Poděkování všem diskutujícím

[Petr]

Chtěl bych od srdce poděkovat všem diskutujícím za úroveň zdejších diskuzí. Moc si cením vašeho přístupu , který činí diskuze zde takovými jakými jsou, příjemnými a přitom produktivními.

Kdysi jsem sepisoval, jak bych si to tu představoval (viewtopic.php?f=4&t=307), a plní se to na 100 procent, a to i přesto, že to asi ne všichni četli a nebo se tím vyloženě neřídí.... protože to všichni máte již přirozeně v sobě

[Darges]

Ahoj Petře.
Chodím celkem na 3 fóra. Všimla jsem si, že každé to fórum má jinou energii. Vtáhne tě to a svým způsobem tě ovlivní (lze to nazvat energie i atmosféra, kolektivní vědomí). Přiznám se, že jsem nikdy nečetla podmínky ani jednoho fóra, tudíž ani tvé . Je fakt, že tady řádím jako černá ruka. Na jiném nejmenovaném fóru jsem "v tichosti" stejně jako ostatní. A na dalším si připadám jako rozverné dítko se spoustou nápadů a dotazů. Mám i zvláštní vnitřní radost z tohoto fóra. Je to přesně to, o čem tu píšeš. Sdílím tu myšlenku s tebou. Zároveň ti děkuji a držím palečky, ať to takto vydrží. Je tu opravdu fajn.
S Láskou vás všechny hladím a objímám, Darges

[Monika]

ahoj všichni

přidám se k Darges a taky něco písnu. Chodím téže na více diskuzních fór a všimla jsem si, že úroveň diskuze je podmíněna nejen prostředím, které nastaví správce webu včetně vytyčených pravidel, ale že především závisí na všech co do rozhovorů zapojí. A velmi záleží na motivaci proč lidí píší a co od toho čekají.

Píšu například na jedno fórum (a tam zase řádím jako černá ruka Darges já ), kde aktivně vystupuje jen pár lidí - je to takové klidné a pohodové sdílení, jako když se "náhodně" sejde parta lidí na čundru u táboráku. Není nijak vyhraněné tématové i když původní záměr byl laickým tvůrčím vyjádřením. Pro mne znamená klidné spočinutí v bezpečném přístavu va vodách mnohdy rozbouřeného moře, nejen netu. Stačí tam chvíli pobýt a načerpám nové síly a mohu směle vyrazit na další plavbu. Nijak tam pravidla nastavená nejsou a je to fórum veřejně přístupné a přesto se tam nestává, že by někdo nějak prudil, spíše spousta lidí nakoukla, napsala, zkusila a pak odešla s tím, že je to pro ně nezajímavé, mnohdy núďo, někdo řekl že příliš klidné. Také tam dost lidí chodí jenom nahlížet a potom k něčemu co je zaujmulo, navážou soukromě.

Říkala jsem si jak je to možné ? Proč se zrovna tam lidé takto chovají i když na jiných webech ti samí lidé vystupují mnohdy i v konfliktnějším duchu ? A napadlo mne, že na tom má velký podíl i to, že příspěvky co jsou tam zveřejňovány jsou buď vyjádřením toho, co koho oslovilo, co prožívá, co je zrovna pro dotyčného akutální a o co se chce jen prostě podělit, případně prokonzultovat. Tam lidé vyjadřují a řeší sami sebe, ne ty druhé. Tím se nevytvořilo prostředí pro vedení formy diskuze, kde uvádíme vlastní zkušenosti a názory s cílem za každou cenu přesvědčit ostatní, s motivací případně je donucovat, aby přijali náš úhel pohledu. A to samo o sobě dává možnost obohacení pro všechny v tom, že se lze i něco nového dozvědět. Například to, a to mne vždycky uvede v úžas, jak různě a jakými různými přístupy a cestami se dá TO jedno vnímat A že v podstatě není nic špatně pokud to přínáší rozvíjející harmonizaci - pak je to vždycky všeobecně prospívající.

