vostalpetr píše:
To je tak rozporuplné tvrzení co říká,
že nemá moc významu se tím zabývat,
na jednu stranu radí následovat pocity,
a na stranu druhou zakazuje být lítostivej, ztěžovat si, očekávat, obvinovat apd.
Pravda je pro logiku vždycky nepochopitelná a rozporuplná, protože je paradoxní, protože tu logiku z principu ignoruje.
Připoutanost k mysli vyvěrá z víry, že víme jak tu existenci rozporcovat na dobrou a zlou, máme mustr na stvoření iluze dvojnosti:
tohle ano, tohle ne, tohle jsem já, tohle nejsem já, tohle přijímám, tohle nepřijímám, po tomhle toužím, tohle odmítám,
vím, co je dobré a zlé.
Bez téhle připoutanosti k mysli, že "vím", nevznikne žádná lítostivost, očekávání, obviňování..
A nakonec pak řekne, že je všechno jedno jestli je voda špinavá nebo čistá...
Ta připoutanost k mysli tak jako tak nakonec zmizí, zmizí ten, který dělí vodu na špinavou a čistou.
Je možné to přijmout už teď. Je možné se už teď otevřít všemu bez mentálního třídění.
Ani tu první větu neumí říct jednoduše : uvolnětě se,
musí do toho tahat šarádu : zůstante uvolněně ve Vědomí...
Není uvolnění jako uvolnění, znáš to ze šermování.
Teď to popíšu asi hodně ošklivě, umím to i z mého pohledu líp,
ale když se bavím s Tebou, tak to musím popsat trochu jinak:
je třeba být uvolněný a Vědomý.
Tohle asi málo komu co říká.
Tak ještě trochu líp:
uvědomuj si v tom uvolnění to, co to je.
A teď po mém:
ochutnávej ten život, jakým je štěstím, jakou je v té bezbřehé svobodě láskou.
