynosarges. Díogenés věřil, že všichni ostatní jsou otroky různých věcí: žádostivosti, pýchy, strachu, zármutku a hlavně slasti.
Konec života
Díogenés, Jules Bastien-Lepage, 1873
Díogenés opustil Athény, až když byl zajat mořskými loupežníky a odvezen na Krétu. Tam se nechal koupit, ovšem nikoli jako otrok, nýbrž jako pán, muž, který umí vládnout jiným lidem. Koupil jej korintský kupec Xeniadés, v jehož rodině pak Díogenés žil až do konce svého života, jeho děti vychoval skromnosti a střídmosti. Zemřel ve vysokém věku, asi roku 323 př. n. l. v Korintu. Na příčinu smrti je několik názorů - snad to byla cholera, možná se sám udusil nebo jej pokousali psi, s nimiž se chtěl podělit. Po smrti jej pohřbili Xeniadovi synové nebo jej snad jen tak pohodili, jak si přál, „...aby z něj všechna dravá zvířata dostala svůj díl.“
nebo jej snad jen tak pohodili, jak si přál, „...aby z něj všechna dravá zvířata dostala svůj díl.“
To vyzerá, akoby cynizmus bol životný štýl. Otázka je, môže byť cynik šťastný?
Hédonismus (z řec. hédoné, potěšení, slast) je filosofické učení o slasti jako hlavním motivu lidského jednání, které může mít dvě formy.
Psychologický hédonismus je názor, že lidé fakticky vyhledávají slast a pouze slast. Veškeré jednání směřuje podle této teorie k dosahování slasti a vyhýbání se strasti.
Etický hédonismus navíc říká, že slast je také nejvyšší dobro. Takové stanovisko zastával údajně Eudoxos z Knidu, slavný řecký matematik a starší současník Aristotelův. Aristotelés o něm říká, že Eudoxos považoval slast za nejvyšší dobro, neboť viděl, že všechno rozumné i nerozumné k ní směřuje. Podle Aristotela Eudoxos tvrdil, že ve všem, co je předmětem volby, musí být dobro, a čím více je to žádoucí, tím lépe, a proto skutečnost, kdy všichni jsou přitahováni ke stejné věci, dokazuje, že tato věc je nejlepší pro všechny; neboť každý, jak Euxodos říká, poznává, že co je dobré samo o sobě, jako třeba vhodná strava, a co je tedy dobré pro všechny a je cílem snažení všech, to je pro ně nejvyšším dobrem.
V moderní době s hédonismem pracuje utilitarismus, například John Stuart Mill nebo Jeremy Bentham a jejich následovníci.
Ale je nádherné, že jsi šťastný. Je potřeba tenhle stav ještě nějak limitovat?
vostalpetr píše:Posedlost štěstím, touha po štěstí,
je vlastní lidskému rodu...
Je vcelku jedno, čím jste posedlí, co pro vás znamená to štěstí,
jestli láska, nebo samotné štěstí, nebo peníze či jiná věc.
Když to nemáte, tak tím trpíte, protože jste posedlí a chcete to,
když to konečně získáte,
tak jste jak ten boháč :
neustále přepočítáváte svý zlatáčky,
nábožně nasloucháte jich sladkýmu cinkotu,
leštíte je o svůj posmrkaný rukáv aby se krásně leskly,
povídáte o nich jak jsou krásné a blaženě zlaté,
neustále kontrolujete jejich stav,
snažíte se je zmnožovat a mít jich více,
a věnujete jim neustále svou POZORNOST....
Majitel štěstí se nijak neliší od majitele peněz,
oba dva jsou do předmětu své touhy vroucně zamilovaný,
a oba dva si toho užívají...
A oba dva by bez toho svého štěstí opět propadli utrpení,
proto ta horečnatá činnost a neustálá pozornost k tomu, co tak milujeme,
vždyt to je naše "existence"
bez ní by se život opět stal "peklem"
tak, jako byl dříve
Nebo neděláš ?
Nebereš to vážně ?
Nebo bereš ?
Může tady být ta mentální hra a zkoumání, kdy by se stal život peklem...
Kdyby zmizelo spojení sama se sebou ?
Kdyby zmizelo vědomí, kým jsem, kým jsi ?
A na místo toho by se objevila představa,
že jsme tím, jehož život může být peklem ?
A paradoxně, když zmizí vědomí kým jsi, kým jsem,
když zmizí ta hra, tak zmizí i ta možnost pekla.
Ale ta hra nijak nevadí,
nebo ano ?
vostalpetr píše:Tvá posedlost štěstím je jen strach z neštěstí,
s neustálou potřebou se obelhávat vírou, nadějí a blažeností,
i takto může vypadat strach...
Někdy se sebeuvědomění docela zblázní a vytlačí sebe samo, jakoby přestane existovat,
a místo něj nastoupí něco jiného, co jej nahradí, v tvém případě jde o to nebeské blažené Já
a jakokoliv zmínka o sebe samém mu působí kruté muka a tak neustále popírá sebe sama a vytváří únikovej stav...
Máš takovou zkušenost, že by něco takového mohlo být možné ?
Máš zkušenost, že by bylo možné, aby tady byl setrvalý stav štěstí a blaha,
Naopak, jakmile je jasné, že nejsi tohle smrtelné tělo, že nejsi to, co si představuje mysl, jakmile je vědomé, kdo skutečně jsi,
je zmínka o sobě samém radostí.
Uživatelé procházející toto fórum: Google [Bot] a 2 návštevníků