A podle mne tohle je velmi podstatné pro rozhovory nejen na netu, ale i v životě samotném. A je to o naslouchání, nebo možná přesněji především o velmi pozorném a otevřeném naslouchání - druhým, sobě, Bohu, protože tohle všechno nás formuje a musíme být sami hodně potichoučku, abychom to byli schopní zachytit.

A sejdou-li se lidé, co k tomuto mají dobrou vůli, tak má diskuze možnost volně a přirozeně plynout a i když se názory různí, pořád je vedená v přátelské rovině mnohličného projevu a vzájemné úctě.

A to se nedá zajistit, ani předem vytyčenými pravidly, ani následnými moderátorskými zásahy, jak se už více lidí z jiných webů přesvědčilo. Je to vždycky jen o nás a pro nás a jací jsme my, takové to prostě je.

Poslední dobou se ukazuje, že vzrůstá počet stránek vedených v duchu vzájemné spolupráce, přestože názory a přístupy se různí, vážím si toho, že i stránky inspiruj jsou takové, tak se velmi ráda k díkům připojuji

[Petr]

Ano ano presne tak! V idealnim pripade zadna takova pravidla ani nejsou potreba.. a vse se odviji zcela prirozene, podle atmosfery zde, podle ostatnich prispevku, podle reakci lidi atd.. takze je to opravdu o nas a o tom s cim sem jdeme ))

[Lída]

Ahojte,

podobně jako Moniku mě těší existence nekonfliktních fór jako je Inspiruj , a taky že přibývají další místa, kde se lidi bez vzájemného napadání dělí o svůj pohled na život a na způsoby, jak ho optimálně prožívat . Taky mě odjakživa udivovalo, že i když spolu v jádru souhlasíme, druzí mohou totéž vidět jinak , s akcentem na jiné aspekty nebo souvislosti. Jak říká Monika -

to mne vždycky uvede v úžas, jak různě a jakými různými přístupy a cestami se dá TO jedno vnímat

Podstatné je vědět, že tahle variabilita pohledů nemusí zdaleka ještě znamenat, že by některý z těch pohledů byl chybný nebo míň pokročilý.

V diskusích zjišťuju, že opravdu bude asi kus pravdy na tom, co o fungování naší psychiky říká hlubinná psychologie. Podle ní je naše člověčí psychika mixáží čtyř základních psychických funkcí – myšlení, cítění, vnímání a intuice (víc na http://cs.wikipedia.org/wiki/Carl_Gustav_Jung )
Aniž to tušíme, každý používáme jinou funkci jako hlavní, dominantní, tu používáme dovedně, dvě jsou pomocné a tu čtvrtou máme nerozvinutou, je nevědomá, proto je nediferencovaná. A protože každý z nás vnímá svět kolem sebe prizmatem jiné kombinace těch funkcí, přistupujeme každý trochu jiným způsobem k řešení toho ve světě i v sobě. Na příklad někdo vnímá jako nejdůležitější „mít prostě rád“ (dominantní funkcí je cítění), druhý vnímá jako hlavní „schopnost domluvit se, najít to podstatné, co máme společné“ (dominantní funkcí je v tomhle případě myšlení). Oba mají dobrou vůli, ale každý pro její uplatňování používá jinou část psychiky. Proto taky každý automaticky oceňuje přístup, který je blízký jeho vlastnímu přístupu – má pocit „mluvíme stejnou řečí .“ Když o tom rozdílném vnitřním naprogramování vidění našeho vidění světa víme, nemusíme se dostávat vzájemně do rozporů.

Hlubinná psychologie mě zajímá. Nespokojuje se jen s kategorizací psychických jevů, ale jde hlouběji. Její pomocí je možné např. u sebe postupně mapovat neuvědomované příčiny, které v důsledku minulých zkušeností vytvářejí neschopnost těšit se ze života a potřebu utíkat se do minulosti, nebo k nereálným nadějím do budoucna. Rozpoznané příčiny je tak možné dodatečně pochopit zralejším způsobem, přestat je vnímat negativně, a ony tím ztratí moc – přestaneme pak ze zvyku reagovat negativně na to, co nám život přináší - je snadnější rovnou zareagovat pozitivně na to, co se děje, i když ty situace nemusí být vždycky snadné